Mezinárodní konference ASO: Kolektivní vyjednávání jako klíčová součást dobře fungujícího sociálně tržního hospodářství a spolupráce sociálních partnerů

Zveřejněno: 31.12.2022
Autor: Miroslav Svoboda

Pod názvem „Kolektivní vyjednávání jako klíčová součást dobře fungujícího sociálně tržního hospodářství a spolupráce sociálních partnerů“ uspořádala Asociace samostatných odborů (ASO) 28. prosince 2002 v pořadí již 4. mezinárodní konferenci ASO s cílem vyhodnotit spolupráci sociálních partnerů v letošním roce a nastínit, jak bude vypadat spolupráce sociálních partnerů v roce 2023.

V úvodu konference vystoupil člen Evropského hospodářského a sociálního výboru (EHSV) a předseda Asociace samostatných odborů (ASO) Bohumír Dufek, který uvedl, že tato konference se koná v nejhorší době od roku 1993, to je samostatnosti České republiky. Konstatoval, že ekonomická situace v naší zemi je velice složitá. Výsledkem tohoto ekonomického vývoje je to, že naši občané, kvůli rostou inflaci a následné drahotě, přicházejí o své těžce vydělané úspory a finanční prostředky. Ekonomická krize, která v průběhu letošního roku nejen v České republice, ale i v jiných státech Evropy vypukla, je provázána velice špatnou hospodářskou politikou Evropské unie s tím, že k tomu značně přispívá i nerozhodnost současné české vlády přijmout razantní a účinná opatření, když ne k úplnému zastavení krize, tak alespoň k jejímu ztlumení.

V této souvislosti Bohumír Dufek poznamenal, že se jednoznačně ukazuje, že proklamovaný svobodný a volný trh v Evropské unii nefunguje. To je, podle něho, velice špatné, zejména pro českou ekonomiku. Přitom je zřejmé, že v dohledné době fungovat nebude. Jednou z dalších příčin, kromě hospodářské politiky EU, je i válka na Ukrajině, která způsobila, že se rozpadly dodavatelko-odběratelské vztahy, a že se také nabouraly i vztahy v jednotlivých firmách. Zároveň dodal, že nejhorší situace se projevuje v zahraničním obchodě, neboť existuje provázanost České republiky s jinými zeměmi, přičemž některé důležité věci pro náš vnitřní trh, musíme dovážet.

Předseda ASO k tomu dále poznamenal, že, v současné energetické a ekonomické krizi, se řada států EU, ale i dalších částí světa, zavazuje nemístnému šetření, zejména s energiemi, přitom tyto státy to samy porušují. Vždyť jedna klimatická konference stíhá druhou. Přitom tyto klimatologické konference plodí jeden nesmysl za druhým, a tím, že Evropská unie tyto výzvy a doporučení přijímá, a také uskutečňuje, tímto způsobem postupně likviduje životní úroveň evropských občanů.

Bohumír Dufek dále připomněl, že u nás existuje řada politiků, kteří, v rámci úspor, radí našim občanům, jak přežít zimu. To je vzít se svetr či snižovat teplotu v bytech. Přitom si sami zvyšují své poslanecké a senátorské platy. A čím v této době žijí běžní občané? Stojí například fronty na léky. Načež přemýšlejí, jak při této inflaci a růstu cen, zvládnou zaplatit rostoucí životní náklady. Současně konstatoval, že pokud je výzvy pana premiéra (Petra Fialy) lidem, aby požádali o sociální dávky, těmto žadatelům úředníci řeknou, že nejsou schopní tyto sociální dávky vůbec administrovat a vyplácet. Vždyť měsíční zpoždění je běžnou dobou jejich vyplácení, dodal.

Bohumír Dufek poté přešel k problematice minimální mzdy. Uvedl, že pro rok 2023 zvýšila vláda minimální mzdu jen o 1100 korun. Načež dodal, že si počká, bude-li do poloviny příštího roku provedena transpozice evropské směrnice o minimální mzdě. Přitom, má-li být, podle této směrnice EU, propočítána výše minimální mzdy u nás, měla by se zvýšit o 3000 Kč.

