Jak dostat české zemědělské produkty k zákazníkům, družstevnictví, jako cesta ke stabilnímu trhu, prodej lokální produkce potravin v maloobchodních řetězcích a politická debata „Kde stojí české zemědělství“ - to byly hlavní tematické bloky odborné konference „Zemědělství a české potraviny“, kterou, v úterý 25. března 2025, uspořádal, v Praze, Zemědělský svaz ČR.

V úvodu konference vystoupil předseda Zemědělského svazu ČR Martin Pýcha, který se soustředil na porovnání ekonomiky českých zemědělců s ekonomikami především západoevropských farmářů, v rámci Společné zemědělské politiky EU. Přičemž svoji argumentaci podpořil názorným grafy.

Zdražení vstupů do výroby se odrazilo v růstu cen potravin

Martin Pýcha uvedl, že od vstupu České republiky do EU v roce 2004, do roku 2024, tj. za 20 let, zemědělci zaznamenali výrazný růst cen vstupů do zemědělské výroby, přičemž ceny zemědělských výrobců vzrostly mnohem pomaleji. Takže, růst cen zemědělských vstupů se postupně odrazil i v růstu cen potravin na trhu EU. Přičemž, v posledních třech letech, potraviny velmi prudce zdražovaly, a to ve všech zemích EU. Již první graf o růstu cen potravin a nealko nápojů od ledna 2022 do ledna 2025 ukázal, že nejvyšší růst cen zaznamenalo Maďarsko, a to o 56,6 %. Druhé bylo Estonsko s 39,3 %, u Slovenska činil růst cen 37,1 %, u Polska 33,9, Německa o 27,1 %, zatímco průměr EU byl na úrovni 26,9 %. Hned poté následuje Česká republika s růstem o 26,4 %, přičemž dále je na tomto seznamu uvedena většina západoevropských zemí. Nejnižší růst cen potravin zaznamenala Malta s hodnotou o 18,3 %.

Na českém trhu roste podíl potravin ze zahraničí

V následujících grafech se Martin Pýcha zaměřil například na porovnání vazby dynamiky cen zemědělských výrobců a růstu inflace v ČR, kdy poznamenal, že od roku 1989 u nás vzrostla inflace více než osminásobně, zatímco ceny zemědělských výrobců vzrostly jen dvakrát!

Zároveň poukázal na srovnání růstu cen potravinářské pšenice a ceny mléka, a to v EU a ČR. Uvedl, že cena českých producentů je o něco málo nižší, než je průměr v EU.

Věnoval se i rostoucímu saldu zahraničního agrárního obchodu, kdy na našem trhu roste podíl potravin ze zahraničí, oproti domácí produkci. Načež následovaly další grafy, které dovoz ukazovaly na konkrétní rozdíly v ekonomice českých zemědělců a farmářů v EU.

O cestě českých potravin na stoly spotřebitelů

Podle Martina Pýchy v České republice jsou registrovány 2 miliony vlastníků půdy. Z toho je 30.000 zemědělců s tím, že u nás existuje 8700 podniků s převažující zemědělskou činností. Přitom 85 % jsou mikropodniky s méně než 10 zaměstnanci.

Dále poukázal na to, že v řetězci zemědělec – zpracovatel – prodejce, český trh ovládá poslední prvek v řadě, což jsou obchodníci. Přitom obchodní síť u nás 5 největších zahraničních obchodníků, kteří vlastní prodejny Kaufland, Lidl, Billa, Tesco, Albert, Penny Market a jiné.

Martin Pýcha zdůraznil, cestu, jak čeští zemědělci mohou co nejlépe uplatnit svoji produkci na našem trhu, vidí ji ve zřizování a činnosti odbytových družstev. Jelikož ty mají vyšší sílu s prodejci vyjednávat o cenách a dalších podmínkách prodeje jejich potravin.

