V neděli 3. dubna 2022 se na výstavišti Veletrhy Brno uskutečnil 31. sněm Agrární komory ČR, na jehož programu bylo projednání aktuální složité situace v českém zemědělství.

S úvodním, hlavním projevem vystoupil prezident Agrární komory ČR Jan Doležal, jehož projev je zveřejněn na webových stránkách Agrární komory ČR.

Jan Doležal se ve svém vystoupení dotkl několika rovin, tj. globální, unijní, národní a pak samozřejmě také komorové.

„Nemohu začít jinak než tímto spojením: jsme ve válce. Tato věta zaznívá z médií i z úst politiků. Pro různé lidi je to ale válka různá,“ uvádí se v projevu úvodem. Podle něho všichni zemědělci u nás válčí s extrémními cenami PHM, energií, krmiv, hnojiv, peněz a mnohdy faktickou nedostupností některých stavebních materiálů nebo náhradních dílů. Načež v projevu dále konstatuje, že možná ještě budeme válčit s covidem nebo minimálně s covidem a také i s dodavatelskými řetězci.

„Teď k té doslovné válce. Ukrajina je obilnicí světa, má téměř 40 milionů hektarů kvalitní zemědělské půdy a jen v obilovinách je schopna uživit celou Evropu nebo půl Afriky. Nejsou to ale jen obiloviny. Na světových komoditních trzích budou chybět také další komodity důležité pro výrobu krmiv nebo olejů,“ uvádí. Podle něho zatím žijeme z loňské sklizně. I když nemůžeme nahlas říci, že vlastně přesně nevíme, kde tato sklizeň právě je. Upozorňuje, že minimálně letos navíc těžko proběhne na Ukrajině plnohodnotná sklizeň a Ukrajina již jasně deklarovala, že letos nebude schopná nebo možná i ochotná exportovat.

Podle něho se to zákonitě musí odrazit na ceně zemědělských komodit, což se už nyní děje. Pšenice a řepka jsou na historickém maximu. Stejně tak ale i minerální hnojiva, která k produkci potřebují zemní plyn. Přitom mnohá minerální hnojiva se k nám navíc z Ukrajiny nebo Ruské federace dovážela.

Poté přechází k evropské úrovni. „Několik let jsme bili na poplach a varovali jsme před tím, že nemůžeme po zemědělcích chtít více muziky, tedy více ochrany životního prostředí, více jim svazovat ruce, házet jim všemožně klacky pod nohy dalšími regulacemi a byrokracií a ´odměnou´ za to jim dát méně peněz, a přitom zároveň očekávat, že nedojde k poklesu produkce, a tedy i k růstu cen,“ zdůrazňuje Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR, která zastupuje zájmy produkčních zemědělců, tedy těch, kteří produkují potřebné komodity pro výrobu potravin.

Konstatuje, že energeticky je Evropa závislá a ve jménu Zeleného údělu (Green Dealu) dělala a dělá všechno pro to, aby se tato závislost prohlubovala. To samé, podle něho, platí o výrobě potravin, ve kterých se Evropa stane z čistého vývozce brzy čistým dovozcem. Načež poznamenává, že termín „čistý“ není v tomto případě na místě, když dovozy jednak nesplňují standardy produkce v EU a jsou z pohledu zemědělců a potravinářů neekologické, a navíc za sebou nechávají jindy tolik důležitou emisní stopu.

„Zažíváme energetickou chudobu. Brzy budeme zažívat i chudobu potravinovou. Moderní zemědělství, a hlavně dostatečná produkce cenově dostupných potravin je závislá na dostatku hnojiv a přípravků na ochranu rostlin a samozřejmě i na převozu potravin do míst, kde se ani s použitím těchto pilířů produkce nic vypěstovat nedá,“ prohlašuje dále.

