Pod tímto titulkem, který jsme v zájmu autenticity ponechali i my, zveřejnily Parlamentní listy rozhovor se členem představenstva Agrární komory ČR Zdeňkem Jandejskem, který se týká současné složité situace v českém zemědělství a potravinářství, a která je, podle něho, více než vážná. V úvodu rozhovoru konstatoval, že do médií nemají přístup ti, kteří oboru rozumí, ale jen tací, kteří neustále lžou. Ceny některých potravinových komodit se, podle něho, mohou klidně zdvojnásobit. Jinak hrozí vybíjení chovů! Vláda, podle jeho slov, nejenže nepomáhá, ale jde proti zájmům obyvatelstva a maloobchod „kličkuje jak zajíc“ a ceny pro výrobce se sjednávají na týdenní bázi. Vývoz obilí není nutné, podle Zdeňka Jandejska, zakazovat, ale musí se jasně stanovit způsob jeho využití. Přitom varováním na nutnost soběstačnosti a zásobení hmotných rezerv se prý stát roky vysmívá.
Jak dále dodal, mezi hlavní témata se dostává zemědělství, které je podle řady expertů i lidí z oboru před velkým pádem. Jde o růst cen energií, pohonných hmot a dalších komodit, které výrobu mimořádně prodraží.
V další části rozhovoru Zdeněk Jandejsek znovu zdůraznil, že situace v zemědělství a potravinářském průmyslu je více než vážná, ale přitom ministr zemědělství, jak bylo vidět v Otázkách Václava Moravce v České televizi, mluví jak mimozemšťan. Jeho vystoupení nechce Zdeněk Jandejsek ani komentovat. Načež dále uvedl, že premiér na výzvy zemědělců a potravinářů k zahájení diskuse, a to bez jakékoliv komunikace s nimi, odpovídá, že se nedá vydírat.
„Nechci být velký pesimista,“ prohlásil. Načež sdělil, jak na tom zemědělci a potravináři ekonomicky v současné době jsou. Uvedl, že ceny elektrické energie dosahují v měsíci březnu + 100 až 200 % ke stejnému období minulého roku, ceny plynu + 200 až 400 %, ceny obilí + 100 až 120 %, ceny obalů + 80 až 150 % a ostatní materiály a služby + 40 až 80 %. Průměrné nárůsty vstupů se pak zvyšují o 70 a více procent. Potom vepřové do listopadu 2021 nás v nákladech stálo 29 až 30 Kč/kg, dnes náklady v živém dosáhly na 49 Kč na kg a v jatečně opracovaných půlkách je to kolem 62 Kč na kg a po rozbourání je pak cena jednotlivých partií od 130 Kč na kg do 200 Kč/kg.
Přitom, podle něho, maloobchodní prodej kličkuje jako zajíc, ceny se sjednávají jen na týden a jak prvovýrobce, tak zpracovatel vytváří ztráty a postupně omezuje výrobu. Obdobná je situace u drůbeže, ceny vstupů jsou obdobné, takže před navýšením cen byly výrobní náklady živého brojlera cca 21 Kč/kg, dnes jsou náklady 26 až 28 Kč na kg živé váhy, po opracování a zabalení jsou výrobní náklady na 1 kg kuřete kolem 60 Kč/kg.
V rozhovoru dále citoval skutečné údaje o cenách vstupů do zemědělské a potravinářské výroby. Konstatoval, že pokud ceny vstupů, jako je obilí, kde je nabízená cena kolem 13.000 Kč na tunu až 15.000 Kč na tunu, cena plynu o dalších +100 % atd., musíme počítat s náklady na vepřové partie od 150 Kč na kg do 250 Kč na kg. Uvedl, že pokud připočítáme marže maloobchodního prodeje, může se cena na pultě pohybovat od 200 do 300 Kč za kilogram podle jednotlivých partií. Stejně tak ceny drůbežího masa na pultě mohou dosáhnout až 120 Kč za kilogram u celého kuřete a u prsního svalu kolem 200 Kč za kilogram. Podle něho nejde o žádné strašení, pokud se nepromítne raketový růst vstupů do cen, bude dále pokračovat zavírání chovů hospodářských zvířat, jelikož obilí je při snížení produkce na Ukrajině a embargu Ruska nedostatek. Jde o velmi zajímavé exportní zboží bez značného rizika ztrát v živočišné výrobě a potravinářském zpracování.
Na otázku redakce, zdali má vláda nějaké možnosti, jak viditelně, nikoli jen na oko, situaci zlepšit a zamezit tomu, aby se celá řada potravin stala pro mnohé občany luxusní komoditou, odpověděl, že určitě má! Ale musí se obrátit na skutečné zemědělské odborníky s praxí, kteří produkují, a ne na pány Šebky, Štefly, Bendly a podobné, kteří sklízejí většinou jen dotace.
