Pod názvem „Férové podmínky pro zemědělce na evropské úrovni“ se v pondělí 21. března 2022 uskutečnila v Praze mezinárodní konference, kterou zorganizoval Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu Senátu Parlamentu ČR za spolupráce Zemědělského svazu ČR a Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR. Senátoři, poslanci a zástupci produkčních zemědělců, tj. členové nevládních zemědělských organizací, tj. Agrární komory ČR a Zemědělského svazu ČR, v budově Senátu hovořili o velmi vážných tématech současné a budoucí evropské, tudíž i české zemědělské politiky.
S tématem „Společná zemědělská politika v Německu“ vystoupil Stefan Meitinger z německého zemědělského svazu DBV, který uvedl, že základní otázkou, jak to vidí on, osobně, je, jaké jsou rámce, které jsou společné pro všechny členské státy EU, to je v rámci nové Společné zemědělské politice na léta 2023 až 2027. V této souvislosti ocenil jednání tehdejší německé ministryně zemědělství Julie Klöcknerové, která dokázala při těchto závažných jednáních dosáhnout shody řady různých zemí EU, které měly nejrůznější pohledy na Společnou zemědělskou politiku. Podle něho, poté, co byl uzavřen trialog (Evropská komise, Evropský parlament, Rada EU) šlo v podstatě o to, aby jednotlivé členské země EU vypracovaly a do 31. prosince 2021 předložily Evropské komisi ke schválení jejich národní Strategický plán SZP. Zástupce německého zemědělského svazu DBV k tomu dodal, že Německo Strategický plán SZP odevzdalo pozdě, a to až koncem února letošního roku. Tudíž o dva měsíce později, než Evropská komise předepsala.
Důvodem tohoto zpoždění byla skutečnost, že Německo má federální systém a tvoří jej 16 spolkových zemí. Problém spočíval právě v tom, že jednotlivé spolkové země si připravují samy, každá za sebe, II. pilíř SZP, to je Program rozvoje venkova. Zatímco spolková vláda (federální vláda) připravila jednotný rámec pro celé Německo. Podle Stefana Meitingera ho v podstatě připravila předchozí spolková vláda, nová spolková vláda z toho musela přitom vycházet a pokusila se změnit jen určité body původního rámce národního SP SZP.
Pokud jde o II. pilíř (Program rozvoje venkova), ukazuje se, že sice EU předepisuje základní rámec SZP, který si každá země upravuje podle svých podmínek, ale v případě Německa má 16 spolkových zemí relativní svobodu si ve II. pilíři stanovit vlastní programy, pro každou spolkovou zemi zvlášť. Jde tedy o určité dílčí svobody, které se projevily například při utváření ekoschémat.
Poté se Stefan Meitinger ujal výkladu k promítaným grafům a tabulkám. V prvé řadě poznamenal, že v rámci nové Společné zemědělské politiky musí zemědělec, aby obdržel určitou sumu peněz za odvedenou práci, toho udělat mnohem více práce, než tomu bylo v minulosti. Přitom tato suma peněz je nižší, než kterou dostával dříve. Zároveň dodal, že požadavkem současné doby je flexibilita.
Při okomentováni promítaných grafů a tabulek zdůraznil, že existují značné rozdíly ve struktuře zemí. Vždyť Česká republika má jinou strukturu než například Německo či Francie. Konstatoval, že v rámci nové evropské zemědělské politiky má Německo mnohem ambicióznější přístupy než některé východoevropské státy.
Poté okomentoval titulní stranu národního Strategického plánu Německa, kdy uvedl, že jejich SP SZP čítá 1800 stran. Zároveň poznamenal, že jde o velmi komplexní dílo. Načež dodal, že předložený materiál musel být projednán se všemi 16 spolkovými zeměmi. Proto také došlo k tomuto zpoždění při odevzdání materiálu Evropské komisi ke schválení. Současně dodal, že se přitom projevilo to, že v září loňského roku se konaly volby do spolkového sněmu, a že poté vznikla tzv. semaforová koalice, to je vláda složená ze sociální demokracie, strany zelených a liberálů (svobodných demokratů). Ovšem, výsledkem této koalice je to, že se v ní prolínají rozdílné pohledy na zemědělskou politiku.