Rostoucí závislost českých spotřebitelů na slevových akcích

Poté se Martin Pýcha zmínil o politice slevových akcích, které pořádají obchodní řetězce s cílem přilákat zákazníky. Uvedl, že v roce 2022 bylo v České republice ve slevových akcích prodáno 61 % potravin, přičemž v prvním čtvrtletí roku 2023 tento podíl vzrostl na 62 %. Načež, pro srovnání, dodal, že v roce 2004 činil podíl zboží prodaného ve slevách 25 %, zatímco v roce 2012 to již bylo 45 %. Podle něho to ukazuje na rostoucí závislost českých spotřebitelů na slevových akcích při nákupu potravin a drogistického zboží.

Zákazníci kupují privátní značky, s cílem ušetřit za nákupy

Martin Pýcha se dále zaměřil na problematiku tzv. privátních značek, což je označení pro zboží, kdy jednotlivé obchodní řetězce kdy uvedl, že podíl privátních značek na trhu v ČR činí 27 %, načež jejich podíl na trhu v EU činí 36 %.

Zároveň dodal, že pokud jde o vnímání privátních značek ze strany spotřebitelů, ukazuje se, že koncem roku 2020 vnímalo u nás privátní značky, jako srovnatelné či dokonce lepší než značky výrobců, 65 % nakupujících, a jejich odpůrců bylo jen 21 %. Konstatoval, že zvýšený zájem zákazníků o privátní značky, ovlivnila ekonomická krize neboli snaha lidí ušetřit, přičemž až 93 % spotřebitelů změnilo, díky inflaci, své návyky při nakupování. Výsledkem je rostoucí zájem spotřebitelů o privátní značky, kdy již 81 % dotazovaných zákazníků, považuje privátní značky, za dobrý poměr srovnání ceny a kvality.

Doporučení ke zlepšení situace zemědělců na trhu v EU i ČR

V závěru svého vystoupení Martin Pýcha zdůraznil, že dostupné potraviny jsou otázkou fungování celého řetězce, tj. výrobce – producent – obchodník. Načež konstatoval, že čeští zemědělci dodávají své produkty za ceny pod úrovní EU, brzdí inflaci a rozhodně nejsou dlouhodobě příčinou zvyšování cen potravin. Pokud tomu tak má být i nadále, je třeba změny nastavení zemědělské politiky, neboť stát dlouhodobě podporuje drobné farmáře a lokální prodej, ale přes 80 % produkce prochází systémem zemědělec – zpracovatel – obchodník.

Prohlásil, že zemědělství není jen otázkou produkce, ale také nastavení spravedlivého trhu a podmínek podporujících prodej domácích potravin. Poté poznamenal, že pokud chceme české potraviny v českých obchodech, musíme se bavit o podmínkách, ve kterých fungují nejen farmáři, ale i potravinářský průmysl.

Podle něho je zemědělství i potravinářství v České republice je ohroženo neférovými dovozy ze zahraničí, ale také některými trendy na vnitřním trhu EU.

Jak dostat české zemědělské produkty k zákazníkům?

Poté následoval první blok odborné diskuse na téma: „Jak mohou zemědělci lépe pronikat do maloobchodní sítě a supermarketů?“

Jako první, s příspěvkem „Jak mohou zemědělci lépe pronikat do maloobchodní sítě a supermarketů?“, vystoupil Pavel Březina, předseda představenstva Svazu českých a moravských spotřebních družstev. Nejprve stručně představil Svaz českých a moravských spotřebních družstev, která obchodně vystupuje, jako skupina COOP, přičemž u nás provozuje 2400 prodejen s celkovou prodejní plochou okolo 400.000 m² a zaměstnává přes 13.000 lidí.

Poté se Pavel Březina věnoval vztahu konkurenčnímu prostředí výrobců potravin v naší prodejní síti. Konstatoval, mimo jiné, že již dávno neplatí, čím větší konkurence, tím je nižší cena pro zákazníky v obchodech. Zároveň upozornil na to, že čím více pestrého zboží obchodníci na svých regálech v prodejnách zákazníkům nabízejí, tím více dochází k vyšší chybovosti při vedení evidence, a logicky je pro obchodníka i nákladnější logistika.