Současně poznamenal, že vláda neustále hovoří o úsporném hospodaření našich občanů, ale, na druhé straně, svým příznivcům se snaží věnovat úlevy v daňovém systému. Patří sem i zrušení EET, k němuž letos, k 31. prosince 2022, došlo. Původně to vláda okomentovala tak, že zrušení EET nebude mít vliv na dodavatelsko-odběratelské vztahy, ale, podle předsedy odborů, již dnes někteří obchodníci říkají: „Nemůžeme vám brát karty“, protože chtějí hotovost. Tito obchodníci si přitom myslí, že zemědělci a potravináři, jako dodavatelé, jsou povinni akceptovat jejich nesmyslné požadavky a nápady. Načež, v porovnání s tím, jak v zahraničních supermarketech a hypermarketech se prodává zboží z dovozu, zejména potraviny, tak to ukazuje, že tito obchodníci nemají zájem podpořit české zemědělce a potravináře.

Bohumír Dufek zároveň uvedl, že zemědělské odbory požadují, aby současná česká vláda vrátila našim produkčním zemědělcům dotace z Evropské unie, které jí v rámci Strategického plánu Společné zemědělské politiky sebrala. Výsledkem této nerozumné zemědělské politiky současné vlády je, že se prohlubují problémy, které mají čeští zemědělci s produkcí vepřového masa. Ohrožena je i produkce drůbežího masa a podporu nutné potřebuje produkce ovoce a zeleniny. Proto také předseda zemědělských odborů v této souvislosti vyzval, aby naše společnost podpořila české zemědělce.

Za sociální partnery, to je za zaměstnavatele vystoupil člen představenstva Agrární komory ČR a generální ředitel akciové společnosti Rabbit Trhový Štěpánov Zdeněk Jandejsek, který v úvodu svého vystoupení uvedl, že cílem jeho vystoupení je demonstrovat, jakým způsobem je naše veřejnost informována o stavu českého zemědělství. Proto se bude snažit hovořit o tom, jaká je realita. Konstatoval, že dochází k tomu, že u nás, ale i v EU, vystupuje ve veřejnosti řada rádoby oborníků, kteří se ve skutečnosti k zemědělství ani nedostali. Takže vše řeší od stolu, to je bez základních informací o tom, jak to v zemědělství ve skutečnosti vypadá. Jedním z těchto „odborníků“ je i prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR (SOCR ČR) Tomáš Prouza, který ve svých vystoupeních v médiích vyloženě dezinformuje naši veřejnost, a zároveň dehonestuje české zemědělce. To je jejich nezastupitelnou práci, kterou odvádějí pro naši společnost.

Poté Zdeněk Jandejsek přešel k charakteristice aktuální stavu zemědělské a potravinářské výroby. Podotkl, že v zemědělství máme u nás srovnatelnou produktivitu práce s řadou evropských zemí. Ovšem, neplatí to v potravinářství, tam, v řadě zemí EU, je produktivita práce v tomto oboru vyšší.

Dále poznamenal, že podstatnou věcí pro hodnocení úrovně zemědělství je cena práce. V tomto případě měl na mysli, že v současné době, kdy u nás panuje vysoká inflace, v zemědělství se zdražují základní vstupy do výroby, načež důsledkem toho je, že zemědělci a potravináři zdražují svoji produkci potravin, kterou dodávají do obchodní sítě.

Zdeněk Jandejsek zároveň poukázal na to, že maloobchodní prodej tyto potraviny prodává za mnohem vyšší cenu, než by měl být adekvátní zisk maloobchodu. Podle bývalého prezidenta Agrární komory ČR jde o to, že on, jako úspěšný zemědělský a potravinářský producent, za uplynulých 33 let neviděl, že by u nás zkrachoval nějaký maloobchodní řetězec, zatímco ví o tom, jak kolik našich potravinářů již zkrachovalo a ukončilo svoji činnost. V této souvislosti současně dodal, že přece není možné, aby i nadále v médiích beztrestně vystupovali „odborníci“, kteří dezinformují naši veřejnost o skutečném stavu českého zemědělství. Jde o lidi, jako je uvedený Tomáš Prouza, který, jako prezident SOCR ČR slouží zahraničnímu kapitálu, který u nás vlastní významné obchodní řetězce.

