Čeští zemědělci mají k dispozici kolem stovky dotačních titulů ze státních i evropských fondů. Přesto od některých zaznívá, že je to málo. „Evropská společná zemědělská politika má tu společnost v názvu, ale významně do ní promlouvají národní rozpočty. Poláci zemědělcům odpouštějí sociální pojištění. To jsou obrovské peníze a konkurenční výhoda,“ konstatoval v diskuzi v Českém rozhlase Plus ekonom Tomáš Maier z Provozně ekonomické fakulty České zemědělské univerzity (ČZU).

Podle něho Společná zemědělská politika EU zároveň nikdy nemůže vyhovovat všem, protože zájmy aktérů jsou protichůdné, ať už regionálně, tj. napříč státy, nebo mezi různými skupinami zemědělců, například malými a velkými.

V Česku například zemědělci dostávají vyšší dotace na prvních 150 hektarů, což se nelíbí velkým zemědělcům, na kterých i podle Maiera stojí tuzemské zemědělství. Načež, jak podotkl, jde ale o způsob, jak kompenzovat přirozenou konkurenční nevýhodu a vyšší fixní náklady malých zemědělců.

„Zemědělci musí více kooperovat, vytvářet odbytové organizace a společně nakupovat vstupy, jako jsou hnojiva, osiva a chemikálie. Vůči mlékárně či obchodnímu řetězci jako jednotlivec nezmůžete vůbec nic, ale když se sdružíte, vaše vyjednávací pozice se zlepší. To v Česku postrádám, na západ od nás je to naprosto běžné,“ dodal zemědělský ekonom.

Malí zemědělci si, podle něho, zaslouží podporu navíc. Především je ale třeba pravidla zjednodušit. „Místo toho, aby zemědělci seděli v traktoru, a v tom s nimi naprosto souhlasím, tak po večerech vyplňují pořád nějaké tabulky, a to nikdo prostě dělat nechce,“ zdůraznil s tím, že jen v přímých platbách existuje 17 různých sazeb.

Ve diskusi Českého rozhlasu dále zaznělo, že předsedkyní zemědělského výboru Evropského parlamentu se stala česká europoslankyně Veronika Vrecionová (ODS). Po svém zvolení uvedla, že se mimo jiné bude věnovat důsledkům Zelené dohody (Green Dealu) na zemědělství.

Podle ekonoma Maiera jde o významný post už proto, že na zemědělství jde třetina rozpočtu Evropské unie. K revizi Zelené dohody i společné zemědělské politiky dochází postupně a jde o dlouhodobý proces.

„Někdy až trošku moc zelené tendence jsem zaznamenal už po roce 2014. Neustále se zpřísňují normy na používání různých pesticidů a herbicidů, zemědělcům ale možná nejvíc vadí to, že podle přísnějších pravidel musejí část půdy nechat ležet ladem, což pro zemědělce mimo Evropskou unii neplatí a mají tak konkurenční výhodu,“ upozornil.

Poukázal přitom na to, že zemědělci drtivou většinu pravidel nemusejí dodržovat, pak ale nemohou čerpat dotace. Některé povinnosti přitom označuje za vysloveně nesmyslné, například požadavek uchovávat obalový materiál od použitých herbicidů.

Cílem Zelené dohody je boj s klimatickou změnou, která mimo jiné způsobuje extrémní výkyvy počasí. Na ty si přitom zemědělci stěžují a vyžadují kompenzace.

„Zemědělec musí brát v potaz, že počasí je nevyzpytatelné. Je tam vyšší míra rizikovosti. A i proto dostává dotace a je dobře podporován,“ poznamenal ekonom z Provozně-ekonomické fakulty ČZU.

„Až si zemědělci přestanou stěžovat, tak zamrzne peklo. Každý dává najevo, jak se mu nedaří, to je nutné přičítat rizikovému podnikání. S tím neuděláme nic,“ konstatoval závěrem svého hodnocení situace v zemědělství během svého vystoupení v Českém rozhlase.