Ekonom Jaroslav Ungerman hledá ve svém článku důvody nízké porodnosti v České republice. Je to pro české politiky problém?
Každá společnost by se měla starat o svoji budoucnost a tou jsou děti. Ve společnosti, které funguje zdravě, se rodí děti. Tam, kde tomu tak není, se problémy rozvoje společnosti projevují právě v porodnosti, alespoň to platí pro moderní společnosti s vysokou životní úrovní.
Porodnost, kromě sociální situace ovlivňuje i základní parametr: počet žen ve věku nejvyšší plodnosti. To je základní demografický parametr společně s tím, kolik dětí se takové ženě narodí.
V České republice bylo v minulosti zaznamenáno několik vln zvýšené porodnosti. Nejznámější je období po roce 1970, kdy se vzedmula vlna vyšší porodnosti. Děti z té doby bývají někdy nazývány Husákovými dětmi. Je to zbytečně expresivní výraz, kterým se někdy chce toto období označit jako něco špatného.
S Husákem toto období nemá nic společného. On v žádném případě nebyl inspirátorem, resp. tím, kdo by navrhl opatření ke zvýšení porodnosti. To je jen celkem hloupá mediální zkratka, používaná spíše v negativním smyslu.
K vysvětlení, proč se tak stalo, se musíme vrátit do šedesátých let. Tehdy se objevovala řada zajímavých myšlenek. Byly zpracovávány studie, jak dále zlepšit životní úroveň obyvatelstva, i když v dnešním chápání této doby převládá spíše negativní hodnocení.
Připomeňme, že právě ve druhé polovině šedesátých let na základě studií o možnostech vývoje produktivity práce se realizovalo zavedení pětidenního pracovního týdne. Ti, co tento návrh tehdy prosazovali, čelili nemalému odporu. Odpůrci poukazovali, že chybějící pracovní doba povede k ekonomickému poklesu. A musím zde zdůraznit, že československá ekonomika v roce 1963 zažila – sice malý – ale přece jen pokles tehdejšího HDP. K tomu se jistě nikdo nechtěl vracet.
Přesto převládl názor, že lidé pracující kratší dobu mohou pracovat s vyšší intenzitou a že je naopak správné, aby měli více času na rekreaci atd. Také proto se ekonomický růst právě v druhé polovině šedesátých let zrychlil a tento růst se přenesl až do poloviny sedmdesátých let.
V té době se také zrodily základy opatření na podporu porodnosti. Bylo evidentní, že v druhé polovině padesátých let začíná klesat porodnost, protože do věku nejvyšší plodnosti nastupují slabší populační ročníky předválečné z let hospodářské krize. A proto na přelomu padesátých a šedesátých let porodnost klesala.
Bylo také zřejmé, že ročníky vzešlé ze vzepětí porodnosti v poválečných letech budou po roce 1970 nastupovat do věku nejvyšší plodnosti. Bylo proto považováno za žádoucí využít tuto vlnu ke zvýšení porodnosti. Po roce 1970 byla proto realizována řada opatření připravovaných v závěru šedesátých let na zvýšení porodnosti – prodloužení mateřské dovolené, peněžitá podpora v mateřství, zvýšení rodinných přídavků. Novomanželské půjčky a odpuštění části půjčky po narození dětí atd. Významné bylo, že většina těchto opatření byla orientována tak, že nejvyšší podpora se poskytovala na druhé a třetí dítě v rodině.
Kromě toho tam byla i výrazně zvýšená bytová výstavba orientovaná na mladé lidi. Tyto byty lidé dostávali v podstatě bezplatně – za závazek odpracovat v podniku deset let, nebo jako družstevní byty s kaucí 30 tis. Kč a k tomu byly ještě další nízkoúročené půjčky na soukromou výstavbu. V sedmdesátých letech se v průměru ročně stavělo kolem 70 tis. bytů. Z té doby pochází také ony „králíkárny“ – velká panelová sídliště (např. pražské Jižní město).
Efekt těchto opatření byl velmi vysoký a rychlý a přispěl k vzedmutí vlny porodnosti. Na to pak nebyla připravena infrastruktura – byl nedostatek míst v mateřských školkách, později pak na základních školách a středních školách atd.
Současnost
Po roce 1990 ČR zaznamenává výrazný pokles porodnosti. V roce 1990 se narodilo více než 130 tis. dětí, do roku 1996 pak porodnost klesla až k úrovni 90 tis. ročně, na které zůstala až do roku 2005, kdy se zase začala zvyšovat zhruba k úrovni 110 tis. ročně.
Tento vzestup porodnosti byl vyvolán porodností silných populačních ročníků z počátku sedmdesátých let. Současně – na rozdíl od období sedmdesátých let se podstatně zvýšil věk žen – prvorodiček, proto se vzestup porodnosti poněkud „opozdil“, tedy přesunul na pozdější období.
Průměrný věk prvorodiček v období od roku 1970 až do 1992 kolísal kolem hranice 22,5 let. od roku 1993 se tento věk začal rychle zvyšovat – kolem roku 2000 stoupl na 25 let a v roce 2020 dosáhl 28,8 roku. Korelace mezi prodloužením věku prvorodiček a populací sedmdesátých let je zde tedy relativně silná.