Následně Stefan Meitinger přešel k vysvětlování hlavních zásad a principů nové Společné zemědělské politiky. Zdůraznil, že je nutné vyjasnit vše, co se týká pojmu aktivní zemědělec. Zatímco v České republice je to zamýšleno přijmout ve formě velmi komplikovaných pravidel, tak v Německu zvolili přístup, to je vyřešit to jednoduchým způsobem. To znamená, že tvrzení, že je dotyčná osoba aktivním zemědělcem může doložit předložením potvrzení o tom, že si dotyčná osoba platí pojištění pro odvětví zemědělství. Německo vychází totiž z toho, že největší riziko spořívá v tom, že kdyby podnik neměl 100procetní zemědělskou činnost, ale nějakou vedlejší činnost, například bioplynovou stanici, tak by příslušný zemědělský podnik z tohoto systému aktivního zemědělce vypadl. V Německu tudíž stačí, když zemědělec prokáže, že má zemědělské pojištění. Tím je celá záležitost vyřešena a není to hlavně byrokratické, dodal.
Štefan Meitinger se dále ujal výkladu toho, jak mají zemědělci pochopit změny, které ve Společné zemědělské politice nastaly, zejména, pokud jde o platby a zároveň i otázku, co mají či mohou za dobře odvedenou práci obdržet, případně nemusí. Pokud se vezme do úvahy otázka přímých plateb na hektar, dosavadní systém končí rokem 2023 s tím, že odpadá systém nároku na platbu. To je přesně ten bod, který bude zemědělské podniky bolet, neboť se v tomto systému zavádějí přesuny peněz, to je určitých částek, které jsou zatím v I. pilíři SZP (přímé platby na hektar) do II. pilíře SZP (Program rozvoje venkova, kdy dojde k navýšení z 10 procent na 15 procent. Tyto přesuny jsou stanoveny na každý rok, to je až do roku 2027, tj. do doby platnosti nové SZP. Z toho ovšem vyplývá i nižší základní platba.
Zástupce německého zemědělského svazu dále zdůraznil, že v novém systému SZP, který se zavádí, je velmi důležitá otázka podpory pro menší zemědělce, to je pro ty, kteří hospodaří na zemědělské půdě do 150 hektarů. Tyto podpory malým zemědělcům převedou střední a velké zemědělské podniky.
Zároveň k tomu dodal, že přesuny peněz od středních a velkých zemědělských podniků menším zemědělcům, konkrétně v Německu to znamená, že ze severního nebo východního Německa poputují peníze na jih, protože právě tam se vyskytují menší farmy, menší zemědělské podniky.
Podle Stefana Meitingera falším bodem odklonu od dosavadních pravidel SZP je znovu zavedení propojených plateb. „My jsme to teď neměli, to znamená, že produkce nebyla spojena s přímými platbami. To se teď trochu změní,“ konstatoval. Podle něho se to týká jednak chovu dojnic a také chovu ovcí, které mají mladé. Podle nových pravidel dojnice i ovce nemusí být na pastvě, mohou být třeba ustájeny. Tím, že způsob chovu v nových pravidlech není předepsaný, tak mohou zemědělci dostat platbu v rámci II. pilíře (Programu rozvoje venkova). Navíc, je to i prémie za pastvu. Jde o klasickou prémii, která se nevztahuje jako platba na hektar, nýbrž jde o počet zvířat, které je nutné chovat, aby tato prémie byla vyplacena. V případě dojnic, musí být minimálně tři, v případě ovcí a koz jich musí být minimálně šest kusů.
