V minulém týdnu se, v pořadu Události, komentáře České televize, uskutečnila diskuse mezi místopředsedou Poslanecké sněmovny Janem Skopečkem (ODS), předsedou Asociace samostatných odborů (ASO) Bohumírem Dufkem a ředitelem agentury STEM, sociologem Martinem Buchtíkem nad výsledky činnosti současné vlády při jejím politickém a ekonomickém vedení naší země. Hovořilo se nejen o složité ekonomické situaci, jak ji prožívají lidé u nás, ale i o úrovni sociálního dialogu mezi vládou a odbory.

V úvodu pořadu potvrdil Jan Skopeček, že vláda nechystá žádné plošné dotace pro firmy, protože se, v přepočtu na HDP, u nás uplatňuje značně vysoká míra dotací.

Za vysoké ceny energií může především Green Deal!

Pokud jde o téma výrazného zdražení energií, k němuž došlo v posledních dvou letech, podle Jana Skopečka, se ukázalo, že vývoj cen energií, směrem vzhůru, byl skutečně dramatický. Poznamenal, že důvodem tohoto vývoje byla, nejen válka na Ukrajině, ale z velké části je to důsledek současné enviromentální či klimatické politiky Evropské unie. Podle něho je zapotřebí, aby transformace na bezemisní ekonomiku EU probíhala pomaleji. Jde o to, abychom si neřezali větev pod naším průmyslem, to je pod jeho konkurenceschopností v Evropě a ve světě. Navíc dodal, že vyhrát závod s Německem, pokud jde o jeho podporu průmyslu, Česká republika nikdy nemůže vyhrát. Jelikož na to nemá dostatek finančních prostředků.

Podle Jana Skopečka je zapotřebí českým firmám pomoci, tedy v případě, že ceny vyletí příliš vzhůru, jako se to dělo v posledních dvou letech. Připomněl, že současná vláda vyčlenila pro pomoc našim firmám a domácnostem 110 miliard korun ze státního rozpočtu. To však, podle něho, nelze činit stále, protože na takovouto každoroční pomoc státní rozpočet peníze nemá. Mínil, že tak lze učinit jen mimořádně.

Ujistil, že vláda bude ceny energií sledovat i nadále bedlivě, jako to činila v posledních dvou letech. Současně dodal, že pokud by ceny energií znovu vyletěly vzhůru, to je do výše, která by zasáhla rodiny s dětmi, vláda by opět pomohla. Zároveň konstatoval, že je přesvědčen, že to, co dosud předložil Energetický regulační úřad (ERÚ), bude ještě změněno a upraveno tak, aby cena energií pro český průmysl, zejména pro energeticky náročný průmysl, byla udržitelná.

Podle něho musí být vláda v tomto směru aktivní a nesmí nechat český průmysl ohrožovat příliš vysokými cenami energií. Zdůraznil, že v tom spočívá role vlády. Načež poznamenal, že nelze přijímat stále přísnější emisní normy, kdy bychom si tím zakazovali užití fosilních paliv, a přitom za ně neměli rovnocennou náhradu.

Vláda by měla cenu energií regulovat!

Poté se ujal slova předseda ASO Bohumír Dufek, který řekl, že český průmysl přežije, ale otázkou je, v jakém stavu nakonec bude, to je ve srovnání s německým, když Německo svůj průmysl velmi výrazně dotuje. V této souvislosti uvedl, že základním problémem evropského energetického trhu je velmi mnoho regulací, které se v rámci EU zavádějí. Konstatoval, že ceny energií se regulují například v Německu i ve Francii. Připomněl, že naše hospodářství je úzce propojeno s německým.

Podle něho nelze nechat české firmy bez pomoci. Pomohlo by jim, kdyby česká vláda začala ceny energií regulovat, jak občanům, tak i firmám. Dále podotkl, že německá vláda pomáhá od středních firem až po obří společnosti. Pokud česká vláda nechá české podnikatele na holičkách, což prakticky činí od začátku energetické krize, přirozeně se to projeví propadem našeho hospodářství, což samozřejmě povede k nižšímu výběru daní do státního rozpočtu a ve svých důsledcích i ke zhoršení životní úrovně našich obyvatel, zejména důchodců.

Bohumír Dufek dále poznamenal, směrem k moderátorce pořadu, že si nemyslí, že by firmy měly dostávat kompenzace, ale měla by být vyhlášena regulace cen. Přitom alespoň na stejné úrovni, jako tomu bylo před časem.

