V naší veřejnosti se v poslední době hovoří o nutnosti reformovat české zdravotnictví, jelikož se v rámci celého systému, jak jej, před čtyřmi roky, nastavila současná vládní koalice, se začínají projevovat vážné problémy. Od některých odborníků z oblasti zdravotnictví, ale i od zástupců politické opozice, jsou někdy slyšet i hlasy, varující před jeho možným kolapsem.

Proto jsme o názor, jak vidí skutečnou situaci v českém zdravotnictví, požádali prezidenta České lékařské komory Milana Kubka, kterému jsme položili několik otázek.

Mohlo by, v několika příštích letech, opravdu dojít ke kolapsu českého zdravotnictví?

Ke kolapsu našeho zdravotnictví samozřejmě nedojde. Protože zdravotnictví není jakési Perpetuum mobile. Ale, bez zajištění potřebných finančních zdrojů, zajistit kvalitní a dostupnou péči, která je stále dražší, to zkrátka nepůjde. Jenom připomenu, že naše populace, proti době, kterou jsme prožili před několika desítkami let, prostě stárne. Roste počet seniorů, přičemž ti mají mnohem více chronických chorob, což vyžaduje, zajistit, pro ně, trvalou zdravotní péči.

Pokud má, současná vláda, nějaký plán, jak reformovat české zdravotnictví, v České lékařské komoře o něm nevíme. Patrně ho, zatím úspěšně, utajuje.

Musím k tomu dodat, že ministr zdravotnictví Vlastimil Válek je, v uplynulých 35 letech, nejdéle sloužícím ministrem zdravotnictví. Přitom vláda, vládne již čtvrtý rok, a to v poměrně stabilním složení. Přičemž, v českém zdravotnictví, se toho pozitivního, podle mne, událo pramálo. Tyto, promrhané čtyři roky, mně mrzí. Vláda, přitom měla ideální pozici, něco se zdravotnictvím udělat. Vždyť, když ministr Válek, před čtyřmi roky nastoupil do funkce, pandemie covidu byla, v té době, v podstatě již vyřešena. Šlo jen o to, aby se lidé nechali přesvědčit, aby se chodili očkovat. Přitom celá naše společnost tehdy viděla obrovské nasazení zdravotníků v pandemii covidu, s tím, že pochopila, jak je zdravotnictví důležité. Zdravotnictví mělo tehdy obrovský kredit. Nikdo by z našich občanů neprotestoval, kdyby někdo ve vládě, či v parlamentu, předložil plán, jak smysluplně navýšit výdaje do českého zdravotnictví. ¨

Zvládla by, vláda ekonomicky, tak výrazné navýšení finančních prostředků?

Je nutné říci, že také ekonomická situace byla v té době stabilní. Bývalá vláda tehdejšího premiéra Andreje Babiše poslala navíc desítky miliard korun. Takže, když nastoupil ministr Válek, na účtech zdravotních pojišťoven byly desítky miliard korun. Navíc, velké finanční rezervy byly tehdy i na účtech většiny nemocnic, zejména těch velkých.

Jenže, ministr Válek, „furiantsky“, na podzim r. 2022, „zahodil“ 14 miliard korun, které již byly, do zdravotnictví, alokovány předcházející vládou, tj. expremiéra Babiše, a to jako platba za státní pojištěnce. Ministr tehdy prosadil, snížení této platby. Přitom naše zdravotnictví, v roce 2023, připravil o dalších 6 miliard korun, s tím, že, v roce 2023, byla platba za státní pojištěnce, nižší, než byla na počátku roku 2022.

Jenom připomenu, že pro vládu, to byla jedinečná politická příležitost, neboť vládní koalice, na začátku svého vládnutí, disponovala většinou 108 poslanců. Vláda měla na své straně i většinu senátorů. Posléze naši občané zvolili prezidenta, který je, vůči vládě, rovněž přátelsky nakloněn. Navíc, vláda měla, v té době, ještě vysokou podporu v krajích, jelikož ve většině krajů tehdy vládly koalice, obdobného složení a zaměření, jako je současná vládní koalice. Zkrátka, tuto jedinečnou příležitost, vláda prostě nevyužila.

