Rozhovor s bývalým prezidentem Agrární komory ČR Janem Velebou
Jak hodnotíte zemědělskou politiku současné vlády premiéra Petra Fialy?
Tak na to je jednoduchá a stručná odpověď – zemědělská politika současné vlády je likvidační, nejhorší ve srovnání s ostatními zeměmi EU. Nezabezpečuje potravinovou bezpečnost ČR a přináší potravinovou chudobu pro významnou skupinu českých občanů, odhaduji pro 30 %. Abych vysvětlil, potravinová chudoba znamená, že občan nemá dostatek peněz na to, aby si koupil potřebné množství kvalitních potravin, které doposud pro něho byly běžné.
Nedávno se uskutečnila protestní akce českých produkčních zemědělců v Praze, kterou zorganizovaly Agrární komora ČR a Zemědělský svaz ČR za podpory zemědělských odborů. Jak hodnotíte reakci vlády ČR, potažmo celé vládní koalice na požadavky českých zemědělců?
Reakce české vlády, a především zodpovědného rezortního ministra zemědělství Zdeňka Nekuly hodnotím jako výsměch a pohrdání. Začalo to hodinovou účastí pouhého jediného člena vlády v Lucerně ministra Jurečky a skončilo rozhovorem ministra Nekuly 9. června v Reflexu, kde zesměšnil Agrární komoru ČR a Zemědělský svaz ČR a poté 19. června nedělním pořadem Otázky Václava Moravce v České televizi, který byl zatím vrcholem jeho útoků proti velké většině českých zemědělců, živitelů tohoto národa. Využil nepřítomnosti zástupce Agrární komory ČR, kterého pan Moravec neměl potřebu pozvat k sérii lží a štvaní proti českým zemědělcům. Dospěl jsem k názoru, že pan Nekula na pozici ministra zemědělství nemá, odborně i charakterově, a že by měl abdikovat nebo být odvolán.
Ministr zemědělství Zdeněk Nekula, potažmo celá vládní koalice, se brání tím, že ve Strategickém plánu SZP pro Českou republiku ve své podstatě vyhověly koncepci Společné zemědělské politiky EU na léta 2023 až 2027. Co k tomu můžete říci, vy, jako bývalý prezident Agrární komory ČR?
Je to lež, vyhověli Asociaci soukromého zemědělství (ASZ), konkrétně panu Šebkovi a členu ASZ bývalému ministru zemědělství Petru Bendlovi, kteří ministra Nekulu ovládají a dlouhá léta vedou svatou válku proti ze zákona ustavené Agrární komoře ČR.
Strategický plán SZP pro Českou republiku na léta 2023 až 2027 byl zpracován minulou vládou velmi kvalitně, a hlavně byl zkonzultován se všemi stavovskými a nevládními organizacemi plus politickými subjekty jak v České republice, tak i v Evropské unii. Pracovalo se na něm 2 roky, byl hotov, aby po podzimních volbách přišel nějaký, kde se vzal tu se vzal, ministr vytažený z klobouku, jak sám sebe nazval, amatér Nekula a politolog, premiér Fiala, a připravený Strategický plán hodili do koše! Poté narychlo vytvořili paskvil, jehož cílem je rozbít střední a velké zemědělské podniky, které drží gró zemědělské výroby, která zde ještě zbyla.
Aby bylo jasno, redistributivní platba 23 % je o 13 % vyšší než doporučuje Evropská komise a než ji má většina zemí unie. Pro nás bude 23 % na prvních 150 hektarů znamenat navýšení dotace na každý hektar o další cca 4.000 Kč, a při hospodaření v ekologickém režimu, výše podpory naroste až na 20.000 Kč na každý hektar. Navíc zde nebude povinnost jakékoliv produkce! No a redistribuce 23 % bude dál znamenat to, že dotace na hektary nad výměru 150 ha bude jen cca 1.900 Kč na hektar! Problém je, že gró živočišné výroby dělají ne malé hospodářství do 150 ha, ale ty větší, střední a velké. Ty malé se změní v těžaře dotací bez povinnosti produkce…
Prezidentem Agrární komory ČR jste byl po tři volební období, takže máte dostatečně dlouhé životní zkušenosti, pokud jde o vyjednávání s Bruselem. Jak vidíte současnou vstřícnost nejen české vlády, ale i českých europoslanců vůči požadavkům EU?