Pomoc firmám má být cílená!

Na něho navázal Jan Skopeček s tím, že si nemyslí, že se vláda na české firmy vykašlala. Znovu připomněl 110 miliard korun pomoci vlády českým firmám a rodinám. Zároveň podotkl, že český státní rozpočet je omezený. Proto každoročně platit 110 miliard korun, jako pomoc, firmám a rodinám nelze. Pokud bychom to tak nadále činili, bylo by nutné najít v jiných kapitolách státního rozpočtu výdaje, ve stejné sumě, o kterou by bylo možné tyto části rozpočtu zkrátit. Jde o to, aby Česká republika finančně nekrachovala.

Podle Jana Skopečka je pomoc firmám potřebná, zejména proto, aby firmy nezkrachovaly, aby tak byl u nás udržen sociální smír. Načež dodal, tato pomoc firmám by měla být cílená. Myslí si, že stát by jim mohl prospět i tím, že by zavedl nějakou formou návratné pomoci.

Již milion lidí u nás je ohroženo chudobou!

Poté moderátorka pořadu položila Bohumíru Dufkovi otázku, zda se odbory, tj. myšlenky demonstrací a stávek, nechytily příliš brzy, protože tímto chtějí vytvořit tlak na vládu, aby zvýšila platy a mzdy. Načež dodala, zda nejde, ze strany odborů, o zneužití situace?

Bohumír Dufek odpověděl, že nikdo nemá radost z toho, jak se lidem u nás snižuje jejich životní úroveň. Přitom konstatoval, že vláda, svými ekonomickými opatřeními zajistila, že zde máme již milion lidí, kteří jsou ohroženi chudobou. Podle něho se k tomuto nesouhlasu občanů s politikou současné vlády přidají i podnikatelé. Protože tato vláda, místo, aby firmám pomohla, dělá vše proto, aby jejich ekonomickou situaci ještě zhoršila. Podle něho je vidět, že v ekonomické části vlády prostě sedí „odborníci“.

Ceny budou stále vyšší než před počátkem inflace

Bohumír Dufek rovněž připomněl, že u nás máme i nadále nejdražší ceny energií a pohonných hmot, což podvazuje naši ekonomiku. Přispívá k tomu i zvýšení spotřebních daní. Vždyť inflace, oproti předcházejícímu měsíci, se zvýšila ze 6,9 % na 8,5 procenta.

Dále řekl, že vládní koalice tvrdí, že ceny opět půjdou směrem dolů. Ale to, podle něho, není pravda. Poukázal na to, že i když jdou ceny dolů, stejně jsou výrazně vyšší, než tomu bylo před začátkem vysoké inflace, kterou jsme zažili v loňském a částečně zažíváme i v roce letošním. Přičemž k tomu dodal, že, pokud jde o vývoj cen, nebyl by takový optimista. Prohlásil, že „kdyby vláda udělala alespoň jednu věc, kdyby vláda toho nechala, a podala demisi, bylo by to nejlepší.“

Mělo by dojít k demisi vlády a předčasným volbám

V tomto okamžiku se ho moderátorka pořadu zeptala, zda demise vlády je požadavkem odborů. Bohumír Dufek upřesnil, že ze strany odborů jde o stejné požadavky, jako tomu bylo v roce 2012, kdy u nás, za vlády expremiéra Petra Nečase, vrcholily důsledky světové krize, která v USA vypukla v roce 2008 a následně se rozšířila po světě.

Podle Bohumíra Dufka s příchodem nových, následujících vlád, po odchodu vlády Petra Nečase, nastalo oživení naší ekonomiky a českého průmyslu. Česká republika se v té době dostala z nejhorší pozice, což tehdy občané pocítili ve svých peněženkách, čímž mínil, že nyní to lidé u nás pociťují jinak. Zároveň k tomu dodal, že příkladem špatné ekonomické politiky je to, že v České republice vyrábíme nadbytek levné elektrické energie, přitom ji, při jejím dovozu, platíme nejdráže v celé Evropě.

