Živelný odchod od uhlí by v Česku vytvořil kritický dominový efekt, který by měl vliv na energetickou bezpečnost země, na průmysl i na domácnosti. Prohlásil to energetický expert Jan Vondráš z analytické společnosti Invicta Bohemica v rozhovoru pro Echo24. Přičemž zároveň hovořil o často opomíjeném tématu, tj. postupném útlumu uhelných dolů, zároveň i o problémech se zemním plynem či o tom, jakou roli na energetickém trhu hraje zkapalněný zemní plyn (LNG).

Úvodem Jan Vondráš podotkl, že společnost Invicta Bohemica již celkem 26 let systematicky analyzuje český a slovenský energetický trh. Ve své úvaze, kterou v rozhovoru pro Echo24 prezentuje, vychází ze svých dlouholetých zkušeností a „tvrdých dat“, jak říká.

V první části rozhovoru poznamenal, že v současné době ještě nejsou k dispozici kompletní výsledky statistických dat za rok 2023, ale, když přihlédne k datům za rok 2022, musí konstatovat, že v předloňském roce činila výroba elektřiny z hnědého uhlí 41 procent. Kromě toho je potřebné vzít v úvahu, že, pokud jde o dodávky tepla z tepláren a výtopen, zhruba 43 procent rovněž pochází z uhlí.

I významný segment podnikových energetik, je závislý na uhlí

Podle něho je nutné k tomu současně i připočítat významný segment největších závodních energetik, jako je např. Unipetrol, který bere milion tun, dále Lovochemie, Synthesie, ŠKO-ENERGO a další, které uhlí masivně používají na výrobu své elektřiny a technologického tepla. Případně některé z nich teplo také dodávají vně svých závodů, třeba z Lovochemie do Lovosic. Podobně je to u menších výtopen, které jsou v oblasti menších měst a také menších závodních energetik.

V neposlední řadě je potřebné k tomu přičíst značný segment domácností, kde jde o tříděné uhlí, které pochází z dolu ČSA a z dolu Bílina. Nicméně, důl ČSA, jak v rozhovoru připomněl, nyní bude končit k 15. červenci, byť má ještě šest a půl milionů tun uhlí v územně-ekologických limitech.

Na vesnicích, často nemají, za uhlí, jinou alternativu

Načež poznamenal, že asi 1,3 milionu tun tříděného uhlí se používá hlavně na vesnicích, kde není žádná alternativa jiného paliva. Takže, v případě, že by došlo k dominovému efektu rozpadu těžby, Česká republika bude mít obrovský problém s domácnostmi.

Podle něho se nesmí zapomínat ani na černé uhlí, které má ale už dnes minoritní roli, a kdy se počítá s jeho kompletním odstavením v horizontu pěti až šesti let.

Nutná je odborná i politická debata o řešení situace

Pokud jde o to, jakým způsobem je potřebné, situaci analyzovat a řešit, je nutné následnou odpornou a společenskou debatu rozdělit na tři oblasti, tj. debatu odbornou, politickou a také i debatu laické veřejnosti. „Tu poslední oblast nechci bagatelizovat, ale v současné době je méně důležitá, protože veřejnost problém nevyřeší. Vyřeší ho legislativa, politici, případně tlak hráčů na energetickém trhu,“ konstatoval.

V další části rozhovoru poukázal na to, že v posledních letech proběhla v Evropě energetická krize, což ukázalo na obrovský problém Evropy s nedostatkem plynu. „Nemůžeme si nic namlouvat, navzdory mainstreamovému tvrzení, že na světě je plynu spoustu. To je pravda, ale také máte obrovské množství hráčů a velký nárůst poptávky po LNG (zemní zkapalněný plny) v Číně, Pákistánu, Brazílii a tak dále… Veřejnost se tak, podle posledních průzkumů, názorově k uhlí vrací, protože riziko té závislosti na vnějších zdrojích je obrovité. Zároveň si společnost začíná uvědomovat, že Green Deal představuje velké riziko, které může způsobit kolosální problémy. Já jsem také pro určitou míru dekarbonizace, ale jen tam, kde jsme schopni zajistit bezpečnou alternativu, kterou nám obnovitelné zdroje nedávají. Protože ze své podstaty jsou to zdroje občasné,“ řekl Jan Vondráš v rozhovoru pro Echo24.