Zároveň uvedl, že Společnou zemědělskou politiku je potřebné navrhnout takovou, která ihned podpoří ty, kteří vyrábějí a jsou schopni navýšit výrobu kvalitních a cenově dostupných potravin, dále ihned zrušit nesmyslné podpory do extenzivních výrob, které pod rouškou ekologického zemědělství a ochrany přírody rozdávají prostředky, které nic nepřinášejí obyvatelstvu ani přírodě. Podle něho současné směrování dosavadních prostředků do ekologické produkce přináší ze cca 17 % půdy, která je v ekologickém režimu cca 1,5 % produkce, což je opravdu unikát, který chce současný ministr zemědělství nehoráznými prostředky dále podporovat. Dokladem ministrova nekompetentního uvažování je, podle Zdeňka Jandejska, ministrova věta, když odpovídal zemědělcům, kteří si stěžovali na nízké podpory produktivním podnikům: „Převeďte si hospodaření do ekologického režimu a budete mít podpor více“ Podle Zdeňka Jandejska je pro rok 2022 schváleno 41 mld. Kč podpor do zemědělské a potravinářské výroby. To není malý objem, dodal. Přičemž konstatoval, že pokud by tyto podpory směřovaly do podniků, kde se vyrábí, došlo by ke zvýšení výroby a zvýšení objemu cenově dostupných potravin.
Zdeněk Jandejsek dále doporučil ihned řešit zákon o významné tržní síle, kde je potřebné řešit nákladové ceny, podnákupní ceny, zastropování marží, objem prodeje v promocích, privátní značku prodejců atd., posílit rozpočet národních podpor o 1,5 mld. Kč, které by měly směřovat do živočišné výroby. Dále je potřeba redistributivní platbu ukotvit na 10 %, tak, jako ji využívá většina států EU. Z rezortu ministerstva životního prostředí podpořit precizní zemědělství, zároveň provozní dotace v daňovém přiznání uvádět jako odpočitatelnou položku.
Na otázku redakce, zda je stát na případné krizové situace připraven, Zdeněk Jandejsek odpověděl, že generální ředitel jihočeské Madety v Otázkách Václava Moravce hovořil o tom, že sklady Státních hmotných rezerv jsou prázdné. Načež dodal, že je to stejné selhání, jako když na počátku covidu neměl stát na skladě prakticky žádné roušky. Podle Zdeňka Jandejska nejsme připraveni téměř na nic. Více než 9 roků na vládních a zákonodárných místech upozorňuje a nabádá ke zvýšení soběstačnosti v potravinách, na nutnost produkovat bezpečné množství potravin. Vždy mu bylo se smíchem odpovídáno „vše si dovezeme, bude vždy dost laciných potravin“.
Dále konstatoval, že toto jsou názory současné vládní koalice. Podle něho je to možné proto, že velká část vládních úředníků a zákonodárců jsou univerzální odborníci na všechno. Načež uvedl, že když se zeptáte, jakou mají konkrétní odbornost, tak převážná část z nich jsou politologové a celoživotní úředníci bez praxe a skutečných výsledků v podnikové sféře. Nemají žádnou představu o celém výrobním procesu v zemědělství a potravinářství, který trvá 1 až 4 roky (jeden rok se týká produkce obilí, čtyři roky výchovy dojnic). „Nikdo z nás neví, když se dá do výroby mléka, jakou cenu za čtyři roky obdrží,“ konstatoval Zdeněk Jandejsek.
Na otázku redakce, jestli by si měli občané, za stávající situace, zvykat, že si ti méně majetnější prostě nebudou už moci kupovat všechno, na co byli zvyklí dosud či, zda se mají připravit, že i například Vánoce a další události, kdy se v obrovské míře nakupuje jídlo, nebudou tak bohaté, Zdeněk Jandejsek odpověděl, že určitě ne. Měli by více přemýšlet, koho volí v jakýchkoliv volbách. Měli by dokázat rozeznat ty, kteří jen líbivě oblbují veřejnost od těch, kteří dokážou vysvětlit v konkrétních věcech svůj program. Načež dal příklad, jak zabezpečit dostatek obilí v letošním roce do žní pro potravinářské i krmné účely, aby nebylo vše během dvou měsíců vyvezeno a nezbylo nic na pečivo a krmení. Podle něho stačí vybalancovat potřebu chlebového obilí pro mlýny a potřebu krmného obilí podle stavu hospodářských zvířat, a to nakoupit do hmotných rezerv za přiměřenou cenu (určitá regulace je nutná, vždyť podniky pobírají státní podpory), potom nadbytečné zásoby může každý prodat, kam chce a za jakou cenu chce. Po sklizni, pokud bude přebytek obilí, může se prodat zpět skladům se skladovacím poplatkem, nebo ho může stát sám prodat. Uvedl, že obilí se nikam nepřeváží, ale pouze eviduje ve skladech prodávajících. Proto není nutné zakazovat export, pouze podržet rezervu na odvrácení kolapsu před žněmi. Stát by měl mít vždy k eliminaci kolapsů minimální regulaci, a hlavně maximální motivaci k využití zemědělské půdy k produkci potravin našeho mírného pásma, nikoliv se zabývat nesmysly o biodiverzitě, extenzitě, ochraně životního prostředí a podobně, kde obrovská část podpor neřeší to, k čemu je podpora zemědělské výroby určena, to je zajištění produkce potravin, ale že tyto podpory jdou do kapes spekulantům. Dále upozornil, že starat se o životní prostředí je přece povinností všech, přičemž dodal, že ti, kteří se starají méně, pobírají ale více. „Je to velká komedie, nenasloucháme hospodářům, kteří živí národ a odvádějí daně (sociální, zdravotní, z příjmu, DPH), ale těm, kteří mají volný přístup do médií a lžou a lžou a lžou,“ dodal.