V další části svého vystoupení se Zdeněk Jandejsek věnoval konkrétní situaci v českém zemědělství. Nejdříve se zaměřil na otázku rentability zemědělské výroby. Konstatoval, že v současné době je výnosová rentabilita na úrovni 3 až 4 %, což znamená, že na 100 korun výnosu zisk zemědělců činí 3 až 4 koruny. U řepky a obilovin je to samozřejmě více. Je to 8 až 10 %, zatímco u brambor je rentabilita v podstatě nulová, stejně tak u některých dalších komodit. U mléka je minimální rentabilita na úrovni 5 %. Načež dodal, že je třeba si uvědomit, jak velké investice výroba mléka vyžaduje. V tomto případě je oněch 5 % málo. Přitom Česká republika je, z hlediska užitkovosti, je na 4. místě v Evropě a na 6. místě ve světě. „My bychom měli mít výrobu mléka podpořenu tak, abychom mohli exportovat, a ne, aby se tvrdilo, že mléka je dost. To jsou vše bludy,“ dodal.

Poté uvedl, že, pokud jde o produkci vepřového masa, situace u nás je velmi vážná. Na 100 korun výnosu z prodeje vepřového masa ztráta pro zemědělce činí 10 korun. Takže, řada zemědělských podniků končí s chovem prasat, protože se jim to ekonomicky nevyplatí. Obdobná situace je také u drůbežího masa. V tomto případě platí, že rentabilita výroby drůbežího masa se pohybuje na nulové úrovni. Proto se rovněž u nás rovněž snižují i stavy chované drůbeže. I našim drůbežářům se to také nevyplatí.

Velmi vážná situace je i v případě produkce ovoce, kdy u nás postupně dochází k obrovské likvidaci sadů, zejména u jablek. Jejich produkce se snížila na úroveň 30 % toho, co se vyprodukovalo v roce 1990. To je, podle Zdeňka Jandejska, přímo katastrofální stav. „Pokud budeme takto pokračovat, tak během 5 let, v podstatě zmizí produkce jablíček u nás. Proč? Protože ostatní státy jiným způsobem postupují, a jiným způsobem se starají o to, když přijde nadprodukce nebo přírodní katastrofa, o pěstování a prodej svých jablek, postarají jinak,“ vysvětlil.

Na důkaz svých tvrzení Zdeněk Jandejsek uvedl několik statistických čísel. Pokud jde o produkci vepřového masa, v roce 1989 jsme měli 312.000 prasnic, v současné době máme 74.000 prasnic. Důsledkem toho je, že soběstačnost ve vepřovém mase je na úrovni 35 %, možná i pod tímto číslem. Díky tomu u nás končí řada podniků s chovem prasat. Ale, na druhé straně, stavy chodů prasat se snižují i jinde, například v Německu o 17 %, ve Francii o 10 %, v Belgii, Španělsku a Dánsku o 5 %. Podle něho významně porostou ceny vepřového masa, které se k nám bude mnohem více dovážet. Jestliže ostatní státy EU to řeší tak, že produkci vepřového masa ve svých zemích se snaží podporovat, současná česká vláda od 1. ledna 2023 zrušila národní dotace pro vepřové a drůbeží maso.

Jako u vepřového, stejně velmi složitá situace je u drůbežího masa. Díky zdražování krmných směsí, se snižují stavy chovu drůbeže u nás. Tím pádem klesá nabídka českého drůbežího masa, to znamená, že se k nám bude vozit drůbeží maso z Brazílie, Thajska a pravděpodobně i z Ukrajiny, až se tam situace uklidní. V drůbežím mase jsme soběstační asi na 57 až 58 %. Přitom, jestliže v roce 1990 byla spotřeba asi 12,5 Kg na hlavu, letos se to přiblížilo ke 30 kg. Jde o vysoký nárůst spotřeby, což v podstatě znamená, že soběstačnost v drůbežím se tímto způsobem dále snižuje.

