Člen Národní ekonomické rady vlády (NERV), ekonom Petr Janský z Institutu ekonomických studií Univerzity Karlovy, ve svém rozhovoru a komentáři pro Seznam Zprávy připomněl, že velké nadnárodní firmy roky manévrují před placením daní pomocí různých výjimek a daňových rájů. Ale, podle něho, se jim, od příštího roku, prostor pro tyto jejich „hry“ zúží, a to díky globální minimální dani. Ovšem, zároveň k tomu podotýká, že toto opatření EU má, přirozeně, i svoje háčky.

 

Na původní otázku redakce, jak je to možné, uvedl, že jednak Poslanecká sněmovna schválila tzv. konsolidační balíček, včetně zvýšení zdanění zisku firem všech velikostí z 19 na 21 procent. Dále pro všechny velké firmy, vláda ve Sněmovně prosazuje nový zákon „o dorovnávacích daních pro účely zajištění minimální úrovně zdanění velkých nadnárodních a velkých vnitrostátních skupin“.

Podle něho se k tomuto zákonu Česká republika zavázala loni v prosinci, kdy jako předsednická země EU, pomohla prosadit novou evropskou směrnici, kterou do konce letošního roku musí implementovat všechny členské státy. Přičemž tato směrnice navazuje na mezinárodní dohodu o globální minimální dani více než 100 zemí světa z roku 2021.

Petr Janský dále uvedl, že mezinárodní dohoda, na této globální minimální dani, vznikla v návaznosti na daňové úniky firem a drobnější dílčí snahy vlád s nimi něco dělat, koordinované OECD v rámci, již dekádu trvajícího projektu, o erozi daňových základů a přesouvání zisků.

Podle něho současný daňový systém nabízí více příležitostí vyhýbat se daním velkým nadnárodním firmám s pobočkami v daňových rájích, a některé z nich toho využívají. Vždyť třetina zisků těchto firem je v daňových rájích. Výsledné daňové ztráty vlád po celém světě, včetně České reoubkiky, odhaduje Petr Janský ve svém nedávném výzkumu na zhruba 200 miliard dolarů ročně, za což mohou i daňové ráje, jako jsou Kajmanské ostrovy nebo Švýcarsko.

Načež poznamenal, že v případě daňových rájů, jako je Irsko a Lucembursko, které jsou členy Evropské unie, tak snaha o reformu mezinárodního zdanění zatím vždy ztroskotala na potřebě souhlasu všech členských zemí EU. Tyto země, opakovaně, využívaly právo veta na evropské reformní snahy zacelit díry v globálním daňovém systému. K úspěchu, koordinovanému předsednickou Českou republikou, nyní nejspíše pomohla kombinace neutuchajících daňových úniků a existence mezinárodní dohody, ke které se připojily všechny členské státy i všechny významné daňové ráje.

Na otázku, co to bude znamenat Patr Janský sdělil, že každá velká firma, která má obrat vyšší než 750 milionů eur, a má přitom své aktivity v České republice, bude muset u nás zaplatit minimální efektivní daňovou sazbu, vypočítanou jako podíl zaplacených daní a zisků, a to ve výši 15 procent.

Firmy, které by tuto efektivní daňovou sazbu měly platit níže, než je stanovených 15 procent, například kvůli velkému množství daňově odpočitatelných položek, může Česká republika dodanit do těch 15 procent, to je novým zákonem zaváděnou tzv. kvalifikovanou vnitrostátní dorovnávací daní.

Na otázku, kolik to přinese státu na daních, Petr Janský uvedl, že, podle odhadů ministerstva financí, by toto nové pravidlo mělo státu přinést každoročně čtyři až šest miliard korun na dodatečných daňových příjmech. Přičemž dodal, že pokud vejde v platnost konsolidační balíček, čemuž vše nasvědčuje, ministerstvo očekává, že tyto příjmy budou blíže ke dvěma miliardám korun.

Pro srovnání také uvedl, že v loňském roce se na dani z příjmů právnických osob vybralo 229 miliard korun.

Zároveň konstatoval, že konsolidační balíček, od příštího roku, zvyšuje statutární daň z příjmů právnických osob ze současných 19 na 21 procent a ministerstvo financí od toho očekává v roce 2025 o 22 miliard korun vyšší daňové příjmy. Podle něho tento krok zvýší i efektivní daňové sazby velkých firem, a méně jich tak spadne pod hranici 15 procent.

Současně uvedl, že odpůrci daňových úniků a přívrženci většího zdanění firem, tyto změny přirozeně přivítají, přičemž ti, kteří podporují snížení nebo nezvyšování zdanění firem za jakýchkoliv okolností, se nejspíše budou mračit, dodal.

Na otázku, jaké to bude mít reálné dopady, ať už jde o daňové úniky, či vládní daňové příjmy, nebo aktivity firem, včetně jejich investic, případně daňovou politiku jednotlivých zemí EU, podle něho, ukáže čas. Podotkl, že různé scénáře budoucího vývoje jsou možné, ať již kvůli komplexnosti reforem, tak i určité nepředvídatelnosti toho, jak firmy a vlády na tuto globální minimální daň zareagují.

Poznamenal, že by byl rád optimistou, že si globální minimální daň budeme u nás, pohledem ve zpětném zrcátku, pochvalovat. Podle něho, je to, na první pohled, pořádná záplata na poměrně komplikovaný, a zároveň pro úniky, děravý systém zdanění nadnárodních skupin. Konsatoval, že je to rovněž i výrazný krok ke spravedlivějšímu zdanění, aby velké firmy platily daně tam, kde mají, a také aby nemohly získávat daňovou výhodu, oproti některým středním nebo malým firmám, které nemají možnosti vyhýbání se placení daní velkých firem.

Jak dále uvedl, pozitivní také je, že na rozdíl od některých jiných řešení, jako digitální daně, má globální daňová daň zamezit daňovým únikům mezinárodně domluveným a koordinovaným způsobem.

Podle Petra Janského jsou, na druhé straně, i důvody k pesimismu. Historický a komplexní systém transferových cen, kterým se vypočítává výše zisku v jednotlivých pobočkách nadnárodních skupin, přetrvává a globální minimální daň pak jen aplikuje 15% pravidlo, takže již tak složitý systém bude zase ještě o něco složitější.

To může způsobovat problémy firmám, ale i daňovým správám především v menších nebo chudších zemích. Ve výsledném kompromisním textu dohody je také nakonec výjimka, že část zisků, doprovázená ekonomickou aktivitou, nebude spadat pod výpočet minimální daně, která tak často bude ve výsledku níže, než je proklamované minimum 15 procent.

Podle něho také velkou otázkou zůstává, jak moc budou, z vyššího zdanění nadnárodních skupin, těžit země, jako je Česká republika, a naopak jak moc ji tato reforma poškodí, anebo paradoxně pomůže daňovým rájům.

Načež dodal, že právě ty může reforma motivovat k dodanění zisků firem, jinak je za ně dodaní ostatní státy, ale možná jim nezabrání, od firem vybrané daně, zase vrátit těmto firmám například formou dotací. Podobné případy by ovšem stavěly celou reformu na hlavu.

Další otázkou, podle Petra Janského, je, jestli země nezačnou upravovat svoje sazby tak, aby se přiblížily k 15% minimální sazbě, což by, pro většinu zemí, znamenalo snižování sazeb. Česká republika jde, se svým konsolidačně motivovaným zvýšením daně z 19 na 21 procent, každopádně proti tomuto možnému budoucímu trendu.