Každá pomoc je vítaná, tentokrát ale nastává příliš pozdě a zvýhodňuje neúspěšné podnikatele. Tak lze parafrázovat postoj krizí výrazně zasažených firem, které oslovil deník E15.

Firmy nejvíce postižené nárůstem cen elektřiny a plynu nemusejí krizi přežít, ani když dosáhnou na státní podporu, varují byznysmeni.

Pomoc pro firmy ze zpracovatelského průmyslu, kterou navrhuje ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (za STAN), počítá s kompenzacemi ve třech kategoriích: do 30, do 50, nebo až do 70 procent způsobilých nákladů podle energetické náročnosti podniku. Nárok mají mít firmy, které prokážou provozní ztrátu kvůli drahým energiím.

„To je velice pochybné kritérium. Provozní ztrátu zřejmě nevykážeme, ale za cenu obrovských obětí,“ namítá Martin Wichterle, majitel výrobce průmyslových převodovek Wikov a skláren Bomma a Rückl. „Když sklárny hospodaří s tržbami v řádu nižších stovek milionů korun, několikanásobné zvýšení nákladů na energie, tedy o desítky milionů, tak představuje extrémní zátěž,“ dodává, podle deníku E15, jeden z nejbohatších Čechů.

Každý podnik, který by měl nárok na pomoc, by mohl obdržet nanejvýš dva miliony eur, zhruba 49 milionů korun. Ani státní pomoc v celkovém objemu 25 až 28 miliard, jak ji odhadl ministr Síkela, by tak nejpostiženějším firmám nemusela stačit.

„Řešíme proto alternativní zdroje energie, odstavení některých technologií, přesun výroby jinam, nenakupování komponent od českých, ale zahraničních dodavatelů, kteří nebyli zasaženi energetickou krizí,“ dodává Wichterle. Jen v letošním roce jeho firmy zvýšily ceny zhruba o třetinu.

Připlácejí si i zákazníci, kteří denně nakupují ve čtyřiceti českých prodejnách společnosti Karlova pekárna. Zatímco elektřinu skupina kupuje za spotové, tedy momentální a velmi vysoké ceny, klíčový kontrakt na plyn má fixovaný do konce roku.

„Za současné situace by nám pětinásobně zdražil, což by nás zlikvidovalo během nanejvýš dvou měsíců. Věřím, že stát pomůže, kompenzace by nám výrazněji pomohla, ale jen v případě, že bychom spadali do nejvyšších kategorií,“ tvrdí Radek Žiška z obchodního oddělení pekáren, jež vydávají za energie jednotky milionů měsíčně. Řada pekáren, podle Žišky, už dnes rozprodává prodejny, aby pokryla finanční ztráty, nebo dokonce definitivně končí. V nejhorší situaci jsou hlavně menší rodinné pekárny.

Pekárny také kromě zdražování omezují portfolio výrobků. Více se zaměřují na ty nejprodávanější, jako jsou chleby a rohlíky, naopak výrobu méně poptávaných a surovinově nejnáročnějších, třeba špaldového mlsu, omezují. Úsporami firmy bojují proti možným ztrátám. Tím méně ovšem chápou ztrátu jako kritérium pro získání pomoci. Jan Žiška se dále vyjádřil v tom smyslu, proč má být trestán za to, že šetří, chodí po lidech, vypíná mrazáky a lednice.

Podle zprávy deníku E15 od září částečně omezují výrobu i tradiční Gumárny Zubří, jež dodávají autokoberce, krytky a různá těsnění například Škodě Auto, kolínské Toyotě či nošovickému závodu Hyundai. Zastavily výrobu pro ty zákazníky, kteří nepřistoupili na zvýšení cen. Ředitel Gumáren Jiří Žáček obhajuje zdražení tím, že za elektřinu a plyn, které podnik nakupuje za spotové ceny, měsíčně platí místo dřívějších tří milionů patnáct.

„Ti, kteří se snaží navýšit ceny globálním firmám a dosáhnout v této bezprecedentní situaci alespoň kladné nuly (ne ztráty – poznámka redakce deníku E15), budou znevýhodněni a definitivně ztratí konkurenceschopnost vůči firmám z jiných evropských států, které pomáhají více a efektivněji,“ tvrdí Žáček. Za ideální považuje zastropování cen plynu zavedené ve Španělsku a Portugalsku.

První verzi návrhu možné státní pomoci hodlá ministr Síkela předložit vládě v září. „Pomoc už měla přijít, a to okamžitě pro firmy, které nakupují za spotové ceny. Pro ty je situace likvidační. Některé už výrobu vypnuly, další vydrží nanejvýš v řádu měsíců,“ varuje Wichterle.

Deník E15 dále připomíná, že nekonkrétnost představeného návrhu kritizovaly také zaměstnavatelské svazy a varovaly, že se jedná o příslib, a ne o program schválený vládou. Kdy a za jakých podmínek budou moci firmy žádat o kompenzace, je tak zatím nejasné.

„Největší neštěstí je, že se byznys nevěnuje rozvoji, ale boji o přežití. Státy řeší regulacemi šířku pisoárů či zahnutí banánů, selhávají ale v době extrémního excesu, který ohrožuje fundament hospodářství. Věřím, že se vzpamatují,“ naráží na údajnou nečinnost evropských vlád Wichterle.