Dalším důležitým bodem nové Společné zemědělské politiky je podpora mladých zemědělců. Stefan Meitinger uvedl, že tato podpora činí 134 euro na hektar, což je v přepočtu na koruny 3350 Kč na hektar. S tím se tedy počítá pro prvních 120 hektarů na donu pěti let. Načež upozornil, že je potřeba zcela jasně vidět, že když se příslušná farma do tohoto projektu zapojí, musí se to také podařit. Ovšem, na druhé straně člen německého zemědělského svazu konstatoval, že se v rámci těch podpor nesmí vytvářet nějaké umělé poměry. Zkrátka musí se ihned eliminovat možné podvody.
Dále dodal, že podmínkou tohoto programu je, aby příslušný vedoucí farmy měl věk do 40 let, a který minimálně po dobu pěti let ponese za prosperitu či neprosperitu příslušné farmy svoji osobní zodpovědnost. Přičemž, pokud tato kritéria nesplňuje, nelze mu tuto prémii vyplatit.
Dalí podmínkou u projektu podpory mladých zemědělců je i potřebná kvalifikace. Přitom dodal, že zatím tito mladí zemědělští podnikatelé byli bez kvalifikace. Tehdy to mohl dostat téměř každý, dodal. Nyní přibyla podmínka jejich odborné kvalifikace. Zkrátka, dotyčná osoba musí mít vzdělání v oblasti zemědělství. Zároveň upozornil, že v Německu je ale připuštěno, že i když dotyčná osoba nemá kvalifikaci, to je zemědělské vzdělání, může si je formou studia při práci doplnit. Konkrétním požadavkem na vzdělání je také to, že dotyčná osoba by měla absolvovat minimálně 300 hodin školení. Studium by přirozeně mělo být zakončené předepsanou formou.
Mladý zemědělec by měl, v rámci tohoto pětiletého programu, rovněž prokázat, že je společníkem majitele farmy či rodinným příslušníkem, a zároveň, že má i předepsané pojištění. Přirozeně, že ten, kdo tuto kvalifikaci v daném okamžiku nesplňuje, tak si může letos podat žádost a automaticky dostane povolení dále v tomto programu podnikat, protože začal jako mladý zemědělec, ale příslušné podmínky bude muset splnit dodatečně.
V další části svého vystoupení se Štefan Meitinger věnoval otázkám podmíněnosti, kondicionality neboli tomu, co musí zemědělec do budoucna splňovat, aby mohl být součástí procesu realizace Společné zemědělské politiky. Upozornil, že jde konkrétně o zelenou politiku, která se prolíná do všech částí SZP. Především jde o zalesňování, což známe již z dřívějška. Ale dalším bodem programu je přeměna určité části zemědělské půdy na zatravněnou plochu. Velkou výzvou, podle něho, je i bod, který se týká otázky zakládání mokřin. Důležitá je tedy obnova zelených ploch. Také i nové formy obhospodařování. Patří sem například ochranná zóna, na níž se nesmí nic vysazovat. Přitom to platí, jak pro zelené plochy, tak i pro ornou plochu. To je, podle něho, další podmínka, která zde dosud nebyla.
Dalším důležitým bodem je ochrana půdy před erozí. V rámci tohoto programu nové Společné zemědělské politiky se klade důraz na pěstování meziplodin, protože půda musí být pokryta plodinami s tím, že většinou jde většinou jde o osev obilnin či jetelovin, ¨později kukuřice či cukrové řepy. Načež dodal, že je to i velká výzva pro pěstitele brambor, kteří v normální čase, před zimou, sklidí úrodu a zorají půdu.
Načež přešel, podle něho, k další důležité věci, a to k obměně rostlin na půdě, která je ohrožena erozí. V nové SZP je do budoucna stanoveno, že když zemědělec bude mít plochu o 10 hektarech, nesmí pěstovat stejné kultury rostlin. Je to obrovská změna, kterou lze obejít tím, že na připravenou plochu se vysadí jiná plodina či meziplodina.