Při jednáních o dofinancování platů mezd lékařů a zdravotníků v nemocnicích, zazněly i názory, že by bylo možné je dofinancovat z finančních rezerv zdravotních pojišťoven. Vláda to však odmítala, se zdůvodněním, že to nejde…

Je třeba přiznat, že fondy zdravotních pojišťoven jsou navzájem oddělené, a dají se používat jenom na věci, které jsou pro jejich použití vymezené. Pokud se budeme bavit o tzv. základním fondu, který slouží k financování zdravotní péče, všechny zdravotní pojišťovny měly, na konci roku 2022, přebytek ve výši 25 miliard korun. Ovšem, tento přebytek, od té doby, postupně klesá. Na konci roku 2024, to bylo již jen 15 miliard korun. K tomu mohu jenom dodat, že peníze na účtech pojišťoven lze využít pouze na položky, pro které jsou určeny ze zákona.

Peníze by se, samozřejmě, daly najít i jinde. Například lze se podívat i na to, zda je možné zdravotní pojišťovny slučovat. Možná by bylo mnohem lepší, tyto peníze raději využít na vytvoření nějakého revizního systému zdravotních pojišťoven.

Sám jste ale uvedl, že finanční rezervy na účtech zdravotních pojišťoven se snižují…

Jde totiž o to, že ministr Válek „zahodil“ zhruba 20 miliard korun, a to především proto, že tehdy prosadil „žebráckou“ variantu platby za státní pojištěnce. Připomínám ještě, že jde o příspěvek, který stát platí za děti, důchodce, což jsou téměř dvě třetiny populace. Ovšem, musím podotknout, že stát platí příspěvek, který je na úrovni pouze jedné čtvrtiny průměrné mzdy, což je žalostně málo.

Česká lékařská komora a zdravotnické odbory vždy vyjednávaly o navyšování platby za státní pojištěnce. Ministr Válek tehdy prosadil automatickou valorizaci. Ale, jen o míru inflace. Přitom jde i o to, že peníze, které, za státní pojištěnce, platí stát, by neměly ztrácet svoji hodnotu. Vzniká tak disproporce, kdy stát, objektivně platí, co nejméně peněz za lidi, kteří, díky svému zdravotnímu stavu, potřebují zdravotní péči, co nejvíce.

Výsledkem Válkovy valorizace, od ledna letošního roku, je zvýšení platby za státní pojištěnce o pouhých 42 korun, což je, nominálně, nejméně za posledních 10 let. Přitom tato částka má jinou hodnotu, než měla před oněmi 10 lety. Když bych to měl charakterizovat, lze říci, že Válkova valorizace, je poukázkou na „trvalou chudobu českého zdravotnictví“. Samozřejmě, že každá vláda, která bude chtít postavit zdravotnictví na nohy, bude muset, stávající přístup současné vlády, revidovat.

Mimochodem, lékaři, v posledních letech poukazují i na to, že úhradové vyhlášky, jim nezajistí dostatečnou výši peněz na pokrytí jejich výkonů, či chodu jejich ordinací…

Pokud jde o úhradovou vyhlášku, jde o to, jaká část peněz se rozdělí mezi poskytovatele zdravotních služeb, jaká částka se utratí za léky, a jaká část půjde do nemocnic. Případně, co dostanou praktiční lékaři, ambulantní specialisté apod. Zadání ministra Válka bylo, že minimálně 11 miliard korun, z daného pojistného, musí zůstat na účtech zdravotních pojišťoven. Z toho plyne, že propad, který vidíme ve zdravotních pojišťovnách, chce ministr převést na jednotlivá zdravotnická zařízení. Ať již jde o nemocnice, tak i o soukromé lékaře. To se mu, jak se zdá, podaří, protože třeba ambulantní specialisté, mají letos, nominální nárůst úhrad od pojišťoven, za jejich výkony, ve výši 0 procent. Přitom je to bez ohledu na to na letošní výši inflace, ale i v předchozích letech. Zkrátka, jde jenom o přenášení dluhu na zdravotnická zařízení. Mimochodem, mnohem větší problémy než nemocnice, mají dnes soukromí lékaři, zejména ambulantní specialisté.

Jak, po více než roce, hodnotíte plnění dohody mezi ministerstvem zdravotnictví, Českou lékařskou komorou a zdravotnickými odbory z prosince 2013?

