Pobočky Úřadu práce ČR, podle portálu Podnitel.cz, který cituje server Finance.cz, mohou zaměstnancům vyplatit dlužné mzdy místo insolventních firem. Uvedený článek reaguje na to, co se v této oblasti financí změní od 1. července 2023 a jak se bude nově postupovat.
Stát, na základě pravidel zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, finančně pomáhá zaměstnancům firem v platební neschopnosti, které nevyplácejí mzdy buď vůbec, nebo platí zaměstnance jen částečně. Jednou z podmínek, aby mohly úřady práce namísto firmy vyplácet zaměstnancům dlužné mzdy, je to, aby zaměstnavatel byl formálně (oficiálně) v platební neschopnosti.
Podle stanovených změn již nestačí jen návrh na insolvenční řízení, firma do něj musí opravdu spadnout. Přitom nová pravidla stanoví i to, že budou mít zásadní vliv i na výši pomoci zaměstnancům. Přičemž určujícím momentem pro výši vyplacené částky bude lhůta, ve které lze žádat stát o peníze, které dluží zaměstnavatel.
Nové podmínky stanoví, že zaměstnavatel bude v platební neschopnosti, jestliže neuspokojil splatné mzdové nároky svých zaměstnanců, a to dnem následujícím po dni, kdy na něho bylo vyhlášeno tzv. moratorium (ochranná lhůta) před zahájením insolvenčního řízení. Nebo také dnem následujícím po dni, kdy bylo oznámeno zahájení insolvenčního řízení příslušným soudem v České republice.
Dosud byl zaměstnavatel považován za platebně neschopného již dnem následujícím po dni, kdy na něho bylo vyhlášeno moratorium před zahájením insolvenčního řízení, nebo na něho byl podán insolvenční návrh u příslušného soudu. A v tom je rozdíl.
Již tak nebude rozhodovat okamžik, resp. den podání insolvenčního návrhu k soudu. Za platebně neschopného nebude považován zaměstnavatel již dnem následujícím po podání insolvenčního návrhu, ale až dnem po dni, kdy bylo soudem oznámeno zahájení insolvenčního řízení.
Důvodem je eliminace zneužívání „šikanózních“ návrhů podávaných proti firmám v problémech. A také ochrana před možným zneužitím mechanismu pomoci zaměstnancům při platební neschopnosti zaměstnavatele, pokud pro ni není důvod. Nestačí tedy nově, že někdo z věřitelů jen podal návrh na zahájení insolvenčního řízení proti firmě, ale je třeba rozhodnutí soudu o tom, že skutečně firma v insolvenci je.
Nejde však jen o zneužívání zákona o pomoci zaměstnancům insolventních zaměstnavatelů. Bude to mít vnitřní dopady i na jeho praktickou realizaci, která bude, oproti současnosti, jiná. Jde o to, že stát vyplácí, namísto insolventní firmy, peníze, které dluží zaměstnavatel zaměstnancům za tzv. rozhodné období.
Rozhodné období se pro účely uspokojování mzdových nároků zaměstnanců bude nově odvíjet až od oznámení státních orgánů o zahájení insolvenčního řízení proti firmě. A to může být významné třeba koncem kalendářního měsíce. Rozhodné období, tedy doba, z níž si zaměstnanci vybírají sami měsíce, za které jim má zaplatit místo insolventní firmy stát, se bude stále určovat jako období měsíce, v němž dojde ke klíčové události + (plus) 3 měsíce předcházející a 3 měsíce následující. Jenže je rozdíl, jestli návrh bude podán např. koncem měsíce července 2023, tj. v pondělí 31. 7. 2023, nebo soud rozhodne např. v úterý 1. srpna 2023, a následující den bude středa 2. 8. 2023.
V prvém případě podle dosavadních pravidel by si vybíral zaměstnanec dlužné mzdové nároky za červenec 2023 + (plus) duben, květen a červen 2023 + (plus) srpen, září a říjen 2023.
Kdežto ve druhém případě, počítáno, podle nových pravidel, si zaměstnanec bude vybírat dlužné mzdové nároky za srpen 2023 + (plus) květen, červen a červenec 2023 + (plus) září, říjen a listopad 2023. V praxi může být opravdu rozdílná situace, kolik zrovna zaměstnavatel, za který měsíc. zaměstnanci dluží.
I při určení výše pomoci se bude vycházet z maximální částky státní pomoci, platné v den vyhlášení moratoria před zahájením insolvenčního řízení nebo v den oznámení o zahájení insolvenčního řízení, nikoliv již jako dosud platné v den podání insolvenčního návrhu. Takže zaměstnance se valorizace týkat může, ale i nemusí.
Okamžik, od něhož se bude určovat počátek lhůty (zůstává 5 měsíců + 15 dní) pro podání žádosti o uspokojení mzdových nároků na Úřadu práce ČR, je totožný jako okamžik, od něhož se bude odvíjet rozhodné období.
Mzdové nároky tak nově může zaměstnanec uplatnit nejpozději do 5 měsíců a 15 dnů následujících ode dne, kdy bylo vyhlášeno moratorium před zahájením insolvenčního řízení nebo oznámeno zahájení insolvenčního řízení.
Není-li nárok na uspokojení mzdových požadavků uplatněn v této lhůtě, protože to zaměstnanec nestihl, zapomněl na to, nárok mu zaniká. Právo zaměstnance na uplatnění těchto mzdových nároků u soudu tím však není dotčeno. Ale již si musí peníze vysoudit, a to je mnohem složitější, než když vyplácí dlužné mzdy stát. Článek na serveru Finance.cz k tomu dodává, že „nehledě na to, že zaměstnavateli nemusí nic zbýt. Kde nic není, ani čert nebere“.
Platí ovšem, jak se dále uvádí v článku, že jak délku rozhodného období, tak délku lhůty, po kterou je možno žádat o peněžitou pomoc, může mimořádně prodloužit vláda. To však nemusí vždy zaměstnanci pomoci, dodává.
Článek dále upozorňuje, že na pomoc nebude mít nově nárok ten, kdo byl v rozhodném období členem statutárního orgánu zaměstnavatele nebo také osobou, která má rozhodující vliv na činnost zaměstnavatele, přičemž pro vyloučení z nároku na pomoc postačí nově už nejméně 25% majetková účast. Nové vymezení osob, jejichž mzdové nároky nemohou být uspokojeny státem, má zabránit obcházení a možnému zneužití ze strany osob, které byly v pozici či postavení takové osoby, která svým jednáním či vlivem mohla zásadním způsobem ovlivnit finanční situaci zaměstnavatele.