Zhodnocení současné ekonomické situace České republiky a její další výhledy v kontextu politiky Zeleného údělu v rámci EU – to byl hlavní námět Mezinárodní ekonomické konference Asociace samostatných odborů, která se uskutečnila v pátek 3. března v Lichtenštejnském paláci na pražské Kampě, tedy v objektu Úřadu vlády ČR.

Za zaměstnavatele a podnikatele vystoupil předseda představenstva a generální ředitel Brano Group Pavel Juříček, který hovořil nejen k současné ekonomické situaci a výhledům české ekonomiky, ale k situaci evropské a zároveň i českého automobilového průmyslu. V úvodu svého vystoupení se představil jako člověk, který již přes 30 let podniká v automobilové branži, a to jako dodavatel součástek do předních světových automobilek. Konstatoval, že jeho původní strojařská firma, kterou vybudoval v Hradci nad Moravicí, nedaleko Opavy, se za těch více než 30 let rozrostla asi na 15 moderních, vysoce digitálních firem, které podnikají v USA, v Evropě, Japonsku a Číně. Zaměstnává zhruba 2000 zaměstnanců. Na důkaz svého tvrzení, jak se jeho firma rozrostla, uvedl, že z původních 10 milionů eur zisku, očekává letos zisk okolo 280 milionů eur.

Ocenil spolupráci s odbory

V této souvislosti Pavel Juříček dále poznamenal, že si jako šéf firmy vždy vážil spolupráce s odbory, protože vždy říkával, že zaměstnavatel a odbory jedou na stejné lodi nebo používal jiný příměr, a to, že zaměstnavatel a odbory jsou břehy jedné řeky, a přitom platí princip, že žádný z obou břehů se nesmí vymlet. Potom by řeka zdivočela, konstatoval. Načež při této příležitosti ocenil práci již bývalého, již zemřelého dlouholetého předsedy odborové organizace OS KOVO v Hradci nad Moravicí Břetislava Witwera. Přitom dodal, že mu dodatečně sklání úctu za 27 let jejich vzájemné spolupráce.

Za zaměstnavatele a podnikatele vystoupil předseda představenstva a generální ředitel Brano Group Pavel Juříček, který hovořil nejen k současné ekonomické situaci a výhledům české ekonomiky, ale k situaci evropské a zároveň i českého automobilového průmyslu. V úvodu svého vystoupení se představil jako člověk, který již přes 30 let podniká v automobilové branži, a to jako dodavatel součástek do předních světových automobilek. Konstatoval, že jeho původní strojařská firma, kterou vybudoval v Hradci nad Moravicí, nedaleko Opavy, se za těch více než 30 let rozrostla asi na 15 moderních, vysoce digitálních firem, které podnikají v USA, v Evropě, Japonsku a Číně. Zaměstnává zhruba 2000 zaměstnanců. Na důkaz svého tvrzení, jak se jeho firma rozrostla, uvedl, že z původních 10 milionů eur zisku, očekává letos zisk okolo 280 milionů eur.

Upřesnění situace na trhu s plynem

Poté se Pavel Juříček věnoval popisu situace na trhu s plynem, kdy poopravil tvrzení jednoho z tvrzení předchozích řečníků, tj. ministra práce a průmyslu Jozefa Síkely, který ve svém projevu sdělil, že cena plynu na spotovém trhu klesá a nachází se pod hranicí 50 eur za 1 MWh, přičemž za únor 2023 se pohybovala na úrovni 61,65 euro za MWh. Načež dodal, že spotový trh je takový, že vlastně jen ukazuje cenu plynu na trhu. Přitom, zafixovat cenu plynu v průběhu února, prakticky nešlo. Přičemž uvedl, že tato cena je ve skutečnosti virtuální, protože ji nelze zakoupit jako fixní položku. To je, jako by si chtěl podnikatel plánovat svoji další budoucnost.