Také proto patřila ještě kolem roku 2020 porodnost v ČR ve vztahu k počtu dětí připadajících na jednu ženu k nejvyšším v Evropě (jde o tzv. úhrnnou plodnost, což je průměrný počet dětí připadajících na jednu ženu ve věku 15-49 let.). Průměrný počet dětí připadajících na jednu ženu v roce 2021 dosáhl 1,82 dítěte a byl na nejvyšší úrovni od roku 1992 a také jeden z nejvyšších v Evropě. Bohužel s problémy v porodnosti se potýká i řada dalších evropských zemí.
Po roce 2021 se situace v porodnosti výrazně změnila. Jestliže v roce 2021 se ještě narodilo 111 tis. dětí, v roce 2022 se jejich počet snížil na 101 tis. dětí, pak pro rok 2023 lze očekávat, že počet narozených dětí bude nižší než 90 tis. a bude patrně nejnižší od roku 1992, resp. vůbec nejnižší v celé dosavadní historii (viz graf).
Uvedený graf zachycuje klouzavý počet dětí narozených vždy za čtyři čtvrtletí, tedy pro třetí čtvrtletí 2023 jde o součet narozených v roce 2023 plus čtvrté čtvrtletí roku 2022 atd.
Trend poklesu je relativně rychlý – jde o desetiprocentní pokles meziročně, což je poměrně prudký pokles a zatím nejsou patrné známky jeho zpomalení. Je někdy hodnocen jako v podstatě nečekaný. Ovšem pokles porodnosti se dal očekávat vzhledem k situaci nízké porodnosti v devadesátých letech.
Jedna z hypotéz pro vysvětlení tohoto vývoje považuje za jednu z příčin poklesu covidovou epidemii, která by údajně mohla ovlivnit možnosti početí a plodnost ženské populace. Tato hypotéza má některé příznivce i mnohé odpůrce a zdá se, že ji bude nutno ještě dále zkoumat.
Zdá se, že daleko významnější vliv na pokles počtu narozených dětí má především pokles počtu narozených dětí na počátku devadesátých let – tedy v letech 1991 až 1996, kdy se roční počet narozených snížil o čtvrtinu. V absolutním vyjádření šlo o pokles o téměř 40 tisíc dětí ročně.
Z toho pak vyplývá, že se prudce snižuje právě v období po roce 2020 i počet žen ve věku nejvyšší plodnosti. Kromě toho zde působí i další faktor: věk žen prvorodiček, který se zvýšil zhruba na úroveň 28–29 let. Tam je velmi silná korelace.
Pokud budeme odvozovat z vývoje porodnosti v první polovině devadesátých let další možný vývoj porodnosti, pak zjevně je nutno počítat s tím, že pokles porodnosti může pokračovat ještě dva či tři nejbližší roky a zastavit se na úrovni blíže k 80 tis. dětí ročně. To by byla historicky nejnižší porodnost v ČR.
Tento demografický vliv však zřejmě nevysvětluje plně především relativně velmi strmý pokles porodnosti. Ten je rychlejší, než tomu bylo při poklesu v počátku devadesátých let – tehdy průměrný roční pokles porodnosti byl kolem 7 %.
Nelze při vysvětlování tohoto poklesu porodnosti nevzít v úvahu vývoj sociální situace mladých rodin. To je analogické vývoji, který nastal v sedmdesátých letech, kdy řada propopulačních opatření směřujících ke zlepšení sociální situace rodin s dětmi vedla k většímu vzestupu porodnosti, než by odpovídalo demografickému vývoji.
V období po roce 2021 by naopak zhoršení sociální situace mladých rodin mělo vést k výraznějšímu zpomalení porodnosti, než by odpovídalo demografickému vývoji. Prostě rodiny odkládají narození dětí z důvodů horší sociální situace. Právě v tomto období dochází k dramatickému zhoršení sociální situace rodin – mimořádně vysoká inflace a prudký růst životních nákladů rodin – a to se musí nevyhnutelně promítnout do výrazného poklesu porodnosti.
Pokles porodnosti však není jenom funkcí poklesu počtu žen v plodném věku, ani to není jenom funkce toho, zda jsou poskytovány a valorizovány peněžité podpory pro rodiny s dětmi. Je to nesporně daleko širší problém. Jde také o zázemí rodin pro výchovu dětí.
Zcela zásadní je potom nedostatek dostupného bydlení pro mladé rodiny. V sedmdesátých letech se ročně stavělo kolem 70 tis. nových bytů v různých formách výstavby. V současnosti se staví nových bytů v průměru kolem 35 tis., přitom poptávka po bydlení nijak neklesá. Klíčovým problémem je však především cena takového bydlení, kde jeho financování formou hypoték znamená závazek splácení hypoték na třicet a více let. V takové situaci mladé rodiny budou velmi váhat pořídit si více dětí. Příchod dalších dětí do rodiny znamená nemalou zátěž pro rodinné rozpočty.
Nelze proto očekávat, že by se v krátké době mohla situace s porodností zlepšit. Naopak, pokud nedojde ke zlepšení hospodářské situace, lze očekávat další pokles porodnosti, a tedy nepříznivý vývoj v dalších letech.
Nezdá se také, že by problém nižší porodnosti byl předmětem politické reprezentace. O současné vládě ani nemluvě. A kdo jiný, než vláda se má o takové záležitosti starat.