„Jedna ministrem schválená absurdita střídá druhou, a komora nemá dostatečnou sílu tomu zabránit,“ shrnuje vývoj v českém zdravotnictví prezident České lékařské komory (ČLK) Milan Kubek v rozhovoru pro magazín Naše zdravotnictví, který vydává ČLK, a který vyšel počátkem února t.r.
Redakce Naše zdravotnictví nejprve konstatovala, že uplynul více než rok od podepsání dohody ministerstva zdravotnictví s lékaři a zdravotnickými odbory s tím, že, podle názoru prezidenta ČLK Milana Kubka, se od té doby sice odehrály některé kosmetické změny, ale většina podstatných návrhů ČLK a zdravotnických odborů, zůstala jen na papíře. Proto ho redakce oslovila s tím, jak je Česká lékařská komora spokojena se situací v českém zdravotnictví v posledním roce, a jaké cíle si ČLK stanovuje pro rok 2025.
Dohoda s expremiérem Babišem o valorizaci cen platí i nadále!
Pokud jde o hodnocení minulého roku, z pohledu České lékařské komory, Milan Kubek uvedl, že členů ČLK jej již přes 60.000, přičemž komora dále funguje, což, podle něho, také nemusí být samozřejmostí. Zároveň konstatoval, že rovněž pokračují změny, které se podařilo prosadit v minulosti. Jako příklad uvedl dohodu s bývalým premiérem Andrejem Babišem o valorizaci ceny práce všech nositelů výkonů v seznamu zdravotních výkonů, a to nejenom lékařů. Zdůraznil, že tato dohoda, je pro lékaře, důležitá, a to zejména kvůli největší inflační vlně, kterou jsme prošli, a která nemá v České republice v posledním čtvrtstoletí obdoby. Dále také běží program na zvýšení počtu studentů lékařských fakult, který také zavedla ještě minulá vláda. „Jsem rád, že ta současná ho v obrazoboreckém nadšení nezrušila,“ dodal. Načež se zamyslel s tím, že když hodnotí uplynulý rok objektivně, tak ze světových politických událostí, ani z vývoje ve zdravotnictví, moc důvodů k radosti není.
Počet studentů lékařských fakult roste, má to však své ale…
Na poznámku Milana Kubka o navýšení počtu mediků na lékařských fakultách, redakce uvedla, že v příštích šesti letech vyprodukují lékařské fakulty u nás minimálně 1700 absolventů ročně, místo obvyklých 1100, s tím, že za šest let by to bylo okolo 10.200 nových mladých lékařů a lékařek, což je čtvrtina stávajícího stavu lékařů. Načež se zeptala, zda to bude stačit?
Prezident ČLK Kubek odpověděl, že za předpokladu, že se u nás zásadně změní systém specializačního vzdělávání s tím, že již nebude tolik navzájem izolovaných lékařský oborů. Současně dodal, že rovněž i za předpokladu, že tito mladí lékaři a lékařky zůstanou v českém zdravotnictví, a také za předpokladu, že mladé ženy lékařky budou moci pracovat třeba na částečné úvazky, aby mohly chodit do práce, i když mají malé děti.
Podle Milana Kubka, uvedený zvýšený počet studentů lékařských fakult, by tak mohl vykrýt výpadek, ke kterému v posledních letech již došlo. Podle něho to však, samo o sobě, stačit nebude. Načež upozornil, že množství pracujících lékařů ve vysokých věkových kategoriích je opravdu velmi znepokojivé. Podle něho si, v tomto směru, nejhůře stojí ambulantní sféra.
Přičemž uvedl, že hodně se hovoří o praktických lékařích a pediatrech, kde je situace vážná, ale přitom se zapomíná i na spoustu dalších základních lékařských oborů. Příkladem je, jak dále uvedl, chirurgie v ambulantním sektoru, kde 51 procent pracujících lékařů je starších 60 let, s tím, že 23 procentům, je více než 70 let. Druhým zásadním oborem, věkově starších lékařů, je interna, kde je 50 procent pracujících lékařů starších 60 let a 22 procent starších 70 let. Zdůraznil, že jde o „katastrofální čísla“. V tomto ohledu by měl, podle něho, „pomoci i program ke zvýšení počtu mediků, ale podpora lékařských fakult není dostatečná,“ konstatoval Milan Kubek.
Mnoho studentů je zahraničních, ale ti u nás nezůstanou!