Pavel Březina dále připomněl, že když u nás v 90. letech začínaly obchodní řetězce zřizovat své prodejny, zpočátku je umístili do velkých měst, a to i včetně okresních. Zatímco družstevní prodejny COOP, prodávaly hlavně na venkově a v menších městech. Konkrétním důkazem tvrzení, že zahraničním obchodním řetězcům se na našem trhu velmi dobře daří, je skutečnost, že své prodejny nyní zřizují i v menších městech. Takže se stává, že dříve byla ve městě s 10.000 obyvateli jedna prodejna, nyní se ta nacházejí čtyři. To ovšem znamená, že dříve jedna prodejna měla 10.000 Zákazníků a nyní je to jen 2,5 tisíce zákazníků na jednu prodejnu. To, přirozeně, těmto prodejnám zvyšuje náklady.

Přímý prodej, jako další cesta k zákazníkům!

Se svými zkušenostmi v příspěvku „Přímý prodej jako cesta“, poté vystoupil Jaroslav Vaňous, předseda Zemědělského družstvo Sloupnice, které se nachází na Svitavsku. Toto družstvo, které má 365 členů, hospodaří na cca 3000 ha zemědělské půdy. Jedním z jeho cílů je výroba zemědělských komodit a potravin s vysokou kvalitou a přidanou hodnotou. Takže, když Jaroslav Vaňous představil své družstvo, uvedl, že, v rámci svých podnikatelských záměrů, si v roce 2020 koupili řeznictví, přičemž v roce 2021 své aktivity rozšířili o minimlékárnu. V ní produkují A2 mléko, což je mléko v jeho nejpřirozenější podobě. Takže, svým zákazníkům nabízejí původní variantu mléka, která je mnohými konzumenty považována za lépe stravitelnou.

Jaroslav Vaňous dále zmínil o tom, že v družstvu Sloupnice zavedli věrnostní program, tj. zákaznické masokarty, a současně i klubové ceny. Přičemž první klubové ceny zavedli v srpnu 2023.

Poté se zabýval možnostmi, jak rozšířit prodej jejich potravinářských výrobků do prodejní sítě. Zdůraznil význam přímého prodeje zákazníkům, a to nejen přes jejich prodejny, ale, podle něho, je nutné hledat další možnosti.

Jaroslav Vaňous, v této návaznosti, poznamenal, že regionální výrobce, při hledání odbytu svých produktů, se například nedostane do škol. Přitom, 5 % potravin, má být ve školách z bio produkce. Jenže, jak dále poznamenal, jde o to, že školy již mají nasmlouvaného svého dodavatele. Uvedl, že ví o školách, kam svoji produkci dováží například společnost Nowaco, která svoji nabídku do škol, ale bude dovážet z Rakouska, nikoliv od českých lokálních výrobců.

Budoucnost online supermarketů a českých potravin

Dalším panelistou byl Michal Perlík, manažer společnosti Rohlík.cz, který své vystoupení nazval příznačně: „Budoucnost online supermarketů a českých potravin“. Nejprve stručně popsal rozmach jejich firmy, od prvotních počátku, až do současné doby, kdy firma dosahuje obratu ve výši 20 mld. Kč ročně. Poté se věnoval postavení této firmy na trhu s tím, že od skromných začátků, postupně rozšiřovali svůj sortiment do současných rozměrů, kdy mají 5 centrálních skladů a svým zákazníkům nabízejí až 26.000 výrobků. Zároveň poznamenal, že se zaměřují i na lokální produkci s tím, že to musí být v dané lokalitě určitá specialita, která je natolik pro zákazníky zajímavá, že je ke koupi jejich sortimentu přitáhne.

Pokud o otázku slevových akcí, Michal Perlík k tomu podotkl, že postup společnosti Rohlík.cz je postaven na neslevových akcích. Jejich vizí je, že upozorňují své zákazníky, na to, v čem tkví kvalita jimi nabízeného produktu, a z jakého důvodu, by si ho měl zákazník vybrat a poté i koupit.

