V Evropě probíhá v důsledku klimatických politik a zdražování energií k masivnímu odchodu průmyslových firem z kontinentu. Ty, které zůstanou, budou muset zvyšovat ceny, aby reflektovaly stoupající náklady, říká Roman Blažíček, šéf keramičky RAKO.

Roman Blažíček, podle zpravodajství české verze amerického listu The Epoch Times, je jednatelem společnosti Lasselsberger, která již 140 let podniká na poli obkladových materiálů. Pod tradiční českou značkou RAKO vyrábí keramické obklady a dlažby. Rakouská společnost Lasselsberger patří v Evropě patří k jedněm z největších výrobců obkladových materiálů. Na konferenci „Green Deal s rozumem“, uskutečněné minulý týden na půdě Senátu ČR, Roman Blažíček hovořil, jako zástupce energeticky náročného odvětví.

Na konferenci zaznělo, že energeticky náročné firmy jsou ty, které nejvíce doplácejí na rostoucí ceny energií a dekarbonizační požadavky Evropské komise. Jde o velké průmyslové firmy, které se podílejí na evropském HDP téměř 20 procenty a přímo zaměstnávají 18 milionů lidí. V keramickém průmyslu pracuje v Evropě 200 tisíc lidí.

Roman Blažíček, ve svém vystoupení uvedl, že energeticky náročný průmysl, od roku 2017, snížil emise skleníkových plynů o 40 %. Přesto nesouhlasí se zběsilým tempem, jakým postupuje dekarbonizace evropské ekonomiky. Kvůli, stále se zpřísňujícím enviromentálním předpisům a stoupajícím nákladům, opouští, podle něho, Evropu jedna po druhé řada firem z těchto oblastí, jako je ocelářství, hlinikářství, fotovoltaika, hutnictví, chemický průmysl. Ti všichni, podle Romana Blažíčka, odcházejí nebo k tomu mají nakročeno.

„Deindustrializace reálně běží. Pokud použiji naši keramickou výrobu, tak od začátku letošního roku vyhlásili v Německu insolvenci tři největší výrobci keramiky. V Maďarsku skončil jediný výrobce keramiky a ve Španělsku a v Itálii, kde jsou největší klastry, došlo k dramatickému omezení výroby,“ popsal situaci v keramickém odvětí Roman Blažíček.

Konstatoval, že evropská obchodní bilance se od roku 2017 zhoršila o 100 miliard euro, což je, podle něho, „zcela zásadní indikátor toho, že se v Evropě v oblasti v oblasti průmyslu a energeticky náročného průmyslu něco zásadnějšího děje“.

„Musím říct, že to naše podnikání se zdá čím dál složitější a já se obávám a nechci být u toho, až naše továrny budou zavírat. Mílovými kroky se k tomu blížíme,“ varoval manažer. Green Deal je podle něj prosazován až s náboženským zanícením a stala se z něj ideologie. V této souvislosti, mimo jiné, poznamenal, že zbrzdění Green Dealu je možné jen tím, že nebudeme volit ideologické prosazovatele klimatických politik.

Podle Romana Blažíčka se tempo přechodu na bezuhlíkovou ekonomiku v Evropě zrychluje, aniž by si evropské orgány ověřily, že to, co schvalují, i funguje. Tempo dekarbonizace je, podle něho, „nesprávné“ a „přináší více škody než užitku“.

Ideologičtí prosazovatelé

Doufá proto, že do europarlamentu se dostanou lidé, kteří budou více fandit přibrzdění tempa klimatických politik. Také upozorňuje, že evropský průmysl potřebuje v komisi osobu, která bude stát na jejich straně, jinak hrozí, že starý kontinent ztratí ve světě konkurenceschopnost.

„Jsem přesvědčen, že pokud do Evropy budou zvoleni stejní ideologičtí prosazovatelé Green Dealu, tak se toho mnoho nezmění,“ uvedl na konferenci Roman Blažíček. Palčivé problémy, jimž čelí nejen keramické odvětví, ale celý evropský průmysl, se v současné atmosféře, jaká v europarlamentu panuje, vyřešit nedají. V komisích a nejrůznějších orgánech EU, podle něho, působí hlavně jedinci, kteří „přibrzdění Green Dealu nefandí a odmávají, co si Evropa nadiktuje“.