V květnu 2021 předpověděl 10procentní inflaci koncem roku

Pavel Juříček dále prohlásil, že, jako tehdejší člen rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny již v květnu roku 2021 řekl, že na sklonku roku 2021 bude inflace u nás ve výši 10 procent. Odůvodnil to tím, že jako podnikatel, který každý den dodává součástky pro automobilový průmysl po celém světě, konkrétně pro 262 destinací ve světě. Takže má k dispozici ekonomické informace, a to prakticky z celého trhu ve světě. Zejména ze Spojených států amerických nebo z Číny či z Japonska. Proto mohl tehdy nastínit svůj odhad vývoje inflace.

Pavel Juříček dále poznamenal, že pravdu měl jeden z jeho předřečníků, tj. energetický expert Vladimír Novotný, který na konferenci řekl, co všechno Evropská komise za poslední dva roky udělala špatně. K tomu podnikatel Juříček dodal, že je možné něco udělat špatně, ale když se něco udělá špatně, má se to urychleně napravit, což se v případě Evropské komise nestalo. Přičemž připomněl Novotného slova o negativní roli Lipské burzy na prodej elektřiny ve střední Evropě a řadu dalších nesmyslů, které pramení z politiky Green Dealu neboli Zelené dohody pro Evropu.

Problémem je odstřižení od zdrojů bez náhrady

Přičemž k tomu dodal, že právě inflace vznikla, jako důsledek této „zelené“ politiky. Agresivní válka Ruska na Ukrajině to jen prohloubila. Ale, problém spočívá v tom, že Evropská unie si odstřižením energetických zdrojů nejen podřezala pod sebou větev, ale ve své podstatě zbavila celý kořenový systém zdrojů. Dodal, že není-li k dispozici náhrada za odstřižený zdroj, tak se nelze tohoto zdroje zbavovat. Je to základní premisa každého normálního člověka, podnikatele nebo politika. Prostě, je to základ racionálního chování.

Poté Pavel Juříček přešel k hlavnímu tématu jeho vystoupení, to je popisu skutečné situace v evropském a potažmo i českém automobilovém průmyslu. Načež dodal, že může klidně hovořit o celkovém vývoji v našem hospodářství, protože zná osobně asi 330 českých podnikatelů, kteří pracují ve sklárnách, porcelánkách, ve zdravotnictví, v zemědělství či v průmyslu. Zná přitom jejich názory a ví, že jsou totožné s jeho vlastními názory. Načež konstatoval, že v rámci energetiky právě jejich názory a způsoby myšlení ukázal energetický expert Vladimír Novotný.

Evropský automobilový průmysl zažívá velká dramata

Podle Pavla Juříčka evropský automobilový průmysl za poslední čtyři roky prožívá velká dramata, ať již jde o omezení výroby, odstávky, neúnosně vysoké výdaje za energie, negativní dopady programu Green Deal, covidové krize, války na Ukrajině, vysokou inflaci, nedostatek pracovních sil, zvýšené náklady na vnitrostátní i mezinárodní dopravu a vyčerpané úrovně zásob zdrojů, to je nerostných surovin, především kovů. Načež dodal, že zdroje těchto nerostných surovin jsou přitom v Rusku a Číně.

Pavel Juříček k tomu dále dodal, že v současné době, oproti minulosti, musí podnikatel nakupovat potřebné suroviny či komponenty pro výrobu v horizontu šesti či třeba i devíti měsíců, což má za následek, že po tuto dobu nakoupené zboží zůstává danému podnikateli ve skladech.

Poté pokračoval s tím, že důvodem pro odstávky výroby není jen nedostatek čipů, jak se v médiích hodně prezentovalo. Podle něho to byla jen špička ledovce. Toto občasné odstavování výroby má totiž hlubší kořeny. Vina za tento stav padá především na neúměrně vysoké ceny za energie. Načež znovu připomněl, že již v květnu 2021 věděl, jak budou ceny na sklonku roku 2021. Už tehdy mu bylo jasné, jak rostou ceny prakticky všeho s tím, že Evropa bude mít s tímto růstem cen potíže, a Česká republika zvláště.

