Cena plynu na trhu s energiemi může v letošním roce na jaře a v dlouhodobém výhledu klesnout, elektřina ale bude dál zdražovat, i vlivem drahých emisních povolenek. Deníku Právo, podle zpravodajství serveru Novinky.cz, to řekl odborník na energetiku a ředitel strategie poradenské společnosti EGÚ Brno Michal Macenauer.

Energetický expert zprvu uvedl, že zhruba před třemi měsíci byla hlavním faktorem, který navyšuje cenu elektřiny, cena emisní povolenky. Zemní plyn byl už drahý, ale dnes jsme oproti tomu na dvojnásobku. Podle něho se naši experti a ekonomové domnívali, že plyn zlevní a že se tak stane nejpozději začátkem března s ukončením topné sezony.

Takže, kdy se pokouší zhodnotit výhledy ceny plynu pro rok 2023, na maximu byla Česká republika někde kolem Vánoc, kdy plyn stál kolem 60 eur za megawatthodinu. Nyní jsme na hodnotě asi 55 eur. Plyn je stále drahý, ale pořád je naděje, že s příchodem jara se cena sníží. Bude to ale velmi záležet na tom, jak to dopadne s potenciálním konfliktem mezi Ruskem a Ukrajinou.

Zatímco velkoobchodní cena elektřiny bude na trojnásobku toho, na co jsme byli zvyklí. A zřejmě tam zůstane dlouhodobě. Podle experta se stačí podívat na cenu povolenek. Ty opět atakují maximum výše ceny. Expert k tomu dodal, že odborníci jsou skeptičtí k tomu, že by se cena elektřiny snížila někdy v příštím čtvrtletí. Pro rok 2023 se její cena nyní pohybuje kolem 140 eur za megawatthodinu, zatímco v letech 2015 až 2019 byla na úrovni ceny kolem 30 až 40 eur.

Ze všeho, co expert vidí na trzích, vyplývá, že pro všechny, tedy i pro maloodběratele, pravděpodobně dojde k dalšímu zdražení, protože dodavatelé budou nakupovat dráže. Bude to procentuálně o něco méně než na podzim a začátkem roku, ale v konečném důsledku to bude v korunách podobné zdražení jako v té první vlně.

Pokud jde o dlouhodobější výhled, expert nepředpokládá, že by ceny zemního plynu zůstaly na úrovni 50 až 60 eur. Očekává, že nejpozději během roku až dvou let by se měly vrátit k hodnotě 30 eur i níže. Drahý zemní plyn jako cenotvorný faktor by měl ustoupit do pozadí.

Budou tu ale jiné faktory, kterými bude cena povolenky a otázka dostatečnosti zdrojů, kde se situace nevyvíjí dobře. Elektřina je teď pravděpodobně na vrcholu, ale očekává, že její velkoobchodní cena bude na úrovni asi 100 eur za megawatthodinu, tedy na trojnásobku toho, co u nás existovalo před rokem 2021. A na této úrovni už zřejmě zůstane dlouhodobě.

Na otázku redakce, jak je to s výrobou levné elektřiny a její drahou cenou, za kterou ji Česká republika nakupuje na burze v Lipsku, expert odpověděl, že kdybychom neobchodovali s okolím, tak by cena neklesla. Česká republika má nadbytek kapacity, ale cena elektřiny je spjatá s cenou zemního plynu a cenou povolenek. Není tudíž pravda, že by se elektřina levně vyráběla a draze prodávala. Podle experta je pravda, že v České republice draze vyrábíme, přinejmenším ze zemního plynu, a draze prodáváme na burze, ať už je zákazník z jakékoli země.

Načež dodal, že organizovaný trh dlouhodobě generuje nejnižší možné marže. Problém se má nehledat na burze, ale v základech. Je to konglomerát různých efektů, za tím vším stojí překotná snaha Evropské unie po dekarbonizaci nejen elektroenergetiky. Samotná dekarbonizace je v pořádku, překotná je však špatně, konstatoval expert.

V další části rozhovoru uvedl, že od systému emisních povolenek nelze ustoupit, pokud by technicky vzato nechtěla Česká republika vystoupit z Evropské unie. To je, podle něho, absurdní a naprosto šílená představa. A i kdyby to Česká republika udělala, tak by stejně musela pravidla hry Evropy přijmout. Odejít od systému emisních povolenek, to by znamenalo obrovský konflikt s EU, který si Česká republika nemůže dovolit. Jinou věcí je působit v Unii tak, aby se systém emisních povolenek podařilo modifikovat nebo jej alespoň rozumně rozšířit na celou energetiku, aby se odstranila nelogická znevýhodnění.

Na otázku, jak modifikovat, expert odpověděl, že zakopaný pes je v tom, že se nikdy nemělo připustit, aby existoval obchod s povolenkami tak, jak byl a stále je organizovaný. Jejich cena je nepředvídatelná. Alternativa, která tady byla od začátku, je zpoplatnění emise CO₂ z jakéhokoli zdroje, nejen pro velké emitenty. Podle něho to totiž nedává smysl, že kotle v domácnostech za emise CO₂ neplatí, ale teplárny platí. To je nespravedlivé, zdůraznil.

