V českém zdravotnictví dlouhodobě panuje personální krize, která se týká, jak lékařů v nemocnicích, či ambulantních specialistů, ale i středního zdravotnického personálu.
Protože se blíží konec roku, a za pár týdnů se přehoupneme do nového roku 2023, požádali jsme o rozhovor na toto téma předsedu Lékařského odborového klubu – Svazu Českých lékařů (LOK-SČL) Martina Engela.
Jak by ji, podle vás, mělo ministerstvo zdravotnictví, potažmo česká vláda, řešit personální krizi ve zdravotnictví?
Na personální krizi v českém zdravotnictví, zvláště v nemocnicích, upozorňujeme již mnoho let. Situace se, přes obecné proklamace této vlády, ale i řady předchozích vlád, dosud nezlepšila. Jedním z důvodů je to, že zejména naši lékaři postupně věkově stárnou a do praxe přichází málo mladých lékařů, kteří by je dokázali nahradit. Přičemž je to do značné míry dáno tím, že cca 20 procent mladých absolventů lékařských fakult, kvůli nevyhovujícím pracovním a finančním podmínkám v našich nemocnicích, raději odchází pracovat do zahraničí.
Jediný recept, jak tomu lze zabránit, je vytvořit u nás dobré pracovní podmínky, a samozřejmě, i odpovídající finanční ohodnocení těchto mladých lékařů, kteří, po absolvování vysokoškolského studia, nastupují do praxe. Mimochodem, i na různých jednáních, které jsem vedl se svými kolegy v Evropě, zatím nikdo nepřišel na to, že by se to dalo zařídit jinak. Moji kolegové na Západě říkají, že pracovní a finanční rozdíly mezi jejich a našimi lékaři nesmí být tak velké, protože potom je pochopitelné, že mladé lidi to táhne tam, kde mají velmi dobré pracovní podmínky a odpovídající finanční zabezpečení.
Naši politici často tvrdí, že tito lidé se po čase vrátí zpět. To, ale není pravda. Jestliže, si tam mladý lékař vybuduje určité postavení, těžko se potom vrací. U nás by totiž znovu začínal, a to ve středním věku. To by bylo pro něho mnohem složitější. Pár jedinců se skutečně vrátí, ale většinou kvůli rodinným či jiným osobním záležitostem. Většina těch mladých lékařů tam zůstává.
Pro lékaře a ostatní zdravotníky je nutné vytvořit dobré podmínky materiálního a finančního charakteru. Jinak úprk části mladých lidí do zahraničí bude i nadále pokračovat.
Významným faktorem, který ovlivňuje kvalitu českého zdravotnictví, je i otázka finančního pokrytí jeho potřeb. Jaká jsme na tom v současné době?
Finanční potřeba českého zdravotnictví je, meziročně, čím dál tím vyšší. Musíme si uvědomit, že lékařské přístroje a léky, které nakupujeme, tak je platíme v evropských cenách. Pouze stavebnictví, například, když chcete postavit budovu, tak je tato stavba možná o něco levnější, než je tomu na Západě. Ale, největší rozdíl je ve výši platů zaměstnanců. Dá se říci, že naši zaměstnanci jsou vlastně nedobrovolnými sponzory tohoto našeho zdravotního systému, který je přitom vysoce efektivní. Mohu konstatovat, že kvalita českého zdravotnictví je pořád na vyšší úrovni, než jak by to odpovídalo množství peněz, které do systému přicházejí.
Jenom připomenu, že vláda snížila pro příští rok platby za státní pojištěnce o 14 miliard korun. Co tomu říkáte?
Samozřejmě, že oněch 14 miliard korun, které vláda sebrala zdravotním pojišťovnám z rozpočtu na příští rok, bude v praxi chybět. Snažíme se s vládou jednat o tom, jak tento výpadek nahradit. Hovoří se o tom, že dojde k navýšení plateb pro příští rok průměrně o 8 procent. Nikde není ale specifikováno, na jakou zdravotní péči či investice, to vlastně půjde. Přitom nemocnice a další obdobná zdravotní zařízení musí počítat se zdražením energií a dalších vstupních nákladů do zdravotnictví. Nejde přitom jen o energie, ale i o stravování, o zvýšení nákladů v prádelnách apod. To znamená, že nemocnice s objemem peněz, se kterým se počítají pro příští rok, prostě nevystačí. To je můj názor.
Když jsme chtěli několik miliard na navýšení platů a mezd, pojišťovny vždy ostře protestovaly, že budou peníze chybět na zajištění zdravotní péče. Přitom, když teď bude v rozpočtu chybět 14 miliard korun, vlastně to nikomu nevadí. Jenom zdravotnické odbory, a Česká lékařská komora, jsou jediné instituce, které tvrdí, že v českém zdravotnictví budou potřebné peníze chybět. Žasnu nad tím, že zaměstnavatelé nekřičí, že jim peníze, na provoz jejich zařízení, budou chybět. Vždyť potom nemohou zaručit svým pacientům potřebnou péči. Rovněž zdravotní pojišťovny se tváří, že vše zvládnou. Není to podivné? Jako odbory nad tím kroutíme hlavou.