S tímto vývojem, podle Zdeňka Jandejska, souvisí i otázka produkce obilí, kdy výrazně roste jeho cena. V současné době je to na úrovni 7400 až 7800 Kč za tunu. Ceny obilí jsou dnes čtyřnásobně vyšší, než tomu bylo v letech 2020 až 2021. Takže, v důsledku tohoto růstu cen, dochází přirozeně k tomu, že o toto naše obilí je zájem, a tak vyvážíme 40 až 50 % naší produkce obilí. Přitom je to důležitá surovina pro živočišnou výrobu, dodal.

Poté se Zdeněk Jandejsek věnoval otázce pěstování brambor u nás. Konstatoval, že v roce 1990 jsme pěstovali brambory na 115.000 hektarech a v roce 2020 to bylo jen 23.878 hektarech. Přitom, z toho je 6000 hektarů vyčleněno na pěstování brambor na výrobu škrobu. Pokud jde o pěstování brambor ve slupce, to je určených ke stravování, naše soběstačnost činí 60 %.

V této návaznosti poukázal na chování maloobchodního prodeje u nás. Jestliže zemědělec v letošním roce prodává brambory od 5 do 8 korun za kilogram, v maloobchodním prodeji se brambory pro spotřebitele prodávají za 25 až 30 korun za kilogram. Podle Zdeňka Jandejska, by maloobchod, v případě rozumné marže a zisku, měl tyto brambory prodávat v ceně 10 až 12 Kč za kilogram. Výsledkem této politiky bude, že brambory, které se k nám budou dovážet, nebudou laciné, a zároveň nebudou tak kvalitní jako brambory naše.

Zdeněk Jandejsek se dále zaměřil na to, jak by měla vypadat ziskovost ve vertikále výroba – zpracování – obchod. Podle něho by zemědělství by mělo mít 8 až 10 % rentabilitu výroby. Zpracovatelé by se měli pohybovat někde na úrovni 5 až 6 korun. To je, aby si zajistili reprodukci svých výrobních fondů. Situace v maloobchodním prodeji, kde se obrat nachází v miliardách korun, by se rentabilita měla pohybovat na úrovni 2 %. Přičemž obchodníci by měli i tak velmi vysoký zisk. Načež dodal, že je v České republice vyřešit nakupování zemědělských komodit obchodníky za podnákladové ceny, měl by se stanovit strop marží obchodníků apod. Pokud tato doporučení zemědělců budou vlády u nás ignorovat, České republice reálně hrozí, že bude u nás nedostatek potravin, které se budou dovážet za vysoké ceny, a v řadě případů nebudou i dostatečně kvalitní.

Poté vystoupil předseda Českomoravské komory odborových svazů (ČMKOS) Josef Středula, který si připravil prezentaci, v níž chtěl ukázat, jaké jsou výsledky kolektivního vyjednávání v rámci sociálního dialogu u nás. Přičemž poznamenal, že toto téma je v naší společnosti velmi podceňované. Podle něho jsou sociálními partnery zaměstnavatelé a odbory, ale v českém prostředí bychom mohli hovořit ještě o třetím sociálním partnerovi, a tím je vláda. Je to kvůli tomu, že na celostátní úrovni se musí řešit řada věcí společně s tím, že výsledkem bude dohoda všech tří sociálních partnerů.

V další části se zaměřil na retrospektivu úspěchů odborů v letech 2018 až 2022. Uvedl, že jedním z prvních úspěchů bylo zrušení karenční doby. To doby prvních tří dnů nemoci, které se zaměstnancům vůbec neproplácely. Načež poznamenal, v této, ekonomicky turbulentní době, přichází Národní ekonomická rada vlády s návrhem, aby vláda karenční dobu znovu zavedla. Načež dodal, že odbory znovuzavedení karenční doby říkají jednoznačné ne!

Podle Josefa Středuly další věcí, za kterou odbory dlouhodobě bojovaly, byla otázka zavedení kurzarbeitu u nás. Konstatoval, že to trvalo 12 let, ale nakonec bylo zavedení kurzarbeitu schváleno Poslaneckou sněmovnou 7. května 2021. Ovšem, jak bude kurzarbeit vypadat ve skutečnosti, to záleží na tom, jakým způsobem se k tomu postaví česká vláda a následně Evropská komise.