Na otázku redakce, jak je to vlastně s konečnou cenou finálních potravin v obchodech, Zdeněk Jandejsek odpověděl, že slyšel od řady zemědělců, že v případě zvýšení cen vstupů si oni ceny navýší sotva tak, že se jim výroba vyplatí a obchodní řetězce pak cenu našponují razantně, ale z toho už producenti nic nemají a lidé přitom nadávají jim, to je zemědělcům. „Velice mírně řečeno, realita je podstatně drsnější. Pokud je dostatečná nabídka ze starých zemí EU, kde podpory hlavně z národních zdrojů jsou několikanásobně vyšší než ty naše a nabízená cena zboží je stejná nebo nižší, je tlak na domácího výrobce prodávat za cenu, která byla nižší, i když jeho skutečné náklady byly vyšší, nebo nabídnuté zboží maloobchodní prodejce nekoupí, uvedl. Pokud jde o prodejní ceny na pultech, prodávané zboží má, podle Zdeňka Jandejska, marži i v několika stovkách procent. Například: brambory se nakupují od pěstitele za 3 až 4,50 Kč za kg a maloobchod má na pultě cenu 14 až 24 Kč za kilogram, kolik je to vlastně marže (přece jen 2 % – jak tvrdí chytrák Prouza). Přitom náklady na prodej se pohybují kolem 20 % a DPH je 15 %. Obdobné je to u jablka, od pěstitelů se kupují cca za 8 Kč za kg v přepravce, za 11 až 12 Kč za kilogram v papírových boxech a na pultech, prosím o pozornost, se prodávají za 30 až 40 Kč za kilogram, při nedostatku jablek až 70 Kč za kg, vysvětlil Zdeněk Jandejsek podstatu cenové politiky zemědělců a obchodníků.
Na otázku redakce, proč je tomu tak, odpověděl, že neexistuje kvalitně zpracovaný a Parlamentem schválený zákon o nekalých obchodních praktikách (zákon o významné tržní síle), jak je tomu například ve Francii, Itálii a dalších zemích. U nás pak spotřebitel platí i několikanásobně vyšší cenu za zboží, než dostane producent, u kterého zůstává profit od 0 do 4 %. Načež si položil řečnickou otázku: „Z čeho má pak investovat?“ Odpověděl si, že čeká na almužnu ve formě dotací. Zdůraznil, že ve výrobní a prodejní vertikále by měly být marže vyvážené. Obchodník s obrovským obratem by měl, podle něho, mít přiměřený profit.
Na otázku redakce, jak hodnotí postup současné vlády, Zdeněk Jandejsek odpověděl, že nejenže pro zemědělce, potravináře a spotřebitele nedělá vůbec nic, ale její strategický plán pro roky 2022 až 2027 jde proti zájmům našeho obyvatelstva, proti naplnění státního rozpočtu a současně jsme k smíchu všem sousedním zemím. Pokud by se opravdu realizoval nesmyslný strategický plán současné vlády, došlo by ke snížení výroby, a tím snížení soběstačnosti v základních potravinách snížení příjmů do státního rozpočtu (daň sociální, zdravotní, důchodovou, daň z příjmu a DPH), dále ke zvýšení obrovské závislosti na dovozech, ke snížení motivace pro všechny, kdo budou chtít vyrábět a zpracovávat produkci, ke zvýšení počtu pobíračů dotací bez výroby, kteří dotace jen spotřebovávají a nepřinášejí příjmy do státního rozpočtu a nevyrábějí potraviny pro obyvatelstvo. „Všichni neprodukující zemědělci, rádoby ekologové bez produkce, by utráceli naše peníze, které odesíláme do Bruselu a ty se zpět vrací pro ty, kteří špiní producenty a špičkové podniky a pro českého občana sečou (mulčují) trávu a nahlas křičí, že udržují životní prostředí jako celek,“ konstatoval Zdeněk Jandejsek.