Zelené lobbistické organizace nadále požadují uhlí odstavit

Podle něho samozřejmě všechny zelené lobbistické organizace v Evropě tvrdí, že se má uhlí okamžitě odstavit. V Německu došlo k tomu, že tamní Bundesnetzagentur v lednu t.r. zakázala odstavit 31 černouhelných zdrojů do roku 2031. Důvodem tohoto zákazu jejich odstavení bylo to, protože Němci jsou si vědomi, že ani další masivní investice do OZE (obnovitelné zdroje energie) daný problém zatím nevyřeší.

Současně Jan Vondráš upozornil na to, že v Evropě bylo, po velmi dlouhou dobu, prezentováno, že plyn je cesta k dekarbonizaci. „A my jsme upozorňovali na to, že Evropa plyn nemá, což se v té krizi naprosto jasně potvrdilo,“ dodal.

Na pořadu dne je nyní i metan. K čemu to povede?

Energetický expert dále hovořil o dalším problému, s nímž se nyní Evropa potýká, a to je metan. Konstatoval, že v Bruselu přijali legislativu, na jejímž základě se začne měřit, reportovat a sankcionovat metan, což bude mít velké dopady, protože metan je krátkodobě osmdesátinásobně, a dlouhodobě více jak dvacetinásobně, horší než oxid uhličitý. Přičemž při těžbě zemního plynu, při transportu starými tankery, při zkapalňování a zase zpětném zplyňování dochází k velkým únikům. „Nakonec se může ukázat, že plyn bude emisně horší, než je uhlí,“ upozornil.

Odchod z uhlí nyní není možný. Není totiž kam odejít!

„V tuto chvíli si většina realistických hráčů uvědomuje, že odchod od uhlí teď není možný. Nemáme totiž kam odejít. Stačí se podívat na výrobu z OZE (obnovitelné zdroje energie – pozn. red.), kde není možnost sezonní akumulace a v zimních měsících absolutně není a nebude šance, že by dokázaly pokrýt spotřebu. Plyn navíc nemá vyřešenou otázku kapacitních mechanismů a rizika s nepředvídatelnými cenami komodity plynu, cenami regulovaných složek i cenami skladování jsou zároveň obrovské,“ prohlásil v rozhovoru.

Jan Vondrouš dále upozornil, že se v médiích neustále mluví o tom, že již nebude ekonomicky nevycházet výroba elektřiny z uhlí. „Ale že nevychází téměř pořád ani ze zemního plynu, o tom se mlčí. Clean spark spread (marže plynové elektrárny – pozn. autora) totiž vycházel kladný jen v roce 2022 a to ještě jen mírně…,“ konstatoval.

Diskuse o legislativních změnách

Zároveň poukázal na to, že nyní probíhá diskuse o jistých legislativních změnách. „My se snažíme jednat třeba na podvýborech ve sněmovně. Já to nechci úplně do detailu komentovat. Cílem je zajistit bezpečnou a cenově dostupnou dodávku elektřiny a tepla i v zimních měsících, když nefouká a nesvítí. Problém ale je, že my nemáme žádný scénář systémového postupného odchodu od uhlí. Uvědomuje si to už i Teplárenské sdružení, které slovy Mirka Topolánka říká to, co my. Tedy že stát nesplnil své domácí úkoly, především tedy ministerstvo průmyslu a obchodu, což ohrožuje i samotnou dodávku uhlí v těch následujících pěti letech, kdy se paroplynové elektrárny jen těžko stihnou postavit,“ prohlásil v rozhovoru.

Co říká scénář postupného odchodu od uhlí?

