Pod názvem „Nová strategie kolektivního vyjednávání v době 4. průmyslové revoluce, současné sociální a ekonomické trendy a budoucí perspektiva“ se 28. prosince 2021 uskutečnila V Praze mezinárodní konference, kterou zorganizovala odborová centrála Asociace samostatných odborů. Cílem této významné odborářské akce, která proběhla formou videokonference, bylo seznámit naši odborovou veřejnost, ale i pracovníky různých odborných institucí, s aktuální úrovní sociálního dialogu a kolektivního vyjednávání v naší společnosti v roce 2021 a s nástinem jeho dalšího možného vývoje v roce 2022, eventuálně v několika letech příštích.
Pode názvem přednášky „Zemědělství a digitalizace a nová Společná zemědělská politika po roce 2021“ vystoupil i člen představenstva Agrární komory ČR Zdeněk Jandejsek, který je rovněž generálním ředitelem akciové společnosti RABBIT Trhový Štěpánov, a která patří mezi naše nejúspěšnější zemědělské a potravinářské podniky s vysoce rozvinutou rostlinnou a zejména živočišnou výrobou. V úvodu svého vystoupení Zdeněk Jandejsek prohlásil, že zemědělství má nezastupitelnou úlohu v zajišťování potravin, tedy jednoho ze čtyř základních faktorů existence lidstva. To je vody, vzduchu, energie a potravin. Zároveň konstatoval, že nezastupitelnou úlohu má zemědělství i v udržování životního prostředí. Načež dodal, že pokud má zemědělství tuto svoji nezastupitelnou úlohu plnit, musí v současné době zabezpečit několik základních úkolů. Především je to dostatek organické hmoty v půdě, neboť bez organické hmoty v půdě, která se z velké části našeho území snižuje, nebude se úrodnost půdy zvyšovat a vysázené rostliny nebudou růst, jejich růst bude stagnovat či dokonce klesat.
Dalším důležitým faktorem je využívat digitalizaci zemědělství, která, podle Zdeňka Jandejska, přinese maximální ochranu životního prostředí. Načež konstatoval, že v žádných oficiálních materiálech Evropské unie nic takého není, to je, že by vůbec znamenaly trend dalšího rozvoje zemědělství, který bude rozhodujícím faktorem pro uživení obrovského objemu lidí. A jak dále poznamenal, odhaduje se, že v roce 2050 či 2055 bude na Zemi cca 10 mld. lidí. Proto by se, podle něho, měl tento trend digitalizace zemědělství podporovat.
Dalším rozhodujícím faktorem pro další rozvoj zemědělství je intenzivní výroba. „Pokud budeme na polích pracovat extenzivně, a nebudeme zvyšovat intenzitu výroby, tak musíme počítat s tím, že bude ta produkce čím dále tím dražší. Samozřejmě, že potom bude dražší i pro naše běžné spotřebitele,“ prohlásil.
Dalším rozhodujícím faktore, který musí české zemědělství zabezpečit, je, podle Zdeňka Jandejska, vysoká produktivita práce. Uvedl, že na světě se konstruují a vymýšlejí mechanismy, které zvyšují produktivitu práce. To znamená, že nahrazují obrovský objem lidské práce. Načež dodal, že v České republice řada politiků či rádoby odborníků hovoří přitom o zmenšování zemědělských hospodářství, o tom, že by se mělo v zemědělství vracet k ruční práci, místo mechanizace a zavádějí nových strojů, zkrátka vracet se ke způsobu práce, kterou dnes v zemědělství nebude nikdo dělat. To, podle Zdeňka Jandejska, není v pořádku.
Dalším aspektem pro další rozvoj zemědělství, podle jednoho z našich nejúspěšnějších agrárníků Zdeňka Jandejska, je koncentrace výroby. Poukázal na to, že k další, vysoké koncentraci výroby dochází, a to obrovským tempem, v USA a Číně, a také i v několika dalších zemích ve světě, jao je například Brazilie. Tyto státy pochopily, že je nutné vyprodukovat co nejvíce potravin, protože spotřeba potravin ve světě jde nahoru, a to především kvůli očekávanému růstu počtu obyvatel naší planety. Prostě, tyto státy, a nejen tyto země, se snaží na trhu potravin ve světě uplatnit a prodávat své zboží. Proto také v těchto zemích uplatňují koncentraci výroby i v zemědělství, tedy nejen v průmyslu.
