Potravinářská komora ČR si velmi dobře uvědomuje náročnou situaci v oblasti veřejných financí a nutnost snižování deficitů státního rozpočtu. Česká republika a vlastně i celá Evropa prochází velmi složitým obdobím po skončení pandemie covid-19, energetické krizi, dopady válečného konfliktu na Ukrajině i současné vysoké inflaci. Do budoucna očekáváme velké změny i díky velmi ambiciózním závazkům Evropské unie v rámci Green dílu. Navržená opatření ovšem nutně vedou k zamyšlení, co je jejich cílem?

Výrobci potravin v tuto chvíli hledí do budoucna s velkými obavami. Období covidu nám jasně ukázalo, že nutnost potravinové soběstačnosti musí být prioritou každé vlády. Hranice mezi státy se mohou z nejrůznějších důvodů opět uzavřít a na prvním místě bude nutné zajistit potraviny pro všechny skupiny obyvatel. Potraviny musí být strategickou surovinou a je třeba jim věnovat patřičnou pozornost.

Vládní balíček opatření na potravináře jaksi zapomněl. A přitom potřeba investic do výroby a zvyšování konkurence na trhu s potravinami byla jedním z hlavních argumentů, jak dlouhodobě snížit ceny potravin pro konečného spotřebitele a konkurovat produkci ze zahraničí, která v současně využívá výrazně nižších vstupních nákladů například na energie, vysvětluje Dana Večeřová, prezidentka Potravinářské komory České republiky.

Zemědělci, potravináři i obchodníci mají primární zodpovědnost za plynulé zásobování všech obyvatel kvalitními a bezpečnými potravinami, vláda má zase za úkol vytvořit takové podmínky pro všechny zúčastněné, aby podnikání v České republice bylo výhodné, transparentní, méně byrokratické a administrativně náročné. Pokud jsou však podmínky v okolních regionech významně odlišné od České republiky, ztrácejí naši podnikatelé konkurenceschopnost a možnost uplatnit se na trhu v Evropě i ve světě. Jestliže se vláda chce zaměřit na rušení tzv. neinvestičních dotací, pak je ale nepochopitelné, proč chce ministerstvo zemědělství zrušit JEDINÝ INVESTIČNÍ národní dotační titul pro potravináře, který umožňuje investovat do modernizace výroby či do technologií, které umožňují lepší hospodaření s vodou, snížení používání plastových obalů nebo automatizaci provozu. Je potřeba si uvědomit, že i tzv. na české poměry velké firmy se pohybují ve velmi tvrdém evropském konkurenčním prostředí a řada evropských států svoje velké potravinářské firmy podporuje investičními pobídkami či slevami na daních.

Vzhledem k neutěšeným podmínkám pro podnikání v České republice, ať už jde o vysoké náklady na energie, pracovní sílu, neexistenci investičních pobídek pro potravinářský sektor, zdlouhavé legislativní procesy či administrativní náročnost se, bohužel, stáváme v poslední době stále častěji svědkem toho, že i ryze české firmy uvažují o přesunutí výroby do jiných států EU, kde jsou jim mnohdy nabízeny dotace až do 50 % realizovaných investic. Výsledkem tedy může být ztráta pracovních příležitostí v ČR, snížení daňových odvodů z výroby do státních rozpočtu a v konečném důsledku také výrazné snížení zpracování domácí suroviny, což postihne především české zemědělce.

Je potřeba připomenout, že právě velcí čeští potravináři byli těmi, kdo zabezpečoval stabilní dodávky potravin pro obyvatele v době covidu a zpracování domácí suroviny, jako je mléko, maso či obilí, kdy řada států s nízkou soběstačností měla v obchodech prázdné regály nebo nebyla schopna zpracovávat suroviny, které končily nevyužity v odpadu. Pokud je tedy záměrem vlády zlikvidovat české potravinářství a vlastně také zemědělství, pak již učinila první krok.