Podle něho je rovněž zajímavé, že i podle loňské analýzy ČEPSu (společnost zajišťující u nás provoz elektroenergetické přenosové soustavy – pozn. red.) vychází tzv. respondentní scénář (tedy postupného odchodu od uhlí – pozn. autora) nejlépe, a onen dekarbonizační scénář vychází jako nejhorší. Konstatoval, že v Německu v loňském roce dovezli energii ve výši 12 terawatthodin, ale potom, co v dubnu 2023, ukončili výrobu z jádra, pro letošní rok plánují dovoz 38 terawatthodin. To jsou, podle energetického experta, dvě třetiny české celoroční spotřeby. Protože, plánované paroplynové elektrárny do roku 2030 nepostaví, proto se rozhodli, že uhelné elektrárny zatím zachovají. „Jsou-li Němci náš údajný dekarbonizační vzor, měli bychom se, podle nich, řídit i v otázce energetické bezpečnosti,“ řekl dále v rozhovoru.

Uhlí musí být postupně, do jisté míry, nahrazeno plynem

Podle energetického experta, i kdyby se v lomech těžilo až do vyuhlení, což je zhruba v roce 2035, stejně bude Česká republika v té době od uhlí poměrně výrazně odcházet. Potom, totiž v Česku zbyde jen uhlí v lomech Vršany a Bílina. Takže, uhlí určitě musí být postupně nahrazeno do jisté míry plynem, o tom není sporu, dodal. Náhrada výroby elektřiny i tepla biomasou i spalováním odpadu v ZEVO (ZEVO je zařízení, které řízeným spalováním komunálního odpadu vytváří tepelnou a elektrickou energii – pozn. red.) je limitovaná na několik zdrojů i na množství produkce.

Otazníky kolem dodávek LNG, jako náhrady za zemní plyn

„Mainstreamové evropské řešení bylo, že plyn bude přechodné palivo. Zamotala to výrazně ta zmíněná energetická krize a dnes je celkem prokázáno, že LNG (zkapalněný zemní plyn) můžeme vozit významně jen z USA a z Kataru. A Evropa své zdroje nemá, respektive je tady pod námi spousta břidlicového plynu, ale ten se těžit prostě nebude. Katar navíc poměrně nedávno po začátku války mezi Izraelem a Hamásem vyhlásil, že kdo je nepřítelem Hamásu, tak je i nepřítelem jejich. A my žádné dlouhodobé kontrakty na LNG nemáme. Americký prezident Biden před pár dny pod vlivem zmíněného problému s metanem zakázal výstavbu, respektive investice do mnoha nových terminálů na vývoz LNG. Takže Amerika si je vědoma, že metan je obrovský problém. A bude se snažit jeho těžbu a vývoz pod tlakem ekologických organizací omezovat,“ řekl energetický expert pro Echo24.

„Na konci roku by měla definitivně skončit přeprava plynu, který sem ještě částečně teče z Ruska, takže pak bychom byli opravdu fatálně závislí na LNG. Další problém je infrastruktura. My máme třetinu jednoho terminálu v Eemshavenu na tři roky, to jsou tři miliardy kubíků plynu. Počítali jsme, kolik by byla celková náhrada hnědého a černého uhlí zemním plynem. A tím myslím se vším všudy. Šlo by o nějakých deset až dvanáct miliard kubíků ročně navíc. To je naprosto nereálné sem v příštích letech dopravit ani kde ho skladovat pro zimní období,“ konstatoval Jan Vondráš.