Zároveň si pokládá řečnickou otázku: Jak z toho ven? Uvedl, že je potřeba, a to v původním slova smyslu, zelená revoluce. Naše společnost potřebuje inovace a jejich využití v praxi. Upozorňuje, že když se využijí technologie a moderní poznatky, nemusí jít ekologie a ekonomie proti sobě. V dnešní době lze pomocí genetické editace a pokročilých metod šlechtění ještě rychleji šlechtit rostliny odolnější vůči škůdcům, ale třeba i vůči suchu. Konstatuje, že pomocí agrochemického zkoušení půd zemědělci umějí sledovat zásoby živin v půdě. Načež dodává, že s využitím precizního zemědělství je možné, na základě těchto údajů upravit dávky hnojení a hnojit tak méně a efektivněji. Podle něho to samé platí o přípravcích na ochranu rostlin. I tam mohou pokročilé technologie šetřit náklady a přírodu. Zatím v rovině výzkumu jsou biopesticidy a nanopesticidy, kde stačí minimum současné dávky.

Dále uvádí, že základní filozofie zemědělců logicky spočívá v ušetření nákladů, ale také i ve snížení pojezdů a tím i nižším utužení půdy, což souvisí s dnes tolik diskutovanou půdní erozí. Té je zase možné předcházet s pomocí technologie strip-till, tedy páskového zpracování půdy pro přesný výsev na erozně ohrožených půdách. To je, podle něho, jen několik příkladů. Všechny mají společného jmenovatele. To je šetrnost a ekonomickou efektivitu. Stále však musí stát na reálných základech toho, co již dnes zemědělci umí.

Zároveň zdůrazňuje, že Evropa se musí probudit a plány na zelenou neprodukci zrušit a co nejdříve připravit a podpořit zemědělce v „zelené“ produkci. Nesmí se zapomínat ani na energetický potenciál zemědělství. Lze nahradit fosilní paliva a může se zároveň zajistit i dostatek potravin. Jedno s druhým se nevylučuje. „Co se vylučuje, je řídit se na základě ideologie, nikoliv vědy, a očekávat lepší život pro nás a naše děti,“ dodává.

Poté uvádí, že do zemědělství je nutné investovat a nevnímat ho jako „kouli u nohy“. Načež poznamenává, že to může být běh na dlouho trať. Podle něho je potřebné v co nejkratším čase zemědělcům rozvázat ruce a nechat je dělat jejich práci. S ohledem na růst cen potravin nelze na zemědělskou produkci v době největší krize rezignovat, zdůrazňuje.

Podle něho je veřejnosti i politikům třeba opakovat, že 85 % přímých plateb nemá nic společného s produkcí.

„Velkou příležitostí v tomto ohledu bude české předsednictví v Radě EU, které nás čeká od července tohoto roku. Musíme ale upustit od našich prvenství. Máme nejvyšší redistributivní platbu v Evropě, máme nejvyšší alokaci na ekoschémata a nejnižší základní platbu, některé země mají dokonce vyšší podíl obálky na citlivé komodity,“ prohlašuje.

Načež dodává, že politici rádi říkají, že Green Deal není jen ohrožení, že je to příležitost. To ale neplatí o současném Green Dealu, který diktuje a nemotivuje. Jestli chce Evropská unie, jako projekt, přežít, musí se umět ubránit, uživit svoje obyvatele a nehloubit přitom příkopy mezi původními členy a těmi, kteří vstoupili do EU později. Jestliže členské státy mají dávat 2 % HDP na zbrojení, je současných 0,3 % na zemědělství, z čehož jen šestina smí jít na produkci, hodně? Položil si řečnickou otázku.

Podle něho je základem zemědělsky hospodařit a zemědělce k tomu motivovat. V tuto chvíli nelze mít jen žadatele o dotace a dovolit, aby docházelo k jejich „těžbě“, tedy čerpání bez plnění produkčních a mimoprodukčních cílů zemědělství. Na rozdíl od „zemědělců“, se tito žadatelé o dotace stali miláčky médií a jsou favorizováni také současnou vládní garniturou. „Chceme dojit krávy, nikoliv dotace,“ prohlašuje.

Podle něho jsou dotace odměnou za plnění společenské objednávky. Tou je, jak dále konstatuje, pro doposud mlčící většinu především produkce potravin. „Z četných návštěv vašich podniků vím, že umíte nejen produkovat potraviny a suroviny pro ně, ale že se také chováte odpovědně ke svému okolí, k půdě, na které hospodaříte a ke zvířatům, která chováte:“ dodává.

Podle Jana Doležala je společným úkolem zemědělců přesvědčit politiky nejen na národní, ale i unijní úrovni, že produkční zemědělci si zaslouží podporu, nikoliv potrestání, tak jako s tím doposud počítá „časovaná bomba“ tikající v Bruselu, tedy Strategický plán příští Společné zemědělské politiky a Zelená dohoda pro Evropu.