V této souvislosti Michal Perlík poznamenal, že je třeba zajistit větší propagaci českých potravin u nás. Dodal, že kdyby česká média našla nějaký formát podcastu, který by, napříkld edukoval o českých potravinách, okamžitě by se zvýšila poptávka po kvalitních surovinách, protože by se zájem našich občanů, o české potraviny, díky této propagaci, zvýšil.

Družstevnictví – cesta ke stabilnímu trhu?

Základní otázkou druhého panelového bloku bylo si říci pár slov o tom, jak pomáhají družstva v distribuci českých potravin. Účastníky této části diskuse především inspiroval model, který je uplatňován v západní Evropě, a který je postaven na činnosti odbytových družstev, s tím, že je nutné podpořit u nás rozvoj odbytových družstev a jejich konkurenceschopnosti na trhu.

Jako první vystoupil Martin Lev, předseda Družstevní rady Zemědělského svazu ČR, se svým příspěvkem „Družstevnictví jako forma vlastnictví pro budoucnost“. V úvodu připomněl historii družstevnictví, které začalo vznikat ve 30. letech 19. století v Anglii, s tím, že v českých zemích se začalo rozvíjet již ve druhé polovině 40. let 19. století. Poté poznamenal, že, po vzniku samostatného Československa, družstevnictví mělo u nás velmi silnou pozici za první republiky. Ale, po r. 1948, v povědomí naší veřejnosti, získalo označení, jako nástroj tehdejší oficiální státní politiky, čímž, u našich občanů, svůj kredit. Proto, po r. 1989, nemělo družstevnictví, u nás, tak silnou výchozí pozici, aby v uplynulých 35 letech zaujalo v naší společnosti své postavení, které by mu mělo přináležet. Martin Lev dále zdůraznil, že dnes je nutné dát rozvoji družstevnictví u nás nový rozmach, aby mělo stejné postavení, jako má v západoevropských zemích. Přičemž podotkl, že v případě zemědělské výroby, tuto roli zástupců zemědělců, vůči obchodníkům, sehrávají odbytová družstva, což je inspirace i pro nás.

V mlékárenství došlo i ke sloučení odbytových družstev

Po něm se vystoupil Martin Střasák, předseda představenstva odbytového družstva MLÉKO.CZ, který hovořil na téma: „Jak funguje organizovaný prodej“. Nejprve představil družstvo, které vzniklo, před třemi roky, sloučením družstva Morava a družstva Viamilk, které působí ve východních Čechách, částečně ve středních Čechách i v Libereckém kraji. Družstvo, které má přes 300 členů a sdružuje 258 producentů mléka, organizuje nákupy mléka a jeho prodej, s tím, že své mléko ke zpracování dodávají 42 mlékárnám v České republice, a pouze jedné do zahraničí. Načež dodal, že družstvo produkuje 50.000 litrů mléka denně. Dodal, že 99 %, u nich vyprodukovaného mléka, se zpracuje v tuzemských mlékárnách a pouze 1 % v zahraničí.

Rovněž Martin Střasák vyzdvihl význam existence odbytového družstva, a to zejména v mlékárenství, avšak zároveň poznamenal, že právě v mlékárenství, slučování producentů mléka do odbytových družstev, není jednoduchou záležitostí. K tomu můžeme jenom dodat, že jednání o sloučení družstev Morava a Viamilk trvalo několik let.

Odbytová družstva jako nástroj stability trhu

Poté se ujal slova Martin Ludvík, jednatel odbytového družstva ovocnářů EB Fruit, a který je zároveň předsedou Ovocnářské unie ČR, a který promluvil na téma „Odbytová družstva jako nástroj stability trhu“. Rovněž i on, nejprve představil odbytové družstvo EB Fruit, které vzniklo v roce 2004, a působí v Libereckém a Královéhradeckém kraji. Družstvo tvoří dvanáct ovocnářských firem, které se zaměřují především na pěstování jablek, dále višní, třešní, švestek a hrušek, a to na výměře téměř 600 ha sadů. Roční produkce členů družstva je kolem 10 tisíc tun ovoce. Přičemž jablka tvoří největší část produkce jejich členů. Prodej jablek uskutečňují formou dodávek do velkoobchodů a obchodních řetězců, součástí jejich obchodní politiky je i drobný prodej ovoce soukromým osobám.