Zároveň se vás musím zeptat, co říkáte návrhům ministra zdravotnictví Vlastimila Válka na zavedení nadstandardní léčby pacientů a na zavedení zdravotního připojištění?
Pokud jde o nadstandardní péči, zatím není jasné o co konkrétního by se jednalo, protože, podle naší ústavy, má člověk u nás zaručené právo na tu nejlepší zdravotní péči, která je mu systémem našeho zdravotnictví nabízena. To se týká i připojišťování.
Ano, kdybych chtěl být na pokoji sám, tak to naprosto chápu, že jde o lepší podmínky pro pacienta. V tomto případě ano. Ale pokud by šlo například o výměnu kyčelního kloubu, pacient má právo na nejlepší péči. Takže, o kvalitnějším či méně kvalitnějším kloubu by rozhodla výše peněz, nikoliv konkrétní potřeba pacienta, kterého by se výměna kyčelního kloubu týkala.
To by v podstatě odporovalo znění dosud platné Ústavy České republiky. Ta by se musela změnit. To v současné době, kdy naše země prožívá složité období, není zrovna nejšťastnější nápad. Zvláště v situaci, kdy se vše zdražuje, tak aby lidé ještě uvažovali o tom, že si budou připlácet na zdravotní péči. Dříve se říkávalo, že zdravotnictví je bezplatné, ale to už dávno neplatí. Nejdražší pro pacienty jsou ale výdaje za léky. Zejména to platí u důchodců, kdy tato položka, kterou musí zaplatit, je u nich velmi výrazná. Ti, kteří uvažují o těchto platbách ve zdravotnictví, by to měli vzít v úvahu.
LOK-SČL již řadu let upozorňuje na přetíženost nemocnic, a to díky systému poskytování lékařské služby první pomoci právě v nemocnicích. Jak by mělo, podle vás, ministerstvo zdravotnictví tuto situaci řešit?
Již řadu let to praxi chodí tak, že pacienti, pokud jde o vyhledání lékařské služby první pomoci, míří přímo do nemocnic, protože se tato pohotovostní služba během doby do nich plíživě přemístila. Mimochodem, často to chodí i tak, že pacienti se nechají na pohotovost převézt rychlou záchranou službou, což je vlastně nejlevnější forma taxislužby. Jde o to, že většina posádek sanitek jezdí bez lékaře. Ten by totiž na místě mohl rozhodnout o tom, zda je nutný převoz do nemocnice či nikoliv. Je to logické. Tím ovšem vzniká mnohem vyšší tlak na činnost nemocnic, než kdyby se mohly věnovat své hlavní činnosti, to je péči o pacienty, kteří potřebují zejména lůžkovou péči.
Faktem je, že se stává, že lidé zamíří na pohotovost i kvůli různým banalitám, jak se nakonec ukáže při jejich samotném ošetření. V tom případě navrhujeme, že řešením by bylo, kdyby si pacient tento odvoz sanitkou sám zaplatil formou pokladenské platby. Když by se ukázalo, že převoz byl nutný, zdravotní pojišťovna by mu tuto zaplacenou platbu vrátila. Podle nás tam nějaký filtr musí být. V daném okamžiku je to asi jediné možné řešení.
Když si připomeneme, jak za minulého režimu, tuto službu první pomoci zajišťovali převážně praktičtí lékaři, a občas i ambulantní specialisté, logickým řešením současné situace by bylo jejich opětovné zapojení do tohoto systému. Ale, jak to to zařídit? Když se do toho nehrnou! Podle platného zákona, by se do tohoto systému zapojit měli, ale nikdo je k tomu nedonutí násilím a ani finančně. Český stát na řešení tohoto vážného problému ve své podstatě rezignoval. Asi by to chtělo najít nějaké řešení, jak ho uplatňují v zahraničí. Ale, to by se muselo někomu ctít jít do toho a začít něco konkrétního dělat. Jenom k tomu dodám, že přetížení našich nemocnic nejde zvládat do nekonečna.
Neutěšená situace panuje i v oblasti zdravotnických záchranných služeb. Co byste k tomu řekl?
Musím nejprve zdůraznit, že pozitivní věcí je, že pro posádky záchranných služeb se podařilo, vybojovat možnost jejich předčasného odchodu do důchodu. Ano, to je pozitivní zpráva. Ale otázkou je, jak se bude těžko prokazovat, kolik let lidé, kteří by chtěli odejít do předčasného důchodu, odpracovali ve zvlášť těžkých a složitých pracovních podmínkách. Spíše se tato situace týká těch, kteří budou do předčasného důchodu odcházet v budoucnu.
Ale zpět k vaší otázce. I v záchranné službě panují, z hlediska pracovního vytížení či finančního ohodnocení, prakticky stejné poměry, jak jsme o tom hovořili v předchozích vašich otázkách. Takže, pokud se nelepší pracovní podmínky a finanční ohodnocení záchranářů, situace se nezmění k lepšímu a bude to i nadále stejné.