Podle Zdeňka Jandejska dalším zásadním problémem českého zemědělství je ochrana zemědělského půdního fondu. Stav, který u nás je, vlastně není v žádné zemi v Evropě. Mimo nějakých severských států, jak dodal, kde cena půdy je nízká. Prohlásil, že v České republice se zemědělská půda stala v posledních dvaceti letech spekulativním kapitálem. Podle něho zemědělskou půdu skupují ti, kteří vydělali peníze, a to mimo obor zemědělství. „S touto půdou potom, řekl bych až keťasí. Nakoupí půdu a potom ji pronajímají velice draho nebo ji zase prodávají jiným zájemcům, a přitom zvedli ceny několikanásobně, než jak ji sami nakoupili,“ konstatoval Zdeněk Jandejsek. Podle něho, když srovnáme situaci u nás s Francií, kdy Francie vybavena podstatně lepším půdním fondem, tak ve Francii může vlastnit půdu ten, kdo na ni hospodaří nebo když je spojený jako spolumajitel apod. Zároveň uvedl, že ve Francii je v současné době cena zemědělské půdy zhruba poloviční než u nás. Pokud jde o výši nájmů, tak nájmy ve Francii jsou také zhruba poloviční. „To je pro mě handicap, který naše zemědělství zažívá,“ dodal.
Velmi významným aspektem pro další rozvoj českého zemědělství, podle Zdeňka Jandejska, je potřeba ochránit cenovou dostupnost potravin pro všechny vrstvy obyvatelstva, nikoliv jako jen neúměrné zisky maloobchodních prodejců. Uvedl konkrétní příklad. Konstatoval, že jablka od českých zemědělců se dnes dodávají do obchodních sítí za 7 až 12 Kč za kilogram, to je za cenu podle druhu obalu. Potom se tato jablka na pultech těchto prodejen prodávají spotřebitelům za 30, 35 a 40 Kč za kilogram. Z toho je vidět, kolik peněz z této obchodní transakce dostane zemědělec a kolik prodejce, to je vlastně obchodník. Přitom zemědělec musí zasadit sad, a dělat na něm vše potřebné, aby vyprodukované ovoce sklidil. Za tolik práce nakonec dostane 7 až 12 Kč za kilogram. Zatímco prodejce to prodá přes pult a má na tom i několik set procent marže. „To přece není morální“, dodal k tomu Zdeněk Jandejsek. Podle něho to není v pořádku a mělo by se to řešit.
Následně Zdeněk Jandejsek přešel k dalšími tématu, a tím je digitalizace zemědělství. Ta je, podle něho, nejúčinněji využívána v precizním zemědělství přes družicové systémy, kdy se využívají nové technologie k aplikaci organických hnojiv, například při hnojení kejdy s využitím přesného řízení nových strojů. Upozornil, že to velice pomáhá například na svažitých pozemcích, a to do sklonu pěti stupňů, kdy se mimo jiné ukázalo, že eroze daného svahu byla v podstatě nulová. „Snažíme se mluvit o tom, že tyto svažité pozemky zatravníme a tím nám voda ze svahu odteče jinam. Pokud není půda obdělávána 20 až 30 let, kdy nebyly tamější trvalé travní porosty nějakým způsobem ošetřeny, tak tam dnes rostou akorát plevele a žádné kulturní trávy tam nejsou, je to spleť kořenů, po kterých voda steče, a za tři dny ji máme v Hamburku,“ okomentoval Zdeněk Jandejsek tendence EU a některých českých politiků a rádoby odborníků zatravňovat další plochy zemědělské půdy.
Dále konstatoval, že precizní zemědělství rovněž umožňuje minimalizovat počet operací na půdě, kdy nedochází k utužování půdy. Kdy se na této půdě pracuje, načež tam vzniká drobtovitá struktura půdy a potom se tam také nachází dostatek půdních živočichů, kteří zpracovávají část zbytků. Výsledkem je, že potom je tato půda velmi dobrá pro zemědělské hospodaření.
Současně tento systém precizního zemědělství optimalizuje i přesnost setí. Nejen, že nastavuje optimální počet semen, ale jde i o jejich umístění, jako součásti aplikovaného organického hnojivo. Což je obrovský poklad.
Optimalizace v rámci precizního zemědělství pokračuje dále i při hnojení průmyslovými hnojivy. Dochází k tomu, že jsou dnes systémy, které vykazují vyhodnocení chlorofylu. a tato aplikace se vlastně mění podle toho, jak ten chlorofyl vypadá, jak je tato část pozemku v pořádku. Při precizním zemědělství jde i o úsporu hnojiv, dodal.