Negativní dopady politiky Green Dealu

V této návaznosti Pavel Juříček uvedl, že negativním dopadem politiky Green Dealu není Green Deal, ale je to Black Deal. Podle něho si různí činitelé a ekologové v Bruselu myslí, že Green Deal je „zelená“ politika. Ale, již někteří odborníci spočítali, že elektromobilita je ve své podstatě Black Deal. Načež dodal, že když si vezmete do úvahy, co obnáší celý životní cyklus výroby elektromobilu, zjistíte, že nejprve musíte nakopat potřebné lithium pro výrobu baterií, přičemž lithium se vyskytuje v jednotlivých úložištích od 0,01 až po 0,1 procenta. Poté ho musíte v těchto úložištích kyanidem vyplavovat, abyste získali čistý kov. Na to se používají technologie, které jsou energeticky a ekologicky velmi vysoce náročné. Když se potom spočítá výsledek výroby tohoto evropského elektromobilu, zjistí se, že se přitom v Evropě vyprodukuje 252 až 350 gramů CO2 na 100 kilometrů jízdy elektromobilem, zatímco v Číně je to 550 až 650 gramů CO2 na 100 kilometrů. „Nikdo to nechce slyšet,“ prohlásil Pavel Juříček s tím, že když o tomto měření referoval místopředsedovi Evropské komise Frans Timmermansovi, který je odpovědný za uplatňování politiky Green Dealu v EU, tak se pouze chytal za hlavu. Ale, když mu řekl, že řešením do budoucna je vodík, tak říkal souhlasně: „Ano!“

Jenže, otázka vodíku není rovněž až tak jednoduchá záležitost, dále poznamenal Pavel Juříček. Načež uvedl, že před lety, jako podnikatel, postavil v Tennessee v USA první, vizionářskou továrnu na výrobu 10 tun zkapalněného vodíku denně. Dokázal to proto, protože Spojené státy americké to přijaly jako svůj projekt do budoucna čili jako jeden z potenciálních možných zdrojů energie pro automobilismus. „Ale, musím říci, není to žádný zázrak. Vodík totiž potřebuje na svoji výrobu dostatek financí, zhruba 30 % nákladů na výrobu vodíku je energie spotřebovaná při jeho výrobě. Zde vidíte, že i v tomto případě není nic zadarmo,“ dodal.

Digitalizace a robotizace spotřebuje mnoho energie

Načež Pavel Juříček dále uvedl, že mnoho energie spotřebuje digitalizace a robotizace. Naše planeta je totiž neustále zatěžována stále větší potřebou využití energie, přitom jeden z důvodů této potřeby energie je ten, že lidé chtějí vše miniaturizovat prakticky vše, přičemž právě miniaturizace znamená obrovskou spotřebu energií. Například celý digitální průmysl, to je od mobilů přes počítače další výrobky, spotřebovaly za loňský rok stejné množství energie, jako celý automobilový průmysl ve světě. Vždyť vyrobit čipy je také energeticky velmi náročné.

Podle Pavla Juříčka covidová krize, válka na Ukrajině, to je, podle něho, poslední hřebíček do rakve evropského automobilového průmyslu.

Konkrétní dopady inflace na automobilový průmysl

Poté Pavel Juříček hovořil o vlivu a dopadech inflace na evropský automobilový průmysl. Konstatoval, že v současné době tyto důsledky inflace v automobilovém průmyslu teprve dobíhají. Uvedl, že ceny v průmyslu vzrostly o 40 procent, v potravinářství o 38 procent, ale automobilový průmysl byl zatížen dodavatelsky, vysokými náklady za dodávky materiálu, energií a všech vstupů do výroby, a to podstatně více než jiný průmysl či zemědělství. Načež to potvrdil čísly, neboť dříve platil za dodávky energií 40 eur za 1 megawatthodinu (MWh), ale loni již platil 205 eur za 1 MWH. Přitom, podle jeho vlastních slov, si dokázal sjednat jednu z nejlepších cen, která v té době platila na světovém trhu. Přirozeně, že tomu napomohlo i to, že společnost Brano Group patří k nejlepším firmám v České republice a zahraniční obchodní partneři dlouholeté vzájemné obchodní vazby dokáží ocenit. Přesto, jak dále k tomu dodal, jeho firmu tato obchodní transakce přišla na sumu přes 300 milionů korun. Takže, když se vezme do úvahy fakt, že v předcházejícím roce zisk jeho firmy činil 350 milionů korun, dá se říci, že za loňský rok byl prakticky bez zisku, protože tuto sumu peněz zaplatil jen za energie. Samozřejmě, že se musel srovnat i s dalšími platbami, které v loňském roce pro jeho firmu nastaly.