Logicky následovala otázka redakce: „Jak to myslíte?“
Prezident ČLK k tomu uvedl, že z ekonomických důvodů, lékařské fakulty přijímají stále velké množství zahraničních studentů, platících anglické studijní programy. „Jenže pro naše zdravotnictví jsou tito lidé úplně bezcenní, protože nikdo z nich nenastoupí do českého zdravotnictví. Nepředstavují pro vysoké školy ani žádný odborný přínos. Je to jen čistě ekonomický důvod, aby si vysoké školy, a konkrétně lékařské školy, přivydělaly. Ale vzhledem k tomu, že je jejich prostorová kapacita omezená, a stejně tak množství učitelů, a škola není nafukovací, tito platící studenti zabírají místo těm, kteří by pak u nás zůstali. A nemusí to být jen Češi. V češtině studují třeba i Slováci, a u těch je určitá šance, že u nás zůstanou,“ konstatoval Milan Kubek.
Načež redakce upozornila, že, v této návaznosti, jde i o nasměrování mladých lékařů a lékařů do oborů, kde je lékařů nedostatek, a zeptala se „Co lze udělat v tomto směru?“
Mladé, začínající lékaře, je třeba, pozitivně motivovat
Podle Milana Kubka samozřejmě, že jakékoli násilné směrování někoho do oboru, o který nemá zájem, nepovede k ničemu jinému, než že tito lidé „prásknou dveřmi“ a odejdou. Podle něho tudy cesta nevede. Zdůraznil, že se, u nás, musíme se vydat cestou pozitivních motivací, a obory musí být pro zájemce atraktivní. „Takhle jsme se už před lety snažili zachránit pediatrii a stále to vzbuzuje veliký odpor určitých lobbistických skupin, které prosazují jen své sobecké zájmy. V minulosti došlo k rozdělení pediatrie na nemocniční pediatry a praktické pediatry pracující jen v ambulancích, což ale vedlo jen k tomu, že o ty praktické pediatry neměl nikdo zájem, protože pro mladé lékaře nebyl tento obor dostatečně atraktivní,“ dodal.
Podle něho to bylo, mimo jiné, i z toho důvodu, že nikde v Evropě podobný obor neexistuje. Když se ale pediatrie spojila, tak teprve při nástupu do praxe se mohou lékaři a lékařky (v tomto oboru jsou, z 90 %, lékařky) rozhodnout, zda budou pracovat v nemocnici, nebo zda půjdou do první linie, a své rozhodnutí přizpůsobí rodinné situaci. Upozornil, že zároveň mohou mít zároveň i cestu zpátky. Dodal, že hodně lékařských oborů se takhle rozdělilo, a nyní jich je u nás velké množství, čímž vzniká problém, že tito lékaři jsou potom ale vzájemně nezastupitelní. „Systém je pak nepropustný, a nedostatek lékařů se prohlubuje,“ zdůraznil Milan Kubek.
Načež dodal, že o spojování oborů se sice hodně mluví, ale nic se prakticky nedělalo. „Poslední volební období je zcela ztraceno, a ministr zdravotnictví Vlastimil Válek neudělal vůbec nic. Změní to snad nová vláda, která nastoupí na podzim,“ prohlásil Milan Kubek, když charakterizoval tuto konkrétní situaci v českém zdravotnictví.
O směřování ve zdravotnictví rozhoduje stát, nikoliv komora
Poté se redakce dotázala, které konkrétní kroky se, v loňském roce, se České lékařské komoře povedlo dotáhnout loni blíže k cíli?
Prezident ČLK Milan Kubek nejprve zdůraznil, že Česká lékařská komora nevládne a neschvaluje zákony. „Ke splnění našich cílů potřebujeme dobrou vůli na straně politické reprezentace, aby se mohlo něco změnit. My můžeme doporučovat, připomínkovat, radit, ale nerozhodujeme. Není také fér na komoru přehazovat odpovědnost za špatná politická rozhodnutí. Z mého pohledu je důležité, že komora funguje. Komora představuje servis pro lékaře, kteří se na ni mohou spolehnout, že jim pomůže v nouzi. Příkladem je finanční pomoc ve výši milion korun, kterou komora rychle rozdělila mezi 40 svých členů postižených povodněmi ve Slezsku. Nejsme ale odpovědní za celkový vývoj ve zdravotnictví, a už vůbec ne za ekonomickou stabilitu či nestabilitu systému veřejného zdravotního pojištění,“ konstatoval Milan Kubek.
Prosincová dohoda přinesla zrušení 832 přesčasových hodin!
Načež redakce připomněla, že čeští lékaři a zdravotníci, měli velké očekávání, od dohody mezi ministerstvem zdravotnictví a ČLK a zdravotnickými odbory, podepsané v prosinci loňského roku. Takže se prezidenta ČLK zeptala, se které body dohody se podařilo naplnit, zda je, v tomto směru, spokojen.