Martin Ludvík poté zdůraznil, že je nutné, u nás, změnit ovocnářskou legislativu, aby čeští ovocnáři měli stejné podmínky, jako mají ovocnáři v řadě evropských zemích.

Poznamenal, že pokud jde o podmínky prodeje ovoce do prodejen zahraničních obchodních řetězců, nemají to naši ovocnáři jednoduché, jelikož musejí vyhovět řadě jejich podmínek, které si řetězce stanovují vůči pěstitelům ovoce. V této souvislosti se zmiňme alespoň o jedné podmínce řetězců, a to je, že každý řetězec používá svoji barvu přepravky na ovoce. Takže družstvo, podle počtu jím nasmlouvaných, prodejen řetězců, musí mít i stejný počet chladících boxů na uchování ovoce, před jeho expedicí do prodejen.

Lokální produkce v řetězcích a férové označování potravin

Ve třetím bloku panelové diskuse bylo nastoleno téma, jak dostat více lokálních produktů do prodejen obchodních řetězců, dále jak na české výrobce potravin dopadají privátní značky maloobchodních řetězců, a jak zajistit transparentnost původu potravin čili, že spotřebitelé chtějí vědět, co kupují.

Jako první v tomto bloku vystoupil Ladislav Lázňovský, manažer obchodního řetězce Billa, který hovořil na téma „Podpora regionálních a lokálních producentů“, a zároveň stručně popsal, jakou obchodní politiku řetězec Billa zastává. V této souvislosti poznamenal, že, pokud jde o podporu prodeje lokálních potravin, management Billy si dělá průzkum, jaké jsou pocity zákazníků, a z toho vychází při stanovení své konkrétní obchodní politiky. Zároveň poznamenal, že Billa od 1. dubna 2025 mění svoji strategii s tím, že chce ještě více vyjít vstříc českým producentům potravin, zejména těm lokálním.

Ladislav Lážnovský poté uvedl, že 72 % obratu Billy tvoří výrobky českých potravinářů, producentů a sedláků. Zdůraznil, že právě na tom si vedení, jejich společnosti, zakládá, a hodlá v tom pokračovat. Zdůraznil, že pokud jde o lokální produkci, český producent má, u obchodních řetězce Billa, dveře otevřené. Dodal, že Billa má celkem 72 lokálních dodavatelů potravin.

Ale, pokud jde o diskusi, zda se na pultech obchodů, u nás, objevují české potraviny, nebo dovážené ze zahraničí, Ladislav Lážnovský poznamenal, že například rozdíl nabídky, českého a polského jablka, je opravdu v jeho ceně. Proto také, v Bille řeší i morální dilema, čemu dát přednost. Prostě, někdy musí prodávat i polské jablko. „Děláme to ale občas, tak, aby to čeští ovocnáři přežili,“ dodal.

Poté se zmínil také o tom, že u nás není, bohužel, zatím dost vzdělaných pracovníků v oboru zemědělství, kteří by byli schopni ovládat výrobu z hlediska současných potřeb vývoje ve společnosti. Je to do značné míry dáno tím, že práce v zemědělství není ve společnosti chápána, jako užitečná, k čemuž přispívá i to, že je velmi náročná, někdy i špinavá, například při porážce zvířat. Zkrátka, zemědělství si zaslouží mnohem vyšší propagaci ve společnosti, zdůraznil.

Strategie potravinářů a férové označování potravin

Druhou účastnící, této části panelové diskuse, byla Dana Večeřová, prezidentka Potravinářské komory ČR, která hovořila na téma „Strategie potravinářů a férové označování potravin“.

