Inflační smršť naplno zasáhla i zemědělce. Rychle rostou ceny hnojiv, osiva, pohonných hmot. A často se v kontextu s inflací skloňuje válka na Ukrajině. Podle Jiřího Milka, jak uvádí časopis Agrární obzor – Potravinářský obzor, jde ale o strukturální problém, který začal bobtnat už vloni a jehož základy Jiří Milek vidí v evropské „zelené politice“.
Na otázku redakce, že o vysoké inflaci a rostoucích cenách v zemědělství se často mluví v kontextu s válkou na Ukrajině a zda souhlasí s takovým pohledem, Jiří Milek odpověděl, že jen částečně. Konstatoval, že válka samozřejmě celou situaci značně zhoršila, ale není příčinou současné těžké situace v zemědělství. Má pocit, že na válku se toho teď hodně svaluje, ale příčiny vidí jinde. Je jich více a všechny jsou vzájemně propojené. „Je dobré nazývat věci pravými jmény, jinak se problémy řešit nedají,“ zdůraznil.
Na otázku, kde jsou, podle něho, hlavní příčiny zdražování Jiří Milek prohlásil, že každý, kdo se v zemědělství pohybuje, ví, že se zdražováním se začalo už v loňském roce. Vždyť již loni začaly růst ceny hnojiv, osiva. Přitom rostly daleko více a rychleji než v minulých letech. Příčinou byla skutečnost, že již v minulém roce šly nahoru ceny energií, a to i v důsledku růstu cen emisních povolenek. To se samozřejmě promítlo do všeho, zvlášť do oborů, které jsou energeticky velmi náročné. „Zemědělství i potravinářský průmysl mezi taková odvětví určitě patří,“ dodal.
Na otázku, jaké důsledky to má konkrétně pro jejich firmu, Jiří Milek odvětil, že již v loňském roce začaly jim růst náklady, a tyto zvýšené náklady muselo vedení společnosti samozřejmě promítnout do ceny produktů. „Jako velká firma se snažíme bojovat. Aktuálně se potýkáme s vysokými cenami všech energií a paliv. Nejhorší na tom je, že nikdo neví, kde se ceny zastaví a stát nám v této těžké době nijak nepomáhá. Myslím si, že pokud Evropská unie nezmění to, co si předsevzala do splnění cílů Green Dealu, čekají zemědělce ještě horší časy,“ uvedl.
Na otázku, že to nezní příliš optimisticky, dodal, že bohužel nikoliv. Samozřejmě, že chápe důvody, proč politika Green Dealu vznikla. Protože každý chce, aby byla příroda v pořádku, aby jeho děti měly kde žít a vyrůstaly v čistém životním prostředí. V tomto případě má ale obavy, že celá tato snaha nakonec skončí kontraproduktivně, tedy že nadělá více škody než užitku. Proto by, podle něho, mělo dojít k přehodnocení stanovených cílů Green Dealu s přihlédnutím na potřebu objemu potravinářské produkce. „Pokud dojde k významnému zdražení potravin, tak Evropu čekají velké nepokoje a další migrační vlna. Ale sedět s rukama v klíně není řešení,“ konstatoval.
Na otázku, jaká rizika vidí do budoucna, Jiří Milek odpověděl, že například nedostatek potravin. Načež upřesnil, že když je něčeho málo, tak je to samozřejmě drahé. Požadavky EU na to, aby zemědělci stále větší díl půdy nechávali ladem nebo, aby ještě více omezili používání chemie na polích, povedou jedině k tomu, že plodin na polích bude zkrátka méně. Podle něho je zapotřebí zdůraznit, že v České republice se již nyní na polích používá až čtyřikrát méně postřiků než v některých západních státech. „S naší nízkou spotřebou hnojiv a pesticidů – kterou bychom měli ještě snížit, nebude šance vypěstovat více produktů pro potravinářský průmysl. Nedostatek potravin, jak jsem již dříve zdůraznil, způsobí nejen nárůst cen, ale i další migrační vlny a problémy, které s tím souvisí. Dopad na naše zemědělství si pak nechci ani představit. Už teď je problém sehnat do zemědělství kvalitní pracovníky a mladých zemědělců také nepřibývá. A pokud nebudou mít v oboru perspektivu, tak prostě v zemědělství pracovat nebudou,“ řekl Jiří Milek. Dále konstatoval, že není proti malým farmám a jejich lokálnímu hospodaření, ale samotná zemědělská produkce těchto farem Českou republiku neuživí. „V EU za dobu deseti let ubylo 5 milionů farem, a to převážně farem o velikosti do pěti hektarů, měli bychom se z tohoto výsledku poučit,“ dodal.