Poté Pavel Juříček podotkl, že kvůli rostoucí drahotě vstupů do výroby se přirozeně snažil zvýšit prodejní cenu svých výrobků světovým automobilkám, jimž je po léta dodává. Jenže, jak vzápětí dodal, žádná automobilka svým dodavatelům nezvýší cenu o 20 %. „Ani náhodou. Asi 13 měsíců vyjednáváte o tom, že zdražíte pro automobilku svoje výrobky, ale potom od ní získáte maximálně 3 nebo 4 procenta. Taková byla loni situace automobilového průmyslu, nejen v Evropě, ale i ve světě. Když jsem například vyjednával s General Motors, tak mně řekli, co to tam děláte v Evropě? Vy jste se zbláznili nebo co? My máme plyn za 11 dolarů a za 40 dolarů elektřinu. Vy už budete absolutně nekonkurenceschopní“, konstatoval. Podle něho je obdobná situace také i v Číně.

Vláda neumí řešit dlouhodobý nedostatek pracovních sil

V popisu problému automobilového průmyslu Pavel Juříček přirozeně zmínil i dlouhodobý nedostatek pracovních sil, který se projevuje v tomto odvětví, což se logicky částečně týká i jeho firmy. „Když jsme nabídli, či chceme nabídnout práci i pro Ukrajince či jiné národy, výsledek je ten, že cizinecká policie mně nedávno udělala zátah na mé fabriky po České republice. V Mnichově Hradišti přišli na to, že 14 Ukrajinců má požádáno o pracovní víza z října loňského roku, ale do dneška je nedostali z důvodu neschopnosti ministerstva vnitra to včas vyřídit. Tak mně těchto 14 Ukrajinců cizinecká policie vyexpedovala zpět na Ukrajinu. Šlo o obyčejné svářeče, to je přitom o lidi, kteří čekají na pracovní víza, která ale včas nedostali. Tak, takovým způsobem spolupracuje dnešní vláda s podnikateli? My už se sotva držíme normálně na nohou, ty nejlepší firmy u nás jsou na nulovém zisku. Nechci je jmenovat, protože nemám k tomu od nich mandát, je celkem jedno, jestli to jsou firmy, které pracují pro nemocnice, nebo porcelánky či sklárny, případně jiné. Tak všichni jsme bez zisku,“ prohlásil Pavel Juříček.

Podle něho pro český stát vzniká potom otázka, v jaké výši potom bude daň z příjmu právnických osob, kterou firmy musejí odvést státu na daních, když se nyní ukazuje, že mnoho firem u nás je na nulovém zisku? Takže, dodal, že právě proto se stát drží toho, že má peněžní základnu v odvodech DPH, a proto odmítá DPH snižovat, jak mu radí někteří ekonomové.

Zdražila i vnitrostátní a mezinárodní doprava

Dalším negativním prvkem, který zdražil výrobu součástek pro automobilový průmysl je doprava, ať již vnitrostátní či mezinárodní. Přirozeně se to týká i jeho firmy, neboť od původních součástí, které dodával před mnoha lety, přešel k dodávkám složitých kamerových systémů a jiných digitalizovaných prvků, jelikož se tento přechod k digitalizaci stal součástí globálního obchodu.

Konstatoval, že dnes tyto součástky, které pro světové automobilky jeho firma dodává, nakuje Tchaj-wan nebo Čína, případně Indonésie. Jenže, problém spočívá v tom, že zatímco dříve za kontejner těchto součástí platil 2200 dolarů, loni se to zvedlo na 18.000 dolarů. To byl najednou obrovský rozdíl. Faktem je, jak dále poznamenal, že se ta cena nyní trochu snížila. Momentálně je na 6000 dolarech za kontejner. „Když někdo podniká v globálním světě, jako moje firma, která exportuje 95 % své výroby do zahraničí, jenom 5 procent naší výroby končí někde na českém trhu, tak se dostáváte do takových to dramatických situací, abyste zaplatili svoji vlastní výrobu, a přitom i nadále dokázali exportovat své výrobky do zahraničí,“ prohlásil Pavel Juříček.