V první řadě reagovala na slova předsedy Zemědělského svazu ČR Martina Pýchy o privátních značkách, versus zavedené značky výrobců potravin. Načež k tomu podotkla, že právě privátní značky jsou, pro tuzemské potravináře, velká bolest, protože značkoví výrobci potravin, díky tomu, že chtějí svůj sortiment dále prodávat, jsou, obchodními řetězci, nuceni je prodávat za nižší ceny. Navíc, u privátních značek není uveden výrobce!

Poté se Dana Večeřová zaměřila na nedávnou uzavřenou smlouvu mezi EU a vybranými zeměmi Jižní Ameriky, které vystupuje jako společenství Mercosur. Konstatovala, že evropští zemědělci a potravináři jsou proto této dohodě, protože dohoda umožnuje dovoz levných, jihoamerických potravin do Evropě. Přitom, u nás, nejsou ani jsou známy výrobní postupy, které se v zemích Jižní Ameriky používají. Načež poukázala na to, že je obecné známo, že v těchto zemích vyprodukované potraviny neodpovídají přísným technologickým normám, které platí v EU. Načež dodala, že například v Jižní Americe je povoleno 55 pesticidů, který se používá na pěstování cukru – teď čelíme horentnímu dovozu cukru.

Poté se Dana Večeřová věnovala otázce dalšího prosazování programu Green Deal, což se zejména týká tzv. udržitelnosti. Konstatovala, že tyto značné výdaje, bude muset někdo zaplatit, čímž mínila jak výrobce potravin, tak i spotřebitele. Jako konkrétní příklad těchto nesmyslných opatření, které zavádí program Green Deal je tzv. ESG reporting, což je v podstatě zbytečné výkaznictví, které bude, zejména střední podniky, stát 5 milionů ročně a 3 pracovní síly navíc, přitom neproduktivního charakteru. Dana Večeřová zdůraznila, že je potřeba ho zrušit, stejně jako odlesňování, což je další nesmysl, v rámci programu Green Deal, což se zejména týká střední Evropy.

V závěru svého vystoupení se Dana Večeřová zaměřila na obrovský růst byrokracie v rámci zemědělské politiky EU. Uvedla, že například v České republice, její kolegové z Potravinářské komory ČR uskutečnili analýzu 34 zákonů, přičemž zjistili, že z nich vyplývá až 3500 povinností pro výrobce a zpracovatele potravin.

Evropa není konkurenceschopná výrobkům ze třetích zemí

Třetím diskutujícím v tomto bloku byl opět Martin Ludvík, a to v roli předsedy Ovocnářské unie ČR. V této části diskuse zdůraznil, že Evropa není konkurenceschopná výrobkům ze třetích zemí, protože v těchto zemích nemusí být dodržováno mnoho standardů, které naopak musí být dodržovány v zemích EU. Přičemž tyto pevně stanovené výrobní postupy stojí, evropské výrobce, neskutečně vysoké náklady.

Načež poznamenal, že obchodníci u nás by rádi nakupovali sortiment české ovoce a zeleninu, ale jde o to, za jakou cenu? Vždyť u nás je ovoce či zelenina sezónní záležitostí. Takže, obchodní, raději, po celý rok, dovezou ovoce a zeleninu ze zahraniční, a mnohdy to je i ze třetích zemí. ¨V této souvislosti podotkl, že náš spotřebitel by nemusel mít čerstvé jahody v lednu, které mu obchodník doveze z ciziny. Měl totiž vědět, že tímto dovozem, zejména ze třetích zemí, se značně zatěžuje životní prostředí. Takže, k tomu, aby to naši spotřebitelé pochopili, je vodné i zaměřit jejich výchovu.

Kde stojí české zemědělství?

Ve čtvrté části panelové diskuse dostali slovo naši politici. Především ministr zemědělství Marek Výborný (KDU-ČSL), dále místopředseda Zemědělského výboru PDS PČR, poslanec Tomáš Dubský (STAN), a poslankyně Margita Balaštíková, která je stínová ministryně zemědělství za ANO.

