„Potravinová soběstačnost v ČR? Až ohrožující. Dnes z deseti vepřových řízků jsou jenom tři české,“ řekla v rozhovoru pro Parlamentní listy členka Evropského hospodářského a sociálního výboru (EHSV, tj. poradního orgánu Evropské komise – pozn. red.) Jarmila Dubravská, a která nyní kandiduje, za jedno volební uskupení, do Evropského parlamentu. Jarmila Dubravská, která je členkou EHSV za Agrární komoru ČR, je v současné době generální ředitelkou masokombinátu Skaličan a.s. v České Skalici. Tedy podniku, který je součástí akciové společnosti Rabbit Trhový Štěpánov, a který je jedním z našich nejúspěšnějších zemědělských a potravinářských podniků. Mimochodem, předsedou představenstva a generálním ředitelem Rabbitu je bývalý prezident Agrární komory ČR Zdeněk Jandejsek, který v únoru t.r., spolu s Bohumírem Dufkem, předsedou Asociace samostatných odborů a předsedou OS pracovníků zemědělství a výživy – Asociace svobodných odborů ČR, organizovali první, rozhodný a ostrý protest našich zemědělců, kteří, se svými traktory v Praze, se stali významným impulsem pro další mohutné protesty českých zemědělců u nás.
Soběstačnost v potravinách u nás postupně klesá od r. 1989!
Jarmila Dubravská ve svém rozhovoru dále uvedla, že kdyby v České republice nastal nějaký závažný konflikt, který by naši zemi skutečně vážně ohrozil, neměla by naše republika ve státních hmotných rezervách, dostatek jídla pro naše občany.
Načež na otázku, jak lze vysvětlit postupný pokles potravinové soběstačnosti u nás od r. 1989, odpověděla, že naše země byla dříve soběstačná v základních potravinách. A ještě, v té době, tehdejší Československo základní potraviny vyváželo. Přitom je produkovalo v perfektní kvalitě. Nestalo se, že by, v té době, existovaly nějaké problémy, co se týče antibiotik, hormonů nebo látek, které nejsou běžně součástí potravin. Načež dodala, že právě toto je jedna z věcí, která se v současnosti zásadně změnila, a to v případě dovozů potravin ze zahraničí, to je ze zemí tzv. třetího světa.
Roste dovoz potravin ze zahraničí, i z tzv. třetích zemí
Jarmila Dubravská poté konstatovala, že současná potravinová soběstačnost, kdyby se vzal průměr za všechny komodity, které se u nás vyrábí, tedy základní komodity, resp. potraviny mírného pásma, je na úrovni přibližně 55 procent!
„V případě třeba vepřového nebo drůbežího masa, není pro nás problém vyprodukovat tento druh masa. A proto je opravdu alarmující, že dnes z deseti vepřových řízků jsou jenom tři české. To znamená, že sedm je ze zahraničí. Převážně je to ze Španělska. Vepřové dovážíme třeba i z Belgie. Je zarážející, že to, co bychom si mohli doma produkovat, tak neděláme, protože nemáme nastavené podmínky pro chovatele. Jednak naši lidé přicházejí zbytečně o pracovní příležitosti, ale zejména přicházíme o kvalitu. Nikdy neuhlídáme kvalitu u dovozového zboží,“ uvedla Jarmila Dubravská.
Maso k nám dovážíme i tisíce kilometrů
Podle ní maso dnes k nám dovážíme ze vzdálenosti, která činí 10, 12 nebo i 14 tisíc kilometrů. „Je opravdu nepochopitelné, že v zemi, jako je Česká republika, která má dostatečnou výměru zemědělské půdy, nedokážeme lidem zajistit dostatek kvalitních potravin. Není to o tom, že bychom to neuměli, ale nejsou nastavené správně podmínky. A to vede k tomu, že zanikají podniky, firmy, společnosti. Zanikají i ti, kteří dokážou chovat zvířata a produkovat kvalitní maso, ale zanikají i ti, kteří produkují kvalitní ovoce, zeleninu, tedy problém je jak v živočišné, tak v rostlinné výrobě,“ konstatovala Jarmila Dubravská.
