Pod názvem „Budoucnost práce a nová strategie kolektivního vyjednávání v nastávající době digitalizace a revoluce dovedností“ se, v úterý 27. listopadu v pražském hotelu Olšanka, uskutečnila mezinárodní konference, jejímž organizátorem byla Asociace samostatných odborů.
Konference se zúčastnila ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová a během konference se svými příspěvky vystoupila řada odborníků od nás i ze zahraničí.
Za organizátory konference v úvodu vystoupil předseda Asociace samostatných odboru Bohumír Dufek, který zdůraznil, že 4. průmyslová revoluce, tím, že zavádí nové technologie do výroby, přináší i nové změny ve způsobu života. Výsledkem je, že se způsoby práce mění natolik, že vznikají nové požadavky na systém vzdělávání, aby zaměstnanci byli schopni se s novými poznatky ztotožnit a tím se i nadále úspěšně zapojovat do pracovního procesu. V této souvislosti přivítal zahraniční účastníky konference, neboť právě oni, na základě jejich konkrétních zkušeností, mohou našim odborníkům osvětlit, s čím se v jejich zemích, při zavádění digitalizace a robotizace, potýkají. Zároveň pochválil úroveň spolupráce odborů a dalších zainteresovaných institucí s vedením českého státu v této oblasti.
Poté vystoupila ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová, která uvedla, že v současné době prožíváme změny, které budou platit po desítky následujících let. Konstatovala, že se hovoří o tom, že bude docházet k úbytku pracovních míst, a to podle různých odhadů o 10 až 40 procent. Zároveň poznamenala, že v souvislosti se změnou životního stylu se lidé budou dožívat delší doby v důchodu. Na tuto změnu přirozeně musí reagovat i státní orgány. Vyzdvihla, že současná vláda na to již reaguje růstem minimální mzdy, růstem důchodů a snahou o zavádění dalších sociálních opatření. Zdůraznila také, že je to i díky sociálnímu dialogu, který je v České republice na velmi dobré úrovni. Zároveň uvedla, že ministerstvo práce a sociálních věcí na tento vývoj situace na trhu práce pamatuje tím, že by mělo postupně zavést do praxe cca 15 různých opatření, a to v oblastech, kde je nutné stále něco zlepšovat. Především půjde o severní Čechy a severní Moravu.
Člen Evropského hospodářského a sociálního výboru, ekonomický poradce předsedy vlády ČR a vedoucí makroekonomického oddělení ČMKOS Jaroslav Ungerman ve svém vystoupení reagoval na to, že se dnes řada odborných studií snaží přednést téze o tom, jak to bude vypadat za 30 či 50 let. Označil to za předpoklad, který vychází ze současného odhadu vývoje situace, přičemž vývoj nakonec může jít nakonec úplně jiným směrem, než jsou současné odhady. Pro zdůvodnění této své myšlenky uvedl zajímavý příklad z historie. Připomněl, že tehdejší slavný průmyslník Tomáš Baťa v roce 1937 předpovídal další obrovský ekonomický růst tehdejšího Československa, zatímco již v roce 1938 došlo k neblahým událostem, které skončily v roce 1939 zánikem Československé republiky. Naštěstí jen dočasným. Proto dále poukázal na to, že různé tzv. odborné předpovědi o tom, kudy se bude dále ubírat proces digitalizace ve světě a u nás, musíme brát s určitou rezervou, protože vývoj se může ubírat i tím směrem, který v současné době nikdo není ani schopen přepokládat. Ovšem, to znamená, že o to bude mnohem důležitější, aby dnešní mladá generace byla na další možný vývoj dobře připravena!
Výkonný sekretář Rady hospodářské a sociální dohody ČR (RHSD ČR) David Kadečka se věnoval historii sociálnímu dialogu v rámci jednání Rady hospodářské a sociální dohody ČR, lidově nazývané tripartita. Uvedl, že existuje 18 pracovních týmů, které se zabývají jednotlivými, nejdůležitějšími otázkami, které je zapotřebí v rámci tohoto sociálního dialogu řešit. Zároveň vyzdvihl i význam bipartity, neboli sociálního dialogu mezi zaměstnavateli a odbory.