Roman Blažíček jezdil lobovat do Bruselu již v roce 2008, pod hlavičkou sdružení velkých spotřebitelů energií, kde prezentoval „nesmyslnost toho projektu a obrovské ohrožení do budoucnosti, především konkurenceschopnosti evropského průmyslu“.

Drahá dekarbonizace

Dále upozornil, že firmy, v energeticky náročném průmyslu, platí stejně, jako například elektrárny tzv. emisní povolenky, což jsou poplatky za množství vypuštěných emisí, které se každoročně zvyšují. Spolu s dalšími ekologickými poplatky tvoří tyto peníze pro výrobce významný výdaj.

„Objem prostředků, které jsme za posledních 15 let vynaložili pro naši výrobu v této oblasti, by umožnil investici do jedné třetiny naší výrobní kapacity,“ poznamenal Roman Blažíček s tím, že investiční náročnost dekarbonizace je „obrovsky vysoká“, a nikdo neví, jakých čísel dosáhne, protože některé technologie se teprve vyvíjí nebo neexistují.

Přičemž poukázal, že keramička RAKO vyrábí v současné době v plynových pecích, které tvoří 75 % energetické spotřeby a 30 % celkových nákladů společnosti. Jenže firma netuší, zda bude v budoucnu používat pece na vodík nebo elektřinu. Státní fond životního prostředí jim neudělil dotace z Modernizačního fondu na elektrifikaci plynových zařízení. Jako důvod údajně uvedl, že „přechod na elektrickou energii znamená zvýšení spotřeby primární energie z neobnovitelných zdrojů“, postěžoval si Roman Blažíček.

Evropa nedokáže konkurovat

Jak dále informoval list The Epoch Times, podle několika řečníků na konferenci, zvedá růst nákladů spojených s přechodem na bezemisní ekonomiku náklady do té míry, že evropským firmám klesá konkurenceschopnost. Tento jev vede, podle Romana Blažíčka, k deindustrializaci Evropy. Přičemž z místních producentů se stanou dovozci. Odvětví, která budou schopna přenést na své zákazníky vysoké náklady dekarbonizace, jako je například výroba cihel a stavebnického zboží, které se nedá převážet na velké vzdálenosti, si mohou dovolit ceny zvyšovat, protože spotřebiteli nic jiného nezbývá.

Podle Romana Blažíčka, aby se Evropská komise bránila dovozům emisně náročných komodit, jako je cement nebo ocel, ze zahraničí, zavedla vloni na zkoušku „uhlíkovou daň“ CBAM na tyto produkty vyráběné s pomocí fosilních paliv v mimoevropských ekonomikách. Jenže, jak poukázal Roman Blažíček, původní záměr se však míjí účinkem, protože prohlášení o množství použitých emisí nejsou vždy pravá. „Papír snese všechno. Víme, že Indové, Číňané jsou schopni vygenerovat v podstatě jakoukoliv deklaraci, a to už je dneska na našem trhu zcela běžné,“ konstatoval.

Roman Blažíček dále poznamenal, že Evropa byla vždy orientovaná na export. Jenže se zatížením energeticky náročného průmyslu, v podobě emisních povolenek a dalších klimatických poplatků, jsou firmy nuceny zvedat ceny. Výsledkem je, že se dnes vyváží jen do evropských zemí, zatímco na trzích mimo Evropskou unii jsou naše produkty nekonkurenceschopné a tedy neprodejné.

Podle Romana Blažíčka „klacky pod nohy“ našim podnikům hází, ale i česká vláda. V rámci revize směrnice o zdanění energií bylo metalurgické odvětví osvobozeno od daní, jenže Česká republika si toto osvobození během svého předsednictví zrušila. „Jako jediná země v EU si tedy daníme metalurgické a mineralogické procesy a dodnes se tento paradox nepodařilo změnit,“ uvedl jednatel Lasselsbergeru.

Přestože Roman Blažíček není velkým optimistou, že se podaří Green Deal výrazně změnit, věří, že průmysl, tyto turbulentní změny, ustojí. „Věřme, že náš průmysl nezahyne, a že si budete moct položit české keramické výrobky i za dalších 100 let a že se budete moct chodit občerstvovat do Café Imperial, kde ty naše výrobky už 100 let leží a jsou stále krásné a funkční,“ konstatoval Roman Blažíček.