Moderátorka pořadu ho znovu přerušila a dotázala se ho, zda pád vlády je stanovisko celé Asociace samostatných odborů nebo jen jeho osobní. Bohumír Dufek odpověděl, že nepoužil výraz pád vlády, ale demisi vlády a předčasné volby, což je obsahově něco jiného než pád vlády. Zároveň potvrdil, že si přeje konec současné vlády. „Přejeme si, aby si to lidé rozdali v nových volbách. Je to požadavek lidí, kteří se pohybují kolem mne. Jsou to moji spolupracovníci. A některé odborové svazy. Protože, na rozdíl od vlády, pravidelně vyjíždím po republice. Hovořím s občany. Mohu vám říci, že slovo naštvanost, je v této chvíli, podle mne, slabé slovo,“ vysvětlil.

Podle předsedy odborů ekonomická situace u nás stále vyvíjí horším směrem. Načež dodal, že české odbory jsou přitom nejmírumilovnější v Evropě. „My jsme žádné vládě neuškodili. Žádné velké stávky zde nebyly a jestli pořádáme demonstrace, tak si myslím, že je to v pořádku, protože jak jinak máme upozornit veřejnost na tu trapnou situaci, kterou přivodila tato vláda,“ prohlásil Bohumír Dufek.

Jde skutečně o milion lidí, ohrožených chudobou?

Poté se moderátorka pořadu Bohumíra Dufka zeptala, jak přišel na to, že je v České republice ohroženo chudobou milion lidí. Předseda odborů k tomu řekl, že to prokazuje skutečnost, že tito lidé, pokud mají ve své domácnosti vydat mimořádnou finanční částku na zaplacení nějaké věci, tak na to prostě nemají peníze. Protože jdou, jak se říká lidově, od výplaty k výplatě. Podle Bohumíra Dufka by se tím vláda měla zabývat.

Na slova Bohumíra Dufka reagoval Jan Skopeček s tím, že situace u nás není jednoduchá, protože máme vysokou inflaci, která vede k poklesu životní úrovně. To je, podle něho, věc, kterou je nutné brát vážně. Vláda, jak dále podotkl, musí se svými sociálními partnery mluvit. A to tedy, jak s tou částí společnosti, které se ekonomicky daří, tak i s tou částí společnosti, které se nedaří.

Na druhé straně, podle Jana Skopečka, volat po předčasných volbách je bizardní. Načež poznamenal, že ani politická opozice nepředložila nějaké recepty, jak tuto složitou ekonomickou situaci řešit. Současně odmítl, že by vláda tuto situaci zavinila. Konstatoval, že trendy v ekonomice jsou dlouhodobějšího charakteru. Podle něho inflace nespadla z nebes. V posledních letech jsme si na tento trend zadělali velkými deficity veřejných financí, dodal. Zároveň poukázal na to, že odbory nikdy nepředložily ekonomická opatření, která by tuto situaci vyřešila. Naopak, ze strany odborů i opozice, padají návrhy na další zvýšení veřejných výdajů. Proto by nahrazení současné vlády jakousi levicovou alternativou, tuto situaci nezlepšilo.

Načež znovu odmítl myšlenku, že by se vláda na řešení složité ekonomické situace u nás vykašlala s tím, že opět připomněl oněch 110 miliard korun vládní pomoci firmám a domácnostem. Zároveň použil další argument, to je plošný příspěvek 5000 Kč dětem do 18 let.

Sociolog: Až 20 % lidí je ohrožených chudobou!

Poté se moderátorka zeptala sociologa Martina Buchtíka, kolik lidí u nás je skutečně ohroženo chudobou.

Ředitel agentury STEM odpověděl, že definice chudoby je velmi složitá věc. Načež dodal, že, pokud jde o číslo jeden milion lidí, tak předseda odborů Bohumír Dufek, vychází z čísel Eurostatu, což je statistický úřad EU. Přitom ale data Českého statistického úřadu (ČSÚ) ukazují, že lidí ohrožených chudobou je o něco více. Dodal, že by to, podle těchto dat, mohlo být až 20 % populace. Poznamenal, že toto číslo velmi výrazně v loňském roce přibylo s tím, že v tomto roce sice takto ohrožených lidí již tolik nepřibývá, ale jejich finanční situace je však velmi špatná. Vždyť až třetina domácnosti nedokáže nic uspořit. To je vytvořit si nějaké finanční rezervy. Podle těchto dat jde o lidi, kteří mají příjem zhruba 10.000 Kč na osobu na měsíc. Přitom těmto lidem zůstane k dispozici cca 600 až 700 korun na spoření, ale i na splátku nějakých dluhů. Zároveň poznamenal, že zde máme cca 630.000 lidí v exekuci. Pro něž je jejich finanční situace doslova katastrofální.

