Rozhovor s předsedou Lékařského odborového klubu – Svazu českých lékařů Martinem Engelem
Současná vláda ČR ve svém programovém prohlášení mimo jiné uvedla, že rozšíření odpovědnosti zdravotních pojišťoven a zahájení diskuze o potřebě a vhodnosti cenové konkurence zdravotních pojišťoven. Co by to znamenalo pro české zdravotnictví, a především pro naše občany?
Nejprve musím zdůraznit, že jakékoli představy o konkurenci zdravotních pojišťoven cenou jejich služeb považuji za velmi nebezpečnou myšlenku, ale mnohem nebezpečnější by byla přímo její aplikace v praxi. Řekl bych, že konkurence cenou patří do oblasti supermarketů. Ve zdravotnictví jde především o kvalitu a dostupnost péče pro pacienty, tedy pro naše spoluobčany. Právě to je, podle nás, základní úkol a poslání zdravotní péče, a to v solidárním systému. Ostatně, je to zakotveno i v naší ústavě.
Jenom zde připomenu, že myšlenka, aby si zdravotní pojišťovny navzájem konkurovaly nabídkou „lepších“ služeb pro své pojištěnce, se u nás objevila již v 90. letech minulého století. Zdůvodňovalo se to tehdy tím, že na tom „vydělá“ pacient. Proto také některé pojišťovny v té době nabízely i „léčebné“ pobyty u moře apod. Takže to vypadá, že se tato myšlenka opět vrací na scénu. Jenomže čas a praxe ukázaly, že pacienti, tedy naši běžní spoluobčané, potřebují především odpovídající léčbu a zdravotní péči, a to jak v ordinacích praktických lékařů a lékařů-specialistů, tak i v nemocnicích či jiných zdravotnických zařízeních. Musím k tomu podotknout, že posláním lékařů a ostatního zdravotnického personálu je přece léčit lidí a uzdravovat je. Vždyť právě probíhající pandemie covidu to plně potvrzuje.
Nynější vláda ČR ve svém programovém prohlášení prohlašuje, že chce zavést možnost dobrovolného doplňkového připojištění. Má to v současné době, kdy lidem enormně rostou životní náklady, vůbec nějaký smysl?
Z ekonomického hlediska si toto připojištění může dovolit jen určité procento našich spoluobčanů. Lze předpokládat, že toto navrhované připojištění by si u nás platili lidé, kteří spadají do kategorie OSVČ, umělců apod. U běžných zaměstnanců by to, právě kvůli zvyšujícím se životním nákladům, nebylo tak jednoduché.
Nicméně, když se zamyslím nad touto myšlenkou, zřídit u nás zdravotní připojištění, musím konstatovat, že otázku připojištění lze nastolit až ve chvíli, kdy v oblasti vyměřené povinnosti platby na zdravotní péči, bude situace pro jednotlivé pojištěnce spravedlivá, nikoli jako nyní, kdy významný podíl mají zaměstnanci s příspěvkem zaměstnavatele.
Současná vláda ve svém programovém prohlášení uvažuje i o zavedení pravidelné valorizaci plateb za státní pojištěnce. O to v podstatě vždy usilovaly odbory. Jak to vidíte?
Ano, lékařské a zdravotnické odbory vždy podporovaly pravidelnou valorizaci plateb státu za státní pojištěnce. Ale o pouhé valorizaci lze mluvit až v okamžiku, kdy budou parametry správně nastaveny. Právě v této souvislosti musím zdůraznit, že jsme velice rádi, že během posledních dvou let došlo ze strany českého státu k navýšení plateb pro státní pojištěnce téměř o sto procent. K tomu lze ovšem jenom dodat, že zdravou finanční situaci, tj. veřejného zdravotního pojištění, je potřeba nadále podporovat a hlavně udržet!
Pokud jde o zajištění komplexní zdravotní péče o naše občany, lékařské a zdravotnické odbory již řadu let upozorňují na nedostatek lékařů a ostatního zdravotnického personálu v nemocnicích, případně v jiných zdravotnických zařízeních. Nastínila nová vláda, jak to hodlá řešit?
Personální situace ve zdravotnictví, zejména pokud jde o nemocnice, je neuspokojivá. O tom naše lékařské a zdravotnické odbory hovoří již řadu let. Mimochodem, na tuto skutečnost poukazujeme prakticky zhruba 10, či spíše 15 let. Jak se, ale nyní ukazuje, nová česká vláda, která nastoupila do své funkce na sklonku minulého rou, zatím žádný recept na řešení této situace nepředložila. Dá se říci, že má spíše zájem importovat zaměstnance, ať již lékaře či zdravotní sestry, ze zahraničí.