Vyčerpané zásoby zdrojů také ovlivňují výrobu

Pavel Juříček se dále věnoval otázce vyčerpaných zásob zdrojů. Konstatoval, že bychom si měli uvědomit, že jsme se, díky politickému vývoji kvůli válce na Ukrajině a ekonomickým sankcím, od některých zdrojů vzácných kovů, které jsou pro výrobu automobilů, a hlavně elektromobilů, potřebné, zcela odstřihli. Tyto vzácné prvky se přitom nalézají v Rusku a v Číně. Přitom například Švýcarsko bez problémů obchoduje v celém světě se zlatem, a pět rafinérií na ropu funguje jenom ve Švýcarsku, a to díky tomu, že Švýcaři nejsou za některé věci sankcionováni. Takže, podle Pavla Juříčka, který, podle jeho slov si od Ruska udržuje distanc, tak přesto, i když se stane takový průšvih, jako je válka na Ukrajině, vývoj a obchod ve světě se nemůže úplně zastavit. „Logicky se ptám, kde je tantal, vizmut, měď, zlato, stříbro? Tyto prvky jsou v Rusku, kde se těží proto, aby Čína i Tchaj-wan z nich mohli vyrobit digitální součásti automobilů,“ konstatoval Pavel Juříček. Přitom vývoj a prodej spotřebních softwarů pro automobily je v USA, ale zdroje vzácných kovů nejprve putují do Asie, a teprve potom do Evropy. „Evropa je kompletně jakoby ve dvojím nelsonu, z jedné strany USA, z druhé Asie, to je Čína a Tchaj-wan,“ dodal.

Dopady autoprůmyslu na uhlíkovou stopu na Zemi

Podle Pavla Juříčka je rovněž zapotřebí si uvědomit, že dopad autoprůmyslu v uhlíkové stopě je globálně pouze 0,8 až 1,5 %, někde se říká, že jsou to až 2 %. Ale ve městech je tato koncentrace vyšší, a to zhruba od 12 až 15 %. Přitom výroba spalovacího motoru je v EU 3x a v Asii až 6x ekologičtější než baterií do elektromobilu, protože tuto výrobu nelze chápat jen, jako výrobu jen jednoho konkrétního vozu, ale je třeba k tomu připočítat těžba vzácných kovů či výrobu elektřiny v elektrárnách. Například v lithiových bateriích je v jedné molekule tohoto prvku 24x méně energie než v molekule nafty, dodal. Takže, na výrobu elektroauta je potřeba sedmkráte více energie než na výrobu vozu se spalovacím motorem. „Vždy si musíte uvědomit, jak složitě či jednoduše můžete vyrobit určité výrobky. Naftu akorát načerpáte do automobilu a jeho provozem vykrakujete. Lithium, to je nejméně 15 operací, než se dostanete k nějakému výrobku,“ konstatoval.

Načež dále poznamenal, že dalším negativem elektromobility jsou i karcinogeny v bateriích, to je stroncium, kadmium, přičemž je dosud nevyřešena jejich ekologická likvidace.

K čemu povede elektromobilita?

Přirozeně, že si Pavel Juříček položil i otázku, k čemu vlastně povede elektromobilita? Uvedl, že se nakonec projeví nedostatkem elektrické energie ve společnosti, což je dáno i tím, že evropská přenosová soustava není ve své podstatě připravena na tak enormní zvýšení výroby elektrické energie, aby byl zajištěn provoz plánovaného množství elektromobilů v Evropě. Jestliže se do nedávna v Evropě tvrdilo, že nejjednodušší cestou, jak zajistit dostatek elektřiny, je výstavba dalších jaderných bloků elektráren, přičemž jejich výstavba trvá 15 až 20 let, tak díky ekologickým názorům v Bruselu se najednou jaderná energie stává „nezelenou“, jen „zelenou“ je jen dočasně. To přirozeně ovlivní další potřebu investic alternativních zdrojů pro náhradu plynu, který se používá pro výrobu elektřiny. Jenže, díky elektromobilitě bude omezena mobilita lidí cestovat a přesunovat se po Evropě.