V této návaznosti Stefan Meeitinger trochu odbočil tím, že upozornil na vážný problém, který nastane díky válce na Ukrajině, a to, že na trhu bude chybět pšenice. Vždyť Ukrajina byla velkým vývozcem této komodity, zejména do arabských zemí.
Podle něho dalším, ale také tím nejspornějším bodem SZP, je stanovení procenta neproduktivní plochy, a to ve výši 4 procent. Takže, každá farma musí uvést do klidu 4 procenta zemědělské půdy. Načež uvedl, že si zemědělci v Německu řekli, že sice jde o 4 procenta, ale jedno procento z toho, dle určitého nastavení, lze využít pro pěstování některé meziplodiny. Takže by to byla jen tři procenta neproduktivní plochy, ale bohužel německá vláda to na program jednání s EU nevytáhla. Přitom německý zemědělský svaz (DBV) se o to zasazoval. Cílem bylo pomoci farmám tím, že se jim neproduktivní plocha zredukuje. Nepovedlo se.
Poté Štefan Meitinger přešel k otázce sociální podmíněnosti. Uvedl, že se tato otázka týká například toho, že když se například stane pracovní úraz či jiná mimořádná událost, kdy se ukáže, že příslušný zaměstnanec nebyl proškolen o tom, jak má zacházet s pracovním nástrojem, který obdržel, tak dojde k tomu, že celou událost budou řešit příslušné úřady. To nelze podceňovat, dodal.
Podle Štefana Meitingera velmi významným bodem SZP jsou ekoschémata. Přitom každá členská země má své vlastní schéma. v této návaznosti zopakoval, jak je to s uvedením 4 procent zemědělské půdy do klidu, nebo jak je to s obměnou plodin. Přičemž k tomu dodal, že pokud jde o ekofinancování, jde o věc, která se praktikuje v jednotlivých spolkových zemích. Potvrdil, že ale i v tomto případě lze využít možnosti intenzivního zatravnění a lze přitom prokázat, že celkově hospodaříte extenzivně. Poznamenal, že používání hnojiv je zajímavé, ale jen pro ty, kteří chovají skot pro produkci mléka. Protože, kdy pro něj pěstují krmivo, obdrží za to určitou finanční částku. Zajímavé je to rovněž i pro farmy, které hospodaří v rámci projektu Natura 2000. Tyti farmáři dostanou 1000 euro, pokud mají odpovídající způsob odvodnění.
Posledním tématem, o kterém člen německého zemědělského svazu hovořil, byla o tom, jaký význam v Evropě má biohospodaření a ekohospodaření. To je, jaké nároky jsou kladeny na farmy v rámci EU či jaké dostávají podpory, například pro ekozemědělství apod. Načež poznamenal, že v tomto případě jde i o peníze, protože, když něco, jako zemědělskou půdu, uvedete do klidu, tak na to žádná dotace není. Zkrátka, pokud jde o novou SZP v této oblasti, každý farmář se musí sám rozhodnout, jakým způsobem chce hospodařit, to je ve sféře bio a ekozemědělství, či v rámci intenzivního zemědělství.
V úplném závěru svého vystoupení Štefan Meitinger zdůraznil, že vytvoření a sestavení národního Strategického plánu SZP je velikou výzvou pro evropské= zemědělce. Přitom dodal, že národní strategické plány nebyly Evropskpu komisí schváleny, a přitom zemědělci mají obavy z toho, co budou činit na podzim roku 2022 či v roce 2023, tedy, co vlastně zasejí a co sklidí. Po sklizni pšenice a ječmene budou muset přemýšlet, jak budou nová pravidla Společné zemědělské politiky uplatňovat na svých polích. Zároveň uvedl, že neznalost toho, co bude nakonec platit, nebude-li národní Strategický plán Evropskou komisí v dohledné době schválen, pro mnoho zemědělců vytváří obrovský problém, protože nevědí, jak vše zvládnou. Vždyť zemědělství má, z hlediska výrobních lhůt, své zákonitosti!