Elektromobilita vede k obrovskému nárůstu potřeby elektřiny

Podle energetického experta Jana Vondráše se navíc počítá s velkým nárůstem užívání elektřiny. Samozřejmě je to elektromobilita, tepelná čerpadla, umělá inteligence, datová centra, údajná elektrifikace průmyslu… „Kde vezmeme primární zdroje na výrobu této elektřiny, když přes zimu nesvítí a nefouká? To jsou gigantické objemy elektřiny. ČEPS v analýze uvádí nárůst až do úrovně přes 100 TWh kolem roku 2040. Zároveň stále nevíme, jestli budeme stavět a kolik budeme stavět jaderných bloků. Notifikován je jeden, ale zatím pořád nevíme, kdo ho bude stavět, i když to se možná do měsíce rozhodne. Nevíme, ale zda vůbec se budou stavět další reaktory. Nevíme, kdy a za jakých nákladů se postaví v budoucnu malé modulární reaktory, ale rozhodně ne v roce 2035,“ dále řekl Jan Vondráš v rozhovoru pro Echo24.

Podle něho elektrárny, které jsou v majetku významného českého podnikatele v energetice Pavla Tykače, jsou v podstatě spouštěčem toho problému. „Máte totiž Clean lignite spread, tzn. provozní marži hnědouhelného zdroje. Zjednodušeně jde o to, že v nákladech máte cenu uhlí, cenu povolenky a nějaká aditiva a prodáváte za nějakou cenu elektřiny. Pokud ten spread není alespoň třicet eur/MWh, tak vám ekonomika toho zdroje jde do kopru, protože tam ještě máte odpisy, zaměstnance a tak dále… Jestliže už je to tak, že ten spread je nula nebo je dokonce záporný na roky 2025 a 2026, protože cena povolenky mezitím zase vyrostla, tak se vlastník tohoto zdroje musí chovat jako správný hospodář, načež by ten zdroj už ani neměl provozovat. A jestliže nemáte elektřinu prodanou z roku 2023 ještě z doby vyšších cen, tak vás spread posílá do červených čísel. Problém odstavování kondenzační výroby se týká všech ostatních zdrojů na trhu. Jenom pan Tykač to řekl jednoznačně a napřímo. Teď se už pomalu přidávají další…,“ prohlásil energetický expert Jan Vondrouš.

Ohrožení tepláren tím, že povolenku nemohou promítnout do ceny

Jan Vondrouš dále upozornil na to, že v roce 2018 byla v České republice založena skupina ohrožených tepláren, protože teplárny nemohly povolenku promítnout do ceny tepla. Jelikož si pro odběr elektřiny museli kupovat povolenku, jako kondenzační elektrárna, prostě tuto kondenzaci vypnuly. Odborníci společnosti Invicta Bohemica přitom spočítali, že šlo o okamžité odstavení výroby elektřiny na úrovní asi čtyř terawatthodin. Podle něho „velmi vážný problém spočívá v tom, že vy řeknete to A, tedy ty Tykačovy elektrárny, ale máte i to B, tedy těch dalších dvacet uhelných zdrojů. Bavíme se tak o více než 17 terawatthodinách nevýroby v kondenzaci v teplárnách a závodních energetikách, včetně těch Tykačových zdrojů,“ konstatoval.

Existuje přímá vazba mezi těžbou uhlí a výrobou elektřiny

Načež uvedl, že je potřeba kalkulovat s tím, kolik uhlí se spotřebuje na tuto kondenzační výrobu. Upozornil, že když se těchto 17,5 terawatthodin nevyrobí, znamená to skoro 16 milionů tun uhlí, které se nevytěží. S výjimkou Dolu Nástup-Tušimice, se to týká všech těch ostatních, tj. lomů ve Vršanech, na Bílině, na lomu Jiří. Mezitím již nebude ani lom ČSA, dodal. „My jsme dělali před rokem a půl analýzu pro ČEPS, co by to s těmito doly udělalo. Navštívil jsem všechny čtyři společnosti a všichni mi dali stejné podklady. Pokud by se skokově musela omezit těžba o více než třetinu, zůstaly by takové fixní náklady, že by se lomy okamžitě dostaly do červených čísel a musely by těžbu zastavit. A to je ten největší problém, že vzniká dominový efekt,“ vysvětlil podstatu problému energetický expert Jan Vondrouš.