Tak u vlády to je jasné, obecně platí, hledám vhodná slova a nemohu jinak než to nazvat jako „rektální alpinismus“. Dnes už nejde o to, že by EU něco dále požadovala a prosazovala. Ona musí spíše hlídat, abychom se nevzpírali a nezačali dělat emancipační politiku, což ale u současné vlády a současného ministra zemědělství nehrozí. Ti se, se zemědělci, tedy její rozhodující většinou, kterou zastřešuje stavovská organizace Agrární komora ČR vůbec nebaví, a spíš volí metody přehlížení, dezinformací v médiích až urážek.
Naopak, zemědělská politika naší vlády směřuje k potlačení domácí produkce a k dalšímu uvolnění hospodářského prostoru pro západní země, které už doma dál svoji zemědělskou produkci zvyšovat nemohou, jsou na stropu únosnosti ve vztahu k životnímu prostředí. Malý příklad – v ČR produkujeme na 100 hektarů zemědělské půdy 75.000 litrů mléka, Nizozemí 621.000 litrů mléka! Nebo na 100 hektarů zemědělské půdy produkuje ČR 63 tun vepřového masa, Nizozemí na stejnou plochu půdy 688 tun!
Pokud se týká českých europoslanců, jsou mezi nimi tací, kteří pro české zemědělství odvádí dobrou práci a dělají maximum – například Martin Hlaváček nebo Ivan David. Jsou ale v menšině.
Jaké záměry, ve své podstatě, Evropská unie sleduje vůči novým členským zemím EU po roce 2004 a jak se jí to daří?
Zákony kapitálu jsou jasné – zvyšování výroby a expanze, to znamená nové trhy. No a vstupem nových zemí do EU se staré patnáctce otevřel prostor pro další růst výroby, zejména živočišné. Příklady jsem uvedl v předchozí odpovědi a mohu dát další příklad dynamiky rozvoje produkce západních zemí, když získaly nové trhy v nových zemích EU. Týká se Španělska, které nebylo soběstačné ve vepřovém mase a dnes je jeho produkce měřená k soběstačnosti 340 %. Mimo jiné vozíme jejich vepřové maso kamiony přes 2.000 km třeba až do Kroměříže…
Pokud jde o tyto záměry mocenských elit v původních členských zemích EU14 (dříve EU15), jak naznačujete, to je postupně zlikvidovat konkurenci zemědělců střední a východní Evropy, jak se to konkrétně projevuje vůči České republice?
Já bych k mocenským elitám staré EU 14 ještě přiřadil naši současnou vládu a speciálně dosavadního ministra zemědělství Nekulu. Dopady se projevují v několika rovinách. Především se dále snižují stavy hospodářských zvířat, roste závislost na dovozech potravin a logicky rostou a budou růst ceny potravin na pultech. Není tedy v této geopoliticky nepředvídatelné situaci zajištěno pro občany to základní – cenově dostupné potraviny!
To ovšem neplatí pro všechny země střední a východní Evropy. Polsko a Maďarsko si dělají svoji agrární politiku a dávají jasně najevo, že nehodlají provozovat rektální alpinismus do bruselské „zádele“ ala Fiala. Výsledek se dostavuje, ceny potravin v Polsku jsou zhruba poloviční jak u nás!
Jak se nakonec projeví postupná likvidace české živočišné výroby z hlediska další existence či budoucnosti českého zemědělství?