Ukázalo se, říkám to již delší dobu, že s politiky se jedná dobře, ale s politiky, se kterými se jedná pod tlakem, se jedná mnohem lépe. Prostě, když bylo na pořadu dne, že lékaři v nemocnicích nebudou přesčasy, překračovat na dvojnásobek těch hodin, jak stanovuje zákon, tak vláda lékařům splnila, jen to, co musela. Uvedený diskriminační paragraf byl zrušen. Zároveň došlo k rychlému jednorázovému navýšení platů zdravotníků v nemocnicích, především lékařů. Ale, vše ostatní, co lékaři požadovali, a co nešlo splnit okamžitě, to se vláda, zdráhala splnit.

Lékařům přitom šlo o nejdůležitější závazek, to je, že od ledna 2025, bude přijat zákon o odměňování ve zdravotnictví, který stanoví nová pravidla v odměňování zaměstnanců v nemocnicích, respektive ve všech lůžkových zařízeních. Přičemž příjmy lékařů, za jejich práci během základní pracovní doby, by se měly pohybovat mezi 1,5 až 3násobkem průměrné mzdy. Tento závazek, vláda však nesplnila.

Přičemž, tento závazek, byl hlavní motivací, kvůli kterému lékaři a lékařky, na konci roku 2023, souhlasili s tím, že se vrátí do systému služeb v nemocnicích. Tím, že ho vláda nesplnila, z její strany jde o její veliký dluh. Mimochodem, 91 % našich kolegů, v rámci průzkumu ČLK, prohlásilo, že se nesmíme nechat smířit s tím, že vláda, takto požadovaný růst platů a mezd, nesplnila. Na druhé straně, je nám jasné, že tato vláda, z časových důvodů, již žádný takový zákon prosadit nemůže.

Zdá se, že naše politická reprezentace, potažmo ministerstvo zdravotnictví, hledá úspory v rušení malých nemocnic, a to právě kvůli nedostatku personálu. Jak to vidí Česká lékařská komora?

Dá se říci, že ministerstvo zdravotnictví protěžuje velké, fakultní nemocnice, jejichž je zřizovatelem, a to na úkor všech ostatních, zejména regionálních. Ministerstvo rozhoduje o tom, kolik peněz budou, tyto velké nemocnice, dostávat od jednotlivých zdravotních pojišťoven. Takže, regionální nemocnice potom mají nižší objem peněz než fakultní. Proto si velké nemocnice mohou dovolit, mít vyšší platy pro lékaře a ostatní zdravotnický personál. Mimochodem, velké nemocnice snadněji dosáhnou i na různé dotace z tuzemských zdrojů, či z fondů EU.

Zároveň mají vyšší přísun dalších prostředků a možností, a to například zaměstnáváním mladých, začínajících lékařů, protože to umožňuje systém specializačního vzdělávání, který prosadila fakultní lobby. Mladí lékaři, kteří logicky směřují do velkých nemocnic, mají v tomto výhodu, a to nejen finanční, ale i z hlediska zajištění jejich odborného růstu.

Na druhé straně je třeba říci, že své místo mají rovněž i regionální nemocnice. Velké nemocnice by měly poskytovat, především specializovanou péči. Zatímco základní, levnější péči, by měli poskytovat nemocnice okresní. Zde je však nutné říci, že je potřebné nemocnice motivovat k tomu, aby si přestaly navzájem konkurovat. Ale, aby naopak začaly spolupracovat. To znamená, aby se jedna nemocnice více specializovala na operační obory, jiná spíše na interní obory. Nemocnice by si neměli konkurovat navzájem, protože, pokud jde o zdravotnický personálu, jeho počty jsou omezené.

Je nutné ještě říci, že regionální nemocnice by se měly zaměřit na navyšování kapacit dlouhodobé a následné péče, a to na úkor lůžek akutních. Jde o to, že naše populace stárne, což znamená, že část kapacit jejich lůžek je potřebné transformovat na lůžka následné péče. Je rovněž třeba posilovat i tzv. jednodenní péči, zejména drobné, jednodenní chirurgické zákroky. Současně posilovat i ambulantní sektor. Ten také může odvést větší kus práce, než dnes odvádí. Nesmí být tak katastrofálně podfinancovaný, jako je tomu dnes. Vždyť pan ministr Válek nechává ambulantní specialisty doslova „vyhladovět“, proto nemůže počítat s tím, že od nemocnic, převezmou větší část zdravotní péče.

Když hovoříte o potřebě nemocnice více specializovat, budou mít, pro takto nastavená pravidla, dostatek lékařů?