Pandemie covidu 19 ukázala na nutnost dobře fungující hygienické služby. Hygienici si stěžují, že vláda se opět chystá snížit jejich stavy. Není to v rozporu?
Máte pravdu, že covidová pandemie prokázala potřebu dobře fungující hygienické služby. Faktem je, že ministerstvo zdravotnictví nyní tvrdí, že snižuje tabulky osob, kteří pracovali v době pandemie převážně v call centrech. Hygienici pro změnu říkají, že jsou propouštěni běžní zaměstnanci v terénu. Ale, protože problematiku hygienické služby osobně neznám natolik, abych k tomu mohl říci svůj objektivní názor, je nutné si tuto situaci ověřit u obou stran.
Ještě však musím upozornit i na to, že se v naší společnosti opět objevily snahy, aby kontrolu nad veřejným stravováním, v restauracích, závodních jídelnách apod., od hygienické služby převzal někdo jiný. S tím, ovšem, jako zdravotnické odbory nesouhlasíme. Ministerstvo zdravotnictví by mělo stanovit, jaké přesné úkoly má hygienická služba zabezpečovat a kolik pracovníků k tomu potřebuje. Vždyť hygienická služba de facto vykonává roli určité prevence. A prevence je vždy levnější než řešit následky.
V době covidové pandemie se projevil vyšší zájem studovat na lékařských fakultách a středních zdravotních školách. Je to příslib změn v nejbližší budoucnosti?
Ano, díky covidové pandemii si řada mladých lidí u nás uvědomila, že zdravotnictví jim v podstatě nabízí možnost stabilního zaměstnání. K tomuto poznatku docházeli proto, že viděli, jak jsou lidé v terciální sféře, v hotelnictví, cestovním ruchu a v pohostinství, ale i v jiných službách, propouštění ze zaměstnání, zatímco lékařů a středního zdravotnického personálu je nedostatek. To mělo pozitivní vliv na jejich uvažování.
To také, jako odbory, oceňujeme. Ale, tato vláda svojí politikou vůči zdravotnictví, to je neustálým snižováním potřebných financí do českého zdravotnictví, ve své podstatě ničí obraz kvalitně pracujícího a dobře zajištěného lékaře nebo zdravotní sestry, laboranta, laborantky či jiného pracovníka se středním zdravotnickým vzděláním. To je, z její strany velká chyba. Protože, jak dlouho bude zájem o studium lékařství či středních zdravotních škol, za těchto podmínek, trvat. Rok či dva?
Ještě k tomu dodám, že u nás nehrozí, že by zdravotníci byli bez práce. Ale, ono to není jednoduché zajistit, aby pro toto studium byly zajištěny potřebné podmínky. Vždyť, když je na středních vysokých školách zájem o toto studium vyšší o 20 či o 30 %, než jsou stávající kapacity, nelze do nekonečna tvrdit, že se vše zvládne. Stávající navýšení o cca 15 % je stropem kapacitních možností. Další navyšování je velmi složité. Na to jsou potřeba především peníze. Takže, hrozí, že naše mládež může vzít za svoji perspektivu opět studium práva či ekonomie, případně IT. Zkrátka, zájem o studium lékařství či zdravotnictví by se neměl u mladých lidí, díky nesprávné politice této vlády, promrhat.
V naší společnosti se v poslední době hodně hovořilo o tom, že by se do českého zdravotnictví mohli zapojit lékaři a zdravotníci z Ukrajiny. Jak to konkrétně vypadá?
Pokud jde o lékaře či zdravotníky z Ukrajiny, tak se od 24. února do současné doby řeší různé asimilační plány. Když jsem se však na příslušných místech zeptal, kolik lidí to bude, kteří se mohou do českého zdravotnictví zapojit, prakticky nikdo nic nevěděl. Tito úředníci vůbec netušili, jde-li o desítky či stovky lidí. V migrační vlně se uprchlíků nikdo neptal, jaké mají profese a jaké mají vzdělání.
Faktem je, že nyní zapojujeme mladé Ukrajince do škol, ať středních či základních. To je v pořádku, ale nikdo si, na rozhodujících institucích u nás, ani neuvědomuje, že tato válka jednou skončí. Čím dříve, tím lépe. Takže, Ukrajina bude tyto mladé lidi, ale i jejich občany středního věku, potřebovat k obnově válkou zničené země.
Z toho také vyplývá, že ukrajinská vláda logicky požádá ostatní vlády zemí EU, aby ukrajinským uprchlíkům pomohli s návratem do jejich vlasti. Přirozeně, že ti, kteří se již asimilovali, budou asi chtít zůstat. Ale, většina migrantů bude ukrajinskou vládou vyzvána k návratu. To se dá logicky předpokládat. Zajímavé je, že právě o této otázce, to je jejich návratu zpět, nikdo na našich odpovědných místech zatím nehovoří. Přitom, jejich zdevastovaná země, pokud se má obnovit, jejich pomoc bude potřebovat. Této zemi, to je Ukrajině, také půjde o její další perspektivu, o její budoucnost.