Přístupové podmínky do EU nebyly pro ČR dobře nastaveny
Podle Jarmily Dubravské hlavním důvodem tohoto stavu jsou podmínky, které jsou nastaveny tak, že ničí podnikatele v zemědělství, ničí ty, kteří produkují a zaměstnávají lidi. Zdůraznila, že tuzemští zemědělští podnikatelé nedokáží, při špatně nastavených podmínkách na v takzvaném jednotném trhu, fungovat. Zároveň uvedla, že evropský trh není jednotný, jak je obecně proklamováno, protože, v podstatě umožňuje prodávat komodity a potraviny z jiných zemí EÚ na trhu zemí střední a východní Evropy, a to za ceny, které jsou pod výrobními náklady.
Na otázku, zda jsou podmínky, v rámci EU, pro české zemědělce horší než například v Nizozemí, Německu, či Francii, Jarmila Dubravská řekla, že, při hodnocení této skutečnosti, v první řadě musíme vzít do úvahy podmínky, které souvisejí se vstupem České republiky do EU v roce 2004. Konstatovala, že letos jsme oslavovali, či alespoň připomínali, dvacáté výročí vstupu do EU. Načež dodala, že by to nyní příliš neoslavovala, a to s ohledem nejen na výsledky v českém zemědělství, ale i v celé naší národní ekonomice.
Odlišné systémy podpor u nás a v „původních“ zemích EU!
Za uplynulých 20 let, od vstupu do EU, se soběstačnost České republiky výrazně snížila. Snížila se produkce tuzemských potravin, což znamená, že podmínky jsou na evropské úrovni špatně nastavené. Když Česká republika do EU přistupovala, bylo našim zástupcům, při vyjednávání, přislíbeno, že všem „novým“ zemím, se, do deseti let, tyto podmínky srovnají. Přičemž k tomu poznamenala, že součástí těchto podmínek jsou i pravidla a systém podpor v zemědělství. Podle ní to znamená, že se časem ukázalo, že tyto podmínky, to je systém podpor v České republice a pro zemědělce ve Francii, v Německu, v Belgii, a dalších zemích, není stejný. Například Španělsko, za dvacet let, co jsme součástí Evropské unie, zvýšilo svoji produkci vepřového na téměř čtyřnásobek toho, co spotřebuje. Ročně tedy Španělsko vyprodukuje přibližně čtyřicet milionů kusů vepřového. U nás za celý rok porazíme cca 2 miliony kusů. Ve Španělsku je to tedy dvacetinásobně více než u nás.
Španělsku se podařilo produkci navýšit, a v české republice, za stejné období, výrazně snížit! Načež podotkla, že jsme přitom v jedné Unii. Přitom spotřeba vepřového masa u nás je kolem 42 kg na rok na občana, tedy o vepřové mají spotřebitelé zájem. Zároveň upozornila, že „starým“ zemím se daří zvyšovat produkci, a v „nových“ zemích, které přistoupily v roce 2004 a později, produkce naopak klesá. Podle ní to jednoznačně souvisí s nastavením podmínek vstupu naší země do EU.
Jarmila Dubravská, v této souvislosti dále uvedla, že jde o nerovnost, která je nastavena v rámci dotací. „Mnozí říkají, že mluvíme jen o dotacích. Ale my na to upozorňujeme kvůli tomu, že jestli na hektar půdy dostane například zemědělec v Čechách 240 eur a Belgičan téměř 400 eur, tak to přece není v pořádku. A jestli na stejný hektar dostane třeba v Litvě zemědělec nějakých 100 nebo 110 eur, opět to není asi v pořádku. To přece není jednotná Evropa,“ dodala.
