Před několika dny vláda schválila novelu zákoníku práce, která, podle vyjádření z vlády, má za cíl zvýšit flexibilitu pro zaměstnavatele i zaměstnance. Jedním z přijatých opatření je prodloužení zkušební doba, dalším je, že výpovědní lhůta má začít doručením výpovědi. Ve vládou schváleném návrhu, díky postoji ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky (KDU-ČSL), chybí výpověď bez udání důvodu. „Je to bod, kterým se chce odlišit směrem k pravicové politice. Jsou s tím ale spojena spíše rizika, a není to to, co náš pracovní trh pálí,“ soudí analytik a člen týmu poradců ministra práce Tomáš Ervín Dombrovský, který touto svojí formulací vlastně říká, že výpověď bez udání důvodu, není tím správným řešením situace na českém pracovním trhu.

Vždyť, podle něho, propustit zaměstnance dnes není až tak těžké. Drtivou většinu zaměstnavatelů spíše trápí nemožnost najít nové zaměstnance na kvalifikované pozice. Nízká míra fluktuace, která se pohybuje okolo 15 procent ročně, je, podle něho, dána spíše chováním zaměstnanců.

„Lidé nemají na změnu práce peníze. Nemůžou si dovolit výpadek příjmů a nefunguje nám systém podpor v nezaměstnanosti a v rekvalifikaci. Kompenzovat výpověď bez udání důvodu vyšším odstupným nemusí být špatně, ale při nastavení české společnosti to může vést k tomu, že lidé budou čekat na to, až se jich firma bude chtít zbavit,“ podotkl Tomáš Ervín Dombrovský, který, kromě své poradenství na ministerstvu práce a sociálních věcí, působí i jako analytik pracovního trhu ze společnosti Alma Career.

V pořadu Českého rozhlasu dále uvedl, že pokud by došlo k uzákonění odstupného ve výši 6 až 12 měsíčních platů, jak o tom hovoří poslanci ODS a TOP 09, kteří výpověď bez udání důvodu, chtějí prosadit, jako poslanecký návrh, může to, podle Dombrovského, řadu zaměstnanců naopak vést k tomu, že se ještě více „přimknou k židli, na které sedí,“ a nechají si ujít zajímavější pracovní příležitost.

„Pro případ výpadku příjmu nemá skoro třetina lidí rezervy ani na měsíc a tři čtvrtiny jen na tři měsíce. A 40 procent deklaruje, že kdyby teď ztratili práci, tak vezmou cokoli, jen aby neměli výpadek. To vede k horšímu párování, lidé se nedostávají na adekvátní pozice ani nemají tak silnou pozici při vyjednávání o mzdě,“ konstatoval analytik pracovního trhu Dombrovký.

Dánský vzor?

Načež pokračoval s tím, že jako vzor flexibilního pracovního trhu se u nás často uvádí Dánsko. Analytik Dombrovský souhlasí, že pro Česko může být vzorem, zároveň ale zdůraznil, že není možné si z fungujícího systému vybírat jen některé prvky.

V Česku by, podle experta, měly větší roli hrát úřady práce, které by se měly daleko více věnovat poradenství a podpoře rekvalifikací, včetně nasměrování uchazečů na adekvátní pracovní příležitosti. „Myslím, že kapacity existují, ale spíše potřebujeme řešit, co ti lidé na úřadech práce dělají,“ poznamenal.

Analytik Dombrovský dále poukázal na to, že výdaje na podporu a aktivní politiku zaměstnanosti u nás patří k nejnižším mezi zeměmi OECD.

„Průměrná výše podpory v nezaměstnanosti dosahuje asi 12 tisíc, což je k nepřežití i mimo velká města. 80 procent lidí, kteří by na ni měli nárok, ji vůbec nečerpá, přestože je to povinná pojistka, kterou si předplácejí ze svých příjmů,“ dodal.

Podle něho systém dnes navíc penalizuje ty, kteří odejdou ze zaměstnání z vlastní vůle nebo po dohodě. Naproti tomu v Dánsku je možné podporu čerpat daleko rychleji a je adekvátnější pro překlenutí období bez práce.

„Nám vlastně chybí krátkodobá nezaměstnanost. Lidé hledají novou práci při zaměstnání, tedy málo intenzivně a zkoušejí jen ideální pozice. A když to neklapne, tak zase vyčkávají,“ uvedl s tím, že podle propočtů by bylo výrazné navýšení podpory v nezaměstnanosti únosné, a tato investice by se státu, v horizontu roku až dvou, vrátila.