Zhodnocení současné ekonomické situace České republiky a její další výhledy v kontextu politiky Zeleného údělu v rámci EU – to byl hlavní námět Mezinárodní ekonomické konference Asociace samostatných odborů, která se uskutečnila v pátek 3. března v Lichtenštejnském paláci na pražské Kampě, tedy v objektu Úřadu vlády ČR.

V odborné části konference vystoupil také ekonom Jaroslav Ungerman, který je za Českou republiku a odbory členem Evropského hospodářského a sociálního výboru neboli poradního orgánu Evropské komise. Nejprve konstatoval, že ekonomika České republiky se nalézá v přelomové etapě. Svět okolo nás se velmi rychle změnil, a neví, jestli si v naší společnosti všichni uvědomují. Načež dodal, že se přitom svět, kolem nás, svým způsobem mění neodvratně! To, podle Jaroslava Ungermana, určitě bude determinovat vývoj české ekonomiky na mnoho let dopředu. Dnes, po konfliktu, který probíhá na Ukrajině, se Česká republika zbavila určité části ekonomických toků, které zde byly, to je v této oblasti. Při této příležitosti se Jaroslav Ungerman nemůže ubránit tomu, aby řekl: „To nikdo skutečně netušil, k čemu ten vývoj vztahů mezi Ruskem a Ukrajinou povede? To nikdo neviděl, že posledních 30 let to napětí tam narůstá tak, že nakonec to má jen dvě východiska, buď to bude mírové řešení anebo to válečné, k čemuž nakonec došlo. To jsme zde neměli zkušenost z Jugoslávie? Čtyři národnosti v Jugoslávii skončily válkou – a to všechny. Umřeli tam tisíce lidí. Zde, na Ukrajině je ten konflikt mnohem rozsáhlejší, větší. To je jedna z věcí, kterou bych vyčítal všem našim prognostikům. Že nebyli schopni postřehnout to, že ta situace nakonec může – s velkou pravděpodobností, čím dále tím bylo více jasné, že skončí tak, jak to nakonec skočilo, vojenským konfliktem. V této chvíli bych chtěl upozornit na Evropu. Podívejte se na to, jak ta evropská ekonomika vypadá. Co má Evropa za zdroje pro další průmyslový rozvoj? Ropu? Vždyť tu Evropa netěží. Zemní plyn těží ze 40 % své spotřeby. Nemáme železnou rudu, uhlí, to jsou základní komponenty, které jsou potřebné pro průmyslový rozvoj, tak, jak ho v současnosti známe. Jaké má tedy perspektivy Evropa? Evropa může žít jedině tak, že bude mít přísun zdrojů surovin, a to odněkud z venku. Srovnejte si to a USA. Tam mají plyn, ropu, železnou rudu, uhlí, vše mají. My jsme dnes v konkurenci s nimi, ať si to každý uvědomí, že jsme dnes ve velmi obtížné situaci, jako kontinent, jako evropská ekonomika.“

Načež Jaroslav Ungerman k tomu dále řekl, že to této ekonomické situace, jak ji před chvílí vylíčil, je nutné připočítat i vlivy energetické politiky EU, jak o nich na konferenci hovořil energetický expert Vladimír Novotný. Zároveň k tomu dodal, že je třeba i vyjmenovat řadu dalších věcí, které se připravují v orgánech EU v Bruselu. Přičemž konstatoval, že právě v Bruselu lidé, kolem Evropské komise či Evropského parlamentu, rádi „vysvětlují“, že Evropa buduje novou ekonomiku, novou společnost, nové lidi. Již to také někdy v médiích zaznívá, že někteří lidí říkají, já nejsem Čech, já jsem Evropan.

Přitom skutečnost je taková, že evropská ekonomika je rozdělena do jednotlivých členských států EU (ekonomika každého státu EU vychází ze svých vlastních historických podmínek – pozn. autora), takže jak jednotlivě, tak i jako celek není schopna dlouhodobě konkurovat USA, zejména, odřízne-li se od surovinových zdrojů, které potřebuje pro další rozvoj ekonomiky a celé společnosti. To je jedna z věcí, o které by měli evropští politici přemýšlet. Nad tím by měli uvažovat, co s tím? Poroste naše konkurenceschopnost? To, přitom, máme proti sobě další velké ekonomiky, například Čínu, Indii. I tyto země budou chtít mít větší podíl na světovém trhu, větší podíl na světových nerostech. Tak to prostě je a my se budeme muset s někým dělit. Co nabídneme do mezinárodní dělby práce?