Ve výčtu úspěchů odborů Josef Středula zdůraznil, že se, po šesti letech, podařilo dosáhnout toho, že těžké poškození bederní páteře, které bylo způsobeno dlouhodobou těžkou fyzickou prací, bylo uznáno jako nemoc z povolání.

Načež dále poznamenal, že výsledkem dobré práce oborů, v rámci ČMKOS, je to, že za čtyři roky vzniklo 239 nových odborových organizací a do odborů vstoupilo 54.578 nových členů.

Podle Josefa Středuly je sociální dialog také o tom, jak se daří kolektivnímu vyjednávání, a to převážně v oblasti růstu mezd a platů. V této souvislosti poukázal na to, že například v roce 2018 byla průměrná mzda ve firmách, kde nebyla podepsána kolektivní smlouva, ve výši 33.790 Kč, zatímco ve firmách s uzavřenou kolektivní smlouvou činila 37.221 Kč. V roce 2021 vzrostla průměrná mzda ve firmách, bez uzavřené kolektivní smlouvy, na 37.709 Kč, přičemž ve firmách s kolektivní smlouvou činila 44.385 Kč. Načež uvedl, že průměrné mzdy nedosahují dvě třetiny zaměstnanců. V tomto případě je lepší hovořit o mediánové mzdě, kde vzrůst mezd, u podniků s kolektivní smlouvou, byl ještě vyšší.

Poté se předseda ČMKOS věnoval otázce sociálního dialogu odborů s vládou. Konstatoval, že o tom hovoří koaliční smlouva současné vlády. Ale jaký je výsledek? V prosinci, když již tato vláda nastoupila do funkcí, se již hovořilo o tom, že v průběhu roku 2002 poroste inflace. Ta v současné době činí přibližně 16,7 procenta. Přitom premiér Petr Fiala, podle Josefa Středuly, hovořil o tom, že chce sociální smír. Jenže, nečinnost vlády v boji proti inflaci a razantní růstu cen u nás, způsobují, že vláda tímto způsobem ohrožuje existenci řady podniků a firem u nás. To se přirozeně odborům nelíbí. Vláda by měla naopak postupovat razantně a rychle.

Podle Josefa Středuly, pokud jde o cenu práce, situace u nás je vážná. Klesá kupní síly obyvatelstva. Na promítnutém grafu poukázal na porovnání nákladů a ceny mezi původními zeměmi EU15 (nyní EU14) a novými členskými zeměmi, které vstoupily do EU v roce 2004 a později. Konstatoval, že 18 let od vstupu do EU a 32 let od sametové revoluce v České republice jsme daleko od úrovně původních zemí EU15. Podle něho mezi Západem a Východem vznikla nová „železná opona“, a tou je mzdová opona. Vždyť mezi Západem a Východem je v tomto smyslu opět nová, přísná dělicí čára, která je stejně železná, jako ta předchozí.

V této návaznosti ukázal mapu České republiky, která označovala červenou a zelenou barvou, jak je rozdělena kupní síla. Nejvyšší je v Praze a ve Středočeském kraji. Ostatní části republiky jsou na tom zásadním způsobem odlišné. Načež dodal, že cílem odborů je, aby se ta mapa změnila. To je, aby i v ostatních částech naší republiky se zvýšila kupní síla obyvatelstva.

V dalším grafu ministerstva financí bylo ukázáno, jak v hlubokém propadu za inflací je reálná mzda. Podle odborů je velmi špatné to, že se současná vláda nechce zabývat otázkou zvýšení kupní síly obyvatelstva, tedy převážně zaměstnanců. Přitom v oblasti zisku není ta situace tak dramatická. Z poslední predikce ministerstva financí je vidět, že zisky budou dále růst. To však, podle Josefa Středuly, neznamená, že se to týká všech firem. Týká se to některých z nich. Dodal, že je ale důvod, si v rámci kolektivního vyjednávání, říci o růst mezd, a to ideálně v reálné hodnotě.