Systém by měl fungovat lépe tak, že by byla zpoplatněna emise CO₂ a poplatek by měl být na začátku malý. Poté, řekněme v roce 2050 či spíše 2060, by měl být tak vysoký, že by se zamezilo převážné většině emisí CO₂. Systém by byl předvídatelný, všichni by věděli, co mají postavit za zdroj nebo odstavit, a celá ta obrovská neznámá by přestala fungovat.

Na otázku, zda je to reálné, expert uvedl, že v této chvíli spoustě aktérů drahá povolenka v podstatě vyhovuje a je velmi těžké najít shodu na tom, jak by měl být systém přetvořen nebo regulován. Především některé kruhy v Německu si již dnes nedokážou představit, že by se její cena zase snížila k 30 až 50 eurům. To by jim ekonomiku jejich investičních plánů poškodilo. Už se rozhodli a vsadili si na to, že povolenka bude drahá. „Budeme si muset zvyknout na povolenku za cenu kolem 100 eur a výše, pravděpodobně se už nikdy nedostane níže,“ dodal.

Problém je, že povolenek je nyní velký přebytek, a přesto zdražují. Lze se dohadovat, zda jsou to spekulace, nebo si lidé myslí, že by v budoucnu povolenku nakoupili ještě dráže, a proto nakupují za 90 až 100 eur.

Na otázku, zda se obchodování s povolenkami nemělo povolit jen těm, kteří emise skutečně produkují a povolenky potřebují, expert prohlásil, že obchodu s povolenkami by se stejně nedalo zabránit. Akorát by s tím obchodoval jen menší okruh subjektů, cena by možná nyní byla nižší, ale expert se však nedomnívá, že by cenu dominantně vytvářela spekulace. Spíše je to obava o to, že bude velký tlak na snižování emisí CO₂.

Načež dodal, že EU může povolenky stáhnout ze systému, může udělat nějakou manipulaci. V tuto chvíli by sice bylo kuriózní stahovat povolenky, když jich je přebytek, a ještě za vysokou cenu, ale možné to je. Energetika je vyděšená, má pocit, že povolenka půjde neustále nahoru.

Na otázku, zda by český stát mohl uplatnit svůj vliv v ČEZ a nařídit snížení cen, to je obdobně, jako to udělala francouzská vláda se společností EDF, expert konstatoval, že každá firma je zde od toho, aby vytvářela hodnotu. Tu lze vyjádřit různým způsobem. Nejlépe se vyjadřuje penězi, protože se to dobře měří. Firma se na to také může dívat komplexně a zahrnout i ekologii a počítat externality, ale v každém případě musí mít nějakou ekonomiku. Když má firma možnost vytvářet hodnotu a zisk, tak by to měla dělat, dodal.

Představa, že by dnes byly ohromné marže na výrobě elektřiny, je v podstatě chybná, konstatoval. V posledních letech byly marže mimořádně nízké a teď jsou trochu vyšší, a to jen u některých zdrojů. Představa, že bychom spočítali, jakou má mít výrobce marži, to bychom se vraceli do doby RVHP. Je to hra s ohněm.

Zároveň k tomu uvedl. Že poté, co zavedla EDF regulace pro maloodběratele, jí klesla tržní kapitalizace o čtvrtinu. Rozhodně varuje před regulací samotné cenotvorby silové elektřiny. Cena by měla být výsledkem soutěže. A pokud chce stát vykompenzovat vysoké náklady, které sám zavinil svou politikou, potom je možné v některých případech sáhnout do sociálního systému. Rozhodně by se ale neměla regulovat cena elektřiny.

Načež následovala poznámka redakce, že taková situace je na Slovensku, kde jsou ceny pro domácnosti zastropované. K tomu expert odpověděl, že na Slovensku stanovují, jak on tuší, pro maloodběr maximální ceny na základě průměru prvních šesti měsíců na následující rok. Oni tam tímto způsobem odfiltrovávají největší výkyvy ceny, ale vysoká cena elektřiny je dožene. Bude to, podle něho, jen se zpožděním.

Pokud jsou náklady na energetiku v nějaké výši, nemůžeme nařídit společnostem, aby šly do ztráty. Na Slovensku to ale není jen otázka energetiky, je to na systémové úrovni trochu jiná země, než je Česká republika, Rakousko nebo Německo. V jistém ohledu tam stát do svobodného trhu více zasahuje.

Poté přešel k porovnání cen energií se sousedními zeměmi. Konstatoval, že u Rakouska, Německa a České republiky, jsou ceny silové elektřiny velice podobné, a to samé platí pro plyn. Maďarsko, Polsko a Slovensko některé segmenty trhu regulují. V Maďarsku je de facto státní energetika, takže tam to jde nějakým způsobem udělat, ale tam, kde je trh nedeformovaný, je podobná cenová úroveň.