Poté prezident Agrární komory ČR přechází k úrovni národní. Konstatuje, že od začátku letošního roku tu probíhá speciální politická operace na „deagrofertizaci“ státní správy. „Při mediálních a politických náletech se ale střílí hlava nehlava a není čas ptát se, kdo je kdo. Odskáčou to všichni produkční zemědělci. Úkol zněl jasně,“ dodává.

Načež prohlašuje, že zemědělci se tak ještě před 24. únorem, před vypuknutím skutečné války na Ukrajině, zbytečné válce, při které umírají nevinní lidé, ocitli ve válce, kterou si nevybrali, ve válce „symbolické“, ve válce politické a ve válce mediální.

„Možná trochu symbolicky má ministerstvo zemědělství obdržet první hodnocení Strategického plánu 26. dubna, tedy na výročí černobylské jaderné havárie. Doufejme, že to nebude znamenat jaderný výbuch s dlouhodobými tragickými následky pro české zemědělství, které by se jen těžko stavělo na nohy,“ říká.

Zároveň dodává, že využije přítomnosti ministra zemědělství Zdeňka Nekoly, aby mu nejdříve poděkoval za 65procentní kofinancování Programu rozvoje venkova, za naplnění obálky národních dotací pěti miliardami korun, za plánovanou další podporu nejohroženějším sektorům a za jasnou deklaraci ke Green Dealovým cílům vůči paní komisařce pro zdraví a bezpečnost potravin Stelle Kyriakides. Přičemž konstatuje, že Česká republika nemůže dále omezovat přípravky, když už si svůj úkol splnila. Ocenil také záměr nastavit definici aktivního zemědělce a další podporu preciznímu zemědělství.

Jan Doležal také uvádí, že 5. dubna má proběhnout jednání ekonomických ministrů vlády, kde by ministr zemědělství, podle jeho informací, měl žádat o další podporu rezortu. Mělo by se zde opět diskutovat téma nezdaňování podpor, zařazení zemědělství do tzv. kritické infrastruktury státu nebo navýšení rozpočtu PGRLF za účelem krytí vyšších úrokových sazeb a poskytování provozních úvěrů. Poté ministrovi zemědělství poděkuje, že otevírá tato témata, která jsou pro zemědělce důležitá. Zároveň i za otevřenou komunikaci vůči Agrární komoře ČR.

Poté však poděkování ministrovi zemědělství doplňuje ještě výzvou, která souvisí s tím, že je zde koronavirová pandemie, konflikt na Ukrajině nebo historicky extrémní inflace.

„Plujeme na zaoceánské lodi ledovcovým bludištěm. Není čas hledat viníka, není ani čas předstírat, že se nic neděje. Máte jedinečnou možnost se zapsat do historie jako ministr, který dokázal z bludiště vykormidlovat, jako ministr, který konal ve prospěch tuzemského zemědělství, a hlavně ve prospěch občanů této země,“ dále prohlašuje představitel produkčních zemědělců.

Podle něho je ale třeba nejprve deaktivovat časovanou bombu, kterou česká vláda 28. ledna t.r. poslala do Bruselu, a která se nám 26. dubna t.r. vrátí zpět. Jde o časovanou bombu, kterou si Česká republika sama ve tvaru kyvadla sestrojila, a kterou si s úsměvem na tváři (česká vláda) veze na palubě.

Kam to povede, nikdo neví, uvádí. K podpoře soběstačnosti to ale určitě nepovede, dodává. Podle něho není v silách kohokoliv vybudovat zde během několika měsíců zásobování založené na zemědělcích, kteří jsou stále jen „na papíře“. „Potřebujeme všechny zemědělce. Mnohým trvalo dlouhé roky, dostat se, tam kde jsou nyní. V současné době nelze proto ´líbivé´ politické experimenty nazvat jinak než hazardem,“ konstatuje.