V našich přírodních podmínkách byl v historii vždy chov hospodářských zvířat na vysoké úrovni a vždy byl základem agrární soustavy a rostlinná výroba se chápala jako surovinová základna pro živočišnou. Tento hospodářský systém zabezpečoval půdní úrodnost (hnojení organickou hmotou, chlévským hnojem), rozmanitou a pestrou krajinu (návaznost polních plodin na chovaný dobytek a zpracovatelský průmysl) a vysokou zaměstnanost.
Pro představu uvedu vývoj živočišné výroby za 20 let, srovnám podle ČSÚ rok 2020 se stavem v roce 2000:
- 2000 r.2020 změna /%/
Zemědělské subjekty s ŽV 28.254 16.259 - 42,5 %
chovatelé skotu 20.215 12.005 - 40,6 %
chovatelé prasat 17.153 3.104 - 81,9 %
chovatelé drůbeže 17.822 4.960 - 72,2 %
Zaměstnanost klesla ze 174 tisíc na 95 tisíc pracovníků.
Z tohoto přehledu je vidět, jak rychle se zužuje výrobní základna živočišné výroby a dovodit, jak se blížíme mílovými kroky k totální potravinové závislosti na cizích zemích. A za tohoto stavu současná vláda v čele s ministrem zemědělství Nekulou plánují další snížení podpor z produkčního zemědělství.
Není již na čase také probudit českou společnost, že se jí to bytostně dotýká, to je proces neustálého zdražování potravin, a že by naši spoluobčané měli proti tomu aktivně vystupovat?
Na čase samozřejmě je, ale na druhé straně všechna veřejnoprávní média dnes a denně krmí občany dezinformacemi o tom, že za všechno může Babiš a jeho minulá vláda, že jsme ve válce a že to zdražení je důsledek politiky a vina Putina. Vedle toho dostávají občané od vlády sliby, co všechno pro občany chystají, že je nenechají padnout apod. Další, a možná nejdůležitější věcí je skutečnost, že tu chybí agrární vůdčí osobnost a sami zemědělci nejsou jednotní. Mluvím o Agrární komoře – nerad, ale musím. Nevěřil jsem svým uším, když jsem slyšel z úst prezidenta Agrární komory ČR v Lucerně chválu na práci ministra zemědělství Nekulu, jak se snaží atd. Takto se zkrátka agrární politika nedělá, takto se zkrátka toho nedá mnoho dosáhnout. To je demotivující pro ty oprávněně radikální zemědělce a povzbuzující pro dnešní vládu. A když k tomu přidám, abych byl spravedlivý, odvolání připravené protestní únorové jízdy traktorů předsedou Zemědělského svazu ČR panem Pýchou, které jsem se třeba já dozvěděl 3 hodiny před startem z Rádia Blaník, tak co na to chcete říct? Nicméně česká společnost se probudí, ale až padne, jak se říká na hubu. Je škoda, že cena, kterou za to zaplatíme bude příliš vysoká, než kdybychom jednali rychle a rázně. Takoví ale jsme my Češi, Slované s holubičí povahou.
Co byste chtěl ještě říci závěrem?
České zemědělství má hlubokou tradici, počínaje od krále Přemysla Oráče a je pevně svázáno s naší státností. Můj otec, sám rolník, ročník 1898, který převzal hospodářství v sedmnácti letech, mně vštípil do života mnoho moudrých poučení a rad. To základní byla jeho věta „k národu patří tři základní atributy – jazyk, kultura a půda“. Samozřejmě měl na mysli českou půdu, která je základem našeho zemědělství, našeho venkova, našich potravin. Bylo by dobře, kdyby současný český ministr zemědělství přestal blouznit o vychýleném kyvadle, o přesměrování dotací jenom malým zemědělcům a začal konečně naslouchat moudrým lidem v Agrární komoře ČR a začal pracovat ve prospěch českého zemědělství a českých občanů.
V případě, že toho není schopen, ať odejde. Doba je příliš vážná, než abychom poslouchali hloupé politické floskule a nečinně přihlíželi na procesy zrcadlově obrácené z dob socializace zemědělství v padesátých letech. Tomu je třeba zabránit a obávám se, že po dobrém to nepůjde.