„Tak se na to podívejte,“ řekl Jaroslav Ungerman. Vždyť vědecký potenciál se stěhuje do USA. V Evropě nejsou pro něho vhodné podmínky, což české ekonomice bude dělat velké problémy pro budoucnost. Zároveň si myslí, že lidé u nás si toho zatím nejsou příliš vědomi, a to ani ti, kteří to řídí českou ekonomiku. „Podívejte se, jak se český průmysl vyrovnal s problematikou výroby aut v Číně,“ poznamenal. Český automobilový průmysl v Číně skončil. Načež dodal, že je nutné se podívat na to, jak je česká ekonomika jednostranně orientována. Vždyť 20 % průmyslové výroby u nás je spojeno s automobilismem. Najednou se ukazuje, že se bude muset měnit struktura výroby. „My to budeme dále podporovat? My zde budeme stavět další gigafactory? Nedávno jsem četl, že nejlacinější autobaterie se vyrábějí v Číně. Tam je nízká marže, ale je tam hlavně také problém s emisemi. Když tuto fabriku vybudujete v Čechách, tak budete mít problémy. Koho tam chcete dát za dělníky? I v té Číně zaměstnanci pracují za nízké mzdy. Budete tam přitahovat lidi za nízké mzdy. Navíc budete mít ekologické problémy? Je zde ještě jeden problém, každý vám řekne, aby to fungovalo, tak to musí dostat velkou státní pobídku. Takže dáme k tomu opět peníze ze státního rozpočtu, jak zde řekl pan premiér,“ vysvětlil podstatu problému Jaroslav Ungerman.

Poté uvedl ještě jeden příklad. Jde o společnost Foxcon na výrobu elektroniky a počítačových součástek, jejíž ústředí sídlí na Tchaj-wanu, a u nás má továrny v Pardubicích a Kutné Hoře. Tento podnik má tržby ve výši 89 miliard korun, přitom do českého státního rozpočtu odvedla ve formě daní za minulý rok jen 3 miliony korun. „Tak si spočítejte, jaký je to ohromně ziskový podnik. Přitom průměrná mzda v této fabrice je pod úrovní průměrné mzdy v toto kraji. Jak je to možné?,“ zeptal se Jaroslav Ungerman.

Zároveň ekonom Ungerman přešel k dalšímu problému, a to k zahraničnímu obchodu České republiky, nebolia k exportu českého zboží do ciziny. Načež konstatoval, že věci, které před chvílí oznámil účastníkům konference, svědčí o jedné neblahé skutečnosti, to je o tom, jak prudce poklesla exportní výkonnost české ekonomiky. V roce 2020 bylo aktivní saldo obchodu se zbožím 180 miliard korun, za loňský rok je záporné ve výši 200 miliard korun. Dá se říci, že čeští exportéři ztratili svoji dosavadní výkonnost. To není jenom o těch cenách energií. Podle Jaroslava Ungermana to ukazuje na to, že v České republice nejsme schopni tyto obrovské turbulence ekonomiky a situaci kolem vývoje cen za energie a další vstupy do výroby, promítnout do ceny zboží, které je určeno pro export. Výsledkem je tudíž takto vysoký propad exportu.

„Nejsme schopni vyrábět s takovým výnosem, který by dlouhodobě pokryl naše náklady. Myslím, že to je jedna z věcí, která dokazuje, že struktura české ekonomiky je špatná, a musíme podporovat nějaké strukturální změny. Sám sice nevím, momentálně, jakým způsobem, ale jestli to nechat jenom na firmách či provést větší diverzifikaci výroby, s podporou státu, jsem zde na rozpacích,“ dále konstatoval Jaroslav Ungerman.

Načež uvedl další příklad, to je, aby si účastníci konference uvědomili, jaké je postavení středně velkých firem, to je do 500 zaměstnanců, z hlediska jejich zahraničního obchodu. Firma o této ekonomické velikosti nemá na to, aby si zřídila své vlastní obchodní zastoupení v zahraničí, například v Jižní Americe. Je to pro ni příliš nákladné. Z tohoto hlediska se dá říci, že Česká republika nemá až tak zase příliš mnoho středních firem, které by patřily do kategorie významných exportérů. Efekt zahraničního obchodu totiž spočívá v tom, že zahraniční obchod se u nás děje prostřednictvím velkých, nadnárodních firem. Přitom však tyto společnosti prodívají u nás vyprodukované výrobky, to je v jejich dceřiných firmách, přes svoje vlastní obchodní zastoupení v rámci nadnárodního koncernu, které logicky působí v jiné západoevropské či i mimoevropské zemi. Takže, kromě odvodu klasických dividend těchto nadnárodních firem, odcházejí do zahraničí i další peníze v rámci těchto „vnitřních ekonomických obchodů“ nadnárodních společností. Načež Jaroslav Ungerman k tomu dodal, že je nutné někdy nad tímto problémem také popřemýšlet.

