Redakce serveru Seznam Zprávy Byznys ve svém rozhovoru s bývalým generálním ředitelem společnosti MERO ČR Stanislavem Brunou se ho dotázal, jestliže by přestala proudit do Evropy ropa z ropovodu Družba, jak a čím by Česká republika mohla tento výpadek nahradit? Zároveň se ho zeptala, do jaké míry pokryje potřebu České republiky náš druhý ropovod IKL?
Jenom pro vysvětlení, musíme k tomu dodat, že základním úkolem společnosti MERO ČR je spolehlivě zabezpečovat přepravu ropy a ochraňovat strategické ropné rezervy pro Českou republiku. Pokud jde o ropovod IKL, je pojmenovaný podle trasy Ingolstadt – Kralupy nad Vltavou – Litvínov. Byl vybudován jako alternativní cesta k ropovodu Družba a zprovozněn v roce 1996. Začíná v bavorském městě Vohburg an der Donau (SRN), kde se napojuje na ropovod TAL přepravující ropu, která je dopravována po moři do terminálu v italském Terstu.
Takže, vrátíme-li se k obsahu zveřejněného rozhovoru, expert Stanislav Bruna odpověděl, že se Česká republika v současnosti nemá adekvátní náhradu za chybějící ropu z ropovodu Družba. Proto by musela přejít do nouzového režimu, a to z toho důvodu, že by na českém trhu chybělo 50 až 60 procent potřebných pohonných hmot. Podle Stanislava Bruna, v okamžiku, kdyby někdo „vypnul“ ropovod Družba, nastal by pro část Evropy, průšvih. Znamenalo by to, že na suchu zůstanou rafinerie v Polsku, Sasku, Maďarsku, přestane fungovat nejen bratislavský Slovnaft, i naše rafinerie. To by bylo, podle experta, hodně špatné.
Samozřejmě, že v rozhovoru konstatoval, že všichni mají nějaké hmotné rezervy a byla by snaha to vše přesměrovat na jinou ropu. To ale není, jak dodal, dostačující. Teoreticky lze část dodávek přesměrovat na moře, odkud ale mohou být zásobovány rafinerie v Maďarsku a na Slovensku. Co se týká České republiky, Stanislav Bruna by vzniklou situaci viděl skepticky.
Po další otázce redakce, kolik ropy lze dopravit do České republiky, to je bez dodávek z ropovodu Držba, Stanislav Bruna odvětil, že jsou zde dva problémy. Především jde o to, že Česká republika poměrně velké množství motorových paliv, zhruba třetinu, dováží, a to často ze Slovenska. Prvním problémem by bylo pokrýt tento výpadek na straně importu. Druhý problém spočívá v tom, že ropovod IKL má sice kapacitu 10 milionů tun ropy ročně, ale, ale jak se Stanislav Bruna domnívá, dotlačit do České republiky veškerou náhradu za výpadek ropovodu Družba je v podstatě nemožné.
Na otázku redakce, proč je to nemožné, Stanislav Bruna odpověděl, že nahradit ropu Družbu ropovodem IKL je nemožné z několika různých důvodů. Tím hlavním je kapacita ropovodu TAL. Ten je v této chvíli vytížen prakticky na sto procent.
Dalším problémem je fakt, že české rafinerie nemají potřebné logistické zázemí. V praxi by to znamenalo, že nahradit ruskou ropu z Držby, bychom u nás museli „namixovat“ z jiných rop. A právě pro tuto činnost české rafinerie nemají potřebné logistické zázemí, zásobníky a podobně, které by to zvládlo.
Na další otázku, zda to nejde nějak vyřešit, například navýšit kapacitu TAL a postavit zásobníky, Stanislav Bruna odvětil, že by to stálo miliardy korun. Záleželo by také na tom, jak by se navýšení kapacity ropovodu TAL financovalo. Ne všichni účastníci, kteří z něho ropu odebírají, by totiž na zvýšení jeho kapacity měli zájem, protože mají své jisté. Česká republika má prostřednictvím MERO ČR v TAL podíl pouze pět procent, a není tedy žádný významný akcionář.
Redakce v další otázce konstatovala, že Česká republika ročně potřebuje 7,5 milionu tun ropy, načež se zeptala, kolik objemu ropy bychom, bez ropovodu Družba, mohli k nám maximálně dostat. Stanislav Bruna ve své odpovědi údaj o 7,5 milionu tun ropy upřesnil s tím, že to bylo před covidem. Nyní je to zhruba 7,1 milionu tun. Pokud by šlo vše přes ropovod TAL a vše fungovalo dobře, můžeme sem dostat asi čtyři miliony tun. Ale znovu zopakoval, že Česká republika spotřebu pohonných hmot pokrývá z vlastní výroby pouze ze dvou třetin a zbytek se dováží. Pokud budou bez ropy z Družby i okolní rafinerie, nic k nám v tuto chvíli nedovezeme.
Redakce dále poznamenala, že zatím se v rozhovoru hovořilo jen o spotřebě ropy na pohonné hmoty, ale ropa se využívá i na výrobu plastů. Načež Stanislav Bruna k tomu dodal, že situaci kolem výroby plastů by u nás, v daném momentu, nikdo neřešil. Všechno by šlo přednostně do produkce pohonných hmot. Načež upozornil ještě na jednu takovou „drobnost“, že rafinerie u nás nejsou českého státu.
Na okamžitou otázku redakce, zda by Polsko si mohlo, i to málo, co dovezeme do rafinerií v České republice, nechat pro sebe, Stanislav Bruna odpověděl, že neví, jak by to za těchto podmínek probíhalo. Určitě by se přešlo na nějaký vyšší stupeň omezení. Všechny rafinérské skupiny nakupují ropu centrálně a to, kam ji v případě její omezené nabídky umístí, je jejich vnitřní záležitost. Ale znovu zopakoval, že české rafinerie nejsou v rukách českého státu. „A všichni jsme viděli, jak to funguje, když začínal covid,“ dodal.