Rozhodně však nesmíme rezignovat na to, abychom zde udrželi české zdravotníky, absolventy středních zdravotních škol a lékařských fakult. Těm je třeba vytvořit adekvátní pracovní i finanční podmínky. To, že jsou v našich nemocnicích lékaři a zdravotníci ze sousedního Slovenska, kteří jsou k nám svými životními postoji a odbornými znalostmi, nejblíže, je pochopitelné. Trvá to opravdu již po mnoho let, co se s nimi pacienti v nemocnicích setkávají. V posledních letech ale rovněž zaznamenáváme i to, že k nám přicházejí lékaři z tzv. třetích zemí. U těchto je však třeba dbát a prověřit jejich odborné znalosti a jazykovou schopnost dostatečně komunikovat.
Nedostatek lékařů a zdravotních sester pociťují hlavně v nemocnicích v bývalých okresních či v dalších menších městech. Co s tím?
Zde mohu plně konstatovat, že ani v tomto směru nová česká vláda opět žádné převratné řešení nenabízí. Jedinou možností jsou stipendia nebo náborové příplatky. Jenže, zejména v odlehlých končinách, to je poněkud dále od krajských měst, zvláště v příhraničí, tyto náborové příplatky mnohdy nezaberou. Ještě mnohem hůře jsou na tom, z hlediska jejich obsazenosti, ordinace praktických lékařů či lékařů-specialistů ve výše uvedených lokalitách. V řadě případů tamější radnice nabízejí i obecní byty pro lékaře či odborný zdravotnický personál, ale i tyto nabídky někdy nezaberou. Podle nás by to chtělo mnohem silnější podporu ze strany ministerstva zdravotnictví, a to nejen finanční, ale i z hlediska potřeby hledat jakési systémové řešení, což vůbec nebude jednoduché.
Pandemie covidu ukázala na jeden problém. To je, že se odkládaly potřebné zákroky u jiných závažných chorob mnoha pacientů. Jak se s tím, podle vašich informací, dokáží naše nemocnice vyrovnat?
Ano, o tomto problému se u nás hovoří prakticky po dva roky, co pandemie na jaře roku 2020 u nás propukla. Faktem je, že když v letních měsících pandemie trochu polevila, nemocnice se se to snažily dohnat, jenže s příchodem další vlny se vše opakovalo. Obávám se, že v oblasti prevence a chronických operací budou nemocnice a ostatní zdravotnická zařízení dohánět dlouho. Otázka je, jestli se to vůbec podaří dohonit.
S bývalou vládou expremiéra Andreje Babiše zdravotnické odbory uzavřely určité, řekl bych, kompromisní dohody, pokud jde o zvýšení mzdových tarifů. Do jaké míry tyto dohody respektovala současná vláda, pod vedením premiéra Petra Fialy?
Naštěstí mohu konstatovat, že navýšení 6 % tarifů zdravotníkům zůstalo. U ostatních odvětvích bylo kráceno na polovinu. Nyní máme skoro rok na to, abychom o otázce finančního ohodnocení s vládou jednali, protože jde o jeden z klíčových stabilizačních faktorů personálního zajištění.
V závěru našeho rozvoru, který byl zaměřen na to, co současná vláda chce v českém zdravotnictví, po dobu jejího čtyřletého působení, podniknout, musím ještě dodat, že lékařským a zdravotnickým odborům v programovém prohlášení vlády chybí to nejdůležitější, co chce během svého čtyřletého působení udělat vláda pro personální stabilizaci a vytvoření odpovídajících pracovních podmínek tak, aby nedocházelo k permanentnímu přetížení nemocničních zaměstnanců a permanentnímu porušování pracovně právních předpisů.
K tomuto rozhovoru s předsedou LOK-SČL Martinem Engelem musíme, jako redakce, ještě dodat, že byl učiněn v době, kdy se ve zdravotnické veřejnosti ještě přesně nevědělo, že současná vláda, pod vedením premiéra Petra Fialy, chce, aby se platby za státní pojištěnce snížily, zatímco předchozí vláda expremiéra Andreje Babiše během posledních dvou let platby za státní pojištěnce zvyšovala.