Nezbytnost kontroly plnění podmínek u přístupových smluv do EU
Na otázku, proč proti tomu nebrání česká vláda, či ministerstvo zemědělství, odvětila, že neví. Připomněla, že při vstupu do EU bylo českým vyjednavačům přislíbeno, že se podmínky do deseti let narovnají, přičemž v současnosti k tomu nedochází. Podle ní si může kterýkoliv ministr zemědělství, nebo předseda vlády, vzít přístupovou smlouvu, a může si ji zkontrolovat, zda se tyto přislíbené podmínky plní. „A jestli ne, tak je nutné na to upozornit a hledat systém nápravy. Nikdo jiný to za nás neudělá. Proč by to měla dělat druhá strana? Každý si musí bránit to své. My také jako Česká republika podmínky plníme,“ konstatovala.
Následovala otázka, která se týkala národních dotací pro zemědělce. Podle Jarmily Dubravské jde o další problém. „Když srovnáme třeba ČR a Německo, tak je prokazatelné, že například u nás zemědělec dostane 8 procent z toho, co dostane jeho soused z Německa. Abych to řekla názorně – jestli dostanete osm korun a váš soused sto korun, tak můžete se srovnat s tímto sousedem? Když ho máte hned za humny, pár kilometrů. Takže je jasné, že v takových podmínkách nedokážeme konkurovat. A výsledkem je, že mnozí zemědělci končí. Zavírají chovy, ovocnáři kácejí sady, nemáme dostatek vlastní zeleniny, protože pěstitelé končí s pěstováním zeleniny. Abychom si základní druhy potravin, třeba brambory, vozili z Filipín a cibuli několik tisíc kilometrů z Turecka, z Maroka, to je nesmysl. Nevíme, v jaké kvalitě se k nám zboží dostává, vozí se to tisíce kilometrů. Je to špatný systém a v žádném případě nefungujeme na jednotném trhu,“ vysvětlila Jarmila Dubravská.
Ve státních hmotných rezervách není potřebný dostatek potravin
Podle ní jsou u nás velké nadnárodní korporace, které vysávají tuto zemi. Vysávají země střední a východní Evropy. Takže, zhodnotíme-li dvacet let od vstupu do EU, vidíme, že z hlediska zemědělství, ale i z hlediska České republiky jako takové, vůbec nebylo naplněno očekávání mnohých lidí u nás. Konstatovala, že situace se u nás dále zhoršuje, neboť soběstačnost se snižuje, přičemž se stáváme závislými na dovozech potravin. V této souvislosti zdůraznila, že kdyby se Česká republika dostala do nějakého závažného konfliktu, není v našich státních hmotných rezervách dostatek jídla pro naše občany. „Neměli bychom, jak tento národ nakrmit,“ dodala.
Na otázku, na kolik dní máme u nás rezervy, odpověděla, že jsou to jednotky dnů. „Určitě bychom ze státních rezerv nepřežili, dle zveřejněných informací máme zásoby na necelé dva dny. Je to smutné,“ uvedla.
Green Deal je nesmyslně nastavený projekt!
Poté se další otázka týkala Green Dealu, a to v souvislosti s dovozy potravin na vzdálenosti tisíců kilometrů. Jarmila Dubravská k tomu řekla, že na jedné straně se tvrdí, že je potřeba chránit naši planetu. Ale, podle ní, by bylo potřebné chránit především život lidí. „Jasně, že si nechceme zničit životní prostředí. Ale právě tímto to děláme. Protože jestli řešíme to, kolik se na hektar zemědělské půdy používá přípravků na ochranu rostlin a kolik se používá hnojiv, a jestli Green Deal říká, že se to má snížit o třicet, a resp. o padesát procent, tak jsou to zase nesmysly. Zároveň požadujeme dostatek kvalitních potravin pro občany, a máme je produkovat regionálně. Takto přece nemůže být ten systém postavený! Jestli někdo spotřebuje 7 kilo na hektar a jiný 1,3 kila, tak nemůžeme u každého požadovat stejné snížení, tedy snížení o stejné procento. Protože při snížení o 50 % bude jeden stále mít několikanásobek toho, co jeho soused spotřebuje. Toto nemá šanci fungovat,“ sdělila k tomu Jarmila Dubravská.