Podle Martina Buchtíka je ale na druhé straně potřeba říci, že to není tak, že bychom v roce 2019 neměli zde žádné lidi v exekucích. V té době jich bylo ještě více. Ale, ve srovnání s těmito lety, se v dnešní době dá říci, že skupiny občanů, kteří žijí v životní nejistotě, se za tyto roky zvětšily.

Martin Buchtík dále uvedl, že si lidé u nás uvědomují, že je potřeba důchodové reformy. Ale lidé k tomu říkají, že se nesmí zvyšovat věk odchodu do důchodu, snižovat důchody, zvyšovat daňové zatížení lidí a zvyšovat odvody lidí do sociálního systému. Poznamenal, že každá vláda to budeme mít velmi složité. Jediné, co je u nás možné, je uzavřít konsensus napříč politickým spektrem. Ovšem, při náladě, jaká panuje v naší společnosti, tento konsensus, ve své podstatě, není ale možný. To by u nás musel existovat jiný druh politické kultury, což je, v této chvíli, nereálné. Načež dodal, že to ale není specifikum České republiky, ale jde spíše o globální vývoj.

Komu by se mělo přidat na platech či mzdách?

Poté se Martin Buchtík věnoval otázce, když sociologové hovoří s lidmi o tom, kterým skupinám lidí by se mělo přidat na platech či mzdách. Načež k tomu dodal, že, podle názoru lidí, jde především o dělnické profese, o lidi, kteří pracují za minimální mzdy. Jejich finanční situace není rozhodně utěšená. Ale v tomto případě jde spíše o strategické rozhodnutí, které musí učinit vláda.

Konstatoval, že u nás se hovoří o tom, že je důležité, aby lidé u nás dosáhli potřebného vzdělání. K tomu je však nutné mít kvalitní učitele. Pokud jde o současný růst platů učitelů, za rok se toho mnoho v tomto směru nezmění, ale za 10 let již ano. Opět však jde o politické rozhodnutí. Nelze totiž říci, že budeme dávat více peněz učitelům, a na druhé straně méně třeba lékařům. To prostě nejde.

Na druhé straně je nutné si uvědomit, že objem peněz ve státním rozpočtu je limitovaný. A vždy zde bude skupina lidí, která, když ucítí nějaké ohrožení jejich existence, tak dokáže vyvinout velký tlak na to, aby tuto, pro ně nepříznivou situaci, se pokusila změnit. Teprve, když se začne systém hroutit a drolit se, tak obvykle vedení státu nic jiného nezbývá než těmto požadovaným změnám, dát zelenou.

Jaká by měla být role odborů ve společnosti?

Poté se diskuse stočila směrem k tomu, jaká by měla výt roce odborů ve společnosti. Martin Buchtík k tomu poznamenal, že role odborů se zdá být historicky nezastupitelná. Ovšem, podle něho, otázkou je, jakou hru odbory, ve skutečnosti, hrají? Zda se totiž nesnaží být nějakou alternativní politickou stranou? Případně, zda mají odbory jasno, čí zájmy hájí? Jestli se snaží mít blízko k lidem, které zastupují? To je, podle Martina Buchtíka, komplexnější otázka.

Načež na připomínku moderátorky, že když naši společnost srovnáme například s francouzskou, tak ve Francii jsou stávky běžnou záležitostí, Martin Buchtík k tomu řekl, že když se podíváte do jakékoliv učebnice francouzštiny, slovo La grève, čili stávka, je zcela běžné již v prvním díle jejich učebnice. Zatímco v učebnici češtiny to má místo spíše až pro experty. Prostě, naše společnost nemá, na rozdíl od francouzské, tradici stávek. Přitom stávka je u Francouzů daleko emotivnější, výrazně silnější psychologickou záležitostí, než je tomu u nás. Načež k tomu dodal, že nedávno se například uskutečnila stávka železničářů v Belgii, což tamější občané komentovali slovy, že zkrátka, ve městech bylo více automobilů než obvykle.

Nespokojeno našich lidí je velmi vysoká

Martin Buchtík se dále vyjádřil k hodnocení průzkumů, které agentura STEM, za posledních více než 30 let, uskutečnila. Konstatoval, že k tomu agentura používá celou sadu různých otázek. Například se to týká nespokojeni našich občanů s politickým či ekonomickým vývojem v naší společnosti.

