Zapomínat by se nemělo ani na jeho energetický potenciál. Nejen vlivem ukrajinské krize rostou ceny pohonných hmot a energií raketovým tempem. V energiích jsme totiž nesoběstační, stejně jako brzy budeme i v potravinách, pokud Green Deal bude platit tak, jak si Evropa představuje. To má v dnešních dnech samozřejmě i svůj bezpečnostní rozměr. Fosilní paliva se přitom do Evropy dovážejí převážně ze zemí, které jsou buď politicky nestabilní, nebo vůči západním zemím otevřeně nepřátelské.
Jak je nahradit? Minimálně v dopravě to bez větších problémů mohou být biopaliva z polních plodin. Chápu, že žlutě kvetoucí řepka má špatný politický profil, ale třeba takový bioetanol z cukrové řepy byl minulý týden slavnostně představen na agrosalonu v Paříži jako „zelená“ alternativa benzinu. V dnešní době stačí instalace „konverzního boxu“ a tankujete za 1 euro za litr – a ještě si díky oktanovému číslu 106 při přibližně stejné spotřebě jako u benzinu užijete dynamičtější jízdu.
Z hektaru cukrovky lze přitom vyprodukovat cca 8 000 litrů bioetanolu. Nyní se u nás pěstuje asi 60 tisíc hektarů cukrové řepy. Ještě před vstupem do EU to bylo téměř 80 tisíc hektarů. Pokud bychom se vrátili na původní plochy, bylo by to jen tímto navýšením dalších 160 milionů litrů bioetanolu, který by mohl nahradit alespoň část z cca 2 miliard litrů automobilového benzinu, který se v ČR ročně spotřebuje.
Navíc, když už si budeme hrát na uhlíkovou bilanci, je dokázáno, že hektar cukrové řepy umí navázat až 21 tun CO2 a vyrobit 14 tun kyslíku. Z řepy se přitom dá vyrobit jak cukr pro naši spotřebu, tak právě bioetanol. Bioetanol se dá vyprodukovat i z dalších polních plodin, které obsahují cukry či škroby. Základem je ale tyto plodiny pěstovat, a ne v duchu zelené filozofie pole povinně zatravňovat nebo zalesňovat.
Green Deal nám tak skutečně dává příležitost. Příležitost vzpomínat, jaké to bylo, když jsme si za normální ceny mohli koupit bochník chleba nebo natankovat benzin.