Načež dodal, že je zde i druhá část ceny, a to jsou služby za přenos, regulační schopnosti soustavy, distribuci a podobně. Tam je situace taková, že například v Německu jsou náklady o desítky procent vyšší než v České republice. U nás máme služby ještě v této chvíli relativně levné.

Na otázku, jak to vypadá z hlediska obchodního vztahu s ruskou firmou Gazprom, odpověděl, že několik let zpět atakovala cena plynu neuvěřitelně nízké hodnoty, kolem 8 eur za megawatthodinu. Předtím byla cena několik let na úrovni do 20 eur. Odběratelé nebyli motivováni uzavírat dlouhodobé kontrakty, protože by šli do vyšší ceny. Z tehdejšího pohledu bylo asi rozumné cenu nefixovat. Nicméně, velká část spotřeby, přibližně 60 %, je v ČR dodávána na základě dlouhodobých kontraktů s Gazpromem, kde je cena určena vzorcem.

Trochu jinou cestou šlo pravděpodobně Maďarsko, tam je ale vazba na Rusko jiného řádu a dnes na tom vydělává v porovnání se zbytkem Evropy. Do samotného kontraktu ale přesně nevidíme.

„Musím se ale zastat obchodníků. Těžko se dalo predikovat to, co se stalo v průběhu roku 2021. Doufám, že se situace uklidní a že se vrátíme k cenám plynu na úroveň 20 až 30 eur, možná i níže,“ dodal.

Na otázku, zda se dají nahradit dodávky zemního plynu z Ruska zkapalněným LNG, expert uvedl, že za určitých okolností se dají nahradit. Nikoli v horizontu let, ale alternativa přísunu plynu z LNG terminálů existuje. Jde především o plyn z USA, Kataru či Austrálie. Nebyl by to plyn za 8 až 15 eur, ale myslím, že cenové úrovně 20 až 35 eur by se dosáhnout dalo.

Načež dále poznamenal, že nyní nejsou kapacity na plnou náhradu, protože jednoduše nebyla taková poptávka. Stručně řečeno, je zcela reálné, že by se navýšily těžební i transportní kapacity tak, aby se EU bez ruského plynu obešla. Současně ale zdůraznil, že by to byl delší proces.

Kdyby došlo na vyloženě krizový vývoj, lze dočasně přerušit přechod z uhlí k plynu s tím, že lze výrobu elektřiny, a z malé části i tepla, dočasně nahradit nyní odstavovaným uhlím, kterému v provozu brání především špatná ekonomika vlivem vysokých politických požadavků na dekarbonizaci.

Zároveň k tomu uvedl, že tato jeho odpověď jistě vzbudí kontroverze, ale dodávka pomocí LNG rozhodně nemusí být výrazně dražší než dodávka plynovodem z Ruska, V nejbližších letech by to mohlo být, podle něho, právě naopak. Rozhodně přitom nejde o snahu ostrakizovat Rusko. Jde o snahu diverzifikovat zdroje tak, aby byl obchod s Ruskem férový a oboustranně výhodný. Za situace, kdy má jedna strana přinejmenším jasnou možnost uplatnit výhodu, je férovost ohrožena, dodal.

Na otázku redakce, zda současný stav přinese větší tlak EU na to, aby se domácnosti samy zásobily energiemi prostřednictvím fotovoltaik na střechách a tepelných čerpadel, expert uvedl, že je to lákavá představa. Nepochybně se tak již dnes děje. Spousta domů, ale i firem se snaží vyrábět si elektřinu. To, co si může pořídit domácnost, aby se zbavila závislosti na přítoku energie, nebo ji alespoň omezila, je fotovoltaika. V domácnostech je to ale bohužel většinou nejméně vhodné. Technicky to realizovatelné je, ale finančně to příliš nevychází. Diagram spotřeby domácnosti se vůbec nekryje s diagramem výroby z fotovoltaiky. Jiná situace je ve výrobních podnicích, které fungují přes den. Tam se nějaká forma fotovoltaiky téměř vždy uplatní bez nutnosti akumulace.

Další možností jsou tepelná čerpadla, a to jako náhrada za plynový kotel nebo přímé vytápění elektřinou. To je velká pomoc, ale kdyby se nahradily všechny plynové kotle tepelnými čerpadly, tak by o desítky procent vzrostla spotřeba elektřiny, kterou by bylo potom nutné vyrobit. Byl by to tedy další tlak na růst její ceny. Je jisté, že od určité úrovně by se pak nevyplácela ani tepelná čerpadla. Určitě bude narůstat podíl výroby tepla v čerpadlech a zároveň i podíl výroby elektřiny ve fotovoltaice i kogenerační výrobě, ale závislost na plynu to nevyřeší. Kogenerační výroba, tedy společná výroba elektřiny a tepla, se nyní řeší, a to již s mnoha klienty, a pro firmy s výraznějším odběrem tepla a elektřiny je to často velmi výhodná forma vlastní energetiky, dodal.