Podle Milana Kubka se „u této dohody opět potvrdila pravdivost jeho teze, že s politiky se jedná někdy dobře, ale s politiky pod tlakem, se jedná lépe. Takže co museli politici splnit bezprostředně po podpisu, to se splnilo. Zrušili nešťastný paragraf s ´dobrovolnými´ 832 přesčasovými hodinami, který lékaře a lékařky diskriminoval. Opravdu došlo bezprostředně bez nějakých komplikací k navýšení platů a mezd v drtivé většině nemocnic, a to o 5000, 8000 a 15.000 korun. Pak následovala další jednání k ostatním bodům. Dlouho jsme jednali o nějaké dlouhodobější novele zákoníku práce, kdy se nám podařilo zabránit návrhům ze strany některých zaměstnavatelů na opětovné navýšení ´dobrovolné´ přesčasové práce. Uhájili jsme tak i nadále 416 hodin jako limit, protože dobře víme, že dobrovolnost zejména u neatestovaných lékařů je naprosto iluzorní,“ odpověděl prezident ČLK.
Uhájil se i pětidenní pracovní týden!
Podle Milana Kubka lékaři uhájili jsme pětidenní pracovní týden. Uvedl, že ministerstvo zdravotnictví totiž navrhovalo, aby se do základního platu lékařů a lékařek počítalo osm hodin přesčasové práce, což není ničím jiným než zavedením šestidenního pracovního týdne v situaci, kdy se v řadě zemí a oborů uvažuje o čtyřdenním pracovním týdnu. Označil to za poměrně bizarní návrh.
K pozitivním přínosům patří i příplatky za práci ve směnách
Mezi pozitivní přínosy dohody, podle Milana Kubka, patří i prosazení, od lékařů, příplatku ve výši 20 procent za práci ve směnách od 13. po 24. hodinu. Podle něho je to důležité pro zaměstnance, kteří mají zkrácené pracovní úvazky, protože „dosud byli ve službách okrádáni“. Víkendové a noční služby se jim totiž nepočítaly, jako přesčasy, do doby, než naplnili pracovní úvazek 1,0. Zároveň uvedl, že, bohužel, legislativa je ale v České republice nadále velmi nejasná, a často si protiřečí. Upozornil, že je chaotická. „Někteří zaměstnavatelé si ji tak vykládají po svém, a krátí nárok lékařů a lékařek na příplatky za přesčasy. Situace proto zůstává nepřehledná a bohužel nějaké podpory ze strany ministerstva zdravotnictví nebo ministerstva práce a sociálních věcí ve smyslu autoritativních výkladů jsme se nedočkali,“ dodal.
Ale, další, důležité body dohody, zůstaly jen „na papíře“!
Logicky následovala otázka redakce, zda ostatní body dohody zůstaly jen na papíře? Přičemž byl Milan Kubek požádán, aby sdělil, o které body dohody se bude ČLK nadále snažit.
Podle prezidenta ČLK nejvýraznějším bodem byl zákon o odměňování, který měl zaměstnancům v nemocnicích, nebo respektive ve všech lůžkových zdravotnických zařízeních, vázaných na smlouvy s veřejnými zdravotními pojišťovnami, garantovat 1,5- až trojnásobek průměrné mzdy v České republice za základní pracovní dobu v závislosti na jejich kvalifikaci a délce praxe. „Od začátku dával ministr Válek najevo, že tento závazek splnit nechce. Jednání se různě protahovala, vlekla, vytvářely se pracovní skupiny s nesmyslným složením. Už při podpisu dohody jsme věděli, že to bude stát nějaké peníze. Není možné navýšit platy a mzdy z ničeho,“ konstatoval Milan Kubek.
I nadále chybí analýza skutečných nákladů na zdravotnictví
Prezident České lékařské komory dále zdůraznil, že čeští lékaři, potažmo i ostatní zdravotníci, se během loňského roku, nedomohli objektivní a věrohodné analýzy skutečných nákladů. „Vzduchem létala nesmyslná čísla okolo 50 miliard korun a podobně. Ve spolupráci s Asociací českých a moravských nemocnic jsme vypracovali reálný odhad, který se pohyboval mezi 12 a 14 miliardami korun. Skutečnou analýzu ale ministerstvo zdravotnictví vypracovat nenechalo. Tím se vracím k tomu, že pokud někdo podepíše nějakou smlouvu s tím, že není ochoten nebo ani schopen tuto smlouvu naplnit, tak se prostě chová jako podvodník. Pan ministr Válek oponuje, že sice dohodu podepsal, ale dojednali jste ji s premiérem, tak běžte za ním. A pan premiér Petr Fiala na to odvětí, že ji sice dojednal, ale Válek podepsal, jděte za ním. Je to naprosto neseriózní jednání,“ charakterizoval Milan Kubek skutečnou situaci v českém zdravotnictví.