„Jednou věcí je odstavení kondenzace oněch dvou elektráren, pak máte odstavení těch dvaceti, a vypadne vám z toho tento objem uhlí. Lomy by ještě dodávaly rok, do zimy 2025, a potom by se musely zavřít. A tím pádem by vypadla veškerá výroba elektřiny z hnědého uhlí, bez těch dvou nebo tří kondenzačních elektráren ČEZu s uhlím z DNT. A tím vám vypadne celkem 26-27 terawatthodin, protože by skončila i kombinovaná výroba elektřiny a tepla (KVET) tepláren a závodních energetik,“ dále sdělil Jan Vondrouš v rozhovoru.

Co by tento kritický scénář znamenal pro domácnosti?

Podle něho má tato záležitost tři roviny. První rovinou je dodávka tepla, což se týká zmíněných 43 procent objemu. Druhou věcí je 1,3 milion tříděného uhlí, které jde ke spotřebě do vesnic, především starším lidem. Třetí část se týká toho, že jde o čtyři miliony tun uhlí, které končilo ve velkých závodních energetikách. Načež dodal, že jde o ohrožení Unipetrolu, výroby nafty a benzinu, výroby chemického průmyslu a dalších činností v této návaznosti.

„Takže najednou nemáte teplo pro domácnosti, velkou část objemu elektřiny a samozřejmě ani uhlí pro průmysl. A není vůbec jasné, zda a odkud bychom dokázali takový objem energií dovézt. Teplo navíc nedovezete, to je proti ekonomickým i fyzikálním zákonům,“ prohlásil Jan Vondrouš.

Jde i o ohrožení naší energetické bezpečnosti!

Podle něho jde zároveň i o celkové ohrožení energetické bezpečnosti země, protože bez elektřiny, která se nevyrobí, a zároveň ji Česká republika není schopna v zimě dovézt, může energetická stabilita u nás existovat jen velmi těžko, konstatoval. Zároveň upozornil, že ani žádná nová jaderná elektrárna do roku 2040 u nás nebude. „To bych klidně vsadil obě své ruce do ohně,“ dodal. „Když se podíváte na data, tak dnes (tj. ve čtvrtek 30. května – pozn. autora) v 8:00 ráno uhlí dodávalo 44 % spotřeby a jádro 34,5 % spotřeby České republiky, takže je to skoro jako v celoročním podílu, tj. kolem 80 %. Odchod od uhlí bez zajištění novými, stabilními a regulovatelnými zdroji by byl nyní obrovský hazard,“ řekl v rozhovoru.

Poté dále konstatoval, že již několik let konzistentně opakuje, že se k danému problému, musí česká vláda a Poslanecká sněmovna „postavit čelem“. Podle něho v Polsku a Německu, kde se v našem okolí nejvíce využívá uhlí, se od něho neodchází! V Německu to vyřešili kapacitními mechanismy, a navíc vydali zákaz oněch 31 zdrojů minimálně na dalších sedm let odstavit. V Polsku zavedli takzvaný contract for difference (smlouva mezi dvěma stranami - „kupujícím“ a „prodávajícím“, která přikazuje prodávajícímu zaplatit kupujícímu rozdíl mezi aktuální hodnotou aktiva a jeho hodnotou k okamžiku uzavření smlouvy – pozn. red.) do roku 2040. „Naši politici a MPO ČR ale tvrdí, že už se to nedá udělat, že už jsme tu dobu prošvihli. Tato opatření se udělat musí a jestli to bude přes contract for difference, kapacitní platby, nebo speciální opatřeními mimořádné tržní situace, nebo se to nazve jinak, je na nich. Ale nejhorší by bylo nechat celý problém plavat, respektive dávat pak v zoufalství kapacitní platby dolům, to už mi přijde úplně mimo realitu. Každopádně pokud to nevyřešíme, tak budeme v obrovském maléru a přes zimu elektřinu zkrátka nedovezeme. A už vůbec ne teplo jak pro vytápění, tak pro technologie v průmyslu,“ řekl energetický expert Jan Vondrouš.