Bohužel, u nás existuje tak velké množství izolovaných, specializačních oborů, kdy lékař jednoho oboru nemůže nahradit lékaře druhého oboru, kdy rekvalifikace, z jednoho oboru do druhého, trvá několik let, což je samozřejmě pro lidí, kteří mají rodinu, již nestravitelné. Díky tomu, budeme mít věčný nedostatek lékařů. Potřebujeme také nižší množství lékařských oborů, s tím, že lékaři by měli, být více univerzálnější. Díky tomu by u nás byla mnohem větší množnost vzájemného zastupování lékařů, a nemuseli bychom jich mít tolik, jako je tomu dnes.

Když hovoříme o vzájemné dostupnosti lékařů, každý rok, nám ubývá 1 % ordinací praktických lékařů, a 3 % ordinací praktických pediatrů. Podíváme-li se na ambulantní sektor, myslím základní obory, tj. internu nebo chirurgii, asi 50 % lékařů je starších 60 let. Dá se říci, že jde o demografickou katastrofu. Hrozí, že, během několika následujících let, péče ambulantních lékařů, u nás, de facto, zmizí.

Ještě je nutné dodat, že nelze říci, že velké nemocnice, především fakultní, převezmou zdravotní péči za ty malé. To prostě nejde. Musím zde zdůraznit, že zdravotnictví je organismus, kde každý má své místo. Je třeba spolupracovat, a, na druhé straně, je také třeba zdravotnictví umět řídit, což, u pana ministra Válka, postrádáme.

Lidé si u nás rovněž stěžují i na rušení nepřetržité pohotovostní služby v malých a okresních městech. Přitom jsou nuceni ji vyhledávat až v krajských nemocnicích. Co s tím?

K tomu lze říci, že praktičtí lékaři, mají i dnes, na základě své registrace, povinnost zúčastnit se pohotovostních služeb. Ze strany státu, ale není vůle, vytvořit jim pro to vhodné podmínky, a také jim za to adekvátně zaplatit. Existují nejrůznější kličky, jak tento problém obejít. Jde různé projekty, jako je například „on line“ pohotovost, což je poradenství po internetu, či po telefonu. To však osobní prohlídku pacienta, v rámci lékařské pohotovostní služby, samozřejmě nemůže nahradit. Jde jen o mrhání prostředků ze strany státu!

Pohotovostní služba nemusí být, v současné době, tak hustá, jako byla před více než 30 lety. Ale, je třeba ji zachovat, protože dopravní dostupnost na venkově, zejména pro starší občany, je velice tristní. Starší občané jsou mnohdy nuceni si zavolat rychlou záchrannou službu. Stát to však stojí ještě více peněz, protože sanitka, která stařečka, či stařenku, raději odveze do nemocnice, která je 30, a v řadě případů i 50 kilometrů, vzdálena. Prostě v daném městečku by měla, právě z těchto důvodů, fungovat nepřetržitá lékařská pohotovost.

Navíc, svoji roli zde ještě hraje i to, že rychlá záchranná služba také nemá lékařů dostatek, takže v posádce sanitky mnohdy chybí lékař, který by stav člověka, který si pohotovost zavolal, okamžitě posoudil. Jde o to, že členové posádky, bez lékaře, si nemohou dovolit pacienta odmítnout, a nechat ho doma. Zkrátka, tímto způsobem se celý problém přehazuje na nemocnice, kde potom dochází ke zbytečně velkému náporu na nemocniční pohotovost.

Hodně se nyní v naší společnosti hovoří o tom, že ministr Válek, díky prosazování nadstandardů, u nás, v podstatě zavádí systém amerického zdravotnictví. Jak to vidíte vy?

Já si myslím, že pan ministr Válek nenastavuje nic. Zkrátka, žádná amerikanizace českého zdravotnictví se nekoná. Protože největší charakteristikou amerického zdravotnictví, jsou vysoké výdaje na jeho provoz, a to na úrovni 18 % HDP, což jsou neskutečně velké peníze, oproti našim 8 % HDP, které jsou, u nás, odváděny.

Ale, musím upozornit na to, že, úhrady, od zdravotních pojišťoven nepokrývají rostoucí náklady ordinací soukromých lékařů, proto se pan ministr Válek snaží, aby další lékaři, z jiných profesí, používali systém, kterému já říkám „zubařská stezka“. To je vybírání peněz od pacientů, řekl bych „na divoko“. Často tak občané zaplatí i za úkony, které zdravotní pojišťovny lékařům přitom hradí. Dalo by se to nazvat, jakousi dezintegrací zdravotní péče, nikoliv však její amerikanizací. Ještě dodám, že u nás se, ve srovnání se Spojenými státy, platí extrémně nízké zdravotní pojištění. Americké zdravotnictví je prostě o něčem jiném.