Účastníky zaujala prezentace jednotlivých odborných studií.
V odborné části konference vystoupila v úvodu Markéta Nesrstová ze společnosti Trexima,spol. s.r.o., která, pod názvem „Připravenost na změny související se 4. průmyslovou revolucí“, představila průzkum mezi zaměstnanci o tom, jaké je jejich povědomí o tom, co vše nového může přinést 4. průmyslová revoluce. Průzkum proběhl od 13. června do 31. července. Na základě 416 odpovědí, které autoři průzkumu obdrželi, se dá říci, že nízká informovanost zaměstnanců o budoucích plánech zaměstnavatele vyvolává zbytečné obavy zaměstnanců. Přitom ochota zaměstnanců se dále vzdělávat a zvyšovat si kvalifikaci je vysoká. Nejpoužívanějšími způsoby zvyšování kvalifikace je samostudium, dále odborná školení a semináře. Jako oblasti vhodné k dalšímu rozvoji odborných znalostí zaměstnanců se jeví jednak se zaměřit na znalost cizích jazyků a na výuku práce s výpočetní technikou, případně i s programovým vybavením (softwarem). Obecně se dá říci, že lidé u nás 4. průmyslovou revoluci zatím vnímají spíše negativně, a proto je nutné ji medializovat správným způsobem.
S prezentací odborné studie „Regulace dopadů technologických změn na poptávku po pracovní síle“ vystoupil děkan Fakulty informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v Praze Jakub Fischer, který uvedl, že v letech 1995 – 2017 došlo u nás k významným strukturálním změnám, kdy po několikaleté etapě rušení pracovních míst v průmyslu a přechodu lidí do oblasti služeb, lze v posledních letech pozorovat u nás i opětovný vzrůst významu zpracovatelského průmyslu. Dalším výstupem studie je skutečnost, že k nárůstu zaměstnanosti dochází v odvětvích náročných na pracovní sílu, v nichž je navíc lidská práce těžko nahraditelná, což jsou například netržní služby. Existují rovněž rozdíly ve vývoji produktivity práce mezi odvětvími. Proto autoři studie doporučují snížit jednostrannou závislost ekonomiky a věnovat pozornost celoživotnímu vzdělávání, což přinese očekávanou změnu struktury pracovní síly.
S velmi významným příspěvkem na konferenci vystoupila Kateřina Duspivová ze společnosti Trexima, spol. s r.o., která ve své studii „Role minimální mzdy ve 4. průmyslové revoluci“, hovořila o dopadech průmyslové revoluce ve vyspělých zemích, a to zvláště se zřetelem k obousměrnému vztahu mezi automatizací a úrovní odměňování s tím, že dosud neziskové technologie a výrobní postupy se, po zvýšení minimální mzdy, stanou ziskovými kvůli vyšší ceně práce. Konstatovala, že vyšší míra automatizace přináší vyšší úroveň produktivity práce a následně i vyšší úroveň odměňování. Dokumentovala to na několika příkladech z Německa, na základě z údajů z roku 2017, kdy například zavedení jednoho robota se rovná zrušení průměrně dvou pracovních míst, přičemž však nedošlo k nárůstu nezaměstnanosti. Zato však došlo k přesunu pracovní síly do sektoru služeb. Autoři německé studie uvádějí, že postupující robotizace transformuje německou společnost, ale nedochází k žádným negativním excesům na trhu práce.
Podle Kateřiny Duspivové by minimální mzda měla zajistit, aby příjmy zaměstnanců neklesly pod obecně akceptovanou úroveň. Zároveň uvedla, že vztah mezi minimální mzdou a hranicí příjmové chudoby je pouze zprostředkovaný, kdy hranice příjmové chudoby je stanovena pro všechny domácnosti bez ohledu na jejich zapojení na trhu práce a pro všechny jejich příjmy, tj. i pro příjmy z podnikání, dávky nemocenského pojištění, sociální dávky, stipendia, renty atd. Přitom minimální mzda může pomoci pouze tomu, kdo ji pobírá! Zdůraznila, že minimální mzda slouží i jako ochrana proti prekarizaci práce.