Josef Středula dále poznamenal, že odbory dlouhodobě trápí odliv dividend do zahraničí. Poukázal na to, že v roce 2022 to budou rekordní čísla. Přitom v roce 2019 to bylo 300.000.000 korun. Podle něho jsou odbory toho názoru, že je potřeba významnou část těchto prostředků zachovat v České republice, a to ideálně ve mzdách. Česká republika by se měla přibližovat sousednímu Německu a Rakousku mnohem dříve než za 50 až 80 let, jak to podle ekonomických ukazatelů vypadá. Uvedl, že je to o odvaze politiků, o chování firem, o uznání toho, že český zaměstnanec umí a vyrábí špičkové výrobky, a že za to má oprávněně dostat i špičkové mzdy. To se však děje jen v několika případech, nikoliv v celé ekonomice. Díky inflaci se mzdy a platy se propadají. Nelze proto očekávat ochotu zaměstnanců sdílet problémy, které vlády v minulých letech vyvolaly. Zdůraznil, že hospodářský růst bez reálného růstu mezd a platů není možné zajistit. Obzvláště v situaci, kdy spotřeba obyvatel je více než 50procentním podílem na růstu HDP.

Poté se předseda ČMKOS věnoval tématu minimální mzdy. Konstatoval, že mapa minimální mzdy v Evropě v lednu 2022 nevypadá ve prospěch České republiky. Ta, bohužel patří mezi země, která má jedny nejnižších minimálních mezd v Evropě. V paritě kupní síly je to stejné, tedy jako v nominální hodnotě. Pokud jde o rozdíly v EU v průměrné a mediánové mzdě, Česká republika patří mezi nejhorší země. Přitom situace se bude dále prohlubovat. Co se týká minimální mzdy a hranice chudoby, odbory jen konstatují, že česká minimální mzda je pod hranicí příjmové chudoby. Člověka, který pracuje za minimální mzdu, je nutné ho považovat, že patří do kategorie pracující chudoby.

V této návaznosti uvedl, že vláda zvýšila minimální mzdu v první stupni, přičemž druhý až sedmý stupeň úmyslně nezvýšila. Osmý stupeň minimální mzdy zvýšila na dvojnásobek, ale uničila tak na základě platného zákoníku práce. Odbory se připravují na to, aby se v té věci bránily, protože tuto politiku vlády považují za zcela neakceptovatelnou.

Zároveň poznamenal, že se ¨ve vládě a mezi podnikateli hovoří o tom, že máme zaručené mzdy. „Musím ale připomenout, že zaručenou mzdu mají poslanci a senátoři. Oni mají odstupňovanou stupnici mzdy, podle toho, jaké místo zaujímají v Poslanecké sněmovně či v Senátu. Proč to upírají ostatním lidem,“ prohlásil Josef Středula. Podle něho je zcela nepřijatelné, jak se vyjadřují členové Národní ekonomické rady a někteří bankéři, kteří by nejraději zničili systém zaručených mezd.

Dále zveřejnil tabulku, že v Německu byla zvýšena minimální mzda o 20 procent, a přitom již mají tabulka, kdy plánu její zvýšení v některých profesích až do roku 2024. To se v České republice nemůže ani očekávat.

Dále hovořil o vazbě mezi pracovní dobou a náklady práce u nás. Konstatoval, že čím nižší náklady práce, tím delší je pracovní doba. To je pro odbory stejně neakceptovatelné, proto požadují zkrácení pracovní doby o půl hodiny denně bez snížení mzdy. Odbory to již prosadily v 77 % podniků u nás.

Zároveň dodal, že odbory nevidí důvod pro prodloužení věku odchodu do důchodu. Přitom požadují, aby ti, který pracují v těžkých profesích, to je zařazených do 3. a 4 kategorie rizika, šli do důchodu dříve a bez ztráty výše peněz v důchodu.

Stejně odbory požadují 5 týdnů dovolené, což se odborům podařilo, díky kolektivnímu vyjednávání, zajistit téměř v 88 procentech případů. Podle něho je to výsledek, za který by občané měli odborům poděkovat.

V závěru uvedl, že pokud nebude probíhat řádný sociální dialog, pokud bude vláda přehlížet, co si naši občané myslí, může dojít k sociálním konfliktům v naší společnosti.