Precizní zemědělství také optimalizuje chemickou ochranu rostlin, umíme dnes při aplikaci na základě vodivosti kulturních rostlin a plevelů automaticky regulovat ošetření těch pozemků a těch kultur. Obrovským způsobem jsme vlastně schopni omezit objem hnojiv či chemie s tím, že ta je tam vlastně jen v potřebné míře. Přitom aplikace hnojiv či chemie proběhne také jen na potřebném místě.
Precizní zemědělství snižuje i spotřebu průmyslových hnojiv, chemie, náklady, přičemž se současně zvyšují výnosy a využívá se i vyšší objem aplikace statkových hnojiv.
Součástí precizního zemědělství je i snímkování porostů. To slouží k rozhodování agronomů, kteří díky snímkování mají přesný přehled o tom, jak rostliny na polích vypadají, což napoví, jak mají a kdy mají zemědělci nastoupit k jednotlivým operacím, to je v podstatě jejich další zemědělské činnosti. Dále upozornil, že před sklizní lze takto odhadovat i výši výnosů. Rovněž lze mapovat škody na porostech. Pokud jsou záplavy, krupobití apod. V těchto postupech se dnes dá využívat i dronů. To může i sledovat kvalitu půdy v rámci celého pole nebo jak jsou udržovány přístupové cesty apod.
K lepšímu využití precizního zemědělství, je ale nutná koncentrovaná výroba, dále uvedl Zdeněk Jandejsek. „Nyní u nás mluvíme o tom, jak máme snižovat výměry pozemků, nesmyslně hovoříme o paušálním zkracování honů na 30 hektarů. To může navrhnout jen rádoby zemědělec, který nikdy nebyl v zemědělské praxi. Někdy je i 10 hektarů hodně a jindy nevadí ani 100hektarový lán. Toto musí vyhodnotit ten, kdo na půdě pracuje. Jsou plochy, kdy struktura půdy je taková, že potřebujete mít pozemek menší, než je oněch 30 hektarů, ale jinde, kde jsou roviny a kde je půda v takovém stavu, že tam nemůže probíhat větrná eroze, tak lze pracovat na velkých lánech. Mluvíme proti sobě, jako kdybychom auta chtěli vyrábět v garážích, jako kdybychom chemii chtěli dělat jen v laboratořích. V zemědělství jde o stejný princip,“ prohlásil Zdeněk Jandejsek. Podle něho je to směšné, o čem se dnes mluví. Zatímco celý svět koncentruje zemědělskou výrobu. Česká republika, podle něho, rozkulačuje. V podstatě dochází k tomu, že u nás se každý rok snižuje výměra zemědělských podniků, kdežto v ostatních státech velice rapidně roste. Česká republika už na jeden podnik má v průměru 116 hektarů zemědělské půdy, přitom jsme měli kolem 210 hektarů v roce 1990. Východní část Německa měla obdobně, cca 200 až 210 hektarů v roce 1090, dnes má 230 hektarů. Takže východní Část Německa, která měla za minulého režimu stejné podmínky, jako byly v Čechách a na Moravě, zvyšuje koncentraci zemědělství. Ale v České republice se tato koncentrace zemědělské výroby naopak snižuje. Načež Zdeněk Jandejsek k tomu dodal, že vše se u nás dělá proto, aby se neprodukovaly potraviny.
„My, naopak, tuto koncentraci snižujeme. Děláme vše proto, abychom doma nevytvářeli potraviny. Organizují to lidé, kteří buď zemědělství nerozumí nebo chtějí vytvořit podmínky pro zahraniční kapitál,“ prohlásil. V USA je dnes průměrná výměra rodinné farmy více než 300 hektarů. Je to průměr, takže tam jsou i rodinné farmy, které mají 2000 až 3000 hektarů atd. U rodinné farmy. Ale tam hospodaří intenzivně, jde o koncentrovanou výrobu. Takže jejich náklady na výrobní jednotku velmi klesají. My bychom se měli nad těmito věcmi zamyslet, protože u nás dochází k tomu, že se zvyšuje počet podniků a zmenšuje se jejich výměra. Kdežto všude jinde je to obráceně. Precizní zemědělství má v podstatě šetrnější přístup k životnímu prostředí a může této věci pomoci, tedy koncentrace výrony musí být podporována a nikoliv naopak. Dnes máme téměř 32.000 žadatelů o dotace. Před několika lety jsme jich měli 16.000. Stává se, že lidé, kteří mají 30 až 40 hektarů si berou dotace, a přitom nic neprodukují. My potřebujeme podporovat ty, kteří platí státu daně, zdravotní a sociální pojištění. Kdo vytváří výrobky a produkci, ze kterých potom má stát DPH. My se samo v podstatě odsuzujeme k tomu, že u nás nevytvoříme podmínky k tomu, abychom byli na trhu konkurenceschopní.