V této souvislosti se dále věnovala vysvětlení pojmu nepodmíněný základní příjem, což je pravidelná univerzální platba, která je státem vyplácena bez jakýchkoli podmínek, a to všem osobám. Jejím účelem je poskytnutí finančního polštáře během nepředvídatelných událostí, jako je nemoc, ztráta zaměstnání apod. Tento pojem se začal razit v některých státech ve světě z důvodu obavy z vysoké nezaměstnanosti kvůli rostoucí digitalizaci a automatizaci ekonomik. Uvedla konkrétní příklady z Finska a z Alajšky v USA.
V závěru svého vystoupení konstatovala, že úroveň robotizace v ČR je nadprůměrná ve srovnání se světem, přičemž vytváří vyšší tlak na pracovní sílu. Cestou jak to překonat, je rozšiřování kvalifikace. Dále i schopnost lidí jejich přechodu mezi obory. Nakonec opět zdůraznila roli minimální mzdy jako příspěvku k ochraně před chudobou pracujících.
K odborné studii „Zajištění informační podpory pro zvýšení motivace zaměstnanců zúčastnit se dalšího vzdělávání“ vystoupila její spoluautorka Marcela Palíšková z Fakulty Podnikohospodářské z Vysoké školy ekonomické v Praze. V úvodu svého vystoupení uvedla, že rozvoj ICT technologií od počátku 90. let minulého století vyvolal podstatné změny ve struktuře ekonomiky a následně ve struktuře pracovních míst, což znamenalo vzrůst významu vzdělání pro uplatnění na trhu práce. Zároveň k tomu dodala, že proces globalizace vytváří více příležitostí, ale současně sílí konkurenční prostředí pro uchazeče o práci. Dochází k častějším inovacím výrobků a tím i změnám ve výrobním postupu, což přináší další požadavky na růst odborného podnikového vzdělávání.
V závěru svého vystoupení zdůraznila, že chybí samostatná strategie dalšího vzdělávání ČR, proto je nutné ji vytvořit. K tomu by mělo posloužit i získání kvalitních informací o současných a budoucích potřebách trhu práce, a to na národohospodářské, sektorové i regionální úrovni. Součástí strategie by mělo být stanovení komplexních informačních produktů pro cílové skupiny, tedy osoby s nízkou kvalifikací, osoby 55+, ženy ap. Dále by bylo vhodné i zajistit propojení dat o nabídce volných pracovních míst s dalšími informacemi, jako jsou například požadované kompetence či nastínění perspektivy jednotlivých profesí na trhu práce. To se však přirozeně neobejde bez aktivní součinnosti a spolupráce všech zúčastněných subjektů, zejm. MŠMT ČR, GŘ ÚP ČR a MPSV ČR.
„Zabránění vzniku dlouhodobé nezaměstnanosti a nové uplatnění na trhu práce v důsledku technologických změn pro znevýhodněné skupiny zaměstnanců“ je název další odborné studie s jejíž prezentací opět vystoupila Markéta Nesrtová ze společnosti Trexima. Podle ní v roce 2017 bylo v české republice 5,4 mil. osob, které jsou zapojeni v pracovním procesu, z toho 55 % jsou muži a 45 % ženy. Přitom bylo 165,5 tis. Nezaměstnaných, což je 2,9 %. Přičemž z toho je 54,4 % tis. osob dlouhodobě nezaměstnaných, což činí 1,0 %. Načež navázala myšlenku, že čím vyšší je úroveň dosaženého vzdělání, tím nižší je míra dlouhodobé nezaměstnanosti, což dokumentovala grafem, v němž byly uvedeny tyto údaje: 6,3 % nezaměstnaných jsou osoby se základním vzděláním, 1,2 % osoby se středním vzděláním bez maturity, 0,6 % střední s maturitou a 0,4 s vysokoškolským vzděláním.
