• Zveřejněno: 15.03.2022
  • Autor: Alena Mastantuono
Ruská invaze na Ukrajinu již vyvolala změny v evropské energetické politice. To je třeba zohlednit v revidované Zelené dohodě, píše Alena Mastantuono.

Alena Mastantuono je členkou Evropského hospodářského a sociálního výboru. Působila také jako ředitelka CEBRE – České podnikatelské reprezentace při EU a zastupuje Hospodářskou komoru ČR v EUROCHAMBRES.  

Komentář původně zveřejnil server EURACTIV.com v pondělí 7. března. Server EURACTIV.cz přináší český překlad. 

Válka na Ukrajině šokovala celý svět. Zahájení neoprávněné a nevyprovokované invaze na Ukrajinu, která si vyžádala nevinné životy a zničila naději lidí na mír, již nebude ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi nikdy odpuštěno. A nikdy mu nebude odpuštěno, že zahájil geopolitický konflikt v době, kdy svět musel řešit jiné výzvy, v neposlední řadě změnu klimatu a postpandemickou obnovu.

Ty budou nyní neochotně odsunuty na druhou kolej, protože se pozornost přesune na obranu a bezpečnost. Ačkoli nikdo neví, co nás čeká v příštích dnech, nepochybně se nově zaměříme na energetickou bezpečnost a dodávky. Zmaří to evropský Green Deal? Podaří se nám snížit náš apetit po fosilních palivech? Změníme obratem rovnováhu a strukturu našeho energetického mixu?

Závislost EU na dovozu energie dnes činí 60 %, což je nejvíce za posledních 30 let. V roce 2021 EU dovážela 45 % plynu z Ruska. Naše závislost znamená, že navzdory sankcím stále platíme Rusku každý den stovky milionů eur za dovoz zemního plynu a ropy – dohromady 1 miliardu eur denně.

Sankce EU nejsou výslovně zaměřeny na ruský energetický sektor, ale ztěžují ruským plavidlům dodávky energetických produktů, protože přístup do evropských přístavů je omezen. Bělorusko pohrozilo zastavením toků v plynovodu Jamal-Evropa, zatímco Rusko uvedlo, že bude nadále vyvážet zemní plyn. To se odráží v cenách. Ceny zemního plynu v EU smazaly mírné předchozí ztráty, na konci února vzrostly na 167 eur za megawatthodinu a 4. března dosáhly nového historického maxima přes 200 eur.

Naše vlastní trhy s energiemi tak zůstávají velmi napjaté. Musíme hledat nové dodavatele, ale také nová řešení. Musíme účinně diverzifikovat dodávky od našeho současného hlavního dodavatele a doplnit naše kapacity zásobníků plynu před začátkem další zimy.

Pokud se zaměříme na trh s plynem, klíčovou roli by měl hrát LNG, který by nahradil chybějící plyn z plynovodů. Proto se EU obrací k partnerům, jako jsou USA, Katar, Norsko nebo Alžírsko. To sice může krátkodobě zaplnit mezeru, ale podle odborníků není LNG dostatek na to, aby pokryl všechny energetické potřeby Evropy. Ne všechny členské státy EU mají terminály LNG a vidíme, že je třeba urychlit jejich zavádění a také pracovat na solidaritě.

Evropa je v rámci řešení problému tlačena ke snižování spotřeby fosilních paliv a k co největší diverzifikaci dodávek. Tato opatření musí být doprovázena rychlým zaváděním obnovitelných zdrojů energie, tj. větrné, vodní a solární energie, biopaliv a dalších.

Ne všechny členské státy EU však mají stejné technické, přírodní a geomorfologické podmínky. Komise by proto měla umožnit volný výběr nejlepší technologie odpovídající potřebné situaci. Měli bychom také maximalizovat výrobu elektřiny z bioenergie a investovat do zařízení na energetické využití odpadu. Musíme také vybudovat oběhové hospodářství, které pomůže změnit způsob, jakým získáváme zdroje.

Zavádění nových řešení vyžaduje více inovací. Veřejné investice EU do výzkumu, vývoje a inovací v oblasti čistých technologií jsou stále velmi nízké (na úrovni roku 2010) a je třeba je rychle zvýšit, aby bylo zajištěno rychlé zavedení obnovitelných zdrojů energie a nízkouhlíkových plynů, jakož i kapacit pro skladování elektřiny. V každém případě musí EU vytvořit regulační rámec, který umožní podnikům všech odvětví a velikostí inovovat a vytvářet produkty a služby, aniž by byla ohrožena technologická neutralita. Musíme ponechat prostor pro inovace, a ne jej zužovat. Musíme být tvůrci, a ne příjemci.

Mezitím je naprosto jasné, že se vrátíme k jaderné energii a dočasně i k uhlí. Evropská ekonomika je ovlivněna válkou na Ukrajině a my musíme zajistit, abychom měli k dispozici všechny prostředky pro zajištění bezpečných dodávek energie pro domácnosti a podniky.

Politici EU, včetně hlavní postavy Zelené dohody EU Franse Timmermanse, již připouštějí, že uhlí – nejšpinavější z fosilních paliv – bude znovu aktivováno. Před měsícem by si nikdo nedokázal představit, že pan Timmermans povolí zemím EU pokračovat ve spalování uhlí.

Musíme také co nejvíce diverzifikovat naše dodavatele surovin. Koncentrace vytváří závislost. Ale i v případě uhlí nebo jádra jsme konfrontováni s dovozem surovin. Rusko je největším zdrojem dovozu uranu do EU potřebného pro jaderné elektrárny. Například minulý týden (1. března) přistálo na Slovensku letadlo ruské společnosti Volga Dněpr. Přivezlo do země dodávky jaderného paliva pro dvě slovenské jaderné elektrárny.

Austrálie, Kazachstán a Kanada v současné době představují více než 50 % celkové světové nabídky uranu a jsou třemi hlavními hráči na poli průzkumu uranových ložisek. Na trhu působí i další hráči, například Uzbekistán nebo USA, a to nemluvím o Ukrajině.

Kromě rizika šoku v oblasti zabezpečení dodávek se musíme zabývat také rizikem cenového šoku. Evropská komise tento týden (8. března) představila návrh, jak snížit závislost EU na ruském plynu o dvě třetiny do konce roku a zároveň snížit dopad vysokých cen.

Krize představuje historickou příležitost k řešení našich současných zranitelných míst ve prospěch naší ekonomické a národní bezpečnosti. Přijetí správného kroku bude vyžadovat, aby byl v souladu s našimi klimatickými cíli. Nemáme na výběr.

Zelená dohoda, jejímž cílem je učinit EU do roku 2050 klimaticky neutrální, není mrtvá, musíme ale upravit některé její parametry a učinit ji realističtější. Zároveň musíme zajistit flexibilitu při rozhodování o tom, jak dosáhneme zastřešujících cílů dekarbonizace. A v neposlední řadě musíme dát větší prostor lidem, aby se mohli podílet na udržitelné transformaci.

  • Zdroj: Euractiv.cz