Na otázku, zda je myšlenka využití ekologie v zemědělství v pořádku, šéf významné zemědělské společnosti odvětil, že určitě ano. Ale, jak dříve uvedl, Česká republika již dnes patří mezi země, kde se například chemie používá na polích, v porovnání s jinými zeměmi, ve velmi malém množství. „Řádově to jsou zlomky toho, co aplikují v zahraničí. Pokud budeme muset ochranné přípravky na polích ještě víc omezit, nebudeme schopni zajistit odpovídající produkci. Suroviny pro potravinářský průmysl se k nám začnou dovážet ze zemí, kde se běžně, již léta, používají zakázané pesticidy – a tak se mohou rezidua dostat do českého potravního řetězce. Povede to ke snížení množství potravin a bezpečnosti českých potravin,“ vysvětlil.
Na otázku, aby vysvětlil, jak takové velké zemědělské firmy hospodaří s pesticidy, že velmi efektivně. Podle něho, třeba tvrzení, že větší zemědělské podniky spotřebují nejvíce chemikálií, a proto je potřeba více podporovat malé farmy, není správné. „Máme tak výkonné a drahé technologie, že dokážeme velmi dobře regulovat, kam a kolik pesticidů aplikujeme. Stroje, které tohle umí, stojí milióny korun a žádný malý farmář si je nekoupí prostě proto, že na ně nemá a nevyplatí se mu. V přepočtu na plochu tak dokážeme ošetřovat plodiny efektivněji než malí zemědělci. Také díky tomu jsme dosáhli, že celorepublikově máme velice nízkou spotřebu pesticidů a hnojiv,“ konstatoval.
Na další otázku, jaké důsledky má státní a evropská politika například pro české ovocnářství Jiří Milek odpověděl, že „politici do zemědělství bohužel zasahují velmi často a dost často si také počínají jako neodborníci, jako sloni v porcelánu“. Ovocnářství je, podle něho, stále více ztrátovější činností. Naši ovocnáři, jak dále dodal, podstatně omezují výsadbu nových sadů, některé již úplně ruší a přitom je již obnovovat nebudou. „Nevyplatí se nám to. S cenou totiž nedokážeme konkurovat zahraničním producentům, kde jsou podmínky i dotace nastaveny daleko výhodněji. Zahraniční producenti mají podmínky i dotace pro pěstování ovoce nastaveny daleko lépe, než je tomu u nás. Také vztah zahraničních obchodních řetězců s místními producenty je vzájemně vstřícnější než v České republice,“ upřesnil.
Na otázku, že stát ale sadařům slíbil kompenzace, Jiří Milek odvětil, že ty pokryjí asi jen čtvrtinu ze ztráty, kterou sadaři na hektaru mají. Podle něho je obrovský problém nabídnout do supermarketů ovoce českých sadařů. Na jednu stranu pěstují kvalitní jablka, dávají práci místním lidem, kultivují krajinu a pak nemohou v obchodě prodat svoje ovoce. Zatímco jablka z Polska, Nového Zélandu, Itálie, Chile i Španělska jsou zde, u nás, k dostání běžně. Česká republika bývala ovocnářskou velmocí. To se teď rychle mění. Načež konstatoval, že za současných podmínek nemá smysl do ovocnářství investovat, protože v tom v současné době není budoucnost. „Důkazem toho je, že jsme v letošním roce neprodali loňskou sklizeň, a to běžně čeští zemědělci doprodávali ovoce v květnu a červnu. U nás už rozlohu sadů zmenšujeme a vím jistě, že zvětšovat na původní rozsah nikdy nebudeme,“ dodal.
Na otázku, zda mohou zemědělská družstva generovat větší zisk například v oblasti produkce bioplynu, odpověděl, že ano. „Bioplynové stanice máme. A před nedávnem jsem někde četl, že by v nich mohla být budoucnost výroby plynu pro naši zemi. Vzhledem k celkové spotřebě, je podíl bioplynu malý. Jedná se ale pouze o minoritní záležitost. Budoucnost BPS ovlivní cena vstupních komodit a výkupní ceny energií. Z tohoto pohledu je lepší fotovoltaická elektrárna, která energii také vyrobí bez značného pracovního úsilí a k výrobě nepotřebuje žádné vstupní komodity,“ objasnil podstatu tohoto problému.
Na otázku, co by se muselo změnit, aby se situace zlepšila, Jiří Milek uvedl, že vlastně jediné, co by zemědělci po státu, ale i po Evropské unii, chtěli, je to, aby jim „přestali házet klacky pod nohy. Se vším ostatním, dá se říct, si už poradíme. Protože v zemědělství musíte být odborník, abyste se uživil – musíte své práci rozumět. A právě tohle je v politice kamenem úrazu. Málokdo z politiků naší profesi rozumí. Dopady, které to pak má na naše podnikání a živnosti, jsou často drastické,“ konstatoval.