Prezident Hospodářské komory ČR Vladimír Dlouhý řekl, že část zaměstnanců považuje home office za placené volno. Řadu lidí pracujících z domova namíchl, ale našli se i tací, kteří Vladimíra Dlouhého podpořili. Uvedl to ve svém zpravodajství Seznam Zprávy byznys.

Zatímco v minulých letech z domova pracoval zlomek lidí (4 %), příchod koronaviru proměnil mnoho bytů v kanceláře a úřadovny. Přesné údaje nejsou k mání, ale relevantní odhady ano: na jaře home office využívala pětina zaměstnanců, nyní kolem desetiny.

Ze svých domovů tak pracují statisíce lidí, kteří kombinují videoporady, práci u počítače, telefonní hovory s prací učitele, pokud mají školou povinné děti. K nim i jejich šéfům mířily výroky Vladimíra Dlouhého, prezidenta Hospodářské komory ČR, který uvedl, že z home office se často stala placená dovolená.

„Ti lidé na jednu stranu strádají, trpí, hádají se doma, nelíbí se jim to, na druhé straně je to placená dovolená. Co si budeme namlouvat,“ prohlásil doslova v rozhovoru Vladimír Dlouhý s poznámkou, že se nechce dotknout těch, kteří i doma tvrdě pracují.

Saozřejmě, že Seznam Zprávy byznys k tomu dále uvedl, že redakce čtenářů byla velice prudká, ale různorodá. Od naprostého nesouhlasu až po souhlas. Načež server přinesl řadu reakcí čtenářů, v nichž si někteří postěžovali, že jsou na tom hůře, než kdyb pracovali v zaměstnání, protože kromě svojí oficiální práce musejí ještě stihnout výuku dětí, dále rychlé vaření a další povinnosti. Další čtenářka to k tomu dodal, že organizace práce z domova chce obrovskou sebedisciplinu, aby vše stihla. Zkrátka, podle těchto čtenářů nich, to není placená dovolená, jak to označil Vladimír Dlouhý.

Seznam Zprávy byznys dále uvádí, že nedávný průzkum jddné z agentur práce ukázal, že masové rozšíření home office přináší reálné potíže nejen zaměstnancům, ale i jejich šéfům. Více než polovina zaměstnanců trpí odtržením od kolektivu. Chybí jim pracovní prostředí a mají pocit, že do firmy nezapadají. Drtivé většině lidí uniká, co se ve firmě děje, ačkoliv je to zajímá. Zatímto šéfové si stěžují na omezenou možnost, jak lidi motivovat a kontrolovat.

Podle této zprávy diskuse nad výroky Vladimíra Dlouhého potvrdila další pocit, které lidi přepadá na home office: zdá se jim, že pracují mnohem více, nebo přinejmenším déle. Místo osmi, devíti hodin je najednou devět, deset. Čas ušetřený za jízdu do práce padne za oběť delším poradám a složitějšímu domlouvání s kolegy: ale taky ve prospěch dětí, kterým je třeba uvařit, dovést je na rehabilitaci, či po škole nějak zaměstnat, aby bylo možné dál pracovat.

Podle některých účastníků debaty však není u všech zaměstnání možné tvrdě pracovat z domova. Často padají příklady státních úředníků. Jeden z účastníků této debaty prohlásil, že to je právě ona nespravedlnost dnešní doby. Někdo má víc práce a jiní jsou doma za peníze státu a pracovat nemusí. Přičemž dodal, že ne všechny firmy mají zakázky. Načež, část firem pošle lidi na home office a bere na ně podporu. Přičemž dodal, že úředníci také z domova nepracují, aby zvládli svoje pracovní úkoly, a to z bezpečnostních důvodů kvůli IT technice.

Jiní účastníci debaty zase poukázali na to, že horník asi v tomto režimu fárat nemůže a instalatér tekoucí vodu, je-li doma na home office, asi těžko opraví. Podle jednoho čtenáře krize je všude a přišla by i bez covidu, který ji jen uspíšil. Automobilový průmysl, na který se Evropa orientovala, jde „do kopru“ už minimálně 10 let a nepomohlo mu nic.

Ne všichni čtenáři však prezidentu Hospodářské komory ČR Vladimírovi Dlouhému oponují. Někteří vyjádřili naprostý souhlas. Podle nich mnozí zaměstnanci pandemii covidu zneužívají, a to hlavně kvůli nemocenské a karanténě. Přitom si s celou rodinou pořádají výlety. A práci doma berou jako dovolenou. Prý je takových lidí hodně.

Jiný čtenář to rovněž potvrdil s tím, že má také několik takových známých, a ti jsou především ze státní správy. Jeden týden dělají dva dny a druhý týden tři dny. A plat mají, jako kdyby pracovali. Tito lidé zneužívají home office na výlety a podobně. Tudíž, žádná práce z domova. Zatímco, lidé, kteří státní zaměstnanci nejsou, musí denně do práce.

Část lidí upozornila i na zdravotní rizika rozvolňování. „Jako člověk, který je doma na home office, říkám, že budu rád, až se budu moci vrátit k normální práci na pracovišti. S pravidelným režimem pracovní doby, s veškerými podklady, s IT servisem. Ale z myšlenky k návratu k normálu za cenu zvýšení počtu mrtvých mne docela mrazí,“ říká jeden ze čtenářů.

V anketě mezi čtenáři zazněla i myšlenka, že k návratu do „normálu“ možná nikdy nedojde. Podle tohoto čtenáře to již nebude nikdy jako dříve. Ptá se, proč platit kanceláře, proud, toaletní papír. Z home office se stane standard všude tam, kde to bude možné. Ve velkých korporacích především, myslí si. Načež dodává, jak dlouho lidé vydrží takto žít? Měsíc? Půlrok? Rok? A co když to potrvá déle? Třeba pět deset let? A co když už to bude navždy? Přičemž si položil i několik dalších řečnických otázek: Kolik peněz ještě bude potřeba na podpory a bonusy? A co když peníze dojdou? Jak dlouho ještě děti nebudou chodit do školy? Kde se vezmou pak noví doktoři, sestřičky a učitelé? Kdo by chtěl být ošetřován v budoucnu doktorem, který se učil na dálku? Ztrácíme empatii a lidský kontakt. Je to dobře? A společnost je teď hrozně rozdělena. Zdá se, že „nahoře“ vůbec nechápou, a ani je nezajímá, co se děje dole, uzavřel svoji úvahu dotyčný čtenář.