Poté Zdeněk Jandejsek přešel k problematice Společné zemědělské politiky. Uvedl, že o těchto věcech hovořil již na řadě jiných konferencích, navíc na této konferenci zazněla i řada údajů od člena Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova Ivana Davida. Jde o to, jak dále Zdeněk Jandejsek shrnul, že Evropská komise a Evropský parlament navrhují, v rámci Společné zemědělské politiky po roce 2021, omezit používání pesticidů o 50 %, průmyslových hnojiv o 30 %, či o 20 %. Dále omezit antimikrobiální látky pro zvířata o 50 %. Současně prosazuje omezit i produkci konvenčního zemědělství ve prospěch ekologického zemědělství na 25 až 30 %. Dalším omezením má být i snížení stavu hospodářských zvířat, a to z důvodu jejich produkce metanu. Zejména jsou z toho obviňovány krávy.
Zdeněk Jandejsek se poté zmínil o tom, že tato navrhovaná omezení velmi nesrozumitelná, protože je to i mimo realitu skutečného života. Pokud jde o omezení pesticidů, tak navrhovaná opatření nereflektují současnou úroveň používání jak pesticidů na 1 ha zemědělské půdy v jednotlivých zemích EU. Pro srovnání uvedl několik dat a čísel. Jestliže v české republice se používá 1,89 kg účinných látek na 1 ha zemědělské půdy, tak v Německu je to 3,45 kg, ve Francii 3,85 kg, ve Španělsku 5,65 kg a v Itálii 7,80 kg.
Zdeněk Jandesek rovněž uvedl, že pokud Česká republika sníží aplikaci pesticidů na 50 %, dojde k snížení nejen výnosů, ale i kvalita produktů nebude standardní. Na porostech se objeví například plísně. Zatímco, pokud sníží používaní pesticidů země s nejvyšší spotřebou pesticidů, dojde pouze k nižšímu nadužívání a nižšímu plýtvání, ale úroveň kvality ani produkce se zásadně nezmění. Navíc, důsledkem snížení produkce zemědělských produktů a potravin uvolníme tuzemský trh dovozům potravin ze zahraničí.
Pokud jde o snížená průmyslových hnojiv, jak to požaduje EU, v České republice se používá cca 124 kg čistých živin na 1 ha orné půdy, ve Švýcarsku je to cca 200 kg, v Německu cca 220 kg, v Nizozemí cca 240 kg, v Belgii cca 290 kg a v Irsku cca 510 kg. Zdeněk Jandejsek dále poukázal na to, že Česká republika postupně snižovala spotřebu průmyslových hnojiv na uvedených 124 kg čistých živin na 1 ha orné půdy, když před vstupem do EU v roce 2004 se spotřeba pohybovala kolem 300 kg č. ž. na 1 ha o. p. takže snížení dosáhlo cca 60 %, nikoliv 20 % jak požaduje EU. Podle něho není tudíž důvod dále snižovat o dalších 30 % či 20 %, jelikož dopady dalšího snižování by omezily úrodu i kvalitu vyráběné produkce.
Poté dodal, že omezení antimikrobiálních látek pro zvířata o 50 % je opět fikce. Položil si řečnickou otázku: Proč? Načež si odpověděl, že řada zemí EU 27 využívá antibiotika několikanásobně více než Česká republika. Například v produkci vepřového masa Španělsko používá antibiotika plošně a vyváží maso do celého světa, a to více než 70 % své produkce. Přitom Česká republika je postižena dovozem španělského vepřového masa nejvyšším procentem.
Zároveň k tomu uvedl, že pokud v České republice využíváme léčiva jen selektivně, a současně budeme také omezovat o 50 % antimikrobiální látky, neproběhne odpovídající léčba a zvířata budou strádat a nebude možné je vůbec chovat. Načež dodal, že tento požadavek EU je těžko pochopitelný, když v humánní medicíně spotřeba těchto látek stále roste a většina států financuje rozsáhle výzkumy k získání nových a účinnějších látek na této bázi. Podle něho „jde opět o plácnutí do vody“. Ke snížení těchto látek by mělo docházet, ale vlivem výzkumu a prodeje nových účinných léků, ale vždy selektivně podle výše spotřeby v každé konkrétní zemi.