Zároveň uvádí, že Brusel, ani jednotlivé členské státy naše zemědělství nezachrání. Načež doddává, že není proti Evropské unii, není euroskeptik, je eurorealista. Různých jednání v Bruselu zažil dost na to, aby věděl, že se něco na venek hlásá a něco jiného se potom ve skutečnosti dělá. Podle něho se na vojně říkalo „voják se stará, voják má“, v Bruselu platí: „členská země se stará, členská země má“. Podle něho řeči o solidaritě platí, dokud nedojde na lámání chleba nebo na vlastní politické body na domácí scéně. Košile je bližší než kabát a co je doma, to se počítá.

„Pane ministře, nejsem jenom eurorealista. Jsem také křesťan. Neříkám to pro to, že na Těšnově sedí člověk ze strany, která má ve svém názvu ´křesťanská´. Říkám to pro to, že to považuji za důležitou součást mého dědictví a také za důležitou součást mé osobnosti. Často, a hlavně po tom, co jsem se stal otcem a prezidentem Agrární komory přemýšlím, co z člověka dělá ´dobrého člověka´,“ prohlašuje. Načež dodává, že přemýšlí na tím, co z otce, dělá dobrého otce, co z prezidenta dělá dobrého prezidenta.

„Rozhodně netvrdím, že tuto definici naplňuji, ani že mám na cokoliv univerzální recept, ale často se obracím právě k Bohu, abych načerpal sílu a našel odpovědi,“ dále prohlašuje.

Podle Jana Doležala dobrým člověkem totiž není jen ten, kdo naslouchá a vyhoví, i když i to je důležité. Dobrým člověkem je ten, kdo v těžké chvíli najde vnitřní sílu, ostatním ukáže směr a dokáže se ozvat, když kolem vládne přetvářka, a když možná ve jménu domnělé spravedlnosti dochází ke křivdám. „Spravedlnost je jenom ta jedna a možná nás nečeká tady na zemi,“ dodává.

Podle něho, jestli se má dosáhnout spravedlnosti, představuje si ji alespoň takto: „Hodnoťme lidi podle zásluh a přínosu pro společnost, ne podle toho, zda jim někdo přiřknul líbivou nebo naopak hanlivou nálepku. Nikdy se asi nedozvím, jaký je objektivní, nikoliv subjektivní rozdíl mezi sympatickým farmářem a nesympatickým ´zemědělcem´,“ konstatuje.

„Pane ministře, doufám, že mi odpustíte oslí můstek, drobné rouhání a nekorektní humor. Připravil jsem si pro Vás desatero, které by teď mělo běžet na plátně za mnou, a které Vám chceme dnes jako zásadní výstup Sněmu předat. Nepřinesl jsem ho z hory Sinaj, ale sestavili jsme ho společně s kolegy na základě požadavků těch, kteří jsou v této místnosti, těch, kteří tento národ živí,“ prohlašuje.

Podle Jana Doležala, jestli má české zemědělství současnou situaci zvládnout, je toto desatero základním kompasem, jak navigovat v neklidných vodách. Zároveň řekl, že návrhy v „desateru“ obsažené jsou možná ambiciozní, ale jsou kompromisní a v dobrých rukách poslouží všem zemědělcům bez ohledu na velikost či zaměření.

Dále uvádí, že vůči Bruselu musí být Česká republika asertivní a konstruktivní. Je třeba narovnat pravidla hry a přiblížit tamním úředníkům život obyčejného smrtelníka. Toho netrápí uhlíková bilance, jako ho bude trápit bilance na běžném účtu po zaplacení hypotéky či nájmu, složenek za energie a bohužel také potravin.

„Tady doma se nemůžeme hypnotizovat kyvadlem, musíme si říkat pravdu. Stejně jako lidem venku. Nestrašíme ani nevyvoláváme paniku, ale nemůžeme se ani tvářit, že se nic neděje a říkat, že se vlády o lidi nemají starat,“ konstatuje.

Dále zdůrazňuje, že stát se nemá starat o lidi, jako by to byly malé děti. Stát ale musí vytvořit takové podmínky, aby ten, kdo chce pracovat, pracovat mohl a ten, kdo pracuje, důstojně žil. Tomu, kdo má odvahu a odpovědnost podnikat, zaměstnávat lidi, tvořit hodnoty a také plnit státní kasu pak musí jít stát z cesty, nebo ho musí kompenzovat tam, kde má plnit společenskou objednávku. Zároveň by se stát neměl plést mezi zemědělce a na základě ideologie je rozeštvávat.