Zároveň to povede k velkému oslabení konkurenceschopnosti evropských států vůči ekonomikám ostatního světa. Již dnes se ukazuje, že Čína svými levnějšími elektromobily zaplaví celý svět, tudíž i Evropu. Načež uvedl, že vlastní v Číně moderní, velmi dynamicky rostoucí fabriku, kdy dodává do čínských automobilek, která vyrábějí elektroauta, své součástky. Takže dobře ví o tom, jak se čínská elektromobilita prosazuje ve světě. Proto také dodal, že „pokud jde o automobilový trh v Evropě, tak v případě, že neuděláme nějakou zatáčku, norma Euro 7 pravděpodobně žádná zatáčka nebude, tak to bude poslední hřebík do rakve,“ dodal.

Alternativní zdroje jsou jen doplňkem

V návaznosti na fakt, že ekologové v Bruselu vyžadují vybudování alternativních zdrojů energie, Pavel Juříček k tomu uvedl pár svých postřehů a poznámek. Pokud jde o využití fotovoltaiky přirozeně si nechal na střechách svých objektů po České republice instalovat elektrovoltaiku. Jenže, jak dále poznamenal, že je to jen občasný zdroj energie, vždyť například osvit slunce v lednu v Hradci nad Moravicí trvá jen 41 hodin za celý měsíc.

Načež poznamenal, že je také spoluvlastníkem několika větrných elektráren u nás. Ale postavit 110 metrů vysoký stožár větrníku není jednoduché. Vždyť jde o 150 tun železa, které je nutné vyrobit, což také není také příliš ekologické. Navíc, postavit tak vysoký větrní vyžaduje 28 tun betonu pro podstavec, který je základem pro stojící stožár větrníku. Přitom výroba betonu je energeticky a ekologicky vysoce náročná a závadová. Ještě dodal, že zatím nikdo neumí recyklovat lopatky větrníku. Zkrátka, při prosazování alternativních zdrojů energie, je zapotřebí si uvědomit vždy všechny souvislosti a z tohoto hlediska danou záležitost posuzovat.

Na zvýšení cen se přímo podepsala energetická krize

Pavel Juříček poté hovořil také k energetické krizi, kterou prožívá Evropa a Česká republika. Konstatoval, že vysoké ceny energií likvidují nejen český průmysl (produkuje až 35 % HDP), ale i celoevropský. Vzniká tak naprostá nekonkurenceschopnost Evropy, a to hlavně vůči Spojeným státům americkým. V USA se elektřina prodává za 40 dolarů za 1 MWh, plyn, podle velikosti firem, za 10 až 20 dolarů za 1 MWh. V Číně pro změnu platí 0,79 RMB/KWh, což je v přepočtu o zhruba 100 eur 1 MWh. Uvedl, že Čína sice také významně zvedla ceny, ale jejich ceny jsou někde 30 až 40 % pod našimi cenami. Takže poznamenal, co s tím? Uvedl, že je nutné dočasně odpojit burzy, jako je Lipská burza, a hledat alternativy. Jen rovněž nutné uzavírat bilaterální smlouvy s ostatními státy, a to na základě přiměřených nákladů na výrobu energií. Pokud jde o OZE (občasné zdroje energie) je potřeba hledat alternativní zdroje, což však vyžaduje dodatečné investice, hlavně na produkci plynu. Pavel Juříček v úplném závěru dodal, že v letech 2020 až 2021 došlo k meziročnímu nárůstu emisí CO2 na celé planetě o 6,5 %, což prokazuje, že je něco špatně, pokud jde o ochranu ovzduší na Zemi. Ale, na druhé straně, současné ekologické kroky v Evropské unii považuje za zcela protisměrné. Zdůraznil, že je nutné řešit příčiny, nikoliv důsledky!