Pokud jde o profese s očekávaným znevýhodněním v důsledku technologických změn, tak jsou to například činnosti, u nichž je možnost nahrazení pracujících osob dostupnými technologiemi či automatizací. Příkladem takovýchto znevýhodněných profesí jsou administrativní pracovníci, přepážkoví pracovníci na poštách, pokladníci v prodejnách, strojírenští kovodělníci, obsluha balících strojů, montážní dělníci výrobků z pryže a plastů, traktoristé a obsluha zemědělských strojů, řidiči vysokozdvižných vozíků a uklízeči veřejných prostranství. Často se jedná o nekvalifikované, administrativní, manuální či pomocné pracovníky.
Když se autorka studie dotazovala jednotlivých firem, co je důvodem neposkytování vzdělávání nebo jeho poskytování v omezené míře, dozvěděla se, že v téměř 60 % případech dotazované firmy uvedly, že stávající kvalifikace či účast, v rámci vzdělávání, byly dostatečné. Markéta Nesrtová k tomu uvedla, že tento postoj firem bude potřeba změnit, protože technologický pokrok klade vysoké nároky na kvalifikaci zaměstnanců.
„Zvyšování digitální gramotnosti zaměstnanců“ byl název další studie, se kterou seznámil přítomné účastníky konference děkan Jakub Fischer z Vysoké školy ekonomické v Praze. Na konkrétních číslech a údajích, které předvedl prostřednictvím různých grafů a tabulek, ukázal, že na hraně digitálního vyloučení se vyskytují starobní důchodci a nezaměstnaní, nejméně vzdělané osoby a osoby ve věku 65+. Zatímco u starších, důchodců a málo vzdělaných došlo v poslední době ke znatelnému pokroku, u nezaměstnaných, podle této studie, nikoli. Což brzdí jejich hledání nového zaměstnání. Zároveň konstatoval, že stávající zaměstnanci nedostatkem digitální gramotnosti netrpí. Přičemž u nízkopříjmových domácností dochází k tomu, že stále zaostávají v přístupu k digitálním technologiím.
„Analýza překážek v zaměstnávání osob propuštěných z výkonu trestu odnětí svobody na trhu práce a možnosti jejich pracovního uplatnění; vliv a podpora sociálního dialogu“ byl název další odborné studie, s níž přítomné účastníky konference seznámil Pavel Bareš z Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí. Vysvětlil jim, že na otevřeném trhu práce doposud přetrvává řada bariér ztěžujících zaměstnávání osob propuštěných z výkonu trestu nebo se záznamem v rejstříku trestů. Proto je velice žádoucí, zaměřit se na ekonomické subjekty, které buďto nepůsobí na otevřeném trhu práce, nebo na otevřeném trhu práce sledují i jiné než ekonomické cíle.
Zuzana Freibergová z Národního vzdělávacího fondu v odborné studii „Možnosti zvyšování formálně i neformálně získané kvalifikace a dovedností ve vyšším věku a možnosti systematické informační a poradenské podpory“ se zaměřila na zdůraznění myšlenky vytvoření systému celoživotního vzdělávání a kariérového poradenství s tím, že by mělo být dosaženo zlepšení dostupnosti služeb kariérového poradenství pro všechny občany. Předpokladem tohoto postupu je však podpora dalšího vzdělávání kariérových poradců a vznik studijního programu pro kariérové poradce.
V odpoledních hodinách dostali značný prostor k reprezentaci svých zkušeností hosté z řady zemí EU, ať již šlo o Německo, Španělsko, Francii, Belgie. Ti hovořili o tom, jak postupující digitalizace mění podmínky pracovního trhu v jejich zemích a jak se s touto otázkou dokáží v těchto zemích vyrovnat.
Z jejich úst také zaznělo, že si do svých zemí přinesou pozitivní zkušenosti z celého průběhu této konference, kterou uspořádala Asociace samostatných odborů, a které se stanou inspirací i pro jejich obdobné akce, které ve svých zemích uspořádají.