Evropská unie stojí před výzvou, s jakou se lidská populace dosud nesetkala. Jde o souběh dvou jevů, a sice dlouhověkosti obyvatel na jedné straně a všeobecného rozšiřování digitalizace na straně druhé, které dohromady vyžadují skutečné hospodářské i sociální strategie.
Do roku 2060 bude na dvě starší osoby připadat jedna mladá, přičemž počet velmi starých osob bude převyšovat počet dětí mladších pěti let. Podle kritéria průměrného věku budou prvními státy, u nichž k tomu dojde, Švédsko, Německo, Polsko, Rumunsko a Slovensko, po nich budou s odstupem několika let následovat Belgie, Dánsko a Irsko a nakonec všechny ostatní členské státy.
Senioři a starší pracovníci jsou vnímáni zároveň jako hrozba pro systémy sociální ochrany i jako příležitost pro odvětví zboží a služeb. V roce 2011 se Unie začala zabývat dospělými a určila pět strategických směrů, jejichž cílem bylo vytvořit hospodářství s množstvím pracovních míst a zlepšit kvalitu a efektivitu nabídky vzdělávání a odborné přípravy pro dospělé.
Evropská komise ve svém dokumentu k diskusi nazvané „Growing the European Silver Economy“ z února 2015 uvádí, že se hodlá zabývat potřebami lidí starších 50 let. Tato skupina obyvatel se někdy rozděluje na tři podskupiny: aktivní, zranitelní a závislí.
Demografické stárnutí znamená vyšší podíl starších osob v obyvatelstvu z důvodu nižší porodnosti a nižší úmrtnosti. Japonci jsou, co se týče jevu stárnutí, dále než my. V oblasti dobrých životních podmínek, zdraví, financí, pojištění, distribuce a cestovního ruchu vytvořili spotřebitelskou dynamiku zvláště zaměřenou na seniory. Informační a komunikační technologie  patří mezi tržní zboží, jehož účelem je zkvalitnění života. Zaměřují se na seniora coby „spotřebitele“ cílených produktů spíše než na seniora coby „účastníka“ digitální společnosti, což odpovídá perspektivě krátkodobých přínosů pro výrobce. To je důležité, ovšem příliš zjednodušující.
V Unii se o tzv. stříbrné ekonomice (silver economy) začalo hovořit teprve nedávno. Komise se navíc domnívá, že je třeba udělat maximum pro „důstojné stáří“. Stříbrnou ekonomiku lze definovat jako hospodářské příležitosti, které se nabízejí díky spotřebním a veřejným výdajům souvisejícím se stárnutím obyvatelstva a s potřebami lidí starších 50 let.
Je třeba vzít v úvahu otázky kvality života, autonomie, závislosti a trhu. Evropských seniorů je nicméně téměř 125 milionů. Jsou aktivními subjekty ve svém vlastním životě i v rámci hospodářství a růstu, a informační technologie tedy musí být součástí jejich života, stejně jako je tomu u „aktivních“ občanů.
Je nutno zaujmout ke stáří takový přístup, jenž by měl návaznost na jiné životní fáze, bez škatulkování, a v jehož rámci každý senior těšící se dobrému zdraví disponuje svými zkušenostmi a digitálními dovednostmi a nemůže být oddělen od ostatních subjektů hodnotového řetězce. Jde o to pohlížet na seniory dynamicky a inkluzivně – a ne pouze jako na osoby v poslední fázi života – a neuchylovat se k omezenému pojetí digitálního prostředí pouze coby „technicko-lékařské podpory“.
Na pozadí dat velkého objemu, cloud computingu, internetu věcí, 3D tisku a jiných technologií, které s velmi náhlým rozšířením internetu vstoupily do našeho každodenního života, zůstávají velmi rozšířené určité ochromující obavy. Senioři jsou v tomto směru náchylnější než mladší, „digitální“ generace, přičemž je brzdí:
-         strach, že užívání technologie bude složité;

-         strach z narušení jejich soukromého života;

-         strach, že se při platbě online mohou stát obětí podvodu;

-         strach, že technologie bude nebezpečná;

V souvislosti s krizí a nouzovými opatřeními sílí pocit ohrožení svobod a rozsáhlého sledování a také strach související s nebezpečím kyberkriminality.
Dokumenty sloužící k ochraně, jež existují na úrovni členských států a EU, jsou málo známé. Zvýšit povědomí seniorů, kteří se s touto problematikou již nemohou seznámit ve škole, informovat je a vzdělávat, a to takovým způsobem, aby se necítili technologií zastrašeni, by umožnilo pokrok a zároveň zmírnilo informační asymetrii mezi velkými operátory, kterými jsou téměř vždy zahraniční společnosti, a občany, kteří jejich služeb využívají.