Poté se Jaroslav Ungerman věnoval problematice inflace. Uvedl, že za leden 2023, to je z měsíce na měsíc, vzrostly ceny o 6 procent. To je, podle něho, katastrofa. Takto to nemůže dále pokračovat, konstatoval. Podle něho to ukazuje na jedno, že v České republice tuto vysokou inflaci vůbec neumíme regulovat. Dodal, že nemá přehled o tom, jak je česká ekonomika schopna se s tím vyrovnat. Vždyť, podle něho, stávající úrokové sazby ve výši 7 procent české ekonomice vůbec nepomáhají. Dokazuje to růst inflace o oněch 6 % za leden 2023. Zároveň dodal, že když se srovná leden r. 2021 s lednem 2023, což jsou dva roky, došlo u nás ke zvýšení cen o 29 %. To je opravdu hodně. Takže se, podle něho, u nás dostáváme do situace, kterou si přitom ani nepřipouští. Nevidí tam ty brzdy, které by vývoj inflace zastavily či alespoň zpomalily. Tomuto jeho výroku jsem porozuměl tak, že měl na mysli současné vládní představitele.

Poté se věnoval srovnání růstu cen v průmyslu, potravin apod. Konstatoval, že, pokud jde o ceny v průmyslu, za dva roky, to je z ledna 2021 do ledna 2023, došlo ke zvýšen cen průmyslových výrobků o 41 procent. Přitom naše společnost dnes vyčítá potravinářům obrovské zvýšení cen potravin. Ale to je na úrovni zvýšení cen o 38 % za stejné období, od ledna 2021 až do ledna 2023. To je skoro na stejné hodnotě, jako je růst cen v průmyslu. Přitom se také ukázalo, že ceny zemědělských výrobků v roce 2021 skoro nerostly nahoru. Asi jen tak o 10 procent. Jenže, v loňském roce najednou začaly růst obrovským tempem s tím, že prakticky dohánějí růst cen průmyslových výrobků.

Následovala poslední ekonomická pasáž ve vystoupení Jaroslava Ungermana, který se věnoval dalšímu problému, který si čeští vládní představitelé zatím vůbec nepřipouštějí, a to problému s růstem úrokových sazeb u centrální banky a následně i u komerčních bank. Podle něho to znamená, že komerčním bankám příliš nevyplatí úvěrovat různé projekty, které také nemusí, v rámci ekonomiky, vůbec vyjít, to je třeba se ztrátou či malinkým ziskem. Pro komerční banky je mnohem lepší čerpat úrok z centrální banky ve výši 7 procent. To je pro komerční banku vyšší zisk.

Navíc, dodal, že se v naší společnosti najednou objevily na veřejnosti úvahy, že dosavadní úroková sazba ČNB ve výši 7 procent nepomáhá zastavit inflaci, proto by měla úroková sazba centrální banky vzrůst o několik málo bodů. Takže, podle něho, kdyby úrokovou sazbu zvýšil na 8 procent, tak to bude mít ve skutečnosti zničující dopad na českou ekonomiku, a to z toho důvodu, že komerční banky by rovněž zvýšily úrokovou sazbu u hypoték, což by, ve svých důsledcích, vedlo k zastavení výstavby bytů u nás. Bylo by to z toho důvodu, že zájem o hypotéky by byl tak minimální, protože řada klientů bank a stavebních spořitelen by nebyla schopna tyto hypotéky splácet. Takže, nebylo by komu byty prodávat! To by nakonec vytvořilo velmi složitou situaci pro budoucnost naší společnosti.

Jaroslav Ungerman k tomu dále dodal, že ten, kdo nebude schopen splácet hypotéku, tak ho čeká návštěva exekutora s tím, že majitel hypotéky bude nakonec svůj nesplacený byt prodat, aby uhradil exekutorovi dluh z hypotéky. Přičemž se pravděpodobně stane to, že prodej tohoto bytu bude organizovat sám exekutor, který však prodá byt za nižší cenu než za tu zbytkovou, po zaplacení dluhu exekutorovi. Důvodem této nižší ceny bude to, aby se prodej bytu uskutečnil co nejrychleji.

Podle Jaroslava Ungermana je tento vysoce pravděpodobný vývoj, pokud se zvýší úrokové sazby centrální banky a následně i komerčních bank, pro naši společnost vysoce časovanou rozbuškou, a to přímo sociálního charakteru. Naši vládní představitelé, ale, konec konců, i celá naše společnost, by si to měla uvědomit.