O zlatu a hlavně investicích do tohoto kovu, se občas píše i mluví. Obyčejným lidem se sice informace mohou jevit jako zprávy pro jejich život na hony vzdálené, protože jim příjmy nedovolují kupovat zlato ve významnějším množství, přesto si zlato pozornost zasluhuje stále – a to napříč všem příjmovým kategoriím. Tentokrát to zkusme z pohledu ve velkém – z pohledu naznačujícím pohyby tohoto drahého kovu v rámci států. Začneme u sousedů a zastavme se i u nás. Není to zcela pozitivní…
Například spolková Bundesbank vydala před pěti lety pokyn začít transportovat zlaté zásoby zpět do své země. Zlaté rezervy se původně rozhodla uschovat za studené války u spojenců v New Yorku, Londýně a Paříži z důvodu obav z otevřeného konfliktu se Sovětským svazem. V zahraničí se tak v jednu chvíli ocitlo až 98 procent německého zlata.
Jenomže v době nedávné finanční krize se německá veřejnost začala pohoršovat nad tím, proč se německé zlato dál uchovává v zahraničí. Dokonce se v posledních letech čím dál častěji objevovaly na veřejnosti pochybnosti a spekulace o tom, že německý zlatý poklad už neexistuje.
A tak se začala odvíjet tajná operace, která trvala pět let. Až nyní se o ní sporadicky objevily zprávy v německém tisku. Podstatné je, že přinesla 674 tun zlata z New Yorku a z Paříže zpět do Frankfurtu. V Německu se tak nyní opět nachází více než polovina německého zlatého pokladu.
Němci část svého zlata ještě ponechali v USA a Británii
Podle agentury Reuters zůstane prozatím i nadále 1 236 tun německého zlata v New Yorku a 432 tun bude v Londýně u Bank of England.
„Ovšem německá centrální banka hodlá v příštích letech v přesunu dalších rezerv zpět do své vlasti pokračovat. Někteří lidé vyslovili přesvědčení, že druhá největší zásoba drahých kovů na světě by se mohla hodit i k podpoře nové německé měny, kdyby se eurozóna rozpadla,“ uvedl Libor Skalský ze společnosti Finod.
Bohužel, zlato, či přesněji zlatý poklad, je problémem i pro Českou republiku. Již letos v únoru se v českých médiích objevila informace, že náš zlatý poklad, který se vytvořil po vzniku naší státnosti i s pomocí národní sbírky a je od počátku jejím symbolem, se nenápadně a v tichosti rozpouští.
Česká národní banka (ČNB) zlaté rezervy rozprodává na mince, které si kupují soukromí investoři. Pokud to půjde tímto tempem, tvrdí odborníci, budou prý za dvacet let české sejfy prázdné. Už teď totiž zlatý poklad při přepočtu na jednoho Čecha nevydá ani na prstýnek. Přitom řada světových mocnosti vzhledem k turbulencím ekonomiky, zlato spíše nakupují.
Ze statistik ČNB vyplývá, že ke konci loňského roku v rezervách držela 0,31 miliónu trojských uncí. To odpovídá 9,62 tuny zlata. „Ještě v lednu loňského roku přitom podle statistik držela přibližně o 300 kilogramů zlata více,“ uvedl na počátku tohoto roku pro deník Právo analytik společnosti Zlato David Marášek.
Úbytek byl menší než v roce 2015, kdy stav devizových rezerv ČNB ve zlatě poklesl o půl tuny, přesto je tempo úbytku zlata v trezorech ČNB alarmující.
Jak naše země ke zlatu přišla?
V roce 1919, krátce po vzniku Československa, získala naše republika z bývalé Rakousko-uherské banky 12 tun zlata. V dalších letech pak český zlatý poklad rostl, a to i díky národní sbírce inspirované Národním divadlem.
Největší ránu dostal český zlatý poklad v letech 1997 a 1998, kdy bylo téměř šest desítek tun zlata prodáno kamsi do Švýcarska či Německa. Postihnout to mělo i vzácné zlaté mince sesbírané právě na počátku vzniku státu. Dodnes ČNB tají, komu, kam a za kolik, takže se jen spekuluje, kde zlato skončilo. Naděje na jeho návrat, podobně jak se stalo v Německu, tím celkem zřetelně hasnou.