Poté se ujal slova člen Evropského hospodářského a sociálního výboru Jaroslav Ungerman. Podle něho se kolektivní vyjednávání koná v určité společenské atmosféře, kterou nyní prožíváme. Ocitli jsme se totiž v převratné době, která bude v mnoha směrech odlišná od toho, co jsme dosud zažili. V současné době zažíváme, že dochází k velké změně vztahů, ať již jde o nastavení světové či evropské politiky. Nastává období, které bude velice náročné a složité. Je třeba si uvědomit, jak se mění postavení nejvýznamnějších hráčů světové politiky. Jak se mění poměr sil mezi nimi. Velký vliv na to mají i počty obyvatel v jednotlivých zemích či na kontinentech. V současné době obývá Zemi 8 miliard lidí, z toho jen zhruba jednu miliardu tvoří občané tzv. vyspělých zemí, to je Evropy a USA. Sedm miliard lidí se nalézá v dříve nazývaném rozvojovém světě. Přičemž Čína má 1,5 miliardy obyvatel a Indie 1,2 miliardy lidí. Načež lze očekávat že oněch 7 miliard lidí bude chtít mít stejné podmínky, jako mají občané v evropských zemích a v USA. To je to, co bude určovat světový vývoj v příštích 10, 15, či 20 letech. Takže, zažijeme etapu poměrně velkých ekonomických a sociálních otřesů.

Jaroslav Ungerman dále poznamenal, že v Číně se prodává 23 milionů aut a v Evropě 12 milionů aut. To znamená, že za 10 let se v Číně prodá řádově asi 250 milionů aut. To přitom v Číně nebudou mít zdaleka takovou úroveň Ale, jejich auta budou potřebovat pohonné hmoty, ať již benzín či naftu nebo elektřinu. Takže, vyrobit tak obrovské množství elektrické energie pro tyto elektromobily v Číně bude velmi těžké a složité. Výsledkem tohoto procesu bude, že světové zdroje se budou muset rozdělit nějakým jiným způsobem. Ovšem, jak to dopadne na Českou republiku, toť otázka. Problém navíc spočívá v tom, že Evropa do tohoto procesu zasahuje svým stylem politiky ochrany životního prostředí. Kdy v Bruselu říkají, odejdeme od ropy a spalovacích motorů, a budeme se všichni zabývat jenom elektřinou. Na tyto věci, jak se budou dále vyvíjet, nikdo v současné době nezná odpověď. Zatím ale zaznívají spíše odpovědi politického charakteru, než aby to byly úvahy, které by byly podloženy nějakými seriózními technickými propočty. Pokud někdo projeví jiný názor, je mu vysvětleno, že tomu nerozumí, a že nechápe politické souvislosti, které jsou potřebné, aby došlo k přerodu v evropských ekonomikách. Toto vše, podle Jaroslav Ungermana, změní pozici dalšího vývoje v naší společnosti. Ukazuje se, že bude nutné, oproti minulosti, daleko více sledovat další vývoj v Evropě a ve světě.

Poté Jaroslav Ungerman přešel k vývoji české ekonomiky. Konstatoval, že vývoj inflace dosáhl téměř 17 procent. Načež dodal, že pokud v roce 2023 vzrostou ceny o 10 procent, tak na konci roku budou o cca 30 % vyšší, než byly ke konci roku 2021. Proto otázka zní, jak se vyvine životní úroveň našich spoluobčanů. Jak se vyvine reálná mzda? Toť veliká otázka! V současné době je vývoj reálné mzdy minus 10 %, což znamená o 10 % nižší koupěschopnost obyvatelstva. Přitom lze předpokládat, že koupěschopnost obyvatelstva se sníží, a to, podle některých bankéřů, až o 15 %. To bude výrazným způsobem determinovat vývoj české ekonomiky v roce 2023.

Podle Jaroslava Ungermana je to již dnes vidět v základních číslech ekonomiky, jako je růst osobní spotřeby či maloobchodní obrat. Česká republika je na číslech, které jsou o 5 % nižší, než tomu bylo loni. To se projeví nejen v obchodě, ale i ve výrobě. Nižší poptávka po zboží na trhu povede ke snížení výroby. Načež část výrobců kvůli tomu skončí.

