Přijít o místo je v posledních měsících celkem běžná věc. Navzdory konstatování ministryně Maláčové (ČSSD) o tom, že nezaměstnanost vzrostla pouze v řádu desetin, sezónní práce a práce v oboru gastronomie zažívají doslova peklo. Jelikož ParlamentníListy.cz poslední dny mapují výše dotací a kompenzací určených pro OSVČ a podnikatele, přichází k nám řada svědectví a námětů těch, kteří k dané oblasti mají co říct. Protentokrát to bude zaměstnanec Úřadu práce ze Sokolovské ulice v Praze 9.

„Dobrý den, rád bych reagoval se svou troškou do mediálního mlýna,“ sdělil dotyčný pracovník redaktorovi PL. Cílem jeho dopisu byla snaha popsat, jak se prý někteří lidé z oboru gastronomie chovají, když dorazí například k němu do kanceláře. „Jsou to lidi, které poznáte na první pohled. Nevědí totiž, jak se chovat. Řada z nich, aniž bych chtěl tyto lidi kategoricky odsuzovat, je poněkud zpupná a arogantní, to vidíte na první pohled. Stačí, že nepozdraví,“ podotýká.

Čtenářům PL prý chtěl na svém příkladě demonstrovat rozdíl mezi sny a realitou.

„Já bych chtěl hlavně říct, že evidence na úřadu práce je právo, nikoliv povinnost. Tedy každý, kdo má zájem o rekvalifikaci, má problém po finanční stránce nebo právě přišel o práci, může přijít, vyplnit dotazníky a prodiskutovat, co ho čeká. Ale chci mluvit o jednom případě, na který si vzpomínám,“ poznamenává dále.

Než přejdeme na konkréta, bude důležité popsat fungování úřadu práce jako takového. Spolu s tím i ekonomickou stránku věci.

Výše podpory v nezaměstnanosti se vždy počítá z průměrného čistého výdělku dosaženého v posledním ukončeném zaměstnání nebo z posledního vyměřovacího základu v rozhodném období přepočteného na jeden kalendářní měsíc a činí první dva měsíce 65 procent, další dva měsíce 50 procent a po zbytek podpůrčí doby 45 procent. Nově se rovněž odsunuje výplata podpory v nezaměstnanosti, pokud bylo uchazeči o zaměstnání vyplaceno odstupné, odbytné či odchodné o dobu, která se určí podle příslušného násobku průměrného měsíčního výdělku, kterým byla uchazeči stanovena výše odstupného, odbytného nebo odchodného. Tím ale není dotčeno poskytování podpory v nezaměstnanosti po celkovou dobu stanovenou zákonem.

„K nám jednou přišel pan vrchní. Řekl, že už nemá místo, že není klientela. Na úřadě byl očividně poprvé, byl to muž kolem třiceti let, hezky oblečený, dokonce se zlatým prstenem na palci, na to si dodnes pamatuji. Sedl si s tím, že to trvalo, aniž by pozdravil, následně se mě zeptal, kolik bude brát, když teď nemá do čeho píchnout,“ uvádí náš zdroj, letitý zaměstnanec úřadu práce na zmíněné Praze 9.

Další popis by se sice hodil spíše do humoristických časopisů, jako byl například Dikobraz, ale podle všeho se jednalo o realitu. Náš zdroj, jak také napsal, se mladému muži snažil vysvětlit, jakým způsobem se počítá základ pro státní podporu v nezaměstnanosti. Prošel s ním možnou budoucnost i rekvalifikaci.

„On ale trval na tom, že si něco sežene sám, ale než se tak stane, že ho zajímá, kolik bude brát. Dal jsem mu vcelku přesný odhad na základě jeho oficiálních příjmů. Slovo oficiální bych rád zdůraznil. On se zatvářil, jelikož se nejednalo o vysokou sumu, že si z něho snad děláme legraci. Oponoval jsem, že takový zábavný park nejsme, že si legraci nedělám, že se vše počítá z výše příjmu. On namítnul, že to chápe, ale abych si pro změnu zase já uvědomil, že práce v centru Prahy není jen tak. Že bral peníze na ruku, že se dělili o spropitné, že když někomu ze zahraničních návštěvníků objednal taxi, tak mu taxikář dával minimálně sto korun za každé ryto. Nezapomněl nám vysvětlit i to, že peníze mu dávaly i dívky za to, že se přišly nabídnout během jeho směny. Na závěr zdůraznil, že svým odchodem přišel o silvestrovskou zábavu, kdy na place dostával asi 30 tisíc korun, řadu z toho ve valutách. Chtěl vědět, jestli budeme hradit i takto ušlý zisk. Když skončil, chvíli jsem se na něho díval, jestli to myslí vážně. Mluvil v podstatě o tom, že si měsíčně vydělal kolem šedesáti tisíc, zatímco my mu nabízíme jen dvanáct. Nakonec vstal, bez rozloučení zabouchnul dveře a už nikdy jsme ho neviděli,“ doplnil závěrem.

A proč vlastně dotyčný úředník svůj e-mail napsal? Chtěl prý upozornit na to, aby si každý vážil své práce. „Pokud o ni nešťastnou náhodou nebo jinými vlivy přijde, rád bych, aby věděl, že se jim snažíme pomoci a práci často aktivně hledáme za ně. Když do ní nenastoupí, není to bohužel už naše starost...“

https://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/ekonomika/Vrchni-z-restaurace-dorazil-na-urad-prace-se-zlatym-prstenem-na-palci-Dodnes-vzpominaji-na-jeho-vystup-i-pozadavky-650680