ČLK a zdravotnické odbory, na svých jednáních s vládou a ministerstvem zdravotnictví, doporučují přijmout řadu opatření, které by pomohly ke zlepšení situace. O které konkrétní návrhy jde?

Určitě je třeba zvýšit objem peněz, který jde do zdravotnictví. Musíme se zamyslet nad tím, jaké máme vlastně možnosti. Především zde máme, možnost soustavně zvyšovat platbu za státní pojištěnce. Mimochodem, jde o peníze z našich daní.

Další možností je pokusit se zavést zdravotní daň na alkohol a na cukr, což by mělo výchovný efekt na celou společnost. Přitom přínos této daně, by měl být směrován do zdravotnictví, protože konzumace alkoholu, tabáku, ale i cukru, velmi výrazně zvyšuje zdravotní rizika v naší populaci. Lidé, by si, touto daní, vlastně předpláceli svoji zdravotní péči.

Politici také hodně hovoří o spoluúčasti a připojištění, ale, v našich podmínkách, to nebude žádný relevantní zdroj přísunu peněz do zdravotnictví. Pouze to může motivovat k nějakému žádoucímu chování našich spoluobčanů.

Myslím si, že cesta, která je, pro naši veřejnost, schůdná, a to jak politicky, tak i ekonomicky, je zvýšit zdravotní pojištění. Protože, u nás, je zdravotní pojištění nastaveno na dobu před více než 30 lety, a to na úrovni 13,5 % z příjmu dotyčné osoby, přičemž 4,5 procenta platí zaměstnanec, a zbytek do 13,5 % odvádí zaměstnavatel. Přitom, před více než 30 lety, nebyla tato částka spočítána nikterak sofistikovaně. Jenom se spočítaly peníze, které do zdravotnictví tehdy šly, porovnalo se to s průměrnou mzdu, načež vyšlo oněch 13,5 %. V současnosti však, po více než 30 letech, máme úplně jinou tvář populace, a také i jinou úroveň medicíny. V roce 1992, v České republice, činil medián věku 36 let, v současnosti je to 44 let, což je o osm let více. To znamená zásadní změnu, v naší populaci. Projevuje se to i v samotné zdravotní péči, tj. v péči o rostoucí počet seniorů, oproti minulosti.

Medicína se, od té doby, úplně změnila. Používají se moderní léky, kdy každý nový lék je dražší než ten předcházející. V ordinacích se instalují nové přístroje, které jsou rovněž mnohem dražší než ty, které jsou nahrazované.

Zkrátka, medicína funguje, a lidem prodlužuje život, ale stojí to obrovské peníze. Oněch 13,5 % HDP prostě nemůže stačit na pokrytí všech nákladů v našem zdravotnictví.

Avšak, jenom zvyšování toku peněz do zdravotnictví, asi nestačí…

Máte pravdu, druhou oblastí, kterou bychom měli práci ve zdravotnictví zatraktivnit, je to, že lidé budou mít o tuto profesi, o tuto práci zájem. To znamená vyšší platy lékařů, i ostatního zdravotnického personálu. Dále je potřebné i snížit obrovské množství přesčasů. Zároveň by se mělo, zohlednit i to, že dvě třetiny absolventů lékařských fakult, jsou ženy. Prostě, umožnit jim skloubit péči o rodinu s jejich povoláním lékařek.

Zároveň je potřeba podpořit další růst počtu a vzdělávání studentů, a to tím, že stát bude více platit na studium na lékařských fakultách, a v postgraduálním vzdělávání lékařů stanovit méně oborů, aby byla možnost vyšší zastupitelnosti lékařů, mezi sebou navzájem.

Nelze zapomínat na podporu zdravého životního stylu. To je k výchově ke zdraví, a to nejlépe již na školách. O tom, jak žít zdravě, nikdo školáky neinformuje.

Patří sem i podpora sekundární diagnostiky, aby lidé včas chodili na preventivní zdravotní prohlídky.

Je třeba konečně začít něco dělat s naším zdravotnictvím. Současná vláda, tuto příležitost měla, přestože jí však všechno hrálo do karet, neučinila vůbec nic! Naši zdravotnickou veřejnost, v podstatě, zklamala.