Předčasné důchody nejsou benefitem pro zdravotníky
Další otázka redakce se týkal benefitů pro české zdravotníky. Milan Kubek k tomu odpověděl, že se vůbec nevedla vážná diskuse o benefitech pro zdravotníky, i když to také bylo součástí dohody. Konstatoval, že Lékaři a lékařky odpracují penzum pracovní doby, které je nezbytné pro získání nároku na starobní důchod, o několik let dřív než zbytek populace. Bylo by spravedlivé, kdyby měli příplatek k důchodu. Za situace, kdy nás trápí katastrofální nedostatek lékařů, totiž nějaké předčasné důchody nemohou připadat v úvahu. Součástí dohody byly také změny ve vzdělávání, které osobně hodnotím jako naprosto kosmetické. Sliby o tom, že od roku 2026 poběží nějaký elektronický systém administrace specializačního vzdělávání, jsou fajn. Ale to nezmění fakt, že specializační vzdělávání je špatné. Stejně tak zní hezky koordinátoři ve fakultních nemocnicích, ale opět se to týká jen fakultních nemocnic a nejsou vůbec vyjasněné kompetence těchto lidí.
Jelikož považuji vzdělávání za prioritu, už před dvěma měsíci jsem požádal pana ministra Vlastimila Válka, abych mohl být opět jmenován do vzdělávací rady ministra zdravotnictví, což je poradní orgán, jehož součástí jsem vždy býval. Za tyto dva měsíce mi ještě ani neodpověděl. Dobrá vůle chybí a bohužel ve vzdělávání představuje vláda ministra Válka ztracené roky.
Pozitivem je systém Administrátor ve specializačním vzdělávání
V rámci dohody ale pan ministr zdůrazňuje, že ve specializačním vzdělávání došlo k mnoha pozitivním změnám. Vzniká zmíněný systém Administrátor, čímž je pověřen IPVZ (Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví).
Ministerstvo vytvořilo pracovní skupinu koordinátorů specializačního vzdělávání a podle tiskové konference specializační vzdělávání zjednodušilo.
Systém Administrátor je takový „yetti“, o kterém všichni chytře mluví, ale nabude účinnosti až v lednu 2026, tedy v době, kdy už pan ministr Válek pravděpodobně ministrem nebude. A pokud systém bude či nebude fungovat, zodpovědnost padne na hlavu někoho jiného, stejně jako se to stalo u stavebního řízení. Zásadní změny tedy nečekám. Základem je snížit počet vzdělávacích oborů a pokud možno zkracovat délku vzdělávání. Víte, ocitli jsme se v paradoxní situaci. Na jedné straně máme obrovské množství specializačních oborů a na druhé straně hovoříme o tom, že je třeba některé kompetence kvůli nedostatku lékařů přenášet na jiný zdravotnický personál, třeba zdravotní sestry. Takže místo toho, aby léčili lékaři a rozšířili jsme jim záběr, budou léčit zdravotní sestry, a my budeme vytvářet superspecializované, úzce zaměřené odborníky.
Rušení tzv. kolečka začínajících lékařů je absurditou!
Podobnou absurditou je rušení tzv. kolečka v základním kmeni, které musí absolvovat lékaři všech oborů. Jdeme tím absolutně proti evropskému trendu. Například v Rakousku musí lékaři absolvovat devět měsíců nemocničního výcviku bez ohledu na svůj budoucí obor.
Doposud u nás platilo, že v celkové délce šesti měsíců museli lékaři absolvovat po dvou měsících praxi na chirurgii, interně a intenzivní medicíně. Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek ale prosadil změnu, že se tyto praxe musí absolvovat v maximální délce dvou měsíců. V reálu to, podle Milana Kubka, může dopadnout tak, že se lékař na chirurgii vůbec nedostane a jen si během jednoho dne přijde pro podpis a potvrzení místního primáře, že tam byl.
Přitom i ze strany mladých lékařů, jak dále konstatoval Milan Kubek, převažuje hlas, že jsou tyto praxe potřebné a užitečné, protože mají větší šanci se lépe seznámit s praxí, než měli jako medici.
Fakultní lobby je, podle Milana Kubka, silná, a Česká lékařská komora zatím nemá dostatečnou sílu oponovat. Bez užší spolupráce s ministerstvem zdravotnictví, to nepůjde. Zájem musí být oboustranný, zdůraznil Milan Kubek.