Již v první otázce, která v úvodu této diskuse zazněla, všichni tři politici prokázali, na čí straně stojí, zda uznávají, či nikoliv, zemědělskou politiku, jak ji stanovila současná vláda, když převzala svoji odpovědnost za své vládnutí v naší zemi.

Takže, pro názornost uveďme, že moderátorka diskuse uvedla, že během konference zaznělo, že přes 80 % produkce potravin, u nás, pochází ze systému: zemědělec – zpracovatel (potravinář) – obchodník. Načež položila otázku, proč, Česká republika, podporuje systém BIO a ekofarem? Přičemž, jako prvního oslovila ministra Výborného, která na to reagoval slovy, že „bohatství je v pestrosti“. Načež, poslanec Dubský k tomu dodal, že jde o to, že zákazník může být spokojenější, kdy má, co nejpestřejší sortiment.

Poté poslankyně Balaštíková prohlásila, že „s výroky obou pánů nesouhlasí“. Protože, podle ní, systém českého zemědělství, musí být vyrovnaný. Zemědělství totiž vyžaduje velké a střední zemědělské podniky, ale i malé zemědělce. Zdůraznila, že potřeba jsou všichni, protože, každý z nich, odvádí svůj díl práce. Načež dodala, rozdělení, čímž mínila nespravedlivé přerozdělování dotací zemědělcům, které stanovila tato vláda, a které označila jako nespravedlivé. Vždyť, podle ní, takto zavedený systém přerozdělení dotací, nepodporuje produkci českých potravin, ať již od prvovýrobců nebo zpracovatelů.

Na její slova opět reagoval ministr Výborný, který řekl: „Za pět měsíců jsou volby. To je vidět. Já jsem nic takového nerozporoval, co říkala kolegyně Balaštíková“. Načež prohlásil, že on osobně podporuje malé, lokální výrobce. Znovu připomněl, že, podle něho, bohatství spočívá v pestrosti. Načež dodal, že „nic o velkých a středních zemědělcích, a potravinářích nepadlo. Je důležité, aby stát podporoval lokální produkty. Cíl naší vlády je podporovat českou produkci, máme k tomu marketingové značky a další nástroje“. Načež dodal, že je potřebné si říci, že je to i o přístupu spotřebitele.

Poté se zmínil o tom, že si váží toho, že Billa opět, po několika letech, mění svoji strategii, a to k dobrému. Přičemž konstatoval, že podobně jsou na tom Kaufland a další řetězce, které dávají prostor lokálním výrobcům. Zároveň zdůraznil, že ve finále jde o rozhodnutí zákazníka, co si vlastně koupí. „Musíme si uvědomit, že stát nemá v ruce nástroje, jak to ovlivnit,“ prohlásil.

V diskusi politiků zazněly jejich názory na politiku vlády

Po těchto slovech ministra Výborného následovala další výměna názorů, k tomuto problému, a to mezi poslanci Dubským a Balaštíkovou, která přesně charakterizovala jejich názory a postoje, zda patří do vládní koalice či do opozice.

Takže, kromě normálních odpovědí, všech tří politiků, na dotazy, nejen moderátorky, ale i z publika, se přesto v několika případech opět ukázalo, že zemědělskou politiku současné vlády vidí vládní koalice a opozice, rozdílně, nemá smysl dále popisovat, o čem všem se během této diskuse hovořilo. Navíc, byl by tak značně přesáhnut rozsah této zprávy o průběhu konference Zemědělského svazu ČR. Lze jenom dodat, že o názorech vládní koalice, či opozice, naše čtenáře průběžně informujeme.

V úplném závěru konference, předseda ZSČR Martin Pýcha, pozitivně zhodnotil její průběh, s tím, že myšlenky a názory, které na ní zazněly, ukázaly jednoznačně, čím naši zemědělci a potravináři žijí, a co je potřeba, z hlediska dalšího rozvoje českého zemědělství a potravinářství, řešit.