Již dnes se ukazuje, že se zvyšuje počet průmyslových odvětví, která jsou, objemem své výroby, pod úrovní loňského roku. V roce 2023 může dojít k celkovému poklesu průmyslové výroby, a v návaznosti na to dojde i k poklesu zaměstnanosti. Hrozí, že zde velký počet lidí, kteří budou chodit na úřady práce pro svoji podporu, která ovšem bude reálně klest. Nastane situace, že mnoho lidí u nás nebude schopno uhradit ani své základní potřeby, to je potřeby bydlení apod. Jestliže cenový index bydlení dnes činí 45 %, tak v průběhu roku 2023 dále poroste. Rostou i ceny potravin. Lze očekávat, že během dvou let se výrazně propadne životní úroveň našich lidí. Ale Česká republika v tom nebude sama. Stane se to i jinde v Evropě.

Jaroslav Ungerman v této souvislosti zdůraznil, že je nutné udržet sociální smír. Pokud však bude současná vláda pokračovat stejným způsobem, jako dosud, tak se naše společnost dostane do velkých problémů, přičemž, v tomto případě, jsou, podle Jaroslav Ungermana, sociální otřesy nevyhnutelné.

Poté následovala odborná část konference, kdy vystoupili k problémům sociálního dialogu a kolektivního vyjednávání odborníci, který se touto problematikou zabývají v rámnci svých profesí. Například Ludmila Husaříková ze společnosti TREXIMA představila prezentaci výsledků průzkumu „Kolektivní vyjednávání v době ekonomické stagnace a zvyšování nezaměstnanosti,“ ve které popsala, jak zaměstnanci a členové ASO vidí přínosy a problémy kolektivního vyjednávání.

S prezentací odborné studie „„Role sociálních partnerů při stanovování spravedlivých pracovních podmínek včetně minimálních mezd prostřednictvím kolektivního vyjednávání a uzavírání kolektivních smluv“ vystoupil Jan Horecký z Masarykovy univerzity v Brně, který hovořil o tom, jaké jsou formy a limity, které, v souvislosti s rolí sociálního dialogu, vystupují do popředí, a které jsou důležité z hlediska vedení kolektivního vyjednávání a sociálního dialogu.

Dalším řečníkem byla Barbara Hudcová ze společnosti TREXIMA, která představila prezentaci výsledků průzkumu „Nové formy zaměstnávání, jejich přednosti a nedostatky z pohledu zaměstnance“. Tato studie zjišťovala, jaké výhody a nevýhody přinášejí nové formy zaměstnávání zaměstnancům? Nejprve uvedla, že zatím dominuje standardní zaměstnávání s trvalým pracovním poměrem na dobu neurčitou. Ale předpokládá se, že popularita nových forem práce bude stoupat. Poté hovořila o nových formách zaměstnání, jako je sdílení zaměstnanců, příležitostná práce, mobilní práce, platformová práce a práce založená na poukázkách.

S prezentací odborné studie „Posilování ochrany odborových práv a kolektivního vyjednávání v procesu obnovy v důsledku pandemie koronaviru“ vystoupila Denisa Heppnerová, ředitelka mzdové politiky ČMKOS, která uvedla, že hlavními tematickými okruhy této studie jsou aktuální otázky týkající se vzniku a působení odborových organizací, jako je zakládání nových odborových organizací, problémy s absencí legální definice odborové organizace, prokazování působnosti existence odborové organizace u zaměstnavatele. Druhým tématem studie je role odborů a kolektivního vyjednávání v době postcovidové, což se nyní týká především úlohy odborů v éře digitálního kapitalismu, dále způsobu komunikace odborové organizace se členy a se zaměstnanci. Patří sem i nové výzvy pro spolupráci odborů v rámci BOZP. Třetím okruhem studie je marketingová komunikace odborů jako nástroj k posílení jejich postavení.

V závěru mezinárodní konference ASO její předseda Bohumír Dufek popřál všem odborářům a všem zaměstnancům v zemědělství a potravinářství příjemné prožití vánočních a novoročních svátků a vše nejlepší do nového roku 2023.

Pro naše čtenáře k tomu musíme dodat, že podrobnosti k těmto studiím a průzkumům lze nalézt na webových stránkách Asociace samostatných odborů a OS pracovníků zemědělství a výživy - Asociace svobodných odborů a na portále Odbory.info, kde je zveřejněna upoutávka na tuto mezinárodní konferenci ASO.