Podle něho tato nespokojenost lidí byla v uplynulých letech různorodá, někdy menší, jindy zase větší.

Dá se však říci, že v současné době vládne u nás hluboká nespokojenost našich občanů, a je přitom trojího druhu. V prvé řadě jde o nespokojenost s politickou situací. Dále je to ekonomická nejistota. Rovněž je to nespokojenost s tím, kam se naše země ubírá, jak se dále vyvíjí. Podobná situace, byť s jinými kořeny příčin jejího vzniku, byla v roce 2012. Částečně to bylo i v letech 1998 a 1998, kdy tehdejší prezident ČR Václav Havel svůj slavný projev, když hovořil „o blbé náladě“ v naší společnosti. Takže, pokud jsme nyní opět v „blbé náladě“, tak je to již potřetí v moderních dějinách České republiky.

Závěrečný střet názorů Bohumíra Dufka a Jana Skopečka

Závěr této části pořadu Události, komentáře České televize přirozeně patřil jeho oběma hlavním protagonistům, to je Bohumíru Dufkovi a Janu Skopečkovi, kteří se věnovali tomu, jak by se u nás měla řešit současná, a to velmi složitá ekonomická situace našeho státu.

Bohumír Dufek přitom zdůraznil, že aby odbory byly řádným a rovnocenným sociálním partnerem vlády, musí to vláda sama chtít. Nesmí brát odbory, jako nutné zlo. Své tvrzení doložil jednoduchým způsobem, když konstatoval, že dříve se v tripartitě jednalo pravidelně každý měsíc, zatímco nyní se tripartita, což je sociální dialog mezi vládou, zaměstnavateli a odbory, koná skoro každé čtyři měsíce. Zároveň poznamenal, že do různých expertních týmu nejsou vládou, odbory ani přizvány. Odbory to považují za velkou chybu s tím, že při řadě jednání v centrále v EU v Bruselu jsou odbory považovány, a při těchto jednání vystupují jako zástupci občanské společnosti. Prostě, v Bruselu, při jednáních odborných orgánů EU, je vyžadováno, aby se odbory vyjadřovaly k řadě otázek, které se na půdě EU projednávají.

Poté se Bohumír Dufek vyjádřil k současné vládní koalici, kdy poznamenal, že vláda provádí zpackané reformy, jichž se právě nejchudší občané bojí. Ti se skutečně nejvíce bojí změn, které prosazuje současná vláda. Načež dodal, že lidé si, ve své podstatě, přejí vyrovnaný stání rozpočet. A jsou připraveni se i určitým způsobem obětovat. Přece však není možné, aby se lidé sami obětovali, ale přitom nadnárodní společnosti si od nás, většinou bez zdanění, odvádějí do zahraničí celkem až 600 miliard korun ročně. Přitom to všichni naši občané vidí a říkají, jak je to možné, a kladou si otázku, zda u nás funguje skutečný trh, jak EU a naše vláda proklamují. „Řekl bych k tomu, že to není trh v tom smyslu, jakým by měl být, ale je to výsledek velmi špatného postupu české vlády,“ dodal.

Jan Skopeček k tomu uvedl, že od odborů, zatím vláda či vládní koalice neslyšela žádný recept, jak řešit tuto složitou ekonomickou situaci. Pokud jde o odvody dividend do zahraničí, s tím vláda nic neudělá, pokud nechce zestátňovat, což zde v minulosti již jednou bylo. Doby, kdy se zahraniční firmy zestátňoval, podle Jana Skopečka, již skončily.

Pokud jde o politické debaty s opozicí a s odbory, Jan Skopeček je vždy pro diskusi. Zejména v záležitostech, které přesahují jedno volební období. Dovede si to představit především v oblasti energetiky, případně i u penzijní reformy. Ale je otázkou, do jaké míry chce opozice, také i odbory, této možnosti využít. Zatím jde, v případě Poslanecké sněmovny, o agresivní rétoriku, která nemá, oproti předchozím volebním obdobím, obdoby.

Podle Jana Skopečka, když se ale podíváme na čísla o zaměstnanosti, jde o jedno z nejnižších čísel v rámci EU. I když počet lidí, ohrožených chudobou vzrostl, tak stále jsme ještě zemí, která je v tomto žebříčku zemí EU na dně. Proto u nás nemá smysl šířit „blbou náladu“. Neodpovídá to, podle něho, ekonomickým datům, které jsou k dispozici.