Stát musí udělat jen jednu věc. Pro zemědělské podnikatele musí stát vytvořit takové podmínky, aby tuto zemi dokázali uživit.

Poslední rovina, na kterou Jan Doležal také poukazuje, je rovina „komorová“. Zdůrazňuje, že aby zemědělci mohli účinně bojovat, musí zůstat jednotní. Uvedl, že jsou mezi nimi také hlasy, volající po okamžité radikalizaci, případně o přiklonění se k té či oné politické straně. Konstatoval, že co se týká radikálnějších kroků, na ty ještě bude případně čas, pokud s produkčními zemědělci vláda přestane mluvit a bude poslouchat jen pseudozemědělce. „Jestli jsem loni říkal, že prezídium funguje jako dobrý tým, musím k tomu přidat dovětek. Současné prezídium je podle mě dobrým mixem radikálních srdcařů a racionálních diplomatů. V tuto chvíli je potřeba obojí. Je třeba vytvářet tlak, je třeba jednat. Je však třeba také něco dojednat. Tím se opět vracím k desateru a usnesení. Buďme jednotní. Také Svatoplukovy pruty nešlo jako svazek zlomit, po jednom se lámaly jako třísky. Bohužel dnes žijeme v době, kdy by někteří zasloužili těmito pruty nalískat, aby si uvědomili, kam tento národ vedou. Přesto mají sympatie politiků a veřejnosti. Rozhodně tím nevyzývám k násilí,“ prohlašuje.

Načež dále uvádí, že to, že zemědělci budou muset vůči politikům a názorovým oponentům v mezích slušného chování a zákona být tvrdší je ale nabíledni.

V projevu se dále uvádí, že ještě jednou využívá přítomnosti ministra zemědělství a ptá se ho: „Pane ministře, potřebujete ´ideologické podhoubí, jak říká pan Šebek, nebo potřebujete data, zpětnou vazbu skutečné praxe a argumenty? Já nabízím to druhé´,“ zdůrazňuje.

„Orel much nechytá, říkali staří latiníci. My zemědělci říkáme: čím se člověk statkovým hnojivem více maže, tím více zapáchá. Někdy jsou ale ty mouchy otravné až příliš a toho hnoje je také až moc. Každá reakce má svůj čas, místo a způsob. Musíme umět reagovat efektivně. Nejen efektně. Pro mě osobně a věřím, že pro vás všechny, kdo teď musíte spravovat svá hospodářství, svoje podniky, řešit náklady a udržet práci pro svoje lidi a produkovat potraviny. Pro nás není čas reagovat na hysterické výlevy. My musíme pracovat. Pokud se bude kdokoliv chtít bavit na úrovni věcných argumentů, jsem tomu otevřený, hysterii a fanatismus ale odmítám,“ prohlašuje dále.

Souhlasí s tím, že zemědělci musí být aktivní v médiích. Připomněl, že vloni ve svém vystoupení mluvil o tom, že chce zdvojnásobit mediální prezentaci Komory, což se také podařilo. Konstatuje, že je na čem stavět, a je kam se posunout.

Uvádí, že Sněmu si vedení Agrární komory ČR znovu sedne k jednacímu stolu a projdou si společně „desatero“ a další priority AK ČR, aby platilo to, že nestačí jen jednat, musí také zájmy produkčních zemědělců hájit a obhájit. 

„Tuto válku jsme si nevybrali. Ona si ale vybrala nás. Nebojujeme jen za sebe, bojujeme za všechny, které můžeme zachránit před energetickou a potravinou chudobou. Přesvědčme společně politiky, ale i společnost, že je nejen kvůli současné válce třeba ukončit naši zranitelnost a závislost. Nakonec tak možná ukončíme také válku mezi společností a zemědělci, mezi zemědělci a politiky a mezi zemědělci samotnými. Jedno si musí společnost i politici a možná i my sami uvědomit, zemědělství tu vždy bylo, zemědělství tu je, a zemědělství tu bude. My máme šanci určit, jestli nás bude posilovat, nebo oslabovat. Jestli bude naší spásou, nebo naším zatracením,“ konstatuje.

V závěru svého projevu Jan Doležal děkuje členům Agrární komory ČR za spolupráci, za podporu, současně i za finanční a materiální pomoc ve prospěch Ukrajiny.