V další části svého vystoupení se Zdeněk Jandejsek věnoval omezení produkčního zemědělství o 25 až 30 % ve prospěch ekologického zemědělství. Konstatoval, že Česká republika má v ekologickém režimu 15,7 % zemědělské půdy, zatímco Rakousko má v ekologickém režimu 5 % zemědělské půdy a Německo 4,5 % zemědělské půdy. Naše ekologické zemědělství, které je na 15,7 % půdy, tak produkuje 1 % zemědělské produkce, přitom německé a rakouské produkuje 2 až 3 % ekologických produktů. „U nás máme ekologii na to, abychom platili dotace, abychom tam v tom ekologickém zemědělství utratili peníze, místo toho, abychom tyto prostředky dávali tam, kde přinesou státu zaměstnání obyvatelstva a s tím spojený odvod daní a sociálního a zdravotního pojištění,“ konstatoval Zdeněk jandejsek. Pokud by, podle něho, došlo v celé EU k posunu ekologické výroby na 30 % zemědělské půdy, dojde k nedostatku potravin, protože v tomto ekologickém režimu je produkce na 1 hektar sotva poloviční.
Poté Zdeněk Jandejsek přešel k požadavku EU na snižování stavu hospodářských zvířat ve všech zemích EU, a to ve stejném rozsahu, což označil za úplný nesmysl. V České republice je na 1 ha zemědělské půdy 0,38 VDJ (Velké dobytčí jednotky), což je asi jednu třetinu krávy na hektar. V Německu je to 1,40 VDJ, v Nizozemí jsou to téměř 3 VDJ. Podle něho z těchto připravovaných opatření plyne, že bychom měli jít na snížení stavu hospodářských zvířat o 50 %, v České republice budeme chovat na 1 ha zemědělské půdy méně než 0,2 VDJ a v Nizozemí 1,5 VDJ, to je téměř 8krát více než u nás.
Podle Zdeňka Jandejska teorie vrcholných orgánů EU, jak řešit Zemědělský úděl do roku 2030, je nejen utopie, ale tragédie nejen pro produkci dostatku potravin, ale i pro životní prostředí v zemích s zanedbatelnou úrovní živočišné výroby, jako jsou například Česká republika, Slovensko, Bulharsko, Rumunsko, Maďarsko a další.
Zároveň konstatoval, že v případě implementace Zeleného údělu u nás v rozsahu navrhovaném dojde k dalšímu snížení soběstačnosti v základních potravinách, která není bezpečná již v současné době, kdy v průměru u všech základních potravin je nyní cca 55 %. V případě, že nebude dostatek potravin v době, kdy má naše obyvatelstvo relativně vysokou životní úroveň, může poté směřovat i k nepokojům obyvatelstva. Současně upozornil, že k dovozu potravin bude docházet ze zemí MERCOSURu (země Latinské Ameriky), kde nejsou zajištěny standardy na úrovni EU. Dojde ke snížení kvality potravin z důvodu používání u nás již zakázaných přípravků ve výživě zvířat, léků, a to i u nás již zakázaných, dále hormonálních přípravků apod. Dále konstatoval, že úroveň kvality domácích výrobků nemůže být nikdy nahrazena stejnou kvalitou z dovozu, přičemž by tyto dovezené potraviny působily na zdraví a na snižování dlouhověkosti naší populace.
Podle Zdeňka Jandejska největší škody vniknou utlumením produkčního zemědělství ve prospěch ekologického zemědělství a zavedení až 10 % neobdělávané půdy. Podle něho tyto nápady nemají nic společného se zdravým rozumem. Dojde totiž k obrovskému výpadku přírodního organického hnojiva, což způsobí zejména další snižování procenta humusu v půdě, špatnou údržnost vody v půdě, další narušení drobtovité struktury půdy, další okyselování půd a utužování půdy. Přičemž nedostatek vzduchu v půdě povede ke snížení množství půdních živočichů rozkládajících organické součásti půdy. To není vše, dojde k narušení běžného koloběhu života, protože práci nebudou mít zdroj potravy atd.
V závěru svého vystoupení Zdeněk Jandejsek zdůraznil, toto vše nebude prospívat hlavně životnímu prostředí, ale naopak bude snižovat úrodnost půdy a obyvatelstvo vystaví také obrovskému